Sobota 14. prosince 2019, svátek má Lýdie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 14. prosince 2019 Lýdie

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| vztahy na pracovišti| spolupráce s psychologem/psychiatrem| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| sourozenecké vztahy| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nešťastná láska
Dobrý deň!
Pani dr.velmi prosím o radu, čo s nenaplnenou láskou.Stretla som človeka,ktorému zrejme niesom ľahostajná.Asi dva roky za mnou chodil každy deň,rozpravali sme sa,hovoril,že som krásna,že ma chce,nerozumela som tomu,potom ma pobozkal,ale nic viac.Ja som sa neskutočne zamiloval,ale on to ukončil jednou vetiu:zašlo to daleko.už rok ma obchadza,úplne inak sa správa,a ja trpím neskutočne. pozdravujem Vás
Mária
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mária. Ten, do něhož jste se zamilovala, si vaši lásku nezaslouží. Je nezralý, neví, co chce. Předpokládám, že je to váš kolega, pokud za vámi chodil každý den, takže pro vás bude mnohem těžší, se od něj citově odstřihnout, pokud ho stále máte na očích.Ale on má v sobě nějaký problém, není nijak harmonická osobnost. Bojoval o to, aby vás okouzlil, a pak z toho utekl, to opravdu není fér. Vím, že bude těžký emoční odstřih, ale neměla byste být zamilovaností do něj zakletá tak, že byste neměla oči a srdce pro někoho nového. Zkusíte udělat tlustou čáru? :-)Držím palce.
krize vztahu
2. S penězi je to stejné jako dřív. Nevím, co si myslet. Chodili jsme do manželské poradny, jenže tam manžel lhal a vykreslil mě jako žárlivou a hysterickou stíhačku a kontrolorku, proto tedy musí být u rodičů. Takže to bylo k ničemu.Jsem to já, která se musí snažit, jako bych byla já ta, která byla nevěrná. Místo toho, aby on zpytoval svědomí a začal sekat latinu, tak se ode mne odtáhl, téměř se mnou nekomunikuje, jezdí si bůhvíkam a já se nesmím na nic ptát, nic řešit. Někdy je na mě až arogantní , uráží se a ponižuje mě. Tuto situaci odmítá se mnou řešit. Pořád tvrdí, že nikoho nemá, že prý mu já nevěřím, přitom se chová tak jako by mě chtěl přinutit k rozvodu a abych si jako myslela , že někoho má.Proč to asi dělá??? Jsem z toho zoufalá, jak mě stále ignoruje,s ničím se mi nesvěřuje, přestala jsem pro něj existovat, ale rozvod nechce, prý nevidí důvod. Není to ani kvuli majetku , ani dětem. Nechápu to, stále mi dává najevo, jak mě nechce, prý je mu nepříjemné být se mnou. Děkuji.
Verča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Na vašem místě bych v tom případě navrhla jasnou odluku na dobu minimálně půl roku se všemi pravidly, které k tomu patří. Kontakt s dětmi, financování domácnosti. V příštím roce si dáte vědět, jestli spolu chcete zůstat v manželství, nebo ne. A nezapomeňte, že vy máte stejně silné slovo, jako on. On určuje nyní "pravidla" hry a vy se chováte submisivně. Pošlapal vaše sebevědomí. To už dál nedopouštějte a postavte se na vlastní nohy. Nechat se ponižovat a urážet, to je v modu psychického teroru, nemyslíte? Ale nemusíte se stát obětí. Postavte se k němu jako rovná s rovným, hlavu vzhůru.
krize vztahu
1. Dobrý den, paní doktorko. Mohla byste mi říct Váš názor na moji situaci? Jsem vdaná 21 let, 2 nezletilé děti. Před 4 lety, kdy manžel dostal práci mimo náš region, měl dlouhodobý mimomanželský vztah. Zamiloval se a dokonce mě chtěl opustit. Po 2 letech se s prací vrátil domů, ale hned šel bydlet k rodičům, kde je dodnes. Během posledních 2 let byl 3x někde na prodlouženém welness-víkendu, každý 3. nebo 2. víkend jezdí do Prahy, kde bydlí jeho ex-milenka. Tvrdí, že s ní nic nemá, že už jsou jen kamarádi. Vše mi říká, že prý přede mnou nebude nic tajit. Přitom se mnou nikdy nikam nejel, byli jsme za celých 20 let tak 4 x na dovolené . Odmítá mě s sebou vzít, protože prý by mě to nebavilo (?!), pak že bych mu dělala ostudu a scény, nevím jaké. Prostě si žije na vlastní ose a mě ze svého života tak nějak vyškrtl. Rozvod odmítl, chce mít volný vztah a prý že už se mnou nikdy nebude spát, protože ke mně nic necítí. K nám domů chodí , jak se mu zamane, je pravda, že občas pomůže.
Verča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Verčo. Nevím, k čemu vám takovýto vztah je. Máte ho stále ráda, i když vás tak devalvuje? 4 roky jste mimo jeho zájmy, to je hodně dlouhá doba. Deklaruje, že sex s vámi už mít nikdy nebude, nevezme vás na žádnou akci, která se týká jeho, bydlí u rodičů. Jaké jsou vaše vazby k němu, kromě materiálních? Máte ho stále ráda, i když se váš vztah dostal do totální krize? Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
nevěra
Dobrý den,
manželka mi byla nevěrná. Lhala, křivě přísahala a říkala, že jsem deb. a paranoik. Nahlídnul jsem jí tedy do telefonu, plánovali společný den a mě říkala, že jede za kamarádkou... Všechno jsem odpustil a snažil jsem se. Nehledal jsem počátek a důvod. Vypadlo to, že to bude ok, ale zase jsem ji náhodou viděl jak mu posílá pusinky ve zprávě, obnaženou fotografii. Zase jsem to odpustil. Vrcholem bylo to, že mi říkala, že jde se svojí sestřenkou na disko a že přijde ráno. Jel jsem s oslavy, tak jsem ji chtěl překvapit na diskotéce a užít si pár chvilek s ní. Jenže ona tam nebyla. Telefon nezvedala a neodpovídala na SMS. Sestřence jsem se dovolal a ona o ničem nevěděla, nikam jít neměli. Jelikož jsem měl upito, šel jsem domů. Tam tchýně která nechtěla odejít. Vzedmula se ve mě obrovská vlna emocí a dostal jsem ránu od tchnýně. Následně jsem jí dal facku a vyhodil za dveře. Manželce jsem říkal, že je kur a zavolal policii na tchýni,že mě ohrožuje.Dá se vztah ještě zpravit?
Jaromír
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Možná by bylo dobré, Jaromíre, na začátek hledat důvod. Nevěra může být někdy důsledek dlouhodobější partnerské krize. Ale o vašem manželství nic nevím, jen říkám, že bych se na vašem místě ptala, PROČ. Nevím, o nevěru jakého typu se jedná. Zda o citovou, nebo o sexuální flirt bez citové zaangažovanosti. Samozřejmě, že vás to muselo trápit, to je jasné, ale mám pocit, že jste o svém partnerském vztahu tolik moc nemluvili, s ohlédnutím dozadu. Potyčce s tchyní nerozumím. Ale nyní potřebujete s manželkou jednoznačně pauzu - na několik měsíců se rozstěhovat a domluvit si pravidla ohledně peněz, případně dětí, pokud je máte. Nezmiňujete je. Absence kontaktu u vás obou, abyste měli příležitost a prostor, uvědomit si, co pro sebe ve skutečnosti znamenáte.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko,

sleduji vaši poradnu, protože to u nás doma taky v poslední době neklape a už mi některé vaše rady jiným ženám pomohly. Takže to zkouším i se svým problémem, který jsem tu zatím nenašla. Často doporučujete, aby se lidé zamysleli nad tím, co bylo tím bodem, kdy to přestalo fungovat. U nás to totiž byl požadavek z mé strany, aby se manžel začal adekvátně podílet na finančním chodu rodiny (ten druhý, provozní, zvládám sama) a aby jsem mohli využívat možností ze společného majetku (za doby manželství se nakoupily nějaké pozemky, funguje firma, jen ty peníze si všechny manžel nechává pro sebe a používá pro sebe). V minulosti to bylo tak, že jsem mu odjakživa zdarma pomáhala (ve firmě, s účetnictvím, se zařizováním), později i při mém zaměstnání a protože on nebyl ziskový (tehdy to říkal, ale dneska víceméně vím, že to nebyla pravda), tak jsem 13 let hradila v rodině všechno sama a přebytky peněz jsem mu dávala. Mně tedy nezůstávalo vůbec nic. Jenže jsem zjistila, že on peníze začal rozhazovat, pak se mi i vysmívat, jak on jezdí na jachty a já sedím doma, protože na to nemám, tak jsem se rozhodla, že po něm budu chtít část nákladů na rodinu. Aby mi začal něco pravidelně dávat, to trvalo asi tři roky a nebylo to z jeho strany moc dobrovolné. Dávala jsem m u například "vyúčtování" rodiny, kde jsem třeba počítala 60 Kč za snídani pro 4 lidi (když to převedete na jídlo, je to chudá snídaně) a on ten papír zmačkal a hodil na zem se slovy, že náklady třeba na tu snídani jsem přehnala. Podotýkám, že jsem si našla i práci se služebním autem, takže šetřím opravdu velké peníze i jinde. Jednou jsme se dostali k tomu, co tedy s majetkem. A já řekla, no ten přece patří napůl. On ztichl, přestal komunikovat a já si říkala, že snad konečně pochopil. Jenže on mezitím začal odklánět peníze i majetek, což jsem nevěděla. Jenže dělal, jakoby nic, pořád mi jen říkal, jak chce, abychom dali vztah dohromady, (dneska vím, že jen potřeboval čas). Od té doby se to fakt hroutí, já si uvědomila, že hru na moje tvoje peníze hrál celých 20 let, jen jsem si to nechtěla připustit. Paní doktorko, s vašimi zkušenostmi. Má smysl s takovým člověkem diskutovat? Přijme on pro něho vlastně novou myšlenku, že je to jinak a že opravdu vše patří oběma napůl? Dostáváme se totiž do takových situací že přinese kanystr s benzínem do sekačky a chce proplatit 62 korun za "platbu do domácnosti", protože mi přece dává peníze. Anebo - dá se tenhle stav ještě vrátit někam zpátky? To už asi ne, že? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Alice
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Alice, myslím, že dotazů, podobných vašemu, zde naleznete hodně. Nevím, manžel úplně nerozumí tomu, co to je SJM. Hrál si vždy na svém písečku, a nechápu, proč jste všechno táhla tolik let vy - finančně i provozně. Manžel má nejspíš poněkud patologický vztah k penězům, předpokládám, že nejspíš vyrůstal ve slabších sociálních poměrech ve své původní rodině. Proto má potřebu hromadit "svůj" majetek, a nechat se táhnout od vás. Je to velmi nepartnerské. Asi by to mělo vše vypadat jinak. Musíte být asertivní a jasně prezentovat náklady na rodinný život ve 4 lidech, se vším všudy, od A do Z, udělejte si to písemně, a pak se domluvit na jasných pravidlech ohledně financování domácnosti a dětí. Ukázka rozpočtu na snídani nebyla moc šťastná, musíte udělat přehled všech nákladů v globálu.
nejistota ve vztahu
A také poslední dobou nikdo v jeho okolí nedělá nic správně. Myslím si že by si přál aby se činnosti dělali tak je dělal tatínek, byl to velmi šikovný vorkoholik, ale ani sám toho není schopen. A poté se pak zlobí na mě na sebe na všechny kolem sebe. Brzo bude výročí umrtí a já už si nevim rady jsem unavená vyčerpaná. na dvě domacnosti jsem da se říct sama do toh psychický tlak z toho že bych mela vše chápat vše stíhat a do toho chodit ještě do dvou prací. A do toho ještě přišel v únoru op práci a stále si žádnou nenašel. A kdo pochopí mě prosím poraďte mi nějak.
