Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| sourozenecké vztahy| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

zvažování smyslu vztahu
2/2 Od začátku našeho bydlení zůstalo všechno vyřizování na mě. Pokud jsem ho chtěla zapojit, vždy se vymluvil ve smyslu, ty to umíš líp, umíš dobře mluvit a já nevím co říkat atd. Sice jsme si postupně některé věci přeci jen rozdělili, ale to je minimum. Někdy si připadám jako jeho starší sestra nebo spíše jeho matka, která zřejmě za něho vyřizovala jeho záležitosti. Prostě vedle sebe necítím chlapa o kterého bych se mohla v těchto situacích opřít. Nevím jak takové situace řešit, prostě se od takových věcí distancuje a já si pak přidám, že vše leží na mě. Někdy si připadám, že se v našem vztahu dusím. Přijde mi, že je na mě dost závislý, nedokáže se se mnou pohádat (na to mi jednou řekl, že se prý bojí, že s ním nebudu dlouho mluvit), nemá svůj názor, furt čeká co na to co, řeknu já. Jsem určitě víc vůdčí a často ho i dost komanduji. Proto mi vadí, že mě nikdy nezarazí a nechá si ode mě vše líbit. Myslím si, že takový jeho postoj má od své matky.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, tak jsem to pojmenovala dopředu docela dobře, že je to až dusící pocit:-) Opět nevím, co mě čeká dál. Nyní popisujete to, co vám vadí, co vás zatěžuje, s čím jste nespokojená, v první části vašeho povídání jste psala o tom, že váš vztah má mnoho hlubokých kvalit, že si jej vážíte. Chápu, že je těžké být s mužem, který vám neimponuje jako chlap, který se buď podceňuje, nebo je líný rozvíjet něco, co cítí, že vy ovládáte lépe - proč by se snažil. Pro vás, jako pro vůdčí typ to musí být zvlášť složité přijmout. Každý z vás je nějak disponovaný - skrze výchovu v dětství, model, v němž jste vyrůstali. Nějak se stalo,ať již jsou to geny, nebo vliv výchovy ( nejspíše obojí ), že vy jste akční, organizačně schopná, a on pomalý, bázlivý, pasivní, spoléhající se v něčem na druhé.Tipovala bych, že bude v rámci sourozenecké konstelace mladším bratrem starší sestry, že je z rodiny, kde vládl matriarchát. Vy byste mohla být spíše prvorozená dcera. Ale to jsou tak jen nastřelené úvahy, které mě napadají, jdu číst dále:-)
zvažování smyslu vztahu
1/1 Dobrý den paní doktorko, stále častěji mě tíží pochybnosti ohledně mého vztahu s přítelem. Jsme téměř stejně staří (25 let) a jsme spolu přes 5 let. Z toho 3 roky spolu bydlíme v pronajatém bytě. Jsem jeho první vážná známost i po stránce sexuální a já jsem před ním měla jeden 3 letý vztah. Pochybnosti o našem vztahu jsou spíše jen z mé strany. Zhruba tak rok si stále kladu otázky: proč jsme spolu, má náš vztah smysl? Krizi opadnutí zamilovanosti jsme už překonali. Pochopila jsem, že náš vztah nabírá jiných hlubších hodnot. Okolí vidí mého přítele jako úžasného hodného, pozorného a milujícího. S tím s nimi souhlasím. Miluje mě, je na mě hodný, obětavý, je vtipný, když potřebuji se vším pomůže.Ale již delší dobu mé pochybnosti vychází z mého pohledu na něj. Začíná mi stále více vadit jeho chování, jeho závislost na mě a dá se říct nesamostatnost. Týká se to především takových situací jako je třeba vyřizování úředních věcí ohledně bytu, různých oprav v domácnosti či reklamací.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Aneto, jak jsem viděla, vaše psaní je na pokračování, takže nebudu předcházet popsanému. Moje první pocity?Jestliže máme ve vztahu od druhého příliš, v podstatě všechno, co nám druzí závidí, ale zároveň se s tím snoubí závislost toho druhého na nás, může to být někdy až dusivé. Vzácnost a osobní svébytnost partnera je důležité koření, nesamostatnost toho druhého nás může vést k nejrůznějším emocím,od vzteku dál.Možná je to ale i tak, že každý vztah potřebuje mít nějaký problém. Ten váš je tedy v přítelově závislsoti a nesamostatnosti. Zkuste si představit - jen tak, hypoteticky, co by se stalo, kdyby stál váš přítel tedy na svých vlasstních nohou a nepotřeboval by vás tak, jako nyní. Co by se změnilo ve vašem vztahu pa? Byl by ten vztah ideální?:-)...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych se zeptat na možný vztah s rozvádějícím se mužem.Zatím se známe velmi krátce a k ničemu mezi námi nedošlo, ale já cítím, že jsme si názorově velmi blízko a že jsem snad potkala muže, kterého bych si mohla vážit. Rodina a nejbližší okolí se mi možný vztah snaží vymluvit. Sama si uvědomuji, že by to určitě nebylo snadné, protože bych se vždy o první místo dělila s jeho dítětem a možná bych i těžce nesla jeho návštěvy dcery u jeho bývalé manželky. Na druhou stranu na mě působí tak, že to má v hlavě srovnané a snad i vnitřně vyřešené. Ale říkám, známe se zatím krátce. Ještě bych dodala, že jsou od sebe necelý rok, definitivně rozvedeni by měli být za pár měsíců a vztah ukončil on, ale s manželkou se baví normálně. Zajímalo by mě, jak včas rozeznat nějaké varovné signály, jak poznat, že to má v sobě skutečně vyřešené a jak poznat, že nový vztah pravděpodobně bude nebo nebude fungovat a jaký zaujmout postoj vůči jeho rodině, abych neuděla něco špatně.
Janda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jando. Myslím si,že možná zbytečně předbíháte ve svých úvahách o budoucnosti. Nepředjímejte dopředu nic z toho, čeho byste případně později mohla nebo nemohla být schopna, protože to nevymyslíte. Časem poznáte sama, jak se vztah mezi vámi bude vyvíjet a co půjde. Jestliže jste potkala někoho, kdo je vám blízký, oslovil vás tím, jaký je, konvenuje vám, nemá smysl se nyní něčemu bránit a dopředu do toho "cpát" rozum, ne? Je to čisté, nenarušujete ničí rodinu, on se rozvádí z jeho iniciativy, takže to není tak, že byste si začínala něco s mužem, který je vnitřně rozervaný a hledá rychlou kompenzační náplast na svou bolest. S manželkou se, jak říkáte, baví normálně, takže vztahy mají asi oni spolu urovnané, to je plus. S jeho dcerou v budoucnu nemusíte soupeřit, ani na ni žárlit. Je jednoznačnou součástí jeho života, ale to neznamená, že zcela prioritní. Kromě rodičovské role chce mít on také roli partnerskou. Běžte do toho bez obav a nenechte se ovlivňovat pochybnostmi jiných, jen sama sebou a svým citem.
zvažování smyslu vztahu
Milá paní doktorko,sama si nevím rady, proto se ptám. Jsem téměř 20 let vdaná a asi před třemi lety jsem manželovi přišla na nevěru, tehdy to rychle ukončil a sliboval,že už nikdy se nic podobného nestane. Loni jsem však náhodou v sms přišla na to,že znovu se objevila nějaká, o které tvrdil, že si jen píše sms a nic jiného v tom není. I loni tvrdil, že už tedy ani sms do budoucna žádné nebudou a že to vlastně vůbec nepovažoval za nevěru, nicméně uznával, že ani jemu by se to nelíbilo a proto skončí i s těmito sms. Bohužel...je to 14 dnů a zjistila jsem, že sms jsou tady znova a bohužel s toutéž paní...on opět tvrdí,že kromě sms nic jiného není,ale já mu nevěřím už ani jediné slovo. Jsem z toho dost špatná, nevím kde se stala chyba, navenek si všichni myslí, že jsme ideální rodina, kde všechno klape. Nevím jak se zachovat, řeším sama v sobě zda to všechno rozseknout rozchodem,když partner není schopen držet slovo a já zase nejsem ochotna donekonečna tolerovat jeho lhaní. Děkuji za radu
Simona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Simono. Nemyslím, že by mělo smysl ukončovat vaše manželství.Spíš by bylo dobré se zamyslet nad tím, co mu po těch téměř 20 letech schází, a proč tomu tak je. Jinak - moc nerozumím tomu, jak se dozvídáte o manželových sms přátelstvích, neboli, proč mu vstupujete do jeho soukromí - do jeho mobilu. Měla jste pochybnosti? Možná si tím více ubližujete, když se dozvídáte něco, co se vás třeba vůbec netýká, třeba neohrožuje váš vztah. Chovejte se jako dáma. Nechte jeho mobil být, snažte se spíš více pracovat na sobě, nejen na vnějšku, ale i na vnitřním klidu. Prohlížením manželova mobilu ničeho nedosáhnete, naberte za sebe vlastní sebevědomí, a podle toho se doma pak chovejte:-)
zvažování smyslu vztahu
Milá paní doktorko, moc děkuji za vaši odpověď ze 4.ledna. :-) Doufám, že jsem se rozhodla dobře - odjíždím na semestr na univerzitu do zahraničí.Doufám, že tam nejlíp pochopím, co mi chybí, trošku si odpočinu a uvidím... Zdraví Iveta
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, tak to je naprosto skvělý!:-)Je to otevřený půlrok pro všechno. Urovnáte si v sobě samotné, co potřebujete, koho. Možná se vám začne stýskat po stávajícím příteli (půlrok a 14 dní je rozdíl) a porozumíte tomu, co vás k sobě pojí, nebo se od něj snáze oddělíte. Nevím, jakou roli pro vás bude mít bývalý přítel... Můžete potkat někoho třetího, což by možná nebylo od věci:-)... Přeji vám krásnou a smysluplnou 1.půlku sedmičkového roku, Iveto:-)))
zvažování smyslu vztahu
Nevím jak to změnit. Mám obavu, že to souvisí i s alkoholem. Nevím jak rozeznat, jestli už svou spotřebu nezvládá (občas to přežene). Jinak ho mám ráda, ale tyhle spirály mě ubíjí a nemám pak už snahu nějak náš vztah zlepšovat. Teď mám opět pocit, že je to beznadějné, je ale možné, že už zítra budu mít pocit, že spolu všechno zvládnem a budem šťastní až do smrti. Už se to tolikrát otočilo... UF KONEC
Zuzana 25
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zuzi. Není od věci, že mi píšete o půlnoci:-) Asi se ve chvílích, kdy jste doma sama, trápíte se vším víc,možná více inklinujete k různým "katastrofickým úvahám". Já myslím, že nejdůležitější je, že pořád cítíte lásku. Zkuste začít od sebe, přemýšlejte, v čem byste mohla vy v komunikaci na toto téma chybovat. To by mělo být zprvu vaše interní přemýšlení si. Já se nemůžu zbavit pocitu, že tam může být z vaší strany více mentorsko - učitelský tón. Na to vám nikdo nebude reagovat pozitivně. Pokud se budete snažit s přítelem něco řešit, zkuste být nejdřív pozitivní, a pak teprve můžete "řešit" to, co je problém. A také se zajímejte o to, jak to s vámi má přítel - zda mu něco vadí, něco by rád změnil u vás, respektive na vás. Dáte tím najevo svou vstřícnost, symetrii, neboli rovnocennost:-))) Hodně štěstí
zvažování smyslu vztahu
Většinou je ale problém s odchody, když já chci tak on nechce a chytneme se a je z toho „neřešitelný problém“. Tím, že se toto opakuje pořád dokolečka, tak si můj přítel myslí, že mu pořád něco vyčítám, já ale nevidím žádnou změnu, tak se to snažím nějak řešit, že bych moc tlačila na pilu??? Nevím ale jakým způsobem něco mezi námi změnit, ptž když mu nastíním, co mi vadí, jeho jediná odpověď je, že to není pravda a že mi na něm pořád něco vadí. Další problém se taky točí pořád dokolečka. Když někam vyrazí beze mě (nevadí mi to, oba často sportujeme a pak někam zajdeme odděleně) obvykle slíbí v kolik se vrátí, ale nepamatuju si, kdy naposledy to dodržel. Vždycky mi pak vysvětluje, že se s někým zakecal a nešlo to přerušit. POKRAČOVÁNÍ
