Některé značky se s určitou barvou ztotožňují již dlouhé roky. Jen těžko si dokážeme představit šperk Tiffany v jiné než světle tyrkysové krabičce a kabelku Hermès v jiné než oranžové papírové tašce. Jejich strategii nyní přebírá stále víc a víc oděvních značek.
Sázka na ostře růžovou
Tématem žhavých diskuzí se tento marketingový tah stal v souvislosti s pařížskou přehlídkou módního domu Valentino, která se odehrála loni v dubnu. Slovo „růžová“ tehdy začalo být skloňováno ve všech pádech.
Kreativní ředitel Pierpaolo Piccioli zřejmě došel k názoru, že kreace ve výrazné barvě již nemusí vylepšovat žádnou jinou, a modelky i řada hostů se tak zahalily do monochromatických kreací v téměř jednotném odstínu. Vžila se pro něj synonyma „ostře růžová“, „magenta“ či „fuchsiová“.
Také značka Valentino se rozhodla získat svou vlastní „ikonickou“ barvu. Ve spolupráci s Pantone stvořila sytý odstín fuchsiové.
Značka Valentino nedlouho předtím navázala spolupráci se společností Pantone, která proslula svým patentovaným systémem barev, známým jako Pantone Matching System (PMS). Cílem bylo stvořit barvu, která by „náležela“ výhradně této módní značce.
A právě tak spatřila světlo světa patentovaná Valentino Pink PP. V kombinaci s prvními fotkami z natáčení filmu Barbie a rozmáhajícím se módním trendem barbiecore šlo o výbuch, ze kterého jsme se nevzpamatovali dodnes.
Jako panenka Barbie. Nejžhavější barvou léta je nepřehlédnutelná sytě růžová |
Mimochodem, patentovat si barvu není zrovna jednoduchý proces. Žadatel musí dokázat, že je daný odstín reálně spojen s jeho sortimentem nebo službou a že si jedno nebo druhé zákazníci s barvou skutečně asociují.
To je někdy těžké dokázat a žadatelé se tak většinou prokazují velkým množstvím reklamního materiálu. Sázka na ostře růžovou každopádně Valentinu vyšla a za pouhý rok se stala jeho poznávacím znamením.
Hluboké kořeny některých barev
Patentovanou barvou je i zmíněná akvamarínová, a to pod názvem Tiffany Blue (Tiffany modrá). Proč se zrovna ona stala symbolem značky, se přesně neví. Podle často citované teorie se zakladatel Charles Lewis Tiffany zhlédl v tyrkysových špercích, konkrétně v brožích, které v 19. století nevěsty tradičně nadělovaly svým družičkám.
Kolik je na této legendě pravdy, se dnes můžeme už jen dohadovat. Jisté je pouze to, že barvu pro svou reklamu a obaly Tiffany používal už od roku 1845. V roce 1906 deník New York Times hlásal: „Charles Lewis Tiffany má v zásobě jednu věc, kterou od něj nekoupíte za žádné peníze, ale může vám ji dát – jednu ze svých krabiček“.
Zdánlivě obyčejná krabička ukrývala v 60. letech 19. století šperk Tiffany. Je jednou z posledních, která nebyla v typické akvamarínové barvě. Tu firma začala využívat pro reklamní materiály a obaly už v roce 1845.
Zajímavý příběh se váže i k oranžové barvě, spjaté s módním domem Hermès. Ten od svého vzniku v roce 1837 používal obaly napodobující kůži, v krémovém odstínu se zlatými detaily.
Později kombinaci nahradila zlatožlutá s tmavě hnědými okraji. Za druhé světové války však dodavatele postihl nedostatek barviv a jedinou dostupnou byla oranžová. Tehdejší vedení značky Hermès nad ní neohrnulo nos a přijalo ji za svou.
V současnosti se objevuje nejen na obalech, je také nedílnou součástí samotné tvorby. Na kabelky Kelly nebo Birkin v oranžové barvě zákazníci čekají dlouhé měsíce, zapsaní na pořadníku.
Coco Chanel považovala bílou a černou za dokonale harmonické duo.
Chanel se zase neobejde bez své ikonické černé, respektive bílo-černé kombinace. Slovy zakladatelky Coco Chanel: „Jak ráda říkávám, černá je vše. Bílá taky. Jejich krása je absolutní, je to dokonalá harmonie.“
Podobně jsou na tom i značky Louboutin, která se proslavila botami s červenou podrážkou, či Burberry, jejímž symbolem se stala béžová, používaná už na raných pršipláštích za první světové války.
Zelený boom je nejspíš u konce
Ostatní módní domy se rozhodly přivlastnit si konkrétní odstín až v posledních letech. Podle Pantone byla barvou roku 2021 fádní šedá, tou neoficiální se však stala jednoznačně parakeet (v doslovném překladu „andulka“), zelená balancující na hraně „přirozenosti“ a neonu. Stojí za ní Bottega Veneta, respektive její tehdejší kreativní ředitel Daniel Lee.
Do zelena se vybarvila dokonce i Velká čínská zeď.
Přehlídka značky na jaro a léto 2021 se nesla v obdobném duchu jako zmíněná od Valentina. Řada modelů byla kompletně zelená, a to včetně bot a kabelek.
I této barvě se dostalo obrovské popularity. V době svázané epidemií covidu lidé zřejmě ocenili její veselost a živost. Zelená byla všude, na billboardech a jiných, nápaditých reklamních plochách včetně Velké čínské zdi.
Lee a po něm nový vlajkový návrhář Matthieu Blazy pracovali s barvou ještě několikrát. Během poslední přehlídky ji však nahradil zcela nový odstín: pastelově zelená. Boom tedy pomalu utichá a výrazná Bottega zelená, troufáme si předpovídat, se novou „Tiffany Blue“ nejspíš nestane.
Ze syna rybáře se stal králem vysoké krejčoviny. Pohádka o Cristóbalovi |
Jiné značky se barev zmocnily o něco úspěšněji. Fendi si prosadila medově žlutou, jež údajně symbolizuje barvu kůže, ze které se kdysi vyráběly doplňky.
Supreme je spojená s výraznou červenou, stejně jako Balenciaga, jejíž zakladatel Cristóbal Balenciaga se do o něco tlumenějšího odstínu zamiloval už v 50. letech. Nově jej firma využívá ani ne tak ve tvorbě, jako spíš při focení propagačních materiálů. Britský návrhář Richard Nicoll se zase držel elektrické modré.
Na pomyslném trhu s barvami začíná být poněkud rušno a předložený výčet se jistě brzy rozroste o další „ikonické“ odstíny. Otázkou je, kolik z nich se nám doopravdy vepíše do paměti, a kolik vyšumí podobně jako Bottega zelená.