???
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá ???. Přítel se psychicky po smrti svého otce psychicky velice zhoupnul, je nejspíš depresivní, je to pro něj stále traumatické. I depresivní člověk může být agresivní, to se nikterak nevylučuje. Potřeboval by pomoc psychologa, vy mu pomoct nemůžete a máte sama velice naloženo. On přišel o práci, žádnou novou si nezvládl najít, vy vše zvládáte za něj - dvě zaměstnání, dvě domácnosti. V něm nemáte oporu, protože on je psychicky zhroucený. Je otázka, zda si nemáte spolu dát pauzu, abyste se osvobodila od spousty povinností, které máte, a od přítelova negativismu. Potřebujete nabrat dech a svou sílu. Vážně o tom uvažujte.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, před necelým rokem zemřel příteli tatínek o kterého jsem se starala do poslední chvíle, jelikož jsem zdravotní sestra. S přítelem jsem spolu byli teprve krátce kdy mě seznámil s rodiči a asi měsíc na to začal celý kolotoč s jeho tatínkem. Měl HCC žlučových buněk takže to bylo velmi rychlé. Pro tatínka jsem zařídila veškerou možnou dostupnou péči v české republice a když už se vědělo že mu není pomoci tak jsem se o něho starala v domě kde se narodil a také tam chtěl zemřít a tak se také stalo. Po smrti tatínka by přítel uplně někdo jiný. Dřív byl sebevědomý, rozhodný, věděl si se vším rady, milý, hodný, nikdy na mě nekřičel a to byl také jeden z důvodu proč jsem se do něho zamilovala. Byla jsem totiž psychicky a fyzicky týrána a hůř snáším když se na mě křičí. A teď rok po úmrtí to stále není on a já se bojím že už nikdy nebude. Často se rozčílí kvůli hloupostem, dopodrobna rozebírá nedůležité věci, skoro se nesměje a velmi často na mě křičí a má u toho ten agresivní výraz...
???
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, ???, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
krize vztahu
Dobrý den, potřebovala bych od vás poradit. Jsme s manželem přes 10 let, oba čerství třicátníci. Po narození dcery (3 roky nyní) jsme se odcizili, i v intimní sféře. I dřív to bylo spíše střídmé, ale ok. Manželovi teď vadí plánování, určený čas (měl by chuť přes den, večer už ne), stereotyp. Chováme se k sobě jako kamarádi, čas, který trávíme spolu je v pohodě. Občas jsme podráždění, asi oba frustrovaní. Manžel na dceru trochu žárlí. V létě jsme začali chodit na párovou terapii. Nevím, jestli je nějaká šance na nápravu. Mně třeba i hodně vadí, že manžel nechce druhé dítě, ačkoli před svatbou jsme se domluvili na dvou dětech. Strašně chci, aby měla dcera sourozence, chtěla jsem mít malý věkový rozdíl, takže je to pro mě opravdu zásadní problém. Někdy si říkám, jestli není lepší to zabalit, jindy bych chtěla svého manžela se vším všudy. Asi tomu nechám čas do konce roku, pak buď odejdu nebo budu chtít mluvit o druhém dítěti. Děkuji za názor
Edita
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ne, Edito. Vždyť chodíte do párové terapie a tam si jistě v přítomnosti erudovaného psychoterapeuta spoustu věcí ujasňujete. O odchodu zatím vůbec neuvažujte, to by byla opravdu velká škoda, dál vám nic neřeknu, máte svého terapeuta :-)
děti partnerů
VZKAZ PRO Ch. - ohledně „nevlastního syna“ - Milá Ch., prosím, nebraňte svému partnerovi vídat syna jeho bývalé přítelkyně a respektujte jeho lásku k cizímu dítěti. Podle mne nejde o žití ve dvou rodinách, ale o skutečnou vazbu na malé dítě, které má rád. Zkuste si naopak k chlapečkovi vybudovat vztah i Vy. Vím, o čem mluvím – čtyři roky jsem žila s partnerem, kterému jsem pomáhala vychovávat jeho syna. Po rozchodu mi přišlo pochopitelné, správné i obohacující zůstat se svým „bývalým nevlastním synem“ v občasném kontaktu. A skvělé je, že to tak cítil i můj ex-partner i jeho nová partnerka. Vídáme se a telefonujeme si stále a já toho malého kluka pořád vnímám jako součást sebe, své rodiny. A, promiňte mi tu upřímnost, výraz „nechci do ní tahat kluka jeho bývalé partnerky“ je zbytečně silný. Vždyť pokud by se vám narodilo dítě, bylo by jistě rádo za staršího brášku, ne?
Lidka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lidko, velice vám děkuji, mluvíte mi z duše, a vám to, Ch., přeposílám :-)
nejistota ve vztahu
Část 2
Rikal mi jak ja jsem jina nez ostatni a ikdyz to zni jako klise, verim tom7 protoze i po tom vsem, mi rika veci narovinu, ikdyz nejsou zrovna líbivé.
Ja vim, ze vetsina ho nazve suknickarem a at se na nem vykaslu, ale ja proste nemuzu nebo aspon dokud nezkusim vse.
Precetla jsem si clanek, cituji:

I ten sebevětší sukničkář se může změnit! Podle psychologa stačí, když najde emoční korektivní zkušenost. Co tenhle odborný název představuje? Pokud dotyčný zažil v minulosti ve vztahu nějaké zásadní zklamání, které si s sebou stále nese, stačí, když ho nová partnerka „překryje“ pozitivním prožitkem a zkušeností v obdobné situaci.

Nevim co si mam predstavit pod pozitivnim prozitkem a zkusenosti v obdobne situaci. A hlavne jestli tomu tak opravdu je? Prosim vas o kazdickou radu. Predem dekuji za odpoved Nikola
Nikol
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikol. ano, on se bojí lásky a zamilovanosti, brání se proti zranění. Není sukničkář, to asi není správné slovo, prostě se jen bojí citově zakotvit někde, aby se zase nedostal do dalšího zranění. A ano, potřebuje pozitivní korektivní zkušenost, o tom žádná, ale on ji zatím k sobě nedokáže pustit. Nevím, kolik mu je, jaké má životní plány ve svém soukromí. Můžete se oba převést do modu přátelství a víc si o tom povídat. On sám by potřeboval psychologa, ale to mu v žádném případě vy nemůžete navrhovat.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
moje sestra si našla pritele, znam ho uz z drivejsi doby ale nekolik let jsme se nevideli. Az ted diky sestre. Bohuzel jim to spolu nevyslo a my jsme si zacli rozumet az jsme se dali dohromady. Bohuzel ne na dlouho. Rekl mi ze se nedokaze zamilovat a ze se boji ze ja mu reknu ze ho miluji a on mi to nedokaze oplatit. Brecel mi, ze ho to mrzi (zrovna si myslim, ze neni chlap co by breceni mel na denim poradku}. Nerekl mi nikdy krive slovo. Když jsem se ho ptala v cem je problem, rekl mi ze mel v mladi holku, ktera ho opustila kvuli jinemu a od te doby se nezamiloval a neveri zenam. Proto jsem zjistila, ze je hodne na holky. A proto se ptam prosim vas, jestli jde takovyhle clovek zmenit, jestli se mu da pomoct? Mam ho rada nechci o nej jentak prijit a chtela bych nejdriv vycerpat vsechny moznosti nez to vzdam. Část 1.
Nikol
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikol, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,psala jsem vám o tom, jak se moje kamarádka ptala jednoho našeho kamaráda, jestli by chtěl se mnou chodit. Bohužel se ukázalo, že to bylo celé jinak, než mi tvrdila. Ona se ho neptala osobně, ani mu skrz to nepsala, ale založila si falešnou adresu a pod falešným jménem mu ten dotaz položila. On mi pak napsal, že mu chodí divné maily od nějaké holky a jestli je prý nepíšu já. Naštvala jsem se, že co si to o mně myslí, že to by snad bylo pod mou úroveň a napsala mu, že s tím nemám nic společného a že doufám, že mi věří. Nedostala jsem žádnou odpověď, tak jsem si řekla, že když mi nedovede říct, jestli mi věří, tak já mu potom taky nemůžu věřit a přerušila jsem s ním veškeré kontakty. Druhá kámoška mi radí, ať si to spolu vyříkáme, ale to nemá cenu. Divím se i tomu, že to se mnou neřešila jeho přítelkyně, když v těch mailech byla taky zmíněná a docela by mě zajímalo, jestli o nich vůbec ví. Mám jí napsat, i když ji neznám? Co jsem provedla, že se ke mně tak chovají?