Zuzana 25
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zuzko,on se s vámi necítí svobodně, trochu jej svazuje potřeba podřizovat se v zájmu toho celku, jak o tom píšu v "1. vstupu". Nevím, jestli tlačíte na pilu, ale on potřebuje evidentně být někdy i solitér s tím,že si bude svůj čas organizovat sám. Nevystupujete někdy jako postava vyčítající maminky? Nevím, napadlo mě to.Vidím, že se tam pořád točí dokola to, že VY nejste spokojena s jeho přístupem, neboli možná působíte výchovně. On vám nevyčítá, když se někdy zdržíte, že? Ale - jdu na další pokračování
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, nejsem si úplně jistá, co chci řešit, ale už delší dobu jsem nespokojená ve vztahu se svým přítelem. Jsme spolu téměř 6 let (asi 4,5 roku společné bydlení) a myslím, že poslední rok, možná rok a půl se rozhoduju, jestli zrovna s NÍM chci strávit zbytek života, mít děti atd. Mám ho ráda, ale není to takové jako dřív, dřív jsem asi tolik neřešila ty otázky budoucnosti(Není to ale tak, že bych hned chtěla zakládat rodinu apod., oba si chceme ještě „užívat“) Myslím, že jsme se dostali z nejhorší části nějaké krize, ale jakby to doznívalo a já přemýšlela o smyslu toho všeho, co se mezi námi děje. Je toho moc, nedokážu to všechno popsat najednou. přijde mi, že dřív jsme se dokázali jeden druhému lépe přizpůsobovat. Oba jsme dost společenští, takže jsme často na různých akcích s přáteli. POKRAČOVÁNÍ
Zuzana 25
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Zuzko. Vidím, že bude pokračování, tak se nechám překvapit,Z toho, co píšete v této 1. části mám jen pocit, že 6letý vztah musí být zákonitě jiný, než vztah na začátku, kdy se partneři sobě snaží přizpůsobovat maximálně, do určité míry ztrácejí až sebe sama, v zájmu jich dvou.Po 4 - 5 letech dochází většinou k 1. větší krizi "z opotřebování". Vy jste spolu jako pár 6 let, 4,5 roku spolu žijete v jedné domácnosti. Nic nového se ale jinak neděje. Už mezi vás asi vstoupil pocit samozřejmosti ze společného života. Ale nebudu spekulovat, a jdu dál, na další čtení:-)
zvažování smyslu vztahu
Jeste doplnim,ze svou byvalou mel na VS,takze meli zhruba stejne (brigady,rodice) a tento problem neresili (spis spolu jakoby souperili - viz. 14.8.2005). Spolu si rozumime, ale mozna jen do te doby, nez zacneme resit "dulezitejsi veci", nez kam jit vecer:-( Pritel mi parkrat rekl,ze se mnou doopravdy pocita, ze nikoho jineho nechce, ale ja nevim,zda tento nerovnomerny vztah je udrzitelny v pripade spolecne budoucnosti. Ted je mi to vpodstate jedno,sama se uzivim, ale nevim,jak by to bylo v pripade rodiny (tu urcite chce, to vim). Mam dojem,ze je prilis zvykly utracet jen za sebe (do niceho spolecneho neinvestuje,vse doma ma) a ze ani v pripade rodiny nebude ochotny platit neco "ze sveho",i kdyz mi tvrdi opak:-) Je mozne, ze se zmeni? Dekuji moc za odpoved. Petra
Petra25
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Petro, takže jsem se vlastně docela trefila v odpovídání na 1. část vaší otázky. Dávala jsem vám jako inspiraci k přemýšlení nad vaším vztahem otázky, na něž vy do určité míry nyní odpovídáte.Chcete-li něco změnit v rámci rovnováhy vašeho vztahu, pokuste se to udělat co nejdříve.Řekněte si oba, co je pro vás důležité a v rámci společné perspektivy neopominutelné...Změny mohou nastat tehdy, když víme že jsou na nás požadovány...:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, pani doktorko,odpovidala jste mi 3.1. na muj dotaz ohledne ek. problemu ve vztahu. Bohuzel nedorazil cely,tak nyni doplnuji: ja-25, studuji VS,pracuji na pul uvazku, pritel-29(po VS,uz 2r pracuje). Spolu jsme pres 3r. Ze zac. jsem bydlela se spoluzaky v podnajmu, ale pred prazdninami jsem se musela odstehovat-> nabidl mi (na prazdniny) bydlet u nich doma (maji velky byt,oba prisp. na najem), s tim,ze pak si najdem neco vlastniho. Nyni je to jiz 1,5r a ja zisk. dojem ze se mu odtamtud nechce. Doma ma levne veskery servis (tepla vecere, vyprano, uklizeno,..), pouze obcas nakoupi. Jeho rodina je v pohode, ale prece jen mi prijde divne, kdyz skoro 30lety chlap bydli u maminky. Moje snazeni o to, aby aspon uklidil prijde vnivec,kdyz prijde jeho mati a udela to. Kdyz jsem ji rekla, at to nedela,ze je dost stary, tak rekne, ze mam pravdu, ale ze je zvykla (jejich otec take nepomaha)..pokr. viz 3.1. Dekuji za pripadne namety.
Petra25
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nevím, Petro, jestli jsem nyní zařadila váš problém lépe, jestli zvažujete i to, zda s přítelem zůstat. Vy voláte po jeho větší samostatnosti , jeho větší zodpovědnosti vůči vám dvěma. On je pohodlný, zvyklý na domácí servis, lze předpokládat, že totéž, co má od maminky, bude chtít v budoucnu i od vás. Pokud spolu zůstanete... A chcete? Chápu, že píšete více o problému, na psychologa se obracejí lidé s problémy, a ne s radostmi.-) Ale nějak si nejsem jistá, čím vám vlastně váš přítel imponuje jako chlap. Vy to víte? Pokud ano, máte na čem stavět, máte důvod bojovat o změnu. Důležitou podmínkou je i to, abyste vy věřila v rámci vašeho vztahu sobě a své pozici v jeho životě. Pokud to není problém,budete muset začít iniciovat změny vy.Vy byste měla mluvit o tom,co se vám na něm líbí, co byste chtěla změnit. Musíte jej začít "vychovávat" podle svého, aniž by se to zvrhlo na boj s jeho matkou. Jestli vám to za to stojí, běžte do toho:-)...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,paní doktorko. Ráda bych se vás zeptala na radu, co mám dělat. Mám stejně starého přítele se kterým jsme spolu přes 2 roky. Rozumíme si ve všech směrech, koupili jsme společný byt, přítel mne požádal o ruku.....V čem je ale problém? Přítel mne soustavně podvádí.Měla jsem tušení, že něco drhne (takový ten "ženský" šestý smysl) a podívala jsem se mu do mobilu (to jsem ale neměla dělat, vím).Mé podezření se bohužel potvrdilo.Nevím, jak to dlouho trvá, proč to dělá.Násilím ho u sebe nedržím, tak může klidně odejít, když má potřebu dělat něco za mými zády.Fakt to nechápu.Od té doby, co to vím,zůstávám stále milá, ale zárověň i nedostupná, píšu často SMS,chodím s kamarády na kafe, abych ho trochu znejistila. Stal se ke mne milejší, ale takováhle hra mne časem přestane bavit. Taky mne napadlo mu oplatit stejnou mincí a poté ho opustit. To ale asi není ideální přístup, že? Moji rodiče se před časem rozvedli, protože otec měl 15 let milenku, k tomu já dospět nechci:-(
Wendy31
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Wendy. Nevím, na co jste při prohlídce přítelova mobilu přišla, to by pro mne asi bylo důležité vědět.Na vážnější jeden vztah, nebo na mnohočetné flirty? Píšete, že přítel vás podvádí soustavně...Máte pravdu, že hrát neustále strategickou hru nemá smysl, ta může jen občas podpořit potřebné napětí ve vztahu, ale jinak - partnerský život nemůže být hra.Záleží na tom, jaká očekávání od vztahu máte vy, jaká on. Je jasné, že váš pohled je hodně poznamenaný i dlouhodobou nevěrou otce a jejími důsledky do manželství rodičů, ale i tak si myslím, že je "poměrně dost" přirozené předpokládat ještě před vstupem do manželství to, že váš vztah je stěžejní...Nevím, v rámci vašeho vztahu byste revanší těžko něco získala, pouze pocit vyrovnání bodů, tím pádem zdánlivě něco, co by mohlo zabránit vašemu pocitu vlastní devalvace.Takže byste asi měli spolu mluvit o tom, jak si svůj život v případě manželství představujete, co si přejete, co nikoli...
zvažování smyslu vztahu
No a já jsem na životní křižovatce a jak tak o tom přemýšlím, tak se budu muset řídit buď rozumem nebo citem, což znamená ve vztahu dál trpět anebo jít do nejistoty, do neznáma , ale za novým poznáním. Toto rozhodnutí ve mně zraje již delší dobu a neřešení mě neskutečně ubíjí. Mám strach z toho, jak by případnou změnu neslo okolí, protože všichni důležití mojí přítelkyní znají , bylo by pro všechny velké překvapení a taky nevím jak bych to nesl já. Prosím tedy o názor či případnou radu. Mohl bych o našem vztahu napsat více, ale to by tam nevešlo tak jsem snažil vybrat podstatné. Děkuji za Váš názor. Jaroslav
Jaroslav část 6
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Životní křižovatka to je,a budou další... Jardo, kdybych vám řekla, jak se to zdá mně, jako profesionálovi přes partnerské vztahy, nebylo by to ono. Musíte si řešení nalézt sám. Snažila jsem se ve vašich jednotlivých vstupech vždy pomalu reagovat na to, co jsem se dozvídala. Nevím, jestli najdu na závěr ještě něco nového, co jsem již nenapsala, kromě toho, že když je člověk dlouhodobě nespokojený, více v sobě utvrzuje to špatné, než aby myslel i na to dobré. Já si od začátku čtení stále více kladu otázku, proč v tomto vztahu zůstáváte. Ale určitě to není tak černobílé, jak to působí. Ale vy máte nějaké své priority v rámci očekávání od životního partnerství.Jejich naplnění více než drhne. Není nic horšího, než vstupovat do manželství s pocitem tak velké pachuti, jakou cítíte vy. Nemyslíte?... Jste - li nejistý v tom, udělat radikální řez, což jste, pak si ještě zajděte k psychologovi, abyste to v rámci přímého dialogu rozebrali více. V Liberci je jak skvělá manželská poradna, tak skvělí psychologové na volné noze, např. Dr. Jan Knop.Hodně štěstí:-)
zvažování smyslu vztahu
No a tak řeším dilema jestli zůstat se současnou přítelkyní, kterou už tak nemiluji a nevím jestli s ní chci být. O svých problémech se moc nebavím a tak si všichni v okolí myslí, že je vše v pořádku,ale ono není. Všichni očekávají, že se vezmeme, ptají se na děti atd. Věk na to oba máme (já 34, ona 30) a oba děti chceme, ale já jsi nejsem jistý jestli s to chci se současnou přítelkyní, protože mám obavy, že narození dítěte to v této situaci může spíše zhoršit, než zlepšit. Rozhodně si nechci někoho brát jenom z jakési povinnosti a protože to všichni očekávají. Když se rozejdeme tak také ztratím skvělé rodiče a příbuzenstvo, budu muset vše začít o začátku, budu muset všem vysvětlovat proč a jak a já opravdu nevím. Moje nová přítelkyně má taktéž nefunkční vztah a nedávno se rozešla s přítelem s kterým byla skoro 12 let. Ze vtahu mají jedno dítě, mě to nevadí, ale ex přítel dělá velké problémy a pořád se snaží o jejich návrat, takže to není dořešené.
