Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, chtela bych radu jak vysvětlit partnerovi, že potřebuji taky svůj čas pro sebe, a že nemá slídit co ve svém čase dělám, že to je moje věc do které ho nic není.
Seznámili jsme se asi před rokem a půl. Chvíli bylo vše perfektní a dělali jsme vše spolu, ale postupně jsem se začala vracet ke svému zaběhnutému programu. Samozřejmě partner je na prvním místě a trávím s ním většinu času. Tedy kromě práce a dvou-tří večerů v týdnu.
Partnerovi to nejdříve nevadilo, ale pak se dověděl, že jeden z večerů trávím pravidelně se svým dlouholetým kamarádem. Pak začal naléhat, abych mu říkala, co dělám ve svém volném čase. Nechci mu to říkat, myslím, že by mu to překáželo a chtěl by mi to zatrhnout.
Ríkala jsem mu, že co dělám ve svém čase, ho nijak neovlivní, a navíc nikdo to neví, tak proč by to měl vědět on.
On tvrdí, že ve svém čase nemůžu dělat co chci. Hrozí, že se se mnou rozejde, když mu to nepovím.Má právo mi mluvit do co smím a nesmím?
Měla ve svém čase omezovat jeho uzkoprsostí?

Dobrý den, jak v práci, tak doma s manželem se mi stává, že se na něčem domluvíme a ta druhá strana mi to zapře. V práci se ozval klient, že by něco potřeboval. Zavolala jsem obchodnímu zástupci a požádala ho o vyřešení (měl by z toho obchod), poslala mu kontakt a klientovi řekla, že bud kontaktován panem XY. Kolega nic neudělal. Klient mi to po nějaké době připomněl a spolu s ostatními věcmi jsme to řešili před naším vedoucím. Kolega řekl, že jsem mu nikdy takový úkol nedala a na moji námitku, že prokazatelně má v mailu kontakt, řekl, že vůbec nevěděl, proč jsem mu ten kontakt posílala. Dost mě to naštvalo. Doma čelím podobnému. S manželem mluvíme o spoustě věcí - provozních, osobních aj. Může se stát, že někdy na něco, co se řešilo zapomenu, ale jsem zvyklá z předchozího zaměstnání dost naslouchat, tak si myslím, že je to jen výjimečné. Nicméně když řešíme něco nepříjemného pro manžela, tak on tvrdí, že jsem mu to nikdy neřekla (a já si jsem jistá, že ano) nebo že on mi to řekl (neřekl) anebo že jsem něco řekla (já vím, že určitě ne, a pokud někdy ano, pak v jiném kontextu - on to prostě překroutí). On je - zdá se mi - takový manipulátor a možná je tohle jeho taktika. Už jsem říkala, že budu všechny naše hovory nahrávat na diktafon, abych měla důkaz - to je samozřejmě nereálné, ale já jsem nešťastná z takovách diskuzí. V práci to řeším tak, že už všechno píšu v mailech (jenže to zase začal zuřit šéf, protože ví, že mám důkazy, někdy potřebuje manipulovat i on), doma si přece nemůžeme psát. Jak se zachovat v případě, kdy mi manžel bude tvrdit, že jsem něco řekla a já to prokazatelně neřekla? Prosím, poraďte postup. Chci tomu předcházet. Díky.

Vladko, myslím, že se paní Douchová moc plete, když vám radí pauzu a udělat inventuru vztahu. Myslím, že budete litovat.

Byla jsem v podobné situaci. V pauze jsem se utvrdila v tom, že to co nemám skutečně chci. Tak jsem hledala a taky našla někoho, kdo mi způsobil ty motýly v břiše. A pak se to stratilo.
Naučila jsem se, že Marcel Proust měl pravdu, když řekl, že to je naše představivost, co způsobuje lásku a vášeň, ne ta druhá osoba.
Když jsem tohle pochopila bylo mi smutno z mého předchozího zivota. Přestala jsem hledat motýly, ale naučila jsem se motýly pěstovat.

Naučila jsem se pracovat s pocity. Nemyslím pocity utiskovat a popírat, ale nedávat vinu partnerovi za moji neschopnost ho vidět v pravém světle, ve kterém je pomilováníhodný. Teď mám to co chci, a vím, že jsem to mohla mít dávno.