Mirka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mirko, asi bych si to vyříkala na prvním místě s vaší kamarádkou, která jednala za vás, bez vás. Je to docela bezohledné a já bych na vašem místě přátelství s ní ukončila. Co se týče toho kamaráda, vše jste mu řekla, nemá smysl dál do toho šlapat a ještě kontaktovat jeho přítelkyni, to byste už úplně všechno zazdila. Nevím, zda jste všichni z jedné party, ale můžete mu vše vysvětlit znovu, pokud se v rámci party uvidíte. Ale kamarádka v uvozovkách vám tedy opravdu pěkně zavařila, rozumíte tomu, proč vlastně bez vašeho vědomí tyto aktivity dělala?
nedotažený rozchod
Ale nakonec jsem to ustál, protože jsem o ni nechtěl přijít. Uběhly další 3 roky, vztah začal být přechozený. Nakonec se stala druhá nevěra a přítelkyně s dotyčným otěhotněla. Vše mi 4 měsíce tajila, až poté mi sdělila v dopise, že dítě není moje a byla pryč, jednoduše odešla zatímco jsem byl v zaměstnání. Toto jednání mi naprosto zlomilo srdce a dostalo mě to psychicky v podstatě na dno. Dotyčného potkala poprvé a ještě ten se to stala nevěra. Chtěl bych ji zpět, ale bolí mě že už to nejde, jelikož mi záleželo vztah obnovit, aby opět fungoval co nejlépe. Bohužel už byla těhotná. Přiznala mi, že neví co bude dál, zda neskončí s dítětem sama. Opravdu nevím co mám dělat, jak z toho ven, jak se případně zachovat do budoucna. Je mi to všechno strašně moc líto, že se to takto stalo. Děkuji za radu
Michal
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Michale, obávám se, že nemůžete dělat nic moc. Ona je bezradná, vy jste bezradný, ale je to ona, která od vás odešla. Jste na ní stále emočně závislý, potřeboval byste se pokusit od ní citově postupně oddělit, i když chápu, že to bude pro vás těžké. Měla by od vás vědět, že ji stále milujete a její návrat byste přivítal, pokud by se ona tak rozhodla, ale že je to na ní. Ale vy nemůžete přeci čekat věčně, před vámi je váš vlastní život, takže si sám pro sebe určete čas, do kdy jste schopen počkat, a pak už musíte udělat ve svém srdci radikální řez.
nedotažený rozchod
Dobrý den, měl bych na Vás prosím dotaz a zároveň poprosil o radu. Nedávno jsem se rozešel s přítelkyní po necelých 9 letech. Celý ten vztah byl poměrně bouřlivý, hádky kvůli různým věcem, přítelkyně byla poměrně temperamentnější než já. Ale stále jsme spolu měli potřebu zůstat kvůli určité zamilovanosti a ani jeden se nechtěl rozcházet. První 4 roky vztahu jsme spolu nežili a pouze za sebou dojížděli přes víkendy. V zásadě to fungovalo, poté už jsme začali mluvit o společném bydlení. Během pátého roku se za ke mě přítelkyně nastěhovala a začali jsme spolu žít v jedné domácnosti a v tomto období se vše zlomilo. Přišla do nového města a prostředí, našla si zde zaměstnání, poznala nové lidi a s tím bohužel přišla i první nevěra z její strany, které mě psychicky a citově velmi zasáhla. Přišlo mi, jakoby mi chtěl dát najevo, že se obejde beze mě a může si žít svůj druhý život. Měl jsem chuť vztah definitivně ukončit, protože existuje pravidlo, že se to může kdykoliv klidně opakovat.
Michal
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Michale, přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,prosím Vás o radu, jak obnovit komunikaci s partnerem.Jsme spolu několik měsíců, ale nedávno změnil chování, prý potřebuje pár dní na vyřešení svých problémů. Z pár dnů jsou 3 týdny a díky nezvládnutí situace z mé strany, kdy jsem v snaze zachránit vztah a vše urovnat tak tlačila na pilu a chtěla to vyřešit, mě blokoval na našem chatu. To mě odrovnalo, psala jsem mu jinde,volala, ale bez úspěchu. Předtím mi slíbil že až bude ve městě (žijeme 60km od sebe), ozve se, ale zatím to neudělal.Pracuje tady a vím, že sem po delším volnu znovu jezdí (naše firmy spolupracují, díky čemu se vlastně známe). Nádherné chvíle plné lásky, něhy, péče, společných plánů do budoucna se rázem změnily v zoufalství, nejistotu a strach. Vzhledem k tomu, že jsem v této situaci sama „přilila hodně oleje do ohně“, přemýšlím, zda udělat první krok a pokusit se o komunikaci, nebo dál čekat.Chci aby věděl, že jsem mu vše odpustila a prosím ho o totéž. Moc mi na něm záleží a chci ho zpět. Děkuji moc.
edule
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, edule. Jestliže si vás přítel zablokoval pro váš tlak na pilu, nemůžete jej již dál "nahánět". Počkejte na něj, až se vám on sám opět ozve. Asi je nějak rozháraný a potřebuje pro sebe klid, respektujte to, to je jediné, co může zachránit váš vztah do budoucna.
nejistota ve vztahu
2/2 Nejsem naštvaná, chovám se pořád stejně, ale bez důvěrností. Zpočátku znovužití prohlásil, že je se mnou, protože to je správné, ne z lásky. Nebrala jsem to vážně – řečeno možná ve vzteku. Ale teď mi to tak přijde, že není šťastný. JAK LÉPE DÁT NAJEVO SVOU LÁSKU, ABY NEPOCHYBOVAL? NEBO UŽ JE VÁŽNĚ NA „ODCHODU“, JEN TO NEUMÍ ŘÍCT NAHLAS? Situace se velmi zhoršila před 14dny. Pořádali s přáteli každoroční dvoudenní setkání (přemíra alkoholu). Byla jsem pozvána také. Už před akcí jsem avizovala, že s nimi nebudu celý víkend, že si vyjedu na kole. Pomáhala jsem s přípravami, nakupovala. První den jsem s nimi strávila celé odpoledne a večer. Druhý den jsem jela na kolo. Od té doby je muž uražený, že si organizuju svůj život, on že bude také (jakoby nežil). A je odměřený, hledá chyby apod. Když přemýšlím o budoucnosti, umím si velmi reálně představit žít bez muže. Ale záleží mi na něm a dávám našemu vztahu šanci.
Iva 2/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Co by asi napsal váš muž, Ivo, kdyby se k tomu odhodlal? Jaká by byla jeho verze současného stavu vašeho vztahu? Já jsem trochu bezradná. Podle toho, jak vše popisujete, hodně jste se změnila, jste sebevědomá žena, emancipovaná, jiná, než ta, která byla před 3 letou pauzou. On to asi není schopen strávit, možná na vaše aktivity žárlí, neví vlastně, co chce. Viděla bych vás dva poměrně jasně na párovou partnerskou terapii, moc by to vám oběma prospělo.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Nerozumím svému muži. Jsme spolu 30 let (s 3letou pauzou, kdy dostal prostor ujasnit si, zda chce mě nebo milenku). V pauze jsem zapracovala na sobě. Nevrátila se mu puťka, ale žena se svým koníčkem (sport), přáteli, sebevědomím. Ujasnili jsme si, co oba od života čekáme. Vše se srovnalo, má důvěra je zpět. Muž má svůj svět, zajímám se, odvezu, přivezu, když mi řekne, velmi ráda se účastním, ale sama jeho prostor neokupuji (je pryč většinu pátečních a sobotních nocí, v týdnu občas na pár hodin). Projevuji fyzicky náklonnost, jsem ta aktivní ve vztahu. Vše je zřejmě málo. Byly série dní, kdy mi bylo krásně, byli jsme jako zamilovaní. Vydrželo to vždy pár dní. V posledních týdnech mu vadí má nepřítomnost (3x týdne na 2 hodiny), vše vyčítá. Mé návrhy společných aktivit málokdy přijme, shazuje mé hobby, rodinu. Dlouho jsem se snažila navodit pohodu. I po krásné noci vždy ráno pokračovalo dusno. Ale když teď odmítl i můj dotyk, snahu jsem ukončila. 1/2
Iva 1/2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Ivo, přecházím nejprve na druhou část vašeho dotazu.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, seznámila jsem muže s "kamarádkou" a oni se dali dohromady, už spolu i bydlí, co horší, ještě máme děti ve stejné třídě, takže se potkáváme. Dcera školu měnit nechce. Už tři roky bydlíme s dcerou samy, za poslední tři roky mám třetí vztah na dálku, vztahy, co jsem zkoušela v místě bydliště mi nefungovaly.Se současným přítelem se vídáme celkem často o víkendech, strávili jsme spolu týden o prázdninách.
Vlastně bych si přála, aby mě měl někdo rád i s dcerou, což současný partner má, akorát je daleko a připadám si taková rozkouskovaná, jedna domácnost tam a druhá tady vztah na dálku, než dcera vychodí školu, to je pět let, dlouhá doba. Já vím, že časem se vše ukáže, jen asi potřebuji nějakou spřízněnou duši na denní starosti, povídání. Někdy se mi chce odejít z toho vztahu a najít si někoho blíže, ale asi ho mám dost ráda na to, abych to dělala "tak nějak preventivně". Nabídl bydlení u něj celkem záhy po seznámení, ale časem se ukázala problémem jeho dcera, která mě odmítá - otázka upravena poradcem
Justýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Justýno. Važte si lásky, kterou jste našla. Určitě si můžete povídat o denních starostech i přes telefon. Jste v neustálém spojení, jen ne fyzickém. Ale vidět se každý víkend, to je úžasné. Na společné bydlení je vždy dost času, takto vám váš vztah hned tak nezevšední :-))
žárlivost
Dobrý den, velice Vám děkuji za odpověď moc jsem tomu nevěřil, že se dá žárlivosti zbavit. Udělám vše proto aby se to podařilo. Snažil jsem se vyhledat pomoc u odborníků, ale při těch cenách co si účtují jsem to musel vzdát a nějak se s tím peru sám. Vím co mojí žárlivost spouští i jsem zjistil, že tu jde o strach ze ztráty partnerky a dětí. I jsme si s partnerkou promluvili přiznala, že má strach mi cokoli říct abych zase nevybuchl, proto raději volila lež. Nejhorší, že každá lež se provalila a já jel podle již známého scénáře. Řekla mi, že trpí několik let, moje chování jí dovádí k šílenství. Já se zeptám proč mě neopustila ještě před dětmi měla na to 6 let. A odpověď to mi radil každý hold jsem blbá. Snažím se komunikovat o jejích pocitech, starostech, ale i radostech a odpovědí je většinou nevím - nic - neptej se. Ptal jsem se, jestli by mě doprovodila k odborníkovi - o tom vůbec nemůže být řeč ona problém nemá. Nevím jestli je to normální chování nebo to již vzdala? Děkuji
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Přiznám se, že si již nepamatuji přesně obsah vašeho předchozího dotazu, protože je to nějaká doba. Ale podle toho, co píšete nyní, tak váš vztah prochází velkou krizí a vy odborníka na vztahy potřebujete. Proč by vás ale ona měla doprovázet? Kontaktujte Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, jsou v každém okresním městě, a služby psychologa jsou bezplatné.