Jaroslav část 5
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Jaroslave. To dilema za vás určitě nikdo nevyřeší. Ale mám pocit - při dalším a dalším čtení - že na vše nahlížíte velmi rozumně a zrale. Zkuste se oprostit od pocitů povinnosti vůči někomu jinému, od toho, že budete muset někomu něco zdůvodňovat.Teď, když jedete pořád v nějak rozjetém vlaku, i když jeho tempo je minimální, tak máte pocit, že z něj nejde jen tak vystoupit. Máte jakoby pocit, že když jste si koupil lístek do jakési cílové stanice, budete muset vysvětlovat spolucestujícím v kupé, i průvodčímu, proč jste se rozhodl, že vystoupíte předčasně...To, že přítelkyně má rodinu, k níž máte vztah, to, že všichni očekávají, že se vezmete, to, že je vám 34, a spousta dalších věcí, nejsou pádné argumenty proto,abyste udržoval vztah, který sám dlouhodobě vnímáte jako nespokojený, v podstatě nefunkční. Zvažte si varianty, jaké máte nyní před sebou: - rozchod, - snaha o nastolení změny ve vztahu na základě toho, co v něm zbylo, hledání toho pěkného na začátku, - utvoření rodiny s perspektivou budoucích mimomanželských vztahů. Variant je samozřejmě více, načrtněte si je sám. Také si u všech udělejte bilanci zisků a ztrát. Jdu na poslední část vašeho povídání.
zvažování smyslu vztahu
Takže radši mlčím a čekám jestli se to provalí. Na začátku vztahu jsem to poměrně dobře snášel, ale postupem času mi to začlo dost vadit a dospělo to k tomu, že jsem si po 3 letech našel novou přítelkyni, zatím to není nic vážného, protože tato slečna bydlí cca 200 km od mého bydliště (jsem z Liberce a ona z Jihlavy), vidíme velice zřídka tak jednou za 3 měsíce. Zbytek našeho vztahu se odehrává po telefonu. Paradoxem této situace je , že o této slečně přítelkyně neví a žárlivé scény jsou směrovány na úplně nevinné osoby. Vím , že to takhle nejde dál a není to fér vůči nikomu a tak to potřebuji nějak vyřešit. Současný vztah mě nebaví a přítelkyni už nemiluji, nedokážu jí to ale říct, protože když cokoliv naznačím tak ona to nechce slyšet. Sama říká, že je spokojená, že nikoho jiného nechce, ale já šťastný rozhodně nejsem. Taktéž nechápu jak může být šťastná, když ten vztah evidentně nefunguje.
Jaroslav část 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
V každé další "etáži" ( toto je 4.část ) se váš příběh rozvíjí do překvapivých poloh:-) Takže - nyní mám pocit, že je vše o vaší přílišné zodpovědnosti a do určité míry slabosti v odhodlání.
zvažování smyslu vztahu
Další výčitky následují posléze kdy jsi jdu na chvilku po sportu posedět s kamarády čemuž taktéž nerozumím, protože se to neděje často a většinou chodím když je přítelkyně v práci, takže bych byl doma stejně sám. Kromě sportu a jiných koníčků mi vůbec nevadí se starat o domácnost, takže doma bez problémů vařím, uklízím, nakupuji a zařídím vše potřebné, takže netrávím čas jenom v hospodě a s kamarády, ale snažím se i postarat o domácnost . Možná to bude znít zvláštně, ale mě to domácí práce nevadí a některé mě i dost baví. Snažili jsme se to několikrát řešit, ale vždy je to dobré jenom na chvíli a nedávno proběhla další žárlivá historka a já už opravdu nemám sílu to řešit. Snažím se své přítelkyni nic nezakazovat, může jít s kým chce, kam chce a já to neřeším.Pokud je to obráceně tak je to špatně.Ona se stýká se svým bývalým přítelem,mně to nevadí, ale já to musím tajit,protože když ji řeknu,že si občas zavoláme nebo pošlem smsku,tak se naštve a když ne a pak to přijde,tak taky.
Jaroslav část 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vaše přítelkyně je na vás velice závislá a má zažitý jiný model partnerského soužití, než jaký si představujete vy. Ale máte ji pořád rád!...
zvažování smyslu vztahu
První žárlivá scéna proběhla již po týdnu našeho seznámení , kde žárlila na svojí kamarádku s kterou jsem se já viděl poprvé v životě. Problém je v tom ,že žárlí úplně zbytečně a většinou všechny dívky zná osobně a i docela dost dlouho. Jsou to totiž přítelkyně mých nejlepších kamarádů anebo přátelé ze školy,dětství. Dalším podobným problémem je i taková ta žárlivost na to, že se rád bavím, sportuji, cestuji, atd. Hraju squash, jezdím na kole, rád lyžuju, cestuju, ale přítelkyni kromě lyžování a nakupování nebaví nic. Jedinou její zábavou jsem já a když ji nezabavím, tak se nudí. Pokud se bavím já bez ní, tak je naštvaná,ale když ji navrhnu ať taky něco dělá, tak to bere jako to, že jí někam posílám a že s ní nechci být. Vůbec nechce jezdit na dovolenou nebo výlety v partě, vyhovuje jí jet pouze se mnou. Za dobu našeho vztahu jsem byl pouze 2x sám o víkendu a párkrát na nějaké akci bez přítelkyně.
Jaroslav část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, tak se to začíná vést jiným směrem, než jsem čekala. Jiný životní styl každého z vás, jiné představy a očekávání od trávení volného času, jiné zájmy- No, jsem zvědavá, z jakého důvodu jste spolu vlastně celých těch 5 let, když jste natolik rozdílné osobnosti...Přítelkyně žárlí ne na ty ženský, ale na vaše zájmy a možnosti, které díky jim máte. Potřebuje být tím, kdo vlastní jen vás, protože to asi tak sama zažila doma u svých rodičů...?
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, již poměrně dlouho řeším co udělat s 5- letým vztahem, který pomalu, ale jistě umírá a já nevím jestli mám a chci bojovat o záchranu anebo to celé ukončit a vše začít znovu. Na začátku našeho vztahu fungovalo všechno tak jak si to každý představuje, prostě láska dělá divy, ale nyní se náš vztah změnil na nudné šedé denní epizodky se stejným scénářem. Postupně se vztah redukoval na to, že se spolu moc nebavíme, protože není o čem a když je nějaké téma na stole tak jsou to pouze pracovní problémy přítelkyně, které pravidelně poslouchám každý prac. den, již skoro rok. Spíme spolu minimálně, výlety či návštěvy přírody, kina, restaurací jsou pro nás mimořádnou událostí a když už někam vyrazíme tak se skoro vždy pohádáme. Důvody hádek jsou přítelčina žárlivost, která se projevuje vyčítáním a nebavením se mnou. Bohužel jsem zjistil, že je lepší nechodit nikam, aby byl klid. Přítelkyně žárlí na každou slečnu s kterou se bavím a následně se se mnou nebaví třeba celý den.
Jaroslav část 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaroslave. Jak jsem si všimla, čeká na mě několik pokračování v popisu vašeho vztahu, ale budu číst postupně, a postupně pak i reagovat. Nevím, co se to stalo, a jak. 5 let vztahu, pokud neprochází nějakým vývojem a změnami, je přesně ta doba, kdy se objevuje 1. opravdu vážná krize. Oč nového se snažíte, každý sám za sebe, v rámci vás dvou?Přítelkyně žárlí, takže raději nikam společně nechodí. Zato je v zajetí svých pracovních problémů, které vám nabízí jako podklad pro společné sdílení. Hmm... Sex je minimalizován. No, to nevypadá na 1. pohled nijak nadějně, ale je otázka, zda to není jen přetažení vztahu, v němž si neumíte vytyčovat další a další společné cíle.Jdu číst dál, Jaroslave:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.Jsem vdaná 18let,po velmi krátké známosti.Abychom mohli s manželem bydlet společně,musela jsem se vzdát zaměstnání,zázemí,kamarádů a odešla do jeho rodného města.Byla jsem těhotná a od začátku skoro pořád sama.Milovali jsme se a já věřila,že je to to pravé.Ze sebevědomé a schopné ženy se časem stala domácí puťka,za kterou rozhodoval manžel.Po druhém dítěti jsem nastoupila do zaměstnání,kde pracoval i můj muž,byla jsem neustále pod dohledem...do práce,školka,nákup a domů,na návštěvu jen za předpokladu,že je vše hotové.Manžel se ani dětem (17 a 14let)moc nevěnuje,se synem nemá téměř žádný vztah.Našla jsem si novou práci,nové známé a svět mi připadal najednou velký,krásný,bohatý.Z milování zbyl jen občasný sex.Na jednom zájezdu jsem poznala velmi příjemného muže(ženatý se 2 dětmi),je nežný,pozorný,o všem se mnou diskutuje,chce znát můj názor,plánuje naši společnou budoucnost.Vztah přerostl po více než roce v lásku a já zvažuji,zda mám odejít od manžela,kterého již nemiluji....?
Danča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Dančo, já přemýšlím nad tím, proč jste si sedla k počítači se svou otázkou zrovna mezi vánočními svátky...:-)... To, jak vše popisujete, vypovídá poměrně jasně o vašem nasměrování, touze. Potřebujete stvrzení vašeho rozhodování ještě od někoho dalšího? Nemohu být nezávisle nezúčastněná, protože vše podáváte jasně, tak, jak to nyní cítíte. Váš muž by s největší pravděpodobností vykreslil 18 let vašeho manželství jinak. Ale toto je vaše cítění. Dančo, pokud byste chtěla odejít z dlouhodobě nevyhovujícího vztahu, nemělo by to být na 1. místě kvůli existenci někoho jiného. Mělo by to asi být především kvůli vám,vašim životním potřebám. Je to vaše zodpovědnost za sebe samu a za děti, nic víc, nic méně. Zvažte pro i proti, a podle toho se zařiďte. Máte právo na svůj život, se vší zodpovědností, kterou pak nesete. Tu neseme vždy, všichni, za své konání. Nemá smysl,přežívat v dlouhodobě nefunkčním vztahu... to je opravdu lepší se zase nadechnout, a žít, ale - má to svých několik "ale". A to už se zase jen vracím k té zodpovědnosti:-)
zvažování smyslu vztahu
Cítím určitou únavu a stereotyp (to je asi pochopitelné) ve svém současném vztahu, zároveň je tu "pokušení" bývalého přítele... Tehdy se rozešel on se mnou - údajně byl naším vztahem dost unavený, byli jsme spolu skoro 2 roky. Nevím, jak se s tím vyrovnat, abych se znovu nespálila a nikomu neublížila... Děkuji za radu.