Nečiňte vinným partnera za to, že nejste schopná vidět jeho vzrušujici tvář. Sama bych si přála, aby mi někdo tehdy poradil, že nemám hledat u jiného muže,to co chybí v mé hlavě.

Možná je ve ztah v základu ok.
Radím začněte mluvit (před poradcem),najdete kořen nesouladu a oboustranně výhodné řešení.
Možná problém je vaše vira, že partner není žádoucí. řešením je, ukázat
vaši amygdale že jiná by si dala ráda říct. (Nemvujim orealizaci sexu).
Nebo se potřebujete dovědět,že motýlci v břiše jsou o novosti a nutně zhynou. Potřebujete radu, jak se dají motýlci více než nahradit něčím lepším. Nevylučují, že jste se současným partnerem natolik odlišné bytosti, že pokračovat nemá smysl.
Je daleko lepší způsob jak přivést oba partneři k poznání, že do budoucna se jejich vztah z partnerského promění v něco jiného. A možná taky najdete partnera s kterým budete ráda na vztahu pracovat.
Pauza je jen pokračování "hraní jen na sebe" a neupřímnosti.
Ale možná potřebujete životní lekci, že 26 týdnů motýlku v břiše nestojí za to, vše zahodit. Až motýlci zhynou a vy budete stát v popelu předchozích vztahů jako stovky, tisíce žen před vámi myslete na to, že ta lekce za to stála. - otázka upravena poradcem

Možná je problém, že jste nebyla upřímná ve vztahu vy. Ne během nemoci. Když je člověk nemocný tak člověk musí přijímat a nevyjednává. Tam problém není.
Problém je, co se dělo pak, když jste se postavila na nohy. Byla jste upřímná a otevřená? Jestli ne, možná je čas to změnit.
Nepotřebujete pauzu, aby jste se zeptala sama sebe co chcete.
Pracovat na vztahu a něco změnit, mít se lépe. Nebo si přiznat, že jste utíkala před realitou.
Můžete utíkat před sebou až do jeho/vaši smrti. To je ve vašem případě tzv.vztah z rozumu.
Myslíte, že 3 měsíční odklad zmenší bolest partnera? Pauza je v této chvíli sobectví, které pomůže zmenšit vaši bolest a obavu z ukončení.

Vlaďko, je dobře, že přemýšlíte. Naše staré matky dobře říkali dvakrát měř a jednou řež.
Je cítit z vašich slov, že partnera respektujete, ale něco chybí.
To co vám radí p. Dochová je konzumní způsob uvažování. Vztah je věc, která plní poslání nebo neplní, a když ne, tak se jí třeba zbavit. Doporučuje finální zkoušku... Odložte nepotřebnou věc do skladu a když nebude chybět, vyhoďte ji. Skončete to.
P.Douchová není dva krát dobrá na řešení partnerských krizí.
Její přístup je vhodný pro velmi malou skupinku lidí.
Zvažte sama Vlaďko co je vztah pro vás. Něco co denně vytváříme mezi partneři, nebo věc co je mezi vámi a partnerem.
Někdy není možné pokračovat ve vztahu, tak jako není možné kráčet s někým kdo jde jiným směrem. Nicméně, často se ukáže, že to není jiný směr, jiný cíl, jenom jiný nápad jak obejít překážku. Proč radši spolu nemluvit o směru, cílů a překážkách?
Je faktem, že něco chybí. Proč myslíte, že člověk, který pro vás tolik udělal, by pro vás teď ještě něco nepřidal?

Dobrý den, prosím, co se zlozvykem staršího příele (51 let). Ať jsme kdekoliv, tak během jídla, ale častěji po něm, sbírá ze stolu a okolí různé smetí a drobky a sní je. Nejdřív je smete do dlaně a nasype do úst, pak si nasliní prst a zbylé drobky sbírá ze stolu a jí. Kdekoliv - v hotelu, doma, v restauraci, v exotické cizině, kde bezpodmínečně nutné dodržovat hygienu, prostě všude. Přitom stůl v restauraci či u něj v kantýně není utřený, je tam špína po předchozích strávnících. už jsem mu několikrát říkala, ať to nedělá, hlavně z důvodů hygienických, buď mlčí a dělá to dál, nebo se začne smát, že JEMU se nic nestane a tak podobně. Úplně to tak není, průjmy mívá. Když vím, že sedíme u předem použitého stolu, je mi to nepříjemné, stydím se ho vzít do společnosti za přáteli, kde se zapomene a dělá to taky. těch podivností je v jeho chování víc, jsem hodně tolerantní a vše se dá nějak ztolerovat, nicméně tohle je pro mě asi neprůchodné a hodně mi to vadí. Přítel není hloupý, má vysokoškolské vzdělání, takže by měl chápat, jakému riziku se vystavuje. Možná je to detail, který mě zbytečně irituje - i to mi kdyžtak napište. Děkuji.