nedotažený rozchod
Dobrý den paní Douchová,
prosím o vaši radu. Před třemi lety jsme se rozešli s bývalým přítelem po devítiletém vztahu. Po našem rozchodu nastalo více jak roční velmi ošklivé období plné hádek, manipulací z jeho strany, pokusů o návrat, kdy bez vysvětlení zmizel, pendloval mezi mnou a jeho současnou přítelkyní, pak se objevil a lhal mi do očí, že to není pravda, že za to všechno můžu já, že jsem nemožná, odporná atd atd. Skončila jsem pak na nějakou dobu antidepresivech a stálo mě všechny síly utnout veškerý kontakt. Je to pryč, nyní jsme už oba ve spokojeném vztahu, já mám přítele, kterého si vážím a je mi s ním krásně, teď dokonce čekáme miminko. Bývalý se mi před pár měsíci po zprávě za své tehdejší chování omluvil. Vím, že to je už hrozně dlouho, ale já ale pořád nedokážu hodit vše za hlavu, jsou noci, kdy nemůžu spát, vše si přehrávám a úplně se zalykám nenávistí a nechápu, co jsem si tenkrát nechala líbit. Neumím to zastavit, přitom bych měla prožívat nejkrásnější období. Děkuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko. Napadla mě jako první reakce : netrestejte se za to, co bylo, a bylo to špatně. Podlehnout manipulacím do pocitů viny není tak těžké. Byli jste spolu 9 let, byl to on, kdo rozchod neunesl a pak se snažil o návrat, ale ve zlém. Ale neměla jste tenkrát dost síly se od něj úplně odpárat, i když vám tak ubližoval. Proti jeho ubližování stálo 9 let vztahu, to je velký kus života. Za hlavu to asi nehodíte, hlavně jste teď i hormonálně jiná v rámci těhotenství, takže prožíváte věci intenzivněji. Možná by nebylo špatné, mít možnost si o tom s někým erudovaným povídat, abyste to mohla ze sebe dostat ven a zahodit. Chtělo by to nějaký očistný rituál :-)
děti partnerů
Během rozvodu jsem si našla nového partnera a postupně odstřihla vše, co mého bývalého připomínalo. S novým partnerem jsem byla šťastná, ale neustále nám to kazí hádky ohledně syna jeho bývalé přítelkyně. Přistěhoval se k ní, když mu byl rok a půl a žili spolu 4 roky. Neustále ho chce vídat a nemůže se od něj odtrhnout. Ráda bych jednou vlastní rodinu, ale nechci do ní tahat kluka jeho bývalé partnerky. On je na něm ale zcela závislý a chce s ním dělat všechno jako v době, kdy byly partneři. V podstatě mám dojem, že žije ve dvou rodinách. Ve chvíli, kdy začnu protestovat, tak se akorát pohádáme a často se mnou nemluví. Toto téma je tabu. Připadám si odstrčená na druhou kolej. Má toto nějaké řešení?
Ch.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ch.Vy jste se dokázala odstřihnout postupně od všeho, co vám ex manžela připomínalo, ale váš nový přítel to neumí. Byl se synem své bývalé přítelkyně 4 roky od jeho 1,5 let, měl a má ho moc rád. To je ale přeci pochopitelné. Staral se o něj, vychovával ho, byl jako jeho vlastní. Přijal ho tak. Pokud by on měl být pro vás překážkou, asi spolu ve vztahu nebudete moct být. Zkuste vašeho přítele pochopit a podívat se na to více z jeho strany. 
nejistota ve vztahu
Dobrý den, jsem ve vztahu necelé 4 roky. Přítelkyně je o cca 12 let mladší (24). Vzhledem k tomu, že jsem se s ní seznámil po nepříjemném rozchodu, bral jsem jí jako "dočasnou" výpomoc. Dost často jsem pil a jí se věnoval minimálně. Cca před rokem mi našla lechtivou konverzaci s kamarádkou-byť reálně o nic nešlo. To se nějak urovnalo. Nicméně poslední dobou(cca 4 měsíce) jsem měl pocit, že jí mé chování přetéká přes hlavu. Když se vrátila z dovolené vypadly jí prezervativy. A cca před měsícem začala častěji chodit s "kamarádkou" a když mi to bylo podezřelé, přiznala, že někoho má a že se má odstěhovat. Já si najednou uvědomil, že jí nechci ztratit, že mi na ní záleží víc, než jsem si myslel. Nedávno jsem se dostal k její komunikaci s nejlepší kamarádkou(náhodou nechala otevřený fb) a mě to nedalo. Tam jsem se dozvěděl, že si již několik měsíců někoho hledala a nyní někoho našla. Bohužel o něm píše jak je pozornej atd. Myslíte, že má smysl bojovat? Za předpokladu že se změním. děkuji - otázka upravena poradcem
Radim
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Radime. Ano, má to smysl, bojujte o ni, ale potřebujete vědět, jak, a k tomu by vám byla užitečná konzultace s partnerským psychologem. Ale nic nevzdávejte. Dotyčný muž bude nejspíš převozník, který jí má pomoct k tomu, aby se od vás odpoutala emočně. Cítíte, že stojí za to, k tomu vlastně přispěla i vaše krize - abyste si uvědomil, jakou hodnotu pro vás má, jen ten boj o ni nepřepalte.
nejistota ve vztahu
Ady zou, nenechte se přesvědčit, ze za nevěru manželky ste vinen vy. Vždycky se da rict neco jako "byl jste prilis zavysli" - otázka upravena poradcem
Franta pro ady zou
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Franto a ady zou, propojuji vás :-)
hledání sebe sama
Dobrý den paní Douchová, hledám útěchu pro svoje zoufalé srdce, neustále se zamotávající do vztahů, které nevydrží. Je mi už 46, mám tři děti, dvě už žijí svůj život, a nesnáším samotu. Nemám sílu ale chodit mezi lidi a doufat, že potkám někoho, s kým už zůstaneme spolu, spokojení. Nejlepší by bylo si na samotu zvyknout a přijmout ji. Ale pořád mi to nejde. Moje původní rodina nefunguje. Snažím se udržovat vztah aspoň s pár kamarádkami. Ale život mi nějak utekl mezi prsty mám pocit. Kam mám v takové situaci zaměřit pozornost? Díky, L
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Existují seznamky, když se bojíte, že nikoho spontánně potkat nemůžete. A pak bych se snažila rozvíjet své koníčky, abyste měla v životě náplň a seberealizaci. Když najdete opět sebe samu skrze své zájmy, bude z vás vyzařovat i úplně jiná energie :-)
závislost ve vztahu
Dobry den, pani Douchova.

Jsem 3 roky ve vztahu s pritelkyni, ktera je na mne zcela zavisla. Jiz od zacatku spolu bydlime. Ja jsem velice spolecensky typ, ona nema pratele, je nespolecenska. Vsude chce chodit se mnou, z prace mne vzdy jde vyzvednout (je take zarliva), kdyz jsme ve spolecnosti spolu tak mne obvinuje z koketovani s cisnicemi, nesmim mluvit s cizimi zenskymi a tak dale. Kdyz mne treba pozve kamarad na pivo, dela sceny, ze chce jit se mnou. Nejdriv si prosadim , ze pujdu sam, ale pak ji volam telefonem, at prijde za nami. Porad mi opakuje, ze se s ni nudim, ze ji opustim...ale na druhou stranu mi rekne, ze kdyz se s ni rozejdu, pak to vsechno zabali a skonci se vsim. Jinak je hodna, pecliva, stara se vzorne o domacnost I o mne. Ona je ve vztahu spokojena, ja ne, dokonce jsem ji pred casem podvedl, protoze jsem se zamiloval. Prisla mi na to, po jejich vyhruzkach jsem to se slecnou ukoncil.Prosim, poradte mi, jak dal, jestli ma vubec smysl pokracovat ve vztahu.
Milos
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Milosi. Pokud je vše opravdu tak, jak popisujete, zvažovala bych rozchod, protože závislost ve vztahu v dané míře není únosná a vztah ničí. Každý z nás potřebuje v rámci vztahu svou osobní svobodu, kromě toho našeho MY, jsme i TY a JÁ. V rámci tříletého vztahu jste se již zamiloval do jiné ženy, i to je ukazatel toho, že to s přítelkyní těžko může být láska na celý život. Ve vztahu nemáme jistotu nikdy na 100 procent, ale jsou jisté ukazatele, které nás varují...Zkuste ještě partnerského psychologa do párové terapie.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,po prví jsem cizinet,a žejí v Cesku už dlouhu.tak se omluvám jestle pišu nespravně Český .Před mesic moje žena mi oznamela,že zamiloana do jineho a mě nemuluje už.máme 2děti 11 let a 9 let,jsme v manželstvi už 20 let,vědomil jsem muj chybí ,že nemám koničký, celkom něměla volnost podle ji nazor,těd se snažim upravít všechno ale ona vždý mi odpovídá ať to udělám ne pro ni ale pro jenou ženou.jsem ten človek který jsem zaměřil jen prace a doma ,kdé si ji nepomahal jak narodila naše dcera,a po 7 let už nevydržíla a nechci žít dál v tom,těd chcí upravit co nejvic,a budeme šťastný ,ale mi řikla že mi nevěří že to je moje povaha .Jsem ochotný se změnít a vim že mi jede pokud bude mezi námi důvěra ,já ji strašně miluji a chcí aby bylí jsme dohromady jako dřive.Máme hypotéku na 17let úvěry na 2 roky teď žijeme spolubydlící před dětí a pak se uvidí dál ,mám strach nechcí přijít u rodinu jsou všecho co mám,
Má ztah s kolega v práce,a zatim jen se pišou zpravy, aspon co vím,nic není važně zatim.
Mužete prosim poradít ,jak mám chovat k ni,a co mám udělat.Děkuji .
Ady zou
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ady zou. Vlastně jste byl na své ženě hodně závislý a ji to svazovalo natolik, že potřebovala začít znovu dýchat. Změnit svůj životní styl ale musíte opravdu VY, a to proto, že to tak cítíte a chcete se věnovat i sám sobě a svému rozvoji. Takže - nepřemýšlejte tolik nad tím, jak se máte chovat k ní, přemýšlejte nad tím, jak se máte starat sám o sebe. Ale fakt :-)
nevěra
Sme 25 r.manželia.Už 8 mes.sme po manželovej citovej nevere,priznal sa dcére,mal výčitky a ja som sa to dozvedela tiež. Tvrdí, že s kolegyňou nič nemal.Písali si a vyznal sa jej so svojimi citmi-prečítala som mu na mobile. Nastal chaos a chcela som aby odišiel.Len on nie a ospravedlňoval sa, že za to nemôže a že ho to prejde a že ona ho aj tak nechce.Dozvedela som sa aj, že sa mu to stalo aj pred 2-3 rokmi, ale to nejak uhral a prešlo ho to.Taktiež pred rokmi sa mi priznal, že sa s jednou bozkával a potom si písali.Viem, aj sama si uvedomujem, že sme nejak posledných pár rokov ako keby spolu ani nežili, nemali sme veľa času na seba.Dohodli sme sa, že mu odpustím, je teraz strašne milý, pozorný, venujeme sa oveľa viac sebe. Ale je to stále vo mne a neviem odpustiť. Mám ho rada, len stále to vo svojej hlave riešim, že to spraví zas a neverím mu, začala som byť podozrievavá a najradšej by som ušla. Neviem čo s týmito pocitmi a vadí mi, že mi povedal, že už nikdy nikomu nič nepovie.
darina1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá darina1. Myslím, že to, čím jste si nyní oba prošli, vás muselo velmi ovlivnit a že je to výzva pro vás oba k nové péči o váš vztah. Důvěra se obnovuje těžko, to ano, ale když se vám to podaří zvládnout, bude vaše manželství o mnoho hezčí. Budete spolu vědět, že o ně opravdu musíte pečovat a zalévat váš vztah jako vzácnou květinu, o niž nechcete přijít. Držím vám oběma palce!
psychické poruchy
Dobrý den, manželka poseldní dobou chodí po různých odborných vyšetřeních z důvodu celkové únavy, častého nahodilého třesu celého těla bušení srdce pravděpodobně při větší fyzické/psychycké zátěži. Každá náročnejší situace ji neskutečně stresuje a ze všeho má až přílišný strach, hodně její stavy ovlivňují celou rodinu. Po každém dotyku čehokoliv co by mohlo být kontaminováno bakteriemi si ustavičně myje nebo dezinfikuje ruce a to požaduje i po celé rodině. Ustavičně myslí že má nějakou nemoc nebo že ji dostane v souvislosti s požitím jídla, které není zabalené v obalu, kde je uvedeno datum trvanlivosti. Když vidí vosu, je schopná děti nechat a utéct jim, jen aby se ubránila před píchnutím. Ona není schopna ani nikam přijít včas protože pořád kontroluje několikrát zavřená okna, vypnutou elektřinu a plyn. Máme podezření, že jde panickou poruchu s kombinací s OCD. Ona zatím neuznáva že by to mohlo být ono, stále věří že má nádor nebo nějakou jinou závažnou diagnózu.