Iveta 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, to je otázka... Vždy, při každém rozchodu jde o ublížení. Rozchody, na nichž se oba dohodnou, že už je vztah nebaví, a že jim oběma nic nepřináší, jsou dost vzácné. Rozhodujte se podle toho, jaká jste. Jestli jste člověk, který do všeho jde v životě s vervou a máte vyzkoušené, že máte dobrou intuici, pak se rozhodujte rychle. Pokud jste důkladně zvažující člověk, pak bude asi vaše řešení odpovídat tomu... Ale až se rozhodnete, nesmíte už litovat:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,paní doktorko,je mi 22 let, studentka VŠ, a jsem se svým současným přítelem už skoro 3 roky (z toho 2 roky společné bydlení) - myslím, že náš vztah vcelku klape, je milý, pozorný, stará se o mě, podporuje mě, ale jako obvykle je nějaké "ale". Před 2 měsíci odjel na 14 dní na služební cestu a já s překvapením (a obavami) zjistila, že těch 14 dní pro mě bylo úžasných, svobodných, skoro se mi nestýskalo (za což se snad skoro až stydím). Myslím, že žádné vážnější problémy nemáme,rozumíme se v řadě věcí,občas se chytneme,ale nic nepřekonatelného... i v sex. životě nám to poměrně klape. Možná jen není tak rozhodný a cílevědomý, jak bych si přála, ale nelze mít všechno... Ale stále myslím na to,jak jsem se cítila, když tu nebyl. Shodou okolností mě za posledního půl roku hodně kontaktoval můj předchozí přítel, psali jsme si v přátelském duchu, před nedávnem přišel s nabídkou "ať to ještě jednou zkusíme" - s žádnou z partnerek se necítil prý jako se mnou...
Iveta 1. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Iveto.Děje se asi zákonitě to, že váš vztah s přítelem přešel do stereotypní fáze, přestává vám dávat nové impulzy. Vy čekáte od života více, než spolehlivost. Ten pocit svobodné úlevy v době jeho nepřítomnosti by mohl být pro vás signálem k uvažování o tom, zda nepotřebujete změnu. Zdá se mi, že ve vašem vztahu už se nic nerozvíjí, asi hlavně proto, že potřebujete muže, který bude více akční a který vás bude více inspirovat, táhnout. Je vám 22 let, jste spolu od 19...
zvažování smyslu vztahu
Milá Báro, ráda bych reagovala na Váš příspěvek. Když jsem ho četla, měla jsem pocit, že je to o mně. Manžel byl má první láska, citově jsme strádala, měla jsem milence, nedokázala jsem si představit, že s manželem vydržím celý život a měla jsem pocit, že zůstávám jen kvůli dětem....Ale dnes to vidím jinak. S manželem jsme si nějaké věci vyříkali, nebylo to jednoduché, řekla jsem mu, co potřebuji a on, ikdyž to nikdy nebude tak úplně "ono" se snaží mi aspoň trochu citů dát. Já si ho nesmírně vážím pro to jaký je člověk, mám v něm velkou oporu a už si dokážu představit, že s ním i zestárnu, ikdyž těch citů až tak od něj nedostanu....Chtěla jsem Vás jen povzbudit, abyste si vše dobře zvážila a předem nic nevzdávala. Držím Vám palce.
Markéta pro Báru
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Markéto. Určitě je to, co píšete, pro Báru povzbuzení. Každý to máme nějak - očekávání od vztahu. A u každého z nás se to odvíjí od aktuálního životního kontextu. Někdy je to tak, že rezignujeme na to, co máme, někdy bojujeme o to, co vypadalo, že máme, ale ono se to ztratilo. Ale vztah se svými základy má vždy šanci. Jen je důležité vědět, zač bojujeme...:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,jsem vdaná 21 let.brali jsme se po 3 leté známosti.Máme dvě děti /10,14/.Jsme finančně zajištěni,manžel podniká,já dělám práci která mě baví.Máme slušný vztah,nehádáme se,povídáme si....jen spolu nespíme.Manžel řeší psychické problémy a ty jsou prý příčinou.Někdy mám pocit,že spolu žijeme jako sourozenci.Mám na starost celou domácnost i děti.Nevadí mi to,dělám to ráda.le někdy mě to štve.Manžel je buď v práci,nebo spí.Vztah s dětmi máme skvělý.Ale bojím se,co bude,až děti vyrostou a odejdou.Jak budeme žít? Kam se vytratila láska?Poslední dobou přemýšlím,zda je můj život to pravé,že bych chtěla třeba ještě něco hezkého zažít...nemáme žádný problém,jen mi to přijde někdy prázdné.děkuji
Jana P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano P.:-)Podstatné jsou dvě věci - délka vašeho vztahu ( 24 let ), - fakt, že manžel řeší nekonkretizované psychické problémy. To, že spolu nemáte sexuální život, trvá jak dlouho? Uvědomujete si, co tomu předcházelo? Asi byste měli oba udělat nějaký průlom ve vašem partnerském životě. Vím, že se to dělá těžko, když je vše jakoby v pořádku. ale vy jste citově i sexuálně frustrovaná, váš muž možná také. Provozní funkčnost rodiny je hezká věc, ale citový život potřebujeme stejně intenzivně, zvláště tehdy, když vše ostatní funguje. Vy jste takto zralá buď na nastartování nevěry, nebo na hledání něčeho nového mezi vámi dvěma. Zvažte sama, k čemu inklinujete více. Zkuste se k tomu postavit nejen citově, ale i rozumově. Pomůže vám nějaký citový "románek", nebo naopak zbortí to, co je vystavěno? Pokud si odpovíte záporně, hledejte cestu, kudy ven ze stereotypu. Dočasné oddělení může být jedním z řešení...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko, prosím Vás o radu v následující situaci: již dva roky jsem s přítelem, kterého mám ráda a někdy mám pocit, že ho miluji. Jenomže jsem se vůči němu několikrát dopustila nevěry. Když k ní došlo, necítila jsem žádnou vinu ani výčitky. To až třeba potom. Přítel mě zbožňuje a je na mně de facto citově závislý. Chce se mnou trávit co nejvíc času a snaží se mi plnit všechna přání. Já ale žiju dvojím životem. Nevěry jsou kořením, bez kterého bych se utopila v oceánu nudy a usedlého života, který s ním teď vedu. Chce děti a rodinu, je o deset let starší, mně je 27. Děti bych možná jednou chtěla, ale nedokážu si to představit s ním. Je to takový vhodný taťka typu "šup, šup, mazej".Jistě by se o děti dobře staral. Ale co já? Nechci být do konce života už jen manželka a matka. Jsem přece hlavně člověk. Zraňuju všechny kolem - ty, s kterýma páchám nevěru, přítele i sebe. Někteří o tom jen neví...
Anda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ando. Hledáte balanc mezi jistotou a jiskřením. Asi nejste zralá na jistotu - ta vás nudí, alespoň zatím. Tím, jak popisujete svého stálého přítele, říkáte vše. Jste bojovník, teď, ve svých 27 letech. Hledáte dobrodružství, ale potřebujete mít zadní vrátka. A k tomu všemu vás občas trápí pocity viny. Jestli vás už teď přítel nudí svým konzervativním a stereotypním přístupem k životu - v budoucnu děti, rodina, a vy to tak necítíte, zkuste udělat dočasnou rozluku - tzv. pauzu ve vztahu. Abyste si uvědomila hlavně vy, co v něm máte, co by vám scházelo, kdyby nebyl. Ona jedna věc je jistota, druhá věc vzrušení z hledání nových a nových zajímavých impulzů. Vy dva máte asi své hodnoty postavené každý jinak, taky je mezi vámi 10 let rozdílných životních zkušeností. Z toho může také vyplývat velká čast rozdílnosti, ne?:-) Udělejte si seznam toho, co je pro vás důležité v rámci ideálního partnerského vztahu v životě. Nejdříve si udělejte inventář svých požadavků, pak, až jej budete mít celý,si jej hierarchizujte, tj. udělejte si pořadí důležitosti. Pak si oznámkujte svého přítele, jak dalece odpovídá vašim potřebám. Ale zkuste se dívat více i do budoucnosti. A uvidíte sama, kam vás to dovede...
zvažování smyslu vztahu
(pokracovani) vztah, o kterem si kazda zena muze nechat zdat. Neni to zamilovanost, ktera prejde za rok. Manzela znam 3 roky a celou dobu byl nas vztah hlavne o kompromisech. Ja se priznam, ze jsem unavena hledanim klidneho zivota a poznavanim novych partneru. Kdyby se neobjevil tento muz, s mym manzelem bych se snazila navazat opet na alespon vztah, ve kterem clovek dokaze zit cely zivot, ale takto se neustale placam. Mam prerusit 2 mesicni vztah s muzem, na ktereho jsem nedokazala zapomenout cele ty roky a nejspis ani nezapomenu (vim ze bych se s tim v sobe poprala, zvladla jsem uz horsi veci, ale jen predstava jeho ztraty mi trha srdce na kousky) nebo mam zachranovat manzelstvi, ve kterem spokojena asi casem budu, ale nebudu stastna? Je to mozna komplikovane, ale nevim uz kudy kam. Asi vim, co chci, ale bojim se to rozhodnout, abych neublizila spouste lidi kolem sebe? Dekuji, pani doktorko.
Peťka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Peťko, když jsem vám odepisovala, nevěděla jsem, že bude na mne čekat pokračování. Myslím ale, že jsem stejně vše řekla v té první reakci, nic bych na ní neměnila:-) Hodně štěstí. Největší umění je rozhodnout se k rozhodnutí...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych vás poprosit o radu. Je mi 26 a jsem 1 a 1/2 vdana, deti nemame. S manzelem jsme prosli velkou krizi, uz 3/4 roku spolu intimne nezijeme a ja si nejsem nasim partnerským souzitim ani city k nemu jista, prosila jsem manzela at se odstehuje, ale stale bydlime spolu, delam ustupky, staram se, snad se bojim ztratit zazemi v jeho rodine, maji me hrozne radi, ale zaroven jsou katolici a tedy snatek nas dvou povazuji za snatek do smrti, stejne tak muj manzel a me tohle vnitrne desi, ze bych mela zit v necem, co nemohu opustit, abych neznicila zivot druhemu. Pred 3 mesici jsem opet potkala po 3 letech muze, ktereho jsem nesmirne milovala a on me, ale nebyli jsme spolu proto, ze jsme nechteli bourat vztahy, ktere jsme meli a ktere se stejne rozpadly. S timto muzem se schazim 2 mesice a byly to nejkrasnejsi 2 mesice v mem zivote. Tohoto muze znam skoro 6 roku, sedime si ve vsem, nemusime resit zadne kompromisy, (pokracovani)
Peťka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Peťko. Nemusíte žít s nikým z povinnosti. Jestliže odejdete od člověka, k němuž vás nepojí láska, ničím se neproviníte. Jestliže budete žít s někým ze strachu, že mu ublížíte, ublížíte sama sobě. Zvažte si, sama před sebou, co od života chcete, s plnou zodpovědností, ale především vůči sobě, ne vůči normám, které jsou nastaveny zvenčí...Ale musíte zvážit i to, zda případně můžete být sama na nějakou dobu.Ani vztah s tím mužem, kterého nyní milujete, se nemusí definitivně povést...
zvažování smyslu vztahu
Vážená paní, doktorko, Vaše odpověď ze dne 10.12.2006 plně koresponduje s tím, co v sobě cítím. Dnes je již rozhodnuto, schůzka s právníkem naplánována a rozvodové řízení se rozběhne. Skutečně ve chvíli, kdy člověk sám v sobě učiní rozhodnutí, se mu značně uleví. Proč brát neustále ohledy na ostatní, můj život bych si měla řídit sama. Děkuji Vám a přeji hezké vánoční svátky a spokojený nový rok.