Dobrý den, "hodné si neváží, s chytrou neumí žít" řekla nedávno příbuzná na mého manžela, který aspiruje na to být bývylým manželem, protože už asi dlouho nebudu snášet jeho mimomanželský poměr. Obojí ode mě měl - hodná a pomáhající na počátku vztahu a na MD - slyšela jsem od něj, že nemám na nic právo, jen povinnosti, protože on vydělává, mým kolegům v práci vykládal, že on by tuhle moji práci dělat nemohl a jak jí pohrdá (je to uráželo, všichni jsme vysokoškoláci a hlavně nechápali, jak se může takhle vyjadřovat o své manželce). Kvůli finančnímu osamostatnění jsem na sobě pracovala a trochu něčeho dosáhla (kdybych měla podmínky, byla bych někde úplně jinde), a zase jsem slyšela, jak dělám kariéru, jak na něj nemám čas, jak ho k ničemu nepotřebuji (marné bylo vysvětlování, že jo...). Nynější milenka je manažerka, je o hodně mladší a protože ho hodně chce, dělá tu hodnou a posluhuje mu. Za půl roku se 3x rozešli, normální ženská by to vzdala, ne tak tato, to bude zcela jistě na déle, protože auta a majetek jsou velkým stimulantem "lásky". Takže mě si neváží a nemůže se mnou žít (to druhé cituji, to říká všem okolo), hlavně že podnikatelsky vyrostl na mé bezplatné pomoci, zázemí a mých nikdy nevrácených finančních injekcí (nemám papír, takže nejsou). A já jsem teď na rozcestí, jestli zabalit celý život (26 let s ním) a mít mnoho ztrát (spravedlivý boj o rozdělení majetku nevyhraju, to vím) anebo počkat a být - kým ale? Hodnou? Neváží si. Chytrou? Nesnese. Mrchou? Neumím a jednak těch on se bojí a utíká před nimi. Asi nejhorší je, že on díky majetku má kam utéct, že nemá hranice. Když se mu něco nelíbí, tak prostě na mnoho dnů odjede a nechá mě s dětmi napospas a nezajímá ho, že musím řešit i povinnosti a závazky za něj. Čeká, až to vyřeším, až to vyhnije. Kdybych to nechala taky vyhnít, tak tím trpí děti (věci, které se jich netýkají, vyhnívat nechám, ale nedá se v tom moc žít). Kým být? Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím o radu. Navázala jsem vztah, myslela jsem, že je ten pravý a hodně jsem se zamilovala. (trval necelý rok) On však nebyl odpoutaný od své bývalé, ikdyž měla jiného. Pořád byli v nějakém kontaktu, od toho se odvíjela i komunikace, hodně jsem žárlila. On mi tvrdil, že chce být semnou, zároveň se nikdy ale své bývalé nevzdal. Když mi umřela blízká osoba v rodině, on řešil jen sebe a situaci mezi námi, nepodpořil mě. Myslím si, že jsem byla jen nějaký jeho převozník, situace se mezi námi nezlepšovala, ani nevyvíjela. Volal si mě k sobě už jenom, "když se mu to hodilo". Byl v kontaktu s jinými ženami a nakonec i se svojí bývalou. Já pořád doufala, že se něco změní. Cítím se teď špatně, že jsem mu vlastně nestála za nic a od bývalé už zapomněl, že se sním rozešla a chce ji i tak zpět, neumím se stím srovnat, mám strach že budou spolu, zároveň stím ale počítám. Nevím co mám dělat, prosím o radu, jak se s takovou situací vyrovnat a posunout se dál do jiného šťastného vztahu. - otázka upravena poradcem

zdravím. jsem mladá holka a poměrně často se mi zdá, že mě jeden nebo oba z mých rodičů znásilňují. víc se k tomu radši ani nechci vyjadřovat. ještě víc než samotné sny mě znepokojuje otázka, proč takové mám. předem děkuji za odpověď.