Jaromír
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jaromíre. Vypadá to rozhodně na OCD, a celkově konstituovanou osobnost s úzkostnými rysy až panikou - tak, jak to cítíte. Ale já nemám nejmenší oprávnění se k tomu blíže vyjadřovat, jen chápu, že je to velice těžké pro všechny zúčastněné - pro vás, děti, pro ni. Velmi by se jí ulevilo, kdyby navštívila odborníka - psychiatr, a pak i psychoterapeut. Všichni se trápíte, a je to škoda, je jí pomoci, nebojte. Zkuste ji motivovat :-)
zvažování smyslu vztahu
Část 2. Mockrát jsem mu říkala, že mi vadí, že mě má jen na noc, na vysprchování, jídlo a spánek. Upřímně mě takový vztah nebaví, mám ho ale ráda a čekám, zda-li se to nespraví. Ta druhá část mého dotazu zní. Můj exmanžel - jezdíme spolu často na výlety s naší dcerou, jsme spolu více času než já a přítel. Chodíme na večeře, na houby, na procházky apod. Je nám spolu dobře. Nicméně manžel mě kdysi psychicky deptal. Vypínal mi televizi, jakože se na ni dívat nebudu, protože ji kupoval on, několikrát mě uhodil, rozbíjel nábytek, neměl rád mé přátelé apod. Měl potíže s agresivitou. Když jsem od něj odešla zhroutil se, chtěl si vzít život. Každý mi říkal, že je to jen hra aby si mě udržel. Rozvedli sme se, on si prošel psychiatrií a terapiemi agresivity. V nemocnici byl asi cca rok. Chci se Vás zeptat, je možné, že by se změnil? Že by ho terapie změnili? Nyní nikam nedochází, ale mám strach, že pokud bych podruhé vstoupila do stejné řeky, že to by to bylo stejné.
JANINE
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
JANINE, na vašem místě bych si ponechala přátelský vztah s vaším ex manželem, ale nevázala bych se na něj již partnersky, i když prošel terapiemi. Je skvělé, že dobře vychází s vaší dcerou, ta je přeci vás dvou na pořád. Ale nejistota okolo jeho agresivity, vzpomínky na předchozí život, které opravdu nejsou dobré, to by vás ovlivňovalo. Spíš je otázka, jak jsem psala v první části, co teď vlastně od nového vztahu očekáváte. A to si musíte pro sebe hodně dobře ujasnit a zformulovat. Napište si to, dejte to do slov pro sebe samu. Nenechávejte se tolik ovlivňovat dcerou, vy potřebujete vědět, po čem v nové etapě vašeho života toužíte. Klidně si to rozeberte i s partnerským psychologem, abyste si v dialogu mohla ujasnit hodně věcí, které si sama pro sebe úplně neujasníte. Profesionál je nezávislý, zároveň vás umí empaticky vést. Šla bych do toho :-)
zvažování smyslu vztahu
část 1. Dobrý den, paní doktorko Douchová, chtěla bych Vás požádat o radu. Jsem rok rozvedená, s ex nežijeme cca 3,5 roku. Mám 2 roky přítele, který ale nemá neustále čas. Za mnou jezdí pouze večer, třeba v 8 - 9 - 10 večer. Dcera 12 let žije v mé péči a už i ona mívá řeči, že se k nám jezdí jen vyspat. Přítel si koupil svůj vlastní byt a nyní si ho předělává. Chápu že má spoustu práce, ale na mě si neudělá ani jeden normální den, kdy bychom se viděli dříve a šli třeba na procházku. V našich začátcích to bylo moc hezké. Chodili jsme na čaj, zmrzlinu, výlety apod. Přítel má stejně starou dceru jako já. Holky si ale příliš nerozumí. Spíš do sebe neustále šijou. Když má přítel dceru u sebe, skoro mne nezná a je s ní u jeho maminky, se kterou nyní, než si udělá byt žije. Mluvili jsme i o společném bydlení, ale asi se mu moc nechce. Nemá u mě kromě kartáčku a pyžama vůbec nic. Má takový vztah vůbec smysl? Když příteli něco řeknu,hned se vzteká,že mu vše vyčítám.
JANINE
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá JANINE. Moc záleží na tom, jaké máte každý  vás ambice na perspektivu vašeho vztahu, asi se v tom lišíte? Vaše dcery si moc nerozumí, asi spolu rivalizují? Nevím, přecházím na druhou část vašeho vyprávění. Důležité je, na čem jste váš vztah založili, co jste si stačili spolu říct o svbých vztahových očekáváních...
nevěra
Dobrý deň paní Douchová. Ďakujem za odpoveď. Že silou nič nezmením som si pár krát vyskúšal. Novinky prinášam a to si všimla aj žena za posledný rok. Mám teda konkrétny dotaz - ak to teda tá emočná nevera bola a ja to tak vnímam - je možné, že teraz budú fakt "len kamaráti"? Mne to príde dosť neuveriteľné, proste sa s niekým vyspím ale chcem sa s ňou ďalej vídať... A v tomto prípade je sú hranice ešte menej jasné. Je to náročná situácia kde brať sily na regeneračné injekcie ak oni v tom chcú pokračovať hoc inak. Takže slovo dvojplamen vám asi známe nie je, že? Tým je to ešte špecifickejšie. Vaša hypotéza je správna s tou esoterikou a ním. Ja k tomu mám ďalej. K tej sebadôvere - mám pocit, že keby som ju mal väčšiu - už som ju v tej dobe opustil v zmysle "ak jej nestačím, nájdem si niekoho komu stačiť budem", je potrebné ju navýšiť to áno ale možno aj jej nižšia úroveň pomohla k tomu že sme ešte spolu. Ďakujem a pekný deň. - otázka upravena poradcem
Jozef
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jozef, dobrý den i vám. Vzhledem k tomu, že odepisuji po delším čase, nevzpomínám si již úplně na detaily naší komunikace. Proto asi více na obecnější rovině z toho, co píšete nyní. Pracujte na své sebedůvěře tím, že si srovnáte své přednosti a svou jedinečnost - sám pro sebe. Některá esoterika je až nebezpečná, velmi záleží na jejích hranicích a na konkrétním člověku, který do toho jde. Je to složité. Mně přijde, že potřebujete pracovat se svými city a raciem :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
paní doktorko mám možná netradiční dotaz. Je mi 35 let, s prvním partnerem jsem zažila velmi nepěkné věci až mě to dohnalo k tomu, že jsem odmítala mít děti. Teď mám nového muže, který si miminko přeje, já na jednu stranu také, ale na druhou stranu mě limituje můj první vztah a já se bojím, že mě muž zklame, opustí atd. Také se ve svém věku bojím různých vývojových vad atd., aby to prostě dobře dopadlo. Mám teď půlku cyklu, ovulace klepe na dveře a já jsem jako sevřená. Bojím se. Vím že moc přemýšlím, ale asi za to nemohu. Poradíte? Mám radši rychle otěhotnět dokud je čas či vyčkat ale na co?