Pavlína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Pavlíno, nejtěžší je cesta k rozhodnutí. Jeho realizace už je cesta jen k úlevě, i když může být také těžká. Přeji vám hodně štěstí:-)
zvažování smyslu vztahu
Hezky vecer, pani doktorko, dekuji Vam za odpoved - z 10.12.2006 zvazovani smyslu vztahu. Souhlasim s Vami. Ja jsem pevne rozhodnuta vztah ukoncit. Psal mi abych k nemu prijela, ze mu je smutno a atd. Neprijela jsem a napsala jsem mu: at to bere uz za ukoncene a on jako posledni sms napsal: ze stejne jeste prijdu, ze to vi...Predtim psal, ze me ma rad...atd atd. Hledam spatne vlastnosti, mate pravdu, abych se drzela od nej dal. Ale oni jsou opravdu pricinou, ze s nim dale uz nechci byt. Nechce deti, rodinu, jen jsem mu slouzila a stale mluvi o jinych zenach a byvalych partnerkach...To me nekdy dost urazelo...Presne s vami souhlasim, ze chci JA ODEJIT, abych sebou nenesla jak pisete punc porazky...Takze kdyz ho ted stale odmitam a vysvetluji mu konec vztahu je to pro me sice bolestive ale ne tolik, jako kdyby mi to sdelil on...Dekuji za odpoved. S podzravem ...
Anonym
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.Myslím si, že jsem odhadla docela realisticky, že ten, kdo má problémy, je váš starší kolega - partner, který se snaží udržováním napětí v podstatě "šolíchat svoji ješitnost". Jinak by na vás nevytahoval bývalé partnerky a jiné ženy, které má v životě souběžně s vámi, a nedělal by vše další, co popisujete v tomto i předchozím dotazu. Začněte r.07 jinak i ve vašem osobním životě. Uvolněte svou emoční kapacitu pro někoho jiného... Nemáte čeho litovat, váš partner si na vás léčil své problémy. Hodně štěstí:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám problém s přítelem, jsme spolu 5 let. Již dříve jsem zjistila, že mi lže do očí a psychicky mi ubližuje. Bývala jsem z toho moc smutná. Vždy mi tvrdil, že se to nebude opakovat, ale bylo to stále dokola. Teď mi tvrdí opět, že se doopravdy změnil a že si uvědomil, jak mi ubližoval, ale já už nevím, zda mu mám věřit. Pořád se trápím, tím co bylo dříve a mám pocit, že když už to jednou udělal, udělá to znovu. Děkuji
Maja
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Majo. Chybí mi konkrétnější údaje o přítelových lžích a psychickém ubližování, takže vám, bohužel, asi příliš nepomohu. Dejte mu na vybranou, popište mu konkrétně ne to, čeho se dopouštěl, ale to, co od něj očekáváte. Přítel by měl mít pocit, že o vás bude muset bojovat, měl by vědět, že se jedná o poslední pokus. O všem, co se bude mezi vámi dít, byste měli průběžně diskutovat, a vyříkávat si věci, které jsou problém, včas.
zvažování smyslu vztahu
Měla bych to ukončit,ale je těžké se vzdát něčeho,co mi celý život chybělo.Přitom si nejsem úplně jistá,že bych třeba s ním chtěla žít, to on si jistý je a má mě moc rád.Doma to za moc nestojí,snad by to ještě stálo za pokus, hlavně kvůli dcerce.Jen nechci dopadnout jako rodiče, kteří spolu zůstali ze setrvačnosti, a taky proto, že nebylo kam jít.Vím, že se musím rozhodnout sama, ale třeba mi Vaše rada napoví. Děkuju.
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Báro. Rozhodujte se za sebe, držení manželství kvůli dítěti, pokud byste v něm měla být nešťastná, nemá smysl. Ale vše zvažte. Doporučila bych vám návštěvu manželské poradny - vám oběma s manželem, abyste společně s někým třetím, nezávislým a profesionálním, mohli probrat to, co si vzájemně dáváte, co vám schází, a jaké jsou příčiny toho, že vám to schází...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko,ráda bych znala Váš názor.Manžel byl moje první známost-jsme spolu 10 let. Nebyla to láska na první pohled, ale vztah fungoval velice dobře. Jen už tehdy byly jeho projevy něžností dost omezené,ale ve srovnání s mým tátou byl o tolik lepší.Máme 3letou dcerku,hlavně během těhotenství a pak i při mazlení s ní jsem si uvědomila,jak moc mi chybí projevy něžností(zvláštní,jak až teď), nijak zvlášť se neangažuje(v ničem) a já si postupně navykla vše zvládat sama.To jediné, co potřebuju-něhu a lásku-mi najevo nedává.Kdysi jsme o tom mluvili,moc to nechápe. Zamě%nuje i mazlení s dítětem s rozmazlováním.Zjistila jsem,že ho nepotřebuju.Už mě ani nebaví se o něčem bavit,mám pocit,že jsme se za ty roky změnili.Když o tom přemýšlím, chci být na něj příjemná,ale jen co ho vidím,tak cítím podrážděnost.Zkomlikovala jsem si to i s přítelem,vzniklo to asi před půl rokemprávě pro nedostatek něhy,které mi on dává opravdu hodně. pokr.
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Báro, váš muž asi vyrostl v prostředí, kde se city moc neprojevovaly, asi měl chladnější matku (?). Ale to neznamená, že vás nemá rád. Je těžké se k tomu, co popisujete, jednoznačně vyjádřit, nevím nic o jádru vašeho vztahu, o tom, co vás sblížilo na začátku. Je vaše první známost, takže nemáte srovnání v tom, jak to také jde jinak. Srovnání máte až nyní s přítelem. Chápu, že hledáte kompenzaci toho, co vám v manželském vztahu schází. Ale v dlouhodobém funkčním vztahu postupně vyvstávají do popředí stabilní hodnoty obou z vás - možnost opory, úcta a respekt. Asi byste si měli s manželem o sobě a o svých očekáváních od sebe více povídat. Měl by vědět, že jeho pozice ve vašem životě může být i ohrožená - ne díky existenci milence, ale díky deficitu v jeho emocích.Vy jste na něj již alergická, na jeho projevy, ale vnitřně jej asi stále ráda máte. Připadá mi to tak podle toho, co píšete. Ale jdu na pokračování:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, můj problém zní asi banálně,ale nevím si už rady. Jde o to, že můj partner neustále večer usíná na gauči ( většinou u televize ). Já pak špatně spím a snažím se ho probudit a dostat do postele ( chodím pro něj do obýváku třeba 4x za noc ) Řekne mi že přijde a pak spí zase dál. Buď pak nepřijde vůbec nebo třeba až v pět ráno. Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém.Tvrdil, že když na něj budu naléhat, schválně si lehnout do postele nepůjde, tak jsem ho nechávala být a stejně jsem se budila ráno v posteli sama. Žijeme spolu skoro dva roky a za tu dobu jsem se už pokoušela mu několikrát vysvětlit, že je mi smutno když téměř každý večer usínám sama. Řekne mi, že to chápe, ale nic se nemění. Už mi z toho rupou nervy,hádáme se pak proto, je mi to pak hloupé, ale neumím se s tímhle způsobem fungování smířit.Mám ho nechat být a doufat, že se to upraví ? Není nám ještě ani 30 let, tohle se mi zdá být trochu brzo...Děkuju, mějte moc se hezky, Šárka
Šárka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Šárko, vámi popsaný problém sice na první pohled vypadá jakoby banálně, ale banální opravdu není. Týká se docela zásadních věcí, patřících k partnerskému soužití -intimní život, společné trávení volného času, celkový pocit vzájemnosti a blízkosti. Velmi dobře rozumím tomu, že vás to trápí. Asi získal jiné stereotypy v době, než jste začali žít spolu. Šárko, mluvíte o tom spolu, ale nepomáhá to. Zkuste tedy udělat docela jednoduchou věc - televizi umístěte do vaší ložnice. Vy potřebujete usínat s přítelem, vedle něj, on potřebuje usínat jiným způsobem. Nemuselo by být tak těžké vše skloubit, ne?:-) I moje rada zní zdánlivě banálně...:-)
zvažování smyslu vztahu
Vážená paní doktorko, jsem vdaná 20 let,mám tři děti.Vztah s manželem nebyl vždy ideální,v době výchovy dětí jsem se cítila velmi sama,manžel pracoval a často trávil svůj volný čas s přáteli. Já se naučila být samostatná a řešit vše bez něj. Když jsem po x letech nastoupila do práce,poznala jsem člověka,který změnil můj pohled na svět,na mne,na život. Vztah trval 7 let a budu z něj čerpat do konce života. Kromě fyzické souhry ( tu mám s manželem ale také) mne hlavně naplnil duševně. Manžela jsem si brala v 18 a myslím,že dnes jsme každý vyzrál jiným směrem. Vztah jsem ukončila kvůli příteli,bolelo mě,že žije život jen tím,že se mi stále přizpůsobuje. Od začátku jsme si řekli,že náš vztah bude jen milenecký,rodina a tři děti jsou velký závazek. Manžela si v mnoha věcech vážím,jako člověk je mi blízký,ale společné "dožití" bez dětí si představit neumím,intelektuálně jsme každý jinde. Mám své koníčky,ale ve dvou se prožívá vše jinak. Jaká je perspektiva takového manželství?
Božena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Boženo, za vaší otázkou cítím nejistotu ve správnosti vašeho rozhodnutí. 7letý vztah s pocitem úplného souladu, se opouští velmi, velmi těžko. U vás do toho vstoupil asi především rozumu - a zodpovědnost, ať již vůči rodině, nebo vůči příteli. Nejméně ze všeho myslíte na sebe.Alespoň se mi to tak zdá. Vaše manželství může samozřejmě mít šanci, neboť si manžela za hodně věcí vážíte, a je mezi vámi souhra v intimním životě. Spojuje vás dlouhá společná historie, domov, děti.Úctu ale vnímám jako jednu z nejzákladnějších hodnot v rámci dlouhodobého vztahu. V manželství nemusí být problémem to, že jste každý jinak duchovně orientovaný, resp. založený. Záleží spíše na souladu vašich hodnot, na tom, zda vás i v tomto směru něco spojuje, zda existuje nějaký průnik v tom, co zajímá oba, abyste neměli jakožto společné téma jen rodinu. Na své zájmy můžete mít "své lidi". Ale tady teď vidím jako hodně důležité hlavně to, jak vy zvládnete rozchod s přítelem, zda, za jak dlouho, a za jakých podmínek, budete moct hledat plnohodnost vztahu s manželem, aniž byste se cítila obětí zodpovědnosti vůči těm druhým.Je to srozumitelné?:-) Držím vám palce...
zvažování smyslu vztahu
Preji hezky den, pani doktorko. Jiz jsem Vam psala ohledne vztahu s muzem ze zamestnani. Vysoky vekovy rozdil. Chci a jsem plne rozhodnuta vztah ukoncit. Protoze po roce vztahu, partnera nechapu, nerozumim jeho chovani a uz se mi nelibi jeho vulgarni mluva. Nerozumim tomu, ze mi rika, at si najdu nekoho pro zivot,mladeho a stale se ujistuje, jestli ho mam rada a jestli jsem s nim rada. Jsem nyni 16 dni doma, nemocna. Minuly tyden volal i psal a tento tyden se VUBEC neozval. Z doslechu vim, ze ma hodne prace, to ma vzdycky. NECHAPU jeho jednani: jednou by se "rozdal", pak jakobych nebyla. A jedina moznost jak def. zapomenout, je asi odejit ze zamestnani, vidte? Totiz to mam v planu tak i tak. Mnohokrat dekuji za odpoved. S pozdravem
Anonym
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Nevím ,jaké řešení by pro vás bylo to pravé, ale nemyslím si, že byste byla vy sama za sebe opravdu rozhodnutá váš vztah ukončit, že byste si byla jistá tím, že je to pro vás optimální řešení. Hledáte argumenty proti němu v sobě samotné (viz např. jeho vulgární mluva, nebo občasný výpadek jeho pozornosti vůči vám), aby vám to pomohlo v ukončení vztahu, v němž se cítíte být ohrožená. On s vámi evidentně manipuluje právě proto, aby vás udržel v napětí. Sám se nejspíš bojí rochodu. Chcete - li se vysvobodit (možná slovo osvobodit bude výmluvnější) z věčných nejistot, měla byste odejít ze vztahu. Zda k tomu potřebujete odejít i ze zaměstnání, to je otázka. Ale odejděte vy, jako ten, kdo rozchod iniciuje, abyste s sebou nevlekla punc porážky, neboli toho, že opustil on vás.
zvažování smyslu vztahu
paní doktorko, nevím, jak svůj problém řešit, prosím o radu. Jsem 5 let vdaná, nedávno jsem poznala jiného muže, bylo to krásné, ale dozvěděla se to jeho manželka, takže se už nestýkáme. Myslím na něj téměř pořád. Neřekl definitivní konec, jen že si dáme pauzu, než se vše uklidní, ale smysl to zřejmě nemá.Můj manžel tuší, že něco není v pořádku, jenže já se nedokážu k němu vrátit zpět, tedy citově. Vztah nefungoval dávno před tím, nerozumíme si, stále se hádáme, leze mi na nervy. Nemám ho za co obdivovat.Čím víc se mu vzdaluji, tím víc on se snaží, jenže jeho přítomnost vnímám jako nesnesitelnou – vadí mi jeho smích, jeho průpovídky, jeho dotyky, nechci s ním spát ani s ním komunikovat. Nevím, jestli s ním chci dál zůstat, spíš mám pocit, že hledám někoho jiného, kdo mě učiní šťastnou, kdo mě bude milovat. Vím, že kdyby někdo takový přišel, od manžela bych odešla. Na druhou stranu je mi manžela líto. Má smysl zůstávat v takovém vztahu, vím, že manželovi ubližuji. Navíc máme dítě.
Mariana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Mariano. Při čtení vašeho psaní mě nejdříve napadá otázka, která je pro vás hodně důležitá: hledáte někoho, kdo vás bude milovat, nebo někoho, koho budete moci milovat vy? Samozřejmě je to propojené, ale z toho, jak svůj příběh formulujete, mně toto rozlišení přijde jako hodně důležité. Vaše manželství trvá 5 let, ale delší dobu nefunguje jakožto hodnotný citový vztah. Asi jste nejdříve něco ve vašem vztahu s manželem postrádala vy? To byla platforma pro vznik mimomanželského vztahu? A nebo vám nastavil zrcadlo na váš vztah opravdově až váš přítel? Nyní jste na manžela alergická, v takovéto fázi se můžete těžko sbližovat. Měli byste být chvíli od sebe, abyste měla možnost porozumět tomu, zda si váš muž úctu od vás zaslouží, či nikoli. On teď totiž dělá to, že o vás bojuje, ale asi ne pro vás ve správnou dobu, a asi ne správnými maskulinními prostředky, které byste ocenit mohla. Předpokládám, že se snaží spíš se jakoby ve svém stavu ohrožení podbízet až vnucovat, ale je to jen moje fantazie, může to být samozřejmě úplně jinak. Zkuste si v sobě srovnat nějak nezávisle, co hledáte od partnerského života, oddělte se vnitřně od obou mužů, buďte sama za sebe. Až si to najdete, můžete jít dál. Vaše dítě je asi malé, takže by v případě rozchodu nemuselo až tak trpět ztrátou něčeho, na co bylo zvyklé jakožto na základní životní jistotu. Není to rada, Mariano, ale návod ke způsobu uchopení vašeho trápení a dilema...
zvažování smyslu vztahu
Vážená paní doktörko, v mém více než 20 letém manželství si připadám jako vězeň a otrok. V poslední době si stále více uvědomuji, že do rodiny dávám mnohem více než manžel, atˇ už finančně nebo zodpovědností. Připadá mi, že manžel je třetím dítětem do rodiny. Nic sám nerozhodne, ale není schopen ani rodinu materiálně zabezpečit. Finančně ji táhnu já. V poslední době se cítím velmi unavená a mám strach, co by se stalo s dětmi (už téměř dospělými, ale přesto studenty), kdyby se se mnou něco stalo. Byla jsem i v manželské poradně, tam mi poradili rozvod, ale tak, abych nejprve majetek, který jsem obstarala pro děti (byty) na ně převedla. Celý týden pracuju pro zaměstnavatele a o víkendu ještě pro rodinu - to ale dělám jen z povinnosti, ne s radostí. Prosím poraďte mi, moje matka je rozvedená, vím jaké trauma to bylo, ale současná situace taky není nic moc.
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Iveto. Co vám na to mohu říct? Vaše matka je rozvedená - znamená to, že vy nechcete udělat totéž svým téměř dospělým dětem? Bylo to pro vás trauma, proto se snažíte, zuby nehty, udržet manželství hlavně kvůli dětem? Jste nejen rodič, jste i člověk s právem na spokojený život, žena s právem na partnerský rovnocenný vztah. Zkuste si s tou představou jen pohrávat. Co by se stalo komu z vás v dobrém, a co ve špatném, kdybyste chtěla rozvod.Kdo by tím něco získal, kdo by byl traumatizován... hodně vždy záleží na našem vnitřním přesvědčení, že konáme dobře. Pak si dokážeme své činy ospravedlnit vnitřně, a nemáme pocity viny. Vy jste v kleštích nejistoty a pocitů viny. Hlavně kvůli dětem?...
zvažování smyslu vztahu
pokr. Začal žárlit, doma je pořád pohodlný, bylo období, kdy jsem vážně přemýšlela o odchodu. Ale je mi líto, že by malá měla tátu jen občas, i když je fixovaná na mě. Nevím, jestli má náš vztah ještě šanci. Vlastně teď nevím, jestli to chci. Manžel nás má rád tím pohodlným způsobem (má rád své pohodlí a dítě mu je taky dost narušuje, když vyžaduje pozornost atd.). Já si jistá nejsem. Vždycky jsem chtěla fungující rodinu, ale teď mám pocit, že se rozhoduji rozumem. Je mi smutno být v 31 letech bez lásky.
Sára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha. Sáro, dejte si čas na rozmyšlenou. Manžel začal žárlit ( asi proto, že spolu intimně nyní nežijete? ), ale jinak se nezměnil v tom, co pro vás dokáže udělat. Já si myslím, že teď v sobě asi nemáte vnitřní kapacitu k tomu, abyste vy hledala v sobě bližší vztah k němu. Teď se asi budete soustřďovat hlavně na vánoce, ale na začátku příštího roku si udělejte sama pro sebe hlubší analýzu sebe sama, svých potřeb od vztahu. Udělejte si nejdříve obecný inventář všeho, co byste potřebovala od svého ideálního partnera, potom tomu dejte pořadí důležitosti, a zhodnoťte svého muže v tom, do jaké míry každému požadavku zvlášť on odpovídá. Uvidíte sama, co vám z toho vyjde, a podle toho se můžete rozhodovat, co dál. Myslím si, že pokud v sobě lásku k němu ještě máte, dá se leccoss zachránit, respektive oživit, obnovit... Budete mít motivaci bojovat. Finálním cílem by pak ale mělo být to, aby on bojoval za vás...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, chtěla bych poprosit o váš názor - jsem vdaná (je mi 31 let), s manželem jsem od mých 18, mám 4 letou dceru. Přibližně před 2 lety jsem byla srovnaná se životem, sice jsem se cítila sama, manžel neumí moc projevit něhu, city, pořád byl bez náladyzájmu, ani o dcerku se moc aktivně nezajímal, vše jsem zařizovala já. v té době jsem někoho potkala, během 1 roku jsme se viděli pracovně 2x, pak se spustila lavina (byla to taková láska na první pohled). Věděl o dítěti, ale až teď zjidtil, že jsem vdaná.Nechtěl bourat rodinu. navíc ještě studuje a nemohl by nás zabezpečit. Nic se tedy fakticky nestalo(jediný kontakt podání ruky), ale pro mě to byla ta nejhloupější podoba lásky-kila okamžitě dolů, myšlenky někde jinde, spousta slz. Dnes jsem ok.V té době jsem otěhotněla (hrozné při mých myšlenkách na někoho jiného), ale krátce na to potratila (podruhé po roce)-příčina genet.S manželem jsemse odcizila, intimně nežijeme.
Sára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Sáro, nevím, jaké mne čeká od vás pokračování, zatím budu volně reagovat na to,co jste napsala v této první části. Vztah s manželem trvá 13 let, od vašich 18 uběhlo hodně času. V době vašich začátků jste byli osobnostně i mentálně každý někde jinde, než dnes. Vyvíjíte se jako osobnosti stále dál, každému se mění i nároky na partnerství. Vy potřebujete cítit lásku, cit, něhu. Nevím, jesti to manžel někdy uměl a jen to z něj v průběhu těch let vyprchalo, nebo jste se tohto u něj nedočkala nikdy. To je docela podstatné pro zvažování toho, jaké máte šance, a zda se můžete opět zblížit. To, že jste někoho potkala, je téměř zákonité. Teď je otázka, zda jiná láska, i když téměř platonická, vám nastavila pravé zrcadlo na hodnotu vztahu s manželem, a nebo je hlavní bariérou mezi vámi přetrvávající druhý vztah ( i když píšete, že dnes jste OK ). Ale jdu na vaši 2. část
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych poradit. Žiju 4 roky s přítelem, máme 3 letého syna. Poslední dobou asi tak 3/4 roku se náš vztah začal pomalu měnit.Jako bychom si zevšedněli. Ovšem největším problémem pro mně je,že přítel začal být velmi nervozní a svou zlost si vylévá na synovi. Neustále na něj křičí, má na něj přehnané požadavky a když to neplní,tak jej trestá. Přitom syn je opravdu velmi hodný a kdo z našeho okolí jej zná,tak říká že je poslušný. (nestranné hodnocení)Několikrát jsem příteli domlouvala,leč marně. Už si toho všimli i mí rodiče a známí co nás navštěvují. Na mně zlý není, jen mám pocit,že mu překáží náš syn. Přemýšlela jsem o rozchodu, ale pořád si říkám,jestli je lepší takový vztah a dítě má otce,nebo být sama,ale dítěti otce vlastně "vezmu". Syn je pro mně vším nechci aby mu někdo,ani jeho vlastní otec ubližoval.Děkuji za radu.Magdaléna z Plzně
Magdaléna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Magdaléno, ve vaší otázce jsou dva důležité momenty: 1/ váš pocit, že vztah mezi vámi je poslední 3/4rok všední, panuje v něm stereotyp 2/ nervozita přítele, transformovaná do agrese vůči synovi Myslíte si, že to vše spolu může nějak souviset? Nevím, jestli se necítí přítel synem odstrkovaný, zda nemá pocit, že syna před ním preferujete. Může mít také své vlastní problémy v práci. Mohou se do toho promítat vaše partnerské problémy. Může být zvyklý na absolutní pořádek a discipinu ze svého dětství, kde se aplikovaly tvrdé výchovné přístupy ( -není přítel jedináček?, -jak byl vychováván svým otcem? ). Říkáte, že si toho všimli vaši rodiče. A jeho rodiče?... Hlavní je, abyste rozklíčovala důvod, hledala příčiny, to bude lepší, než mu domlouvat. Měli byste se na výchovných postupech spolu dohodnout, držet jednotnou linii. Neporadím vám nic konkrétního, potřebovaa bych vás více znát, ale - rozchod si myslím by byl zbytečný, pokud nebudete vše spolu v klidu řešit...