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzko. To je velice individuální, zda do toho jít rychle, nebo dlouze zvažovat, zda ano, či ne. Potřebujete ale určitě nějaký čas, abyste si mohla říct, proč ANO. Vývojových vad se zatím bát nemusíte, to jsou víc vaše úzkosti a ambivalentní postoj k tomu, zda dítě opravdu chcete, jste poznamenaná předchozím vztahem a máte strach o to, zda je nějaký vztah jistý do konce života. Pokud se na něm pracuje, má vždy velmi dobrou šanci na pozitivní prognózu. Máte v sobě blok, zkuste s ním pracovat, povídejte si o tom se svým přítelem. Jakmile se uvolníte, nechte to osudu. Miminko se nikdy nedá naplánovat přesně, ale důležité bude vaše pozitivní rozhodnutí :-)
problémy v komunikaci
Paní doktorko, chtěla jsem se Vás zeptat na to, jak komunikovat s manželem. Jsme spolu 20 let, máme dvě děti. Manžel je takový naléhavý, vyčítavý, přijde domů a vytváří dusno. Ano, v domácnosti je provozní nepořádek, ale snažím se to krotit a za ty roky, jsem si vytvořila efektivní a funknčí systém, který zvládám i při dvou zaměstnáních. Takže manžel když přijde a zase něco vyčítá, snažím se ti nějak asrtivně komunikovat a říkat mu o pocitech, zkrátka neříkat mu, že to dělá/vidí blbě. Jenže on to snad vnímá jako slabost a okamžitě kontruje právě něčím - často bezvýznamným - v domácnosti, co mu najednou po x letech "vadí" (podle mého je to nějaká záminka anebo momentální nápad). Prostě přeskočí od jádra tématu a tam, kde nabízím prostor k zamyšlení anebo uvědomění si, tak "vsune" nějaký "můj problém" a jako by vydírá - já se (možná) zamyslím, ale ty ... a následuje něco, co mi rozbíjí ten můj systém anebo přidělává práci anebo když řeknu, tak mi pomoz, tak se dostaneme zpět do diskuze, jak doma nikdo nic nedělá a děti by měly a já bych měla... a ideálně to ještě doplní okamžitým příkazem, co všichni musíme najednou udělat, aniž by respektoval, že děti se učí a já třeba zrovna vařím. Co s tím? Už mu ani o těch pocitech neříkám, aby se zase nedostal k tomu, co teda já dělám blbě anebo bych měla dělat jinak, protože mi to komplikuje život anebo on je dost nepraktický a některé nápady jsou zbytečnou prací anebo vyhazováním peněz (takovou zkušenost mám i z jeho podnikání, on prostě nemumí domýšlet dopady a souvislosti). Jak se k tomu nedostat, ale přesto vyřešit ty jeho "diskuze". Děkuji. - otázka upravena poradcem
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Martino, to, co popisujete, nejsou diskuse ale konfrontační pimpong, který je destruktivní a nikam vás dva nedovede. Možná, kdybyste s ním nemluvila o pocitech - asi jim nerozumí a obtěžuje jej to, takže pak není vstřícný, ale útočný -, ale sedli si spolu věcně a jasně někdy u kávy ve chvíli volna a klidu ke stolu, mohli byste si byste si více rozdělit, co bude mít každý za úkol. On nejspíš vyrostl v patriarchální rodině, kde jednoznačnou hlavou rodiny byl otec a matka submisivně plnila všechny jeho úkoly. Jestliže je nepraktický, potřebuje od vás jasně popsané věci, v čem bude  užitečný. Nikdy není pozdě na změny :-)
krize vztahu
Dobrý den, jsme s manželem 26 let.Máme dva syny 24 a19 let.nedávno jsem měla se starším synem rozhovor o tom že mu vadí když se s manželem hádáme, je pravda to trvá již delší dobu, nemá zájem o intimní život a já se cítím být nemilovaná a nežádoucí pro něho. Manžel má 61 a já 50 let.Vždycky mi vyčital že když jsem doma mám se starat o domácnost já, někdy byly výčitky že vše nestihám a když jsem ho požádala o pomoc tak jen že je to ženská práce.Nyní mám celkem náročnou práci, dělám 12 hodinové směny a jsem unavená,ale on tohle nechápe,vš je jenom na mě, kdybych neměla syny kteří mi pomáhají, tak to nezvládnu. Manžel příjde s práce,sedne k televizi a nebo jde za sousedem se kterým rozebírá naše problémy místo toho aby to řešil se mnou, Jakoby mu vadilo to že už nejsem na něm závislá a občas si zajdu s kamarádkou i na kafe a neptám se ho.Mám pocit že už na všechno rezignoval, máme barák a když mu řeknu že je třeba něco udělat, tak jde k sousedovi pomáhat s jeho prací.Už jsem s toho unavená, nejen kvuli sobě a mým synům, jaký jím dáváme přiklad a mrzí mě to, nechci aby si zkazili život k vůli nám jak se k sobě chováme,aby je to nepoznamenalo v jejích životě.Vždy jsem si řikala že je lepší aby vyrustali v uplně rodině,ale nevím jestli to zprávně abych udržovala rodinu poghromadě já.Včera jsem měla rozhovorem se synem a asi nás slyšel , jak se bavíme o tom že to muj už přehání a syn s tím plně souhlasil . Dříve si myslel že duvodem k hádkám jsme já,ale když jsem mu řekla jak se citím já tak chápe i mě.Nevím jestli j dobře muvit o svých problémech se syny, možná dělám chybu.Jsem člověk takový když mě někdo zklame , těžko u mě ziskává důvěru, manžel je tak trochu manipulátor. když jde do tuheho tak se snaží,ale to netrvá nikdy moc dlouho. Nevím jak dál.jsem příliš unavená se pořád doprošovat.
martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, martino. Je pravdou, že naše děti bychom do vztahových problémů vtahovat neměli, to je soukromá věc mezi vámi a manželem. Rozumím tomu, že se před starším synem hájíte a je vám líto, že vás dva musí vidět v tomto nekomfortním komunikačním modu. A rozumím rovněž tomu, že vám jde o to, aby syn vyrůstal v jiném vzorci fungování, záleží vám na tom, aby byl dobře připravený do svého vlastního dospělého života. Potřebovali byste s manželem spolupráci s partnerským psychologem, s jehož pomocí byste si domluvili i kompetence ohledně domácnosti a péči o ni. Podmínkou pro kvalitní spolupráci je ale samozřejmě oboustranná motivace a jeho přijetí toho, že hádky a rezignace nikam nevedou. Jestliže ale slyšel váš rozhovor se synem, to by mohl být pro něj stimul k tomu, zkusit věci řešit nově a jinak. Každá vztahová krize má svůj smysl, donutí oba se zastavit, poohlédnout se za svým předchozím životem, a díky tomu si říct, co chcete jinak, aby vám spolu bylo dobře :-)
krize vztahu
Dobrý den , jsme spolu s přítelkyní necelých 7let ,máme dvě děti 4 a 1 rok .
Pritelkyne prisla začátkem roku a rekla ze uz mne nemiluje. Ze nevi proc a co se stalo ale ze to takto citi. Ja jsem zrovna takovy kdo chce věci resit,ona naopak chtěla bezeslova pokracovat .
Takze vznikali nejake domluvi,dohady . Vedlo to k tomu ze sem se ji pry zhnusil natolik ze semnou nechce mit nic spolecneho. Mesic uz bydlí u rodicu s tim ze ji vůbec nechybim at si delam co chci,nic ke me neciti. Ja ji i preze všechno miluji ,deti mi hrozne chybi a celkove nevim jak vse vrátit . Zena je to neskutecna ,hodna , pracovita ,nikdy bych od ni něco takového necekal.
Lukas
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lukáši, někde se stala mezi vámi chyba, kterou jste si asi nestačili včas pojmenovat. Myslím, že vaše přítelkyně je z péče o dvě malé děti unavená a nemá kapacitu na přemýšlení nad vztahem. Je s dětmi pořád doma. Doba, kdy vám sdělila, že už vás nemiluje, se shoduje docela s tím, kdy vaše malé dítě začalo mít větší nároky. Je asi unavená, vyčerpaná, chtěla by víc pomoc od vás. Musí to být velká zátěž na možnost rozvoje vztahu, netuším, jak časté jsou u vás možnosti hlídání, abyste si mohli vyrazit někam sami jako partnerský pár. Rodiče jí pomůžou, jsou její záchrana. Ale neházejte v žádném případě flintu do žita, to by byla moc velká škoda. Nabídněte jí návštěvu u partnerského psychologa, abyste si mohli věci probrat jinak, než když jste se do toho pustili sami vy dva. On ohlídá, aby to bylo konstruktivní :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Naše vnučka bydlí nedaleko, je jí 4,5 roku pro neschody s její matkou k nám nesmí.Meli jsme hezky vztah a vnučka k nam chce. Syn se přidak k manželce a také s nami nekomunikuje .Problémy vznikli už na začatku jejich vztahu .Syn ji přivedl do našeho domu s tím že ji rodiče vyhodili byli a oba byli plnotetí. Syn začal pracovat a vyřidil jí nastup do 1 ročníku nové školy protože neodmaturovala. to bylo před 15 lety. Chtěli jsme nějaké vysvětlení ale syn mám napsal At chcípnem na stul a odstěhovali se do podnájmu. Jeho žena dokončila školu a s námi se moc nestýkali pomáhali jsme jim pří koupě bytu i s rekonstrukcí ale problémy byli pořad protože jí prý nemame radi neuznávame jí ani na svatbě jsme nebyli doufali jsme že to změní vnučka ale viděli jsme jí málo pak k nám začala jezdit ale vždy bylo meco špatně spotila se na trampolíně měla špinavý teplaky a jimý blbosti,proto jsme nechtěli hlidat když měli zavřenou školku s tim at hlida jeji maminka třeba to umí lip .Mame 2 vnučky a OK
Eva Myšková
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, paní Evo Myšková. Nemáte na mě žádný konkrétní dotaz, pouze popisujete situaci. Ale vašima očima, vaše snacha by nejspíš napsala svýma očima jiný příběh. Je mezi vámi dvěma nedorozumění, které se vleče, váš syn je její muž a tak stojí při své ženě. Asi byste se tedy měli pokusit se synem o konstruktivní komunikaci a vyjasnění si problémů, abyste mohli začít nově, jinak a lépe. Nemusí to být tak těžké, i když je tam už ta bariéra mezi vámi velká. Někdo by měl podat první ruku a vy po usmíření toužíte, ne? :-)
nevyrovnaný vztah
Paní Douchová, co s tím? Musí být jedním z nich. Roky jsme žili docela dobře - nebylo peněz, začali jsme podnikat, já chodila do zaměstnání, aby byly peníze, stýkali jsme se s přáteli. Ale pak manžel narazil na skupinku lidí, která vydělává i různými způsoby hodně peněz - ti lidé bydlí cca 180 km od nás, v rodišti manžela. A začalo to - začal tam jezdit a přespávat. Na dovolené jen s nimi, když jsme byli sami, byl mrzout a dělal naschvály - důvod jsem pochopila až po mnoha letech.Životní styl jako oni, i když na tom tak finančně nejsme. Teď začal, že bychom se mohli přestěhovat z pohodlného domu, kde žijeme, do malého bytu v tom městě - prostě byli byli bychom TAM, i když já tam nemám práci a on má práci tady - TAM jsou jenom kontakty a úřady, protože si tam schválně dal adresu trvalého bydliště a firem (my s dětmi trvale bydlíme tady). Dokonce tuhle zaznělo, že půjde sám, že ho nezajímáme. Prostě obětuje rodinu, protože TAM se cítí jako king. Úplně nevím, co s tím. Vnímám jeho nezájem, už to došlo tak daleko, že když se musí vrátit za námi, je naštvaný, křičí, odmítá doma cokoliv dělat... Zmůžeme něco? U jednou jsme se kvůli němu stěhovali na druhou stranu republiky. Děti byly malé, já se přizpůsobila, šlo to, ale bylo to pro mě těžké, byla jsem tu na vše sama. A teď znova, jenže děti už tady mají své zázemí, kamarády, známé, já taky... Stěhovat se, jen aby byl spokojený? A bude? Stejně sem bude na minimálně 4 dny i více v týdnu jezdit...