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, rada bych se s Vami poradila o svem zacinajicim vztahu. Je mi 39, jsem svobodna a bezdetna Vs,dosud jsem si zila pomerne spokojene sama, ale presto jsem se zacala bat samoty a na internetu potkala muze, kteremu je 35(vekovy rozdil nam nevadi). Je to muz, ktery zil az do nedavne doby u rodicu, nyni se osamostatnil a poridil si vlastni maly byt. Presto si moc neveri a nekdy mam dojem, ze se stale povazuje za velke dite, ale nechova se tak. Rodice navstevuje zridka. Je mily, hodny, ma zajem, ale mne moc neimponuje a nepritahuje, jsem asi narocnejsi. Presto vim, ze slusni muzi na stromech nerostou a vzhledem k dlouhodobym problemum se seznamovanim si ho tzv. vazim. Myslite ze ma nas vztah nadeji, mam to zkouset dal? Rikala jsem si - schazet se a nechat to nejak vyplynout. Zatim se mi do vetsiho sblizovani moc nechce, ale bojim se ho i ztratit - je mozne ze uz nepotkam nikoho tak uprimneho a s dobrou povahou. Deti zatim nechce, to je dalsi prekazka pro mou predstavu budoucnosti.
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Začala jste se bát samoty, i když jste zatím žila relativně spokojeně svůj samostatný život, kde předpokládám - vzhledem k tomu, že zmiňujete dosaženou úroveň vašeho vzdělání - hrála prim vaše práce. Čím jste starší, více zvyklá na svůj životní styl, své tempo, uspokojování svých potřeb, tím více se ve vás musí otevírat jakýsi vnitřní konflikt mezi zaběhnutostí vašeho života, vědomím, že jste si svou vlastní paní, a mezi touhou po vytvoření rodiny. Nevím,jestli zrovna muž, kterého popisujete, by měl být pro vás tím pravým, ale říkám to velmi decentně, protože si myslím, že ne. Je to zjevné z toho, jak o tom přemýšlíte ve svém dotazu jakoby nahlas. Mám pocit, že jen potřebujete od někoho nezávislého odsouhlasit vaše vnitřně cítěné n e . Mýlím se? Moniko, něco jste začala zkoušet,zkoušejte dál. Důležité je, že nyní máte cíl, který ale nemusí být konkrétní. Pokud je potřeba dítěte pro vás nyní priorita, nadsazená nad kvalitu partnerského vztahu, pak můžete být rychlá ve výběru toho, kdo by byl vhodným otcem vašeho dítěte. Ale jinak si myslím, že důležitý je hlavně vztah, na jehož základě vznikne i touha po společné rodině. Vaše biologické hodiny tikají, jste to vy, která se rozhodne, jestli je pro vás důležitý "kdokoli přijatelný", kdo bude chtít dítě, nebo ten, koho budete moci milovat, a dítě s ním budete chtít z tohoto důvodu...
zvažování smyslu vztahu
/pokračování/Já mu hodně odpustím a hodně mu povolím, ale včera jsem snad poprvé za celý svůj život litovala, že jej známa tolik ho miluji.Jeho neustálá nedůvěra,podezřívání, a ublížování prostě došlo tak daleko, že jsem to nevydržela a ublížila si(abych byla přesnější, pořezala jsem se).Nejsem na to hrdá,ale vím, že popsychické stránce na tom nejsem nejlépe a on to ví, někdy se mi dokonce zdá,že toho využívá.Vyhledala jsem psychologa,ale zjístili to mí rodiče a zakázali mi k němu chodit,oni razí filozofii,že co je můj problém je jen můj probléma může mi pomoci tak maximálně má rodina.Dnešní den jsem stávila nad tím co mám dělat.Přítele neopustím,vím jak to dopadlo minule a ebyl to hezký pohled navíc jej silně velmi silně miluji ale už nechci trpět, zažila jsem si toho dost(znásilnění,psychické týraní ve škole,obtěžování od neznámých mužů a několik pokusů o znásilnění).Nemáte nějaký trik nebo tip co udělat abych se z toho nezbláznila nebo si více neublížila?
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kristýno, sorry, ale žádný trik teda fakt nemám. Na to, co popisujete, nezabírají žádné triky, ale poctivá a kvalitní psychoterapie. Váš přítel žárlí, vy jej milujete, je z toho velká kolize, končící vaším sebepoškozením, k tomu vaše předchozí minulost s násilím v nejrůznějších formách. Rodina vás asi nikdy moc nepodržela, jestliže razí na prvním místě filozofii :co se doma uvaří, to se také doma sní".Měla byste poslouchat samu sebe a ne rodiče a zahájit intenzivní psychoterapii...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko,ani nevím proč,ale musím se s někym poradit.Mám přitele se kterým jsme poměrně delší dobu, jednou jsem se rozešli a opět dali dohromady protože jsme zjístili, že v nás velký kus umřel. Mezi tou dobou já měla vztah založený pouze na sexu a on si stihl pořídit dítě.Tu,nevím jaký cit cítí k one ženě,ale ona na něj kašle a vzhledem k tomu, že si opět začal semnou myslím,že nic vážného to nebude.Jde o to, že všechno to bylo fajn až do nedávné doby,začala jsem chodit na vysokou na chlapecky obor jsem jedina v ročníku a tehdy začaly problémy.Včera to ale dosáhlo vrcholu.Už více jak 14 dnů pozoruji, že se s ním něco děje, nechtěl otom semnou mluvit a tento týden se úplě uzavřel, ptaal jsem se ho a dožadovala zjištění nebo jen čím ho mám potěšit(protože jsem vyzkoušela všechny možné způsoby potěšení které znám ale nezabíraly).Ohradil se na mě a byl jak to říct ošklivý.Já mu hodně odpustím a hodně mu povolím.....
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kristýno. Vím, že mě čeká ještě druhá část vašeho dotazu, takže zatím budu reagovat jen pocitově na pár věcí, které uvádíte, ať již se to týká obsahu, nebo způsobu formulace. Začnu úvodem vašeho psaní - myslím, že máte docela problém, ale napíšete, "...ani nevím proč,ale musím se s někým poradit", přítel si stačil pořídit dítě, matku jeho dítěte´označujete ukazovacím zájmenem, není tam ve vašem vyprávění nic o tom, jak existenci svého dítěte nejen prožívá, ale i zabezpečuje,,, Co mne zaujalo nejvíc, byla závěrečná věta : "já mu hodně odpustím a hodně mu povolím..." Přemýšlím o tom, Kristýno, jak váš partnerský vztah vypadá ve skutečnosti, já sama mám pocit, že on se v něčem docela dost mele, je slabý, neví si rady se spoustou věcí, a vy v tom vztahu vystupujete jako ta silná, vůdčí, dominantní, ta, která určuje, co se smí a co nikoli... Ale promiňte, jdu číst dál
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, již 6 let mám vztah se ženatým mužem a máme spolu chtěné 2,5leté dítě (jeho rodina nic neví).Problém je vlastně v tom, že mi to vyhovuje a přitom vím, že to není správné. Vždy jsem měla obavu z "normálních" vztahů a přitom jsem toužila po vlastní rodině. Jsem z rozvedené rodiny, otec byl dost přelétavý a ani se o nás nestaral.Mám pocit, že se bojím toho, že jsou všichni muži stejní. Vždyť i ten "můj" se chová podobně. Jen s tím rozdílem, že se dokáže postarat o obě své rodiny. Máme se rádi a nechci se rozcházet, ale rozum mi velí, ať to ukončím a najdu si někoho volného. Mám ale strach z nového vztahu i kvůli malému. Asi nejsem normální, když se nedokážu rozhodnout. Děkuji Vám proto za každou radu.
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Moniko, co se teď děje takového, že se ptáte svého rozumu? Váš vztah trvá 6 let, dítě jste spolu plánovali, partner se osvědčil a vše zvládá provozně, ekonomicky i citově. Vám vše vyhovuje... Jednak asi potřebujete mít kus vlastní svobody v rámci vztahu, a rodinný model jste moc šťastný nezažila, jednak máte v sobě nedůvěru v možnost trvale šťastného monogamního vztahu. Nedělala bych násilně něco, z čeho máte strach, když vlastně není žádný důvod pro, "kromě" rozumu. Až přijde pravý čas něco měnit, určitě to poznáte...
zvažování smyslu vztahu
Paní psycholožko, žena je worholik, všechnu práci mi bere.Je nasleplá, a silně sklerotická.Poznasmenaná učiterlským povoláním. Co s tím.??
Obchodnik.s.destem
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. A jakou vám práci vám vaše workholická manželka bere? S některými učitelkami se žije opravdu hůře, nevím, jak se žije s obchodníky s deštěm...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chtěla bych poradit se vztahem. Chodili jsme spolu s manželem 3 roky, potom jsme byli 2 roky od sebe, ale přátelili jsme se, měli jiné partnery, ale měli jsme spolu poměr, vztah ne...a já otěhotněla,tak jsme se vzali.Jsme manželé 3 roky a od začátku to nefunguje jak by mělo. Citově strádám, manžel je chladný,nemá rád líbání, objímání, sex je, ale bez předehry, vůbec mě s ním nebaví. Mám ho ráda,skoro vůbec se nehádáme, ale on žije jenom svůj život, nedělí se se mnou se svými starostmi, sny s ničím. Říká, že pokud to bude důležité, tak mi to řekne, ale partneři se přece baví i o nedůležitých věcech, nebo mám zkreslené představy o partnerství? Doma nepomáhá, připadám si jako uklizečka, vychovatelka a kuchařka...mluvili jsme o tom všem spolu několikrát, ale nepomohlo to, prý se chová tak,jak to cítí. Mě to hrozně trápí a nebaví mě takto žít. Mám se rozvést a hledat štěstí jinde? Děkuji moc za radu.
Jola
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jolo, dobrý den. Nevím, co je příčinou nerovnoměrnosti a citové nevyváženosti ve vašem vztahu. Je jen evidentní, že vy máte asi manžela radši,vkládáte do vztahu více očekávání i nadějí. Nevím, jestli jste šli do manželství především díky neplánované graviditě, nebo zda by to tak dopadlo stejně. V přemýšlení nad příčinami bych začala důvody vašeho rozchodu, který nebyl dotažený do konce. Ačkoli jste měli každý dalšího partnera, přesto jste pokračovali v intimním životě. To není až tak standardní. Nedokázali jste se od sebe oddělit jen sexuálně? Nebo tam přetrvával i citový vztah? Bral si vás manžel především díky zodpovědnosti vzhledem k situaci, nebo i z lásky? Byl vždy člověk, který moc nedokáže věci s druhým sdílet, který má potřebu hodně i svého vlastního světa? Nebo se to změnilo až po narození dítěte a vstupu do manželství?Jolo, nemáte zkreslené představy o partnerství, ale asi jste každý jiný. Zkuste si aspoň vy sama všechny tyto věci vyjasnit prostřednictvím přímého rozhovoru s psychologem. Já vám nemohu nic moc poradit, musela bych nejdříve znát vaše odpovědi na mé otázky. Ale rozhodně bych to nevzdávala. Máte jej ráda, máte spolu dítě...
zvažování smyslu vztahu
Jsem ženatý 2 roky,předtím jsem s partnerou chodili 5 let,předěláváme rodinný dům, změnil jsem zaměstnání a teď včem je problém.Makám jako šroub jak v práci ,tak další směna na stavbě, vše kolem ní zařizuji ovíkendu chodím spát druhý den v 1 ráno ze začátku jsem byl i chvílemy na dně, ale teť se to stalo mojí drogou ,protožr jdeme do finále a já už vidím jak vše přibívá a mám z toho radost. Problém je vtom ,že jsem na to sám a ženy jako by se to netýkalo.Ze svých zálib a činností jsem musel kvůli domu hodně vyškrtout a ona ne.Jako by se nic nedělo.Chtěla děti , teď ji to nějak přešlo (věk 24.)v práci na ni je velký nátlak a podrazi , ale ona je nemůže opustit (nechce), její zaměstnání se hodně odráží v našem vztahu (povahově se hodně změnila) Je makobiotička a když mi jde náhodou pomoct, tak ji to přestane bavit, nebo je vyčerpaná.Nekořím piji jen příležitostně snažim se pro ni hodně udělat, ale jí je to asi jedno.Už mám i myšlenky, že bych mohl žít i bez ní.Jezáchrana ,nebo to padne?