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzko. Trvejte si na svých pozicích, buďte asertivní. Vy se s dětmi stěhovat nebudete, ale měli byste začít měnit něco na vašem manželském vztahu, který je velmi narušený a nevyvážený. Sami to nejspíš nezvládnete, proto doporučuji spolupráci s manželskou poradnou.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, pomohla byste mi prosím paní doktorko pomoct vysvětlit a poradit? V době manželství se koupil starší domek a manžel to vnímá jako svůj majetek, protože je to hned vedle dalších staveb a pozemků, co patří jeho rodině (on to bere, že je to zase jeho, ale asi mu to rodiče jednou dají). Nevymlouvám mu to, je to zbytečné. Občas se tam jakoby odstěhuje, někdy trucuje, jak je doma špatně, někdy je tam víc živo jak doma, protože domek se zčásti pronajímá a jsou tam většinou mladé holky, důvodů může být víc. Fakt je ten, že starost o dům, v kterém bydlíme pozvolna nechal fyzicky i finančně na mně. A pak se stávají věci. U domku jsou růže po původních majitelích, já je plela, opečovávala, on chodil a říkal, že je zničí, vytrhá, že jsou nanic a taky do nich občas najel autem, takže část fakt uhynula. Teď je nechal jedním zaměstnancem ostříhat a zakrýt chvojím a slyším - vidíš, já na rozdíl od tebe mám zazimováno, a ty nic, nemáš kolem domu hotovo. Jsem lepší. Nebo jde a řekne - podívej, jak tady žiješ, oprav si to, nebo tě vykradou - přitom je to pořád jeho dům, v kterém má pořád věci, občas tu i s námi bydlí, není vždy v tom domku o kousek dál. Jako kdyby si v hlavě rozdělil majetek na moje tvoje, vybral si to lepší, rozdělil i péči a zodpovědnost, vybral si zase to snazší. Jak bych se měla příště zachovat? Vždycky jen nevěřícně koukám, ani nic neřeknu, ale asi to není dobře, protože se to zhoršuje. Moc Vám děkuji.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Jestliže se koupil domek v době trvání manželství, pak je společný, máte - li SJM ( společné jmění manželů )Co se týče vašeho vztahu, to je jiná otázka - manžel s vámi z nějakých důvodů soutěží a prezentuje, jak je dobrý, ale vaše manželství nemůže být evidentně delší dobu spokojené. Příčiny krize a nevyváženosti vašeho vztahu ovšem neznám, takže by to chtělo pár sezení u partnerského psychologa. To manžel zcela jistě odmítne, ale můžete to s psychologem probrat sama.
ženské přátelství
Dobrý den, mám léta kamarádku, která se přestěhovala do většího města a na čas byla v cizině. Já si mezitím našla kamaráda a on mi dohodil svého bratra. Fungovalo nám to dobře, než se vrátila kamarádka s ciziny. Za tu dobu se dost změnila. Vybudovala si nějakou auru věčné nedotknutelnosti a úsměvu a přiznala, že jí dělá dobře pozornost mužů. V práci měla románek se šéfem (na sex asi nedošlo), pak chodila s jeho synem, se kterým odjela do ciziny. Následoval rozchod a ona se spřátelila se slečnou, které později přebrala muže, o kterém věděla, že jí na něm záleží. Teď se přátelí velmi důvěrně s matkou toho ex a jako bonus se vyspala s jeho bratrem a radí jeho ženě, co dělat dál v nespokojeném vztahu. Mezitím se začala zajímat o bratra mého přítele - mého kamaráda. Než jsem se dozvěděla všechny ty věci, byla jsem nadšená. Teď jí nevěřím, ale bojuji s loajalitou a vztekem. Ač ji mám stále ráda, nechci, aby ublížila kamarádovi. Jak se chovat? Co mám dělat? Mám jí to říci? Nebo jemu?
Romana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Romano. Ano, promluvte si se svou kamarádkou, bratrovi vašeho přítele nic neříkejte, to by bylo zbytečné, ale mluvte na férovku s kamarádkou, již máte léta. Váš přátelský vztah musí přeci být na něčem vybudovaný za tu dobu. Řekla bych jí, že její soukromý život je její věc, ale že byste byla ráda v zájmu vašeho přátelství, aby nepletla hlavu vašemu kamarádovi, pokud to s ním nemyslí opravdu vážně.
nedotažený rozchod
Dobrý den, prosím vás o radu. Seznámil jsem se s jednou dívkou před dvěma měsíci a začli jsme spolu hned chodit. Všechno bylo jak z pohádky, dokonce mi nabízela abych s ní šel bydlet čas. Jenže problém už byl, že se živým sportem v zahraničí. Nebaví mě to, našel jsem v ní nový smysl života a ze budu doma v Česku pracovat a být sní po sezóně, že to tedka nějak vydrzime, ale musím tuhle sezónu proste odehrát. Nakonec jsme se rozešli 3 dny před mým odjezdem, udelal sem par drobnejch chyb to vím, nejsem dokonalej, ale jinak bych pro ní udelal první poslední jako princezna v pohádce pro mě je. Už je to 14 dní co jsem odjel a ona chce bejt denně v kontaktu. Mě to hrozně ničí. Denně tady brecim jako želva, klepu se, v práci jsem úplně nejhorší nemůžu se soustředit. Tohle jsem nikdy v životě neprožíval. Ona říkala, ze potřebuje čas pro sebe a ze se uvidí když jsme se rozcházeli, ale mě tohle ničí, už takhle dál nemůžu. Mám takový deprese, že se mi klepou ruce. Prosím o nějakou radu, děkuji
Honza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Honzo, předpokládám, že se zase spolu dáte dohromady, respektive, nepochybuji o tom. Vy se teď musíte soustředit na svou práci, ta by vám měla pomáhat nemyslet na ni. Až se vrátíte, ozvěte se jí a domluvte si rande na vysvětlení toho všeho a pak se uvidí, jak se to bude rozvíjet dál. Jste citlivý, zraněný, proto ta velká bolest vašeho srdce, jdoucí až do depresivních stavů. Určitě máte sportovního lékaře, poproste jej o nějaké lehké léky na úzkost, ty pomáhají, a přitom netlumí výkonnost. Soustřeďte se nyní prostě na váš výkon maximálně a se svou "ex" dívkou se domluvte na setkání po vašem návratu.
diskusní příspěvek
Paní Pavlo, já si myslím, že přítel u Vás hledal jen sex či něhu nebo obojí, podle toho jak je založený a ještě tipuji, že má v místě bydliště přítelkyni, ale to Vám nikdy nepřizná, takže bude nanejvýš blábolit něco o nesouznění duší a odlišnosti povah!
Netrapte se a zapomeňte na něho, nestojí Vám zato.

Poučená
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeposílám Pavle :-)
nevyrovnaný vztah
paní Douchová, prosím, zkuste to nějak pojmenovat, už nevím, ani jak se jmenuji. S manželem jsme spolu 20 let, dvě velké studující děti. Manžel zhoršující se cholerik, hysterik. V posledních dvou letech se rozhodl nás trestat, takže střídavě bydlí "u sebe", střídavě s námi, občas dostanu nějaký vyčítavý dopis, občas nám vypnou vodu, protože faktury chodí jemu a on je prostě nechá ležet i půl roku u sebe na stole (take jsme s dětmi celý víkend bez vody, vodu zapnou ve středu, navíc jsem musela zplatit 4 tisíce, tehdy jsem dala najevo naštvanost, on se vztekal, že si na něm chladím žáhu a že to neudělal schválně, jenomže těch vypnutých telefonů, elektrik a vod bylo za celý život hodně, takže jsem všechno začala platit já, dokonce i alimenty za něj, protože třikrát přišla exekuce). Ještě před měsícem zase s námi bydlel, protože měl kolaps a bál se o sebe, ale už mu zas otrnulo a jako záminku k odstěhování použil jednu moji novou aktivitu se skupinou lidí, kterou dělám ve svém volnu - drobný prodej - a ještě se mi vysmál, že zkrachuju a že za mě dluhy platit nebude. tentokrát navíc mi přestal i dávat peníze - před dvěma dny. Dost mi to zkomplikovalo život, protože studium každého dítěte mimo domov stojí 9 tisíc Kč, hradím celou domácnost. Když jsem se ozvala, tak jen napsal mail, že změnil příkaz a že bude peníze posílat jen dětem - to však neudělal. Dnes mi poslal mail, že mě zve na hory. Napsala jsem mu, že nepojedu, protože nemám peníze, protože musím řešit před zimou havariní stav kotle (dům je napsán na něj, měl by správně řešit on, jenže toho se prostě nedočkám). A hlavně, hory jsem vždycky aspoń z části musela platit já. Takže mi napsal, že se nedá nic dělat, že mě sice chtěl pozvat (to platí dnes, ale zítra už nemusí, to už znám), ale když teda nemohu, tak ne. O tom, že by pomohl s opravou ani slovo. A jak tedy již neoatřím do jeho života, že to bere na vědomí. A já tu teď sedím a říkám si, jestli jsem neměla jednat jinak. Třeba se kotel nerozbije, třeba fakt nebude chtít nic zaplatit, jenže bude chtít, abych na horách hrála roli úžasné a milující manželky, což mi teda fakt v tuto chvíli nejde, protože to, v čem nás necháá není krátkodobý rozmar, ale stav trvající už víc než tři roky. Paní doktorko, co jsem měla udělat? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Moniko, váš vztah je - podle vašeho popisu - dost šílený. Máte materiální permanentní nejistotu, jste tahounem v rodině ve všem. Vycházím ovšem z toho, co říkáte vy, jeho verze by byla určitě úplně jiný příběh. Moc nerozumím tomu, co si ještě od vašeho vztahu slibujete. Odmítnutí pozvání na hory beru v celkovém kontextu jako podružnou záležitost, takže vám neporadím, co jste měla udělat jinak. Podstatnější je, zda má vaše manželství naději na zlepšení, rozdělení kompetencí a rolí, na spokojené společné bydlení. Na vašem místě bych mu navrhla jako podmínku dalšího společného života společnou spolupráci s partnerskou poradnou, kde byste vše věcně a racionálně probrali, primárně finanční hospodaření, a pak také potřebujete nějakou jistotu - dům je napsaný na něj..., to znamená, že vy vlastně nemáte nic. Partnerská poradna by pomohla v tom, rozkrýt příčiny toho, proč to takto mezi vámi je, a pak by byla užitečná pomoc mediátora k tomu, abyste se jasně domluvili na pravidlech např. ohledně domu.