Láďa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Láďo. Myslím, že problém bude v tom, že jste s manželkou rozdílné osobnosti, s odlišnými očekáváními od života a od partnerství, a že si o tom asi neumíte moc povídat.Začali jste spolu chodit, když bylo vaší ženě 17, jestli jste vy starší, brala asi hodně věcí a představ o životě podle vás. Ale ve 24 letech si utváří své vlastní priority, možná je pro ni důležitější utváření kariéry, než rekonstrukce domu. Určitě si ale asi představuje, že to je mužská práce, že se jedná o mužskou kompetenci. Možná jí vadí i vaše "posedlost" domem, chtěla by vše asi více "piánko"..., nevím. Každopádně to bývá často tak, že pokud se někdo zacílí jen jedním směrem (rekonstrukce domu ve vašem případě), pak nezbývá čas na společný partnerský život, na sdílení něčeho společného. Nemyslím si, že by muselo být vaše manželství ztracené, proč? Jen byste se možná mohl trochu víc zastavit, chtít od sebe méně, a měli byste se vrátit více k sobě mavzájem. Aby to pak opravdu nedopadlo tak, že dům bude sice hotový, ale váš vztah v troskách...
zvažování smyslu vztahu
Vážená paní doktorko,je mi 21let a se svým přítelem budem už téměř 5let,něco přes rok z toho žijeme spolu u jeho rodiču.S jeho rodiči si moc nerozumím,ale problém je v tom,že i nám to poslední dobou moc neklape.Bydlíme na vesnici přítel musí hned na pole,do dílny,někde něco opravovat a na mě mu nzbývá téměř žádný čas.Nikam nejdeme.Já pořád sedím doma a čekám až bude mit čas.Nechce se se mnou ani bavit o tom co mě se nelíbí a co bych chtěla změnit či jaké jsou mé sny a přání.On je spokojený a to mu stačí.Před nějakou dobou sem poznala příjemného kluka-máme spoustu společných zájmů.On o mém dlouhodobém příteli ví a nespěchá na mě.Plánuje kam by jsem mohli jít a já si myslím,že bych s ním mohla být opravdu šťastná-on mě má moc rád,ale je tu můj přítel neklape nám to,ale pořád ho mám ráda a na druhou stranu si nedovedu představit,že bych od něj odešla.Když si,ale nerozumíme a neklape nám to teď jak to bude vypadat třeba za dalších 5let?Nevím jak se rozhodnout a co dělat.Děkuji za odpověď
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Marie,přemýšlejte asi nejvíc nad tím, zda se nemění průběžně vaše životní hodnoty v životě. Znáte se s přítelem od vašich 16 let. Od té doby jste každý z vás ušli nějaký kus cesty - jak v rámci společného soužití, tak za sebe samotného.On vás již bere jako samozřejmou součást zaběhnutého života - je tu jeho rodina, jeho práce na hospodářství, vy. Nevím, jaké je pořadí důležitosti. Ale to, že musí přítel pracovat na poli a v dílně, nemusí znamenat, že vás nemá rád. Je to asi jen rodinná tradice? Pak je důležité, abyste si vy, sama pro sebe, uvědomila, co chcete od života, od svého partnera. Podle toho zvažujte i tu výzvu - s tím příjemným klukem, s nímž máte spoustu společných zájmů. Někdy se vyplatí, hrát vabank a jednat podle citu, někdy ne, protože nás může náš cit zradit, nemusí být dost spolehlivý. Na druhou stranu - co je v životě bezpečně spolehlivé?... Rozhodnutí je na vás, jak jinak:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko,celý život jsem vyrůstala jen s mamčou a sestrou.Teď jsem s mužem,který je o 11 let starší(36).Zdá se mi,že muži po 30 už vědí,co od života chtějí a nikdy jsem si nerozumněla s muži,kterým bylo pod 30.V jeho případě však asi udělalo svoje,že i on vyrůstal bez otce a matka byla jednou z mála vyšších hodností na policii.Myslím,že toto se na jeho charakteru podepsalo.Ve svých 36 letech nedokáže opustit jeho matku,nechápe,proč já jezdím každých 14 dní za svou rodinou (100 km),neustále mi dává najevo,jak má majetek,já nic, nechce se mnou po 14 měsících zatím bydlet,o tom ani nemluvíme,na finance máme zcela odlišný názor,před druhými se ke mě chová zcela jinak oproti tomu,když jsme sami,máme naprosto jiné zájmy,on nezná význam slova zábava, jediné,co má v hlavě je slovo PRÁCE...vším mě hodně moc štve,a přesto ho miluji.Jenže kde a jak najít shodu?Nemohu pořád dělat ústupky a čekat na zázrak,že?Myslíte,že má tento náš vztah dále smysl udržovat?Děkuji za odpověď.Myška
Myška
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den,Myško:-)A víte, co na svém příteli milujete? Je to rozumově uchopitelné a pojmenovatelné, nebo je to prostě cit, který nemá "racionální" základ? Máte-li tolik věcí nespolečných, co vás spojuje? Měli byste spolu o vás dvou více mluvit, povídat si spolu o důvodech toho, proč každý z vás chce to, co chce. Každý z nás má od vztahu nějaké očekávání. Víte, jaké má váš partner? Hledala jste muže, který ví, co od života chce. Ale je závislý na matce.Zná hlavně práci, tím vším se vám a vašim potřebám patrně vzdaluje.Nechcete navštívit spolu partnersky specializovaného psychologa?
zvažování smyslu vztahu
Za celou dobu se mnou byl max.2x, jinak trávil čas se svými rodiči.Upřímně cítím se tam jako parazit, úplně přebytečná.U přítele můžu přespat až když se vrátí domů, nemám ani klíče od branky a už vůbec ne od domu.Sprchovat se můžu až když se umyjí oni. Po nemoci mě to fakt naštvalo, mám chuť sbalit si své věci a okamžitě zmizet. Jeho matka mi odmítla i vyprat moje věci, takže jezdím za otcem a peru si je tam.Paní doktorko, co si o tom myslíte vy? Mám chuť se s ním rozejít,i když nám to celkem klapalo. Jsem pořád naštvaná a zároveň mi to přišlo líto.Proč se ke mně chová jako k podřadné osobě? Nebo si to jenom beru příliš osobně? Já se u nich cítím strašně, přítel může u mě doma zůstat kdykoliv chce a nikdo mu nedává najevo, že je obtížný hmyz.Myslím, že tohle je asi konec našeho vztahu, když mi dává najevo, kdo je u něj na prvním místě.Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.
Lidka - pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lidko, nevím, jak se to stalo, že jste se mi tu objevila ještě jednou - využiji toho k tomu, abych vás podpořila k vaší cestě za nezávislostí a cestě k sobě samé. Uvidíte, kam vás tato cesta dovede - zda k opuštění partnera, nebo změně vašeho přístupu k vašemu vztahu:-)
zvažování smyslu vztahu
Za celou dobu se mnou byl max.2x, jinak trávil čas se svými rodiči.Upřímně cítím se tam jako parazit, úplně přebytečná.U přítele můžu přespat až když se vrátí domů, nemám ani klíče od branky a už vůbec ne od domu.Sprchovat se můžu až když se umyjí oni. Po nemoci mě to fakt naštvalo, mám chuť sbalit si své věci a okamžitě zmizet. Jeho matka mi odmítla i vyprat moje věci, takže jezdím za otcem a peru si je tam.Paní doktorko, co si o tom myslíte vy? Mám chuť se s ním rozejít,i když nám to celkem klapalo. Jsem pořád naštvaná a zároveň mi to přišlo líto.Proč se ke mně chová jako k podřadné osobě? Nebo si to jenom beru příliš osobně? Já se u nich cítím strašně, přítel může u mě doma zůstat kdykoliv chce a nikdo mu nedává najevo, že je obtížný hmyz.Myslím, že tohle je asi konec našeho vztahu, když mi dává najevo, kdo je u něj na prvním místě.Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.
Lidka - pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lidko, nevšimla jsem si, že váš dotaz má pokračování. Myslím si, že byste se měla odstěhovat ke své rodině, že byste neměla mít pozici evidentně nevítaného hosta. A s přítelem o tom mluvit, bez podtonu výčitek. Spíše věci konstatovat a čekat na jeho reakci. Buďte hrdá.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, potřebovala bych od Vás radu.S přítelem jsme spolu rok, zatím nám to klapalo až na drobné neshody. Nedávno jsme se vrátili ze společné dovolené a to byl chvílemi horor. Každý den několikrát psal své matce, neustále mluvil o tom, co dělala na dovolené jeho matka, přišlo mi, že mě s ní neustále srovnával.Z dovolené jsme se vrátili a já začala s přestavbou bytu. Potřebovala jsem na měsíc někde zůstat a přítel mi nabídl, abych bydlela po tu dobu u něj. Za pár dní mi ale řekl, že u nich zůstat nemůžu, protože i oni předělávají kuchyň v domě, kde bydlí se svou rodinou a že mám zůstat na ubytovně. Přišlo mi to jako výmluva a bylo mi to líto.Nakonec mě k sobě přestěhoval, většinu času ale trávím sama v jeho pokoji, zatímco on se baví se svou rodinou a hlavně s matkou. I když obědvají, tak on jí s nimi v jedné místnosti a jídlo mi přinese do druhého pokoje a zdůvodňuje to tím, že tam už není dostatek místa u stolu.O víkendu mi nebylo dobře a ležela jsem.
Lidka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Lidko.To, co popisujete, je opravdu zvláštní. Nevím, kolik je vám, kolik příteli. Nevím, zda předchozí přítelovy partnerky navštěvovaly jeho rodinu, nebo zda jste první. Schází mi dost informací k tomu, abych mohla reagovat opravdu k věci, zasvěceně.Patrně je jeho rodina hodně sevřená rodinná jednotka, žijící jen pro sebe, hned tak k sobě někoho nepustí. Vzájemná vazba mezi jím a matkou bude hodně silná, ale jak je možné, že jste to nepoznala dřív? Že se to neprojevilo takto manifestně dříve?Na druhou stranu - když jste se pouštěla do rekonstrukce vašho bytu, byl to on, kdo vám nabídl možnost být u nich. Ale on je součást rodiny, která může vnímat věci jinak a která mezi sebe nechce jen tak "někoho" pustit. S tím byste měla počítat i do případného budoucna.Přítel není zralý, je závislý na rodičích, na matce, a je otázka, jak bude umět v budoucnu obhájit své partnerství, které je od původní rodiny oddělené...