sourozenecké vztahy
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu ohledně bratra. Zjistila jsem že na mě žárlí, ale nevím proč. Když jsem se ho ptala řekl, že co chci vždycky dostanu, že na svoji vysněnou školu jsem se dostala, že mám koně a tak. Přitom už ale nevidí co všechno pro to musím udělat, abych něco opravdu dostala. Taky si myslí, že mě rodiče mají snad raději než jeho... Přitom já už jsem se s nima kolikrát škaradě pohádala, přičemž taťka s mamkou na bráchu nedájí dopustit. Jsem z toho zoufalá, protože vždycky jsme s bráchou měli výborný vztah, ale teďka že žárlí mě ničí, nevim na co žárlí, protože kolikrát si ani já svůj život nezávidím. Myslí si že nemá nic, přitom bych řekla že on má daleko lepší vztah s rodiči než já a stejnak žárlí, když jsem mu řekla že není na co žárlit, tak neodpověděl. Chtěla bych mu vysvělit, že jsme na tom úplně stejně že nemám žádné výhody ale opravdu nevím jak. Bude mu 15, takže doufám že je to nějaké blbé období puberty, že ho to přejde. Děkuju moc za Vaši radu.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Veroniko. Říkáte, že jeho žárlivost na vás vás ničí a chtěla byste váš vztah opět narovnat. Myslím, že jediné možné je, spolu na toto téma komunikovat - otevřeně, jasně a věcně. Nevím, kolik vám je, a zda by nebylo dobré to někdy separátně probrat i s maminkou. Jinak mne nic nenapadá, ale držím palce, ať se to mezi vámi narovná :-)
nejistota ve vztahu
Paní doktorko, jak to vidíte? Jako rozvedená jsem si našla přítele (staršího o 20 let, zajištěného, tehdy ženatého, ale rychle se rozvedl). Jeho bývalá rozvod neunesla a mstila se, jejich boje o majetek pokračují dodnes, on ji vystěhoval soudně z jeich domu - no není to pěkné. Ale může si za to sama, přítel nehodlá být vstřícný a podal na ni několik žalob. Náš vztah tedy nebyl jednoduchý, přítel nemá moc rád děti a ženy, takže jsme se za 5 let asi 6x rozešli, někdy i na delší dobu, ale vzájemná přitažlivost je velká a když nejsme spolu sami ale jsme s jeho kamarády, tak je přítel úžasný, milující. Asi proto se vždycky vrátím, i když se musím vrátit já a on mi někdy dává najevo, že bych měla být k němu lepší než jsem. Prostě láká mě to pěkné s tím, možnosti, které jsou. V dobách rozchodu myslím i on někoho krátce měl, i já si někoho našla, ale bylo to krátké a takové všední. Chyběl tomu náboj, který s přítelem zažívám. Nevýhodou je, že se mu musím ve všem přizpůsobovat a odkládat i děti, protože on je nesnese. Ale děti už začínají dospívat, takže mě potřebovat nebudou, takže chci spíš myslet na sebe. Paní doktorko, co byste mi poradila? Jak ten vztah udělat trvalejší a vyváženější? Bývalá snad už dá pkoj a se svými dětmi se přítel už taky moc nestýká ( vyjma jednoho syna, který pro nej pracuje). Děkuji.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie, na vašem příběhu je vidět, že "láska skály přenáší". Ale nevím, zda největším nábojem mezi vámi není právě ta vzájemná chemie a vášeň, tím daná nevšednost. Jinak je tam spousta proti a varovných signálů, nezdá se vám?... Přítel se soudí stále se svou bývalou ženou, nestýká se se svými dětmi. Děti za jejich partnerský rozchod nemohou a nerozumím tomu, jaký je tedy otec. On nemá celkově rád děti, takže vaše děti musí jít stranou. Pokud v budoucnu pomýšlíte na společnou vážnou budoucnost, bude tam spousta zádrhelů. Já bych do toho na vašem místě nešla a ponechala si ho jako milence pro radost. Ale nemůžete obětovat tomuto vztahu vaše děti. Ony vás potřebovat budou, začínají teprve dospívat, ale budou vás potřebovat i jako dospělé. Myslíte, že můžete být v takto nevyváženém vztahu opravdu trvale šťastná?...
nedotažený rozchod
Dobrý den paní Douchová. Přítel se se mnou po víc jak roce vztahu rozešel přes SMS. Setkat se nechce, prý by to pak nedokázal ukončit, ale že takhle to dal nejde. Má mě prý strašně rád, ale nemiluje mě. Velmi o něj stojím i když vztah nebyl ideální,ale co je ideální. Měli jsme stejne představy o životě, o výchově dětí. Nevím co teď, zda bojovat a nebo to nechat být.

S přítelem jsem se seznámila v době kdy jsem byla singl, ale těhotná a měla jsem už dceru (2r). Prožil se mnou celé těhotenství, které nebylo lehké (diagnostika vývojové vady - ale se šťastným koncem. Mimi je po operaci ok). Pravidelně za námi jezdil. Ale nechtěl abych jezdila já za ním. Neznám jeho kamarády a ani rodinu. V zimě měl deprese, chtěl se rozejít. Preckali jsme to i porod. Miminku je už půl roku. S přítelem jsem chtěla začít bydlet a on najednou hodil totální zpátečku. Nechce komunikovat. Nerozumím tomu. Chtěla bych spoustu odpovědí a pochopit kde je problém. Co radíte? Dekuji
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlo, možná jste trochu víc zatlačila na pilu, chtěla jste s ním bydlet, a on se lekl závazného života s vámi a dvěma dětmi. Léčí se s depresemi, je pro něj těžké udělat radikální krok naživo, proto SMS, to je jednodušší, ale jen zdánlivě. Neptejte se hned na vaše otázky, myslím, nebo tuším, že by mlžil. Má v sobě zmatek. Vy se teď soustřeďte na svou rodinu, na vaše děti, které vás potřebují, a dejte si odstup několik měsíců, abyste odpovědi na své otázky dostala, mohla vyvolat kvalitní diskusi na toto téma, kde si budete moct říct pravdu.
hledání sebe sama
Dobrý den,
paní doktorko je mi 35 let a plánuji první těhotenství. Bohužel mé okolí mě neustále straší, jak mám rizikový věk. chci se zeptat, jak to vidíte vy? Mám se obávat? V minulosti mě trápily poruchy příjmu potravy, které jsou dnes v pohodě. Mám 160 cm a 50 kg. Jak se zbavit strachu třeba z vývojových vad. Jinak vypadám mladě, při koupi alkoholu ukazuji občanku. :-) Děkuji moc
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zuzko. Jste - li šťastná ve vztahu s mužem, s nímž si přejete dítě, nedávejte na varování jiných lidí. Mně přijde jako to nejkrásnější, když člověk ví, že právě s NÍM chce dítě, a je to opětováno. Věk rizikový v žádném případě nemáte, mám  dost klientek, které se staly prvorodičkami po čtyřicítce. A dnešní screening odhalí vše, co by mohlo signalizovat nějaký případný problém. Nenechávejte se nikým ovlivňovat, a pokud by ty úzkosti měly přetrvávat, pak je tu možnost navštívit psychoterapeuta :-) Držím vám palce.
nevěra
Dobrý den, před rokem jsem se dozvěděla o manželově několikaměsíční nevěře s kolegyní. Jsme spolu skoro 40 let, stalo se to asi před třiceti lety. Pro mne to byl šok, jako kdyby se to stalo včera a nemůžu se s tím vyrovnat. Celé roky bylo všechno v pořádku , teď se moc snaží. Co mám dělat, abych se z toho dostala?
Milena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mileno. Jak jste se o manželově nevěře před 30 lety dozvěděla? To je otázka pro vás samotnou, abyste si to vrátila. Byla to náhoda, nebo dlouho trvající nejistota až pochybnost? Chápu,že vás to zasáhlo, ale společný život dalších  30 let je snad dostatečným důkazem, že k sobě patříte a máte se rádi. Co máte dělat, abyste se z toho dostala? Doporučuji vám individuální psychoterapii, potřebujete ze sebe všechna svá zklamání, bolesti, dostat, ale k tomu potřebujete někoho nezávislého, s manželem to již neprobírejte, k čemu by to bylo dobré...Vy potřebujete uvolnit v sobě bolest, pocit křivdy.
krize vztahu
Ale pak přicházely běžné manželské problémy a dlouholetou spokojenost, kdy jsme nemuseli nic řešit přehlušily překážky, které nám díval život do cesty a on si s nimi neuměl poradit. Jakmile poznal jiné lidi, začal mít pocit, že "my jsme divní" a proto úplně změnil své chování a přijal cizí normy. Teď momentálně jsem pro něj "já divná" protože "všude jinde" mu to klape. To, co si neuvědomuje je fakt, že to, co mu klape jsou neformální vztahy, kterým se dokázal přizpůsobit. Že netuší, že to, jak žijeme v manželství "je nenormální" tím, že on není schopen "socializovat se ve vztahu, kterému nerozumí. Nevím, co s tím mám dělat, nevím, jestli se nepletu, ale sedí mi to dokonale, protože on má problémy s komunikací, s telefonováním, s oslovováním cizích lidí, s tím, jak se chovat k ženám....netuší, kde je hranice mezi "regulérností" a kam může zajít, aby neporušil nějaká nepsaná pravidla. V sociálním kontaktu prostě plave a já to vidím až teď, s odstupem, protože jeho "maskování" bylo skvělé - otázka upravena poradcem
Lucie 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lucie, já nevím, ale nepřijde mi váš popis úplně na Aspergera. Vše popisujete dopodrobna a hezky, přesto je to pro mne málo na to, abych vám mohla poskytnout nějakou "třeskutě účinnou radu". Potřebovala bych o vás dvou vědět víc, i o vývoji vašeho vztahu, a nechci být neprofesionální a sdělovat zde své akademické úvahy. Myslím, že byste si oba zasloužili poctivou psychoterapii na živo. Přemýšlejte o tom, a já bych na vašem místě moc dlouho s objednáváním se neváhala :-)
krize vztahu
Nedávalo mi to smysl, a myslela jsem si, že někoho má. Zjistila jsem, že se věci mají úplně jinak. Začal se prostě přizpůsobovat novému kolektivu. Když uznal, že něco neklape, pustili jsme se do nápravy, protože jsme si oba ujasnili, že se máme rádi, chceme spolu být a chceme být šťastní jako dřív. Poprve po 15 letech manželství jsem se od něj dozvěděla, co je jeho pohled na manželství. Je to něco jiného, než jak jsme žili, protože "uviděl, že cizí lidi žijí jibak a my nejsme normální"....vypadlo z něj spousta věcí, nad kterými zůstává rozum stát a nedávají "normálnímu" člověku smysl. Způsob uvažování a chování - zcela nestandardní. Začala jsem se pídit po tom, co jsem najednou zjišťovala a všechno mi zapadá do jedné škatulky "Aspergerův syndrom". Když jsem se začala dívat 25 roků zpátky - sedí mi na to všechno. V dětství se naučil "přežít tak, že splyne, protože mu ostatním nerozuměl". Napřed to klapalo, protože se úplně přizpůsobil mě a já myslela, že "tohle je on" - otázka upravena poradcem
Lucie 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část.
krize vztahu
Protože jsme neměli "problémy k řešení" celý prvních 15 let našeho vztahu a prvních 5 let našeho manželství. Nemuměli jsme nic řešit a vlastně spolu ani komunikovat. Připadlo mi to tak nenormální, ale podřídila jsem se nenutila manžela překračovat jeho komfortní zónu. V praxi - snažila jsem se mu vyhovět jak jsem mohla a stala jsem se úplně submisivní, i když to není moje přirozenost. Už to trochu skřípao. Pak nastoupil do nové práce, kde jsou desítky lidí, kancelář typu "open space" a poměrně snobské prostředí, kde si jsou všichni vědomi toho, že vydělávají nadstandardně a stal se z něj postupně jiný člověk. Nedávalo mi to smysl, jako by v něm byly dvě osoby - ta, co znám a nějaký cizinec. Začalo mu vadit, jak žijeme, ale neříkal to, jen začal sám žít jinak a přestal na mě hledět. Jako bych "zmizela z jeho života" a byli jsme spolu jen kvůli dětem, které jsou pro nás pro oba vším. Začala jsem mít pocit, že mám doma "dva lidi" někdy je to on, jindy cizí člověk s jiným životním postojem - otázka upravena poradcem
Lucie 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...