„Móda je pro mě hra“
Ivana Závozdová, majitelka butiku Studio Vintage
„Pro mě je oblékání hra, která mě baví a zpestřuje mi život. Mám ráda kvalitní, dobře ušité věci, které mě něčím zaujmou a nestojí majlant,“ říká žena, která ze svého koníčku udělala zaměstnání, Studio Vintage na pražském Žižkově vede už druhým rokem. Pro sebe prý zajímavé kousky objevuje hlavně v klasických second handech, v šatníku má i věci, které si sama ušila či navrhla.
Majitelku butiku s vintage oblečením v sobě nezapře: „Samozřejmě vlastním i pár pokladů ze starých časů, na kterých mě fascinuje, co pamatují a co se svými předchozími majiteli prožily. A také pár kousků od českých designérů, hlavně těch mladých. Pro autorskou módu chodím do butiku Parazit nebo ji kupuji přímo od designérů,“ říká Ivana.
Za hlavní výhodu takzvané „rychlé módy“ považuje to, že řetězce zpřístupňují módu a radost z oblékání široké veřejnosti. „Jejich minusem je pak hlavně to, že v lidech podněcují potřebu neustále nakupovat spoustu věcí, které nepotřebují. Rychlá spotřeba vede k plýtvání, degradaci hodnot i lidské práce a zatěžuje životní prostředí,“ myslí si.
Obchodní centra ji nelákají, ale úplně ortodoxně se řetězcům nevyhýbá. „Třeba když potřebuju džínsy, jdu většinou do Zary. Tam mě občas něco zaujme. Nedávno jsem si tam koupila nevšedně střižený top. Byl ve slevě a stál pouhých 150 korun!“ Kdo chce doma omezit oblečení z řetězců na minimum, měl by si v nich podle Ivany pořídit jen základní kousky: džíny, černé kalhoty, bílou košili, kožené boty. „Zbytek si snadno opatříte jinde.“
Tučné konto k tomu potřebovat nebudete. „Většinu věcí v sekáči seženete za pár korun. Ušití plesových šatů na míru stojí často méně než jejich vypůjčení v půjčovně a ještě podpoříte lokální švadlenu nebo krejčího. Snad jen autorská móda je dražší, ale zase stačí si pořídit jeden dva kvalitní a nadčasové kousky,“ vysvětluje. „Hlavní je mít odvahu, fantazii a nebát se kombinovat.“
„Přestala jsem nakupovat“
Kamila Boudová, odbornice na udržitelnou módu, lektorka na pařížské vysoké škole módního obchodu MOD’SPE, zakladatelka projektu Moyomi Workshop
„Mám v šatníku asi 35 kusů oblečení. Nepočítám spodní prádlo, ale ani toho nemám mnoho,“ shrnuje Kamila. „Něco mám ze skříní mých rodičů a přítele, něco ze second handu, něco z doby, kdy jsem ještě nakupovala v řetězcích.“
Několik kousků si před časem pořídila u českých a slovenských návrhářů. „A pak mám věci, co jsem našla. Zlaté sandály nechala v bytě má předchůdkyně, koženou kabelku někdo ‚vyhodil‘ na ulici v Paříži.“
„Jsme zvyklí na to, že musíme mít na sobě každý den něco jiného, dokonce na tom stavíme svou osobnost, bojíme se kritiky okolí za to, co máme na sobě,“ popisuje. „Já osobně nosím pořád to samé dokola už přes tři roky. Nikdy jsem nevypadala líp a nesklidila jsem více poklon stran mého stylu. Vše v mém šatníku se dá kombinovat a můj osobní styl mi dokonale sedí.“
Místo nákupů oblečení prý teď chodí raději běhat. „Naposledy jsem si v second handu koupila kašmírový svetr za dvacet korun. Momentálně nejradši nakupuju v knihkupectví, investuji do toho, co opravdu a trvale zlepší můj život. To jsou knihy, moje koučka a podnikání. Před lety jsem někde četla, že ‚pýcha z fyzického vlastnictví je pomíjivá‘. A je to tak.“
Den s udržitelnou módouChcete-li se dozvědět víc o tom, za jakých podmínek vzniká vaše oblečení, podpořit lokální tvůrce nebo si přeorganizovat šatník, přijďte 19. 3. na Sustainable Fashion Day. |
Do obchodů s rychlou módou už chodí maximálně dělat průzkum trhu. „Na první pohled se zdá, že rychlá a levná móda přinesla styl do širších řad obyvatelstva. Dříve bylo hned na každém vidět, zda je šlechta, měšťan či venkovan, dnes si může hezké oblečení pořídit téměř kdokoliv. Jenže ‚hezké‘ oblečení často prozradí levný materiál, ze kterého čiší chudoba, i když jde o úplně nový kousek.“
Společenský status si tak v řetězcích vylepšíte jen těžko. „Navíc lidé, kteří často mají hluboko do kapsy, a proto sáhnou po levné módě, se za pár týdnů musí do obchodu vrátit a znovu utrácet,“ dodává Kamila. „Rychlá móda se rychle rozpadá, a to ani nemluvím o jejím dopadu na planetu a na společnost.“
Skoncovat se spotřební módou podle ní není snadné, ale je to možné. Jde hlavně o sílu vůle. „Sejde z očí, sejde z mysli. Přestaňte do obchodů chodit, nečtěte módní časopisy. Je těžké odolat pokušení, když ho máte stále na očích,“ varuje. „Jste-li ale přesvědčení, že už do řetězců chodit nechcete, najdete jiné způsoby, jak se obléci slušivě i bez pravidelných nákupů.“
„Vyjadřuji se skrze módu“
Magdaléna Urgelová, módní designérka a studentka Ateliéru designu oděvu a obuvi pražské VŠUP
Pár kousků z řetězců doma má, ale: „Všechny jsou ze sekáče. Ovšem z toho klasického, ne z těch, co jsou momentálně v kurzu. Tam už za výběrem stojí lidé, kteří do něj vkládají svůj vkus, a ten se nemusí blížit tomu mému,“ říká Magdaléna s úsměvem.
Fast fashion nepodporuje záměrně. „Jako designérku a řemeslnici oděvu mě neskutečně štve, kam se móda a její vnímání dostaly a za jakých podmínek oblečení vzniká. Vadí mi, jak spotřební móda ovlivňuje životy lidí. Zaráží mě, jak jsou kvůli ní lidé stejní, bez názoru, bez vlastní identity. Přitom by móda měla spoluvytvářet kulturu a měla by se v ní projevovat osobnost i osobitost.“
„Jediné, co si ještě koupím v klasickém obchodě, je spodní prádlo, jinak se takovému nakupování snažím úplně vyhnout,“ říká Magdaléna. „Moje oblečení pochází kromě mých oblíbených second handů i z vlastní tvorby nebo od přátel. Když už si pořizuji něco nového, bývají to drahé a kvalitní kousky, třeba kožené boty.“
„Sekáč“ z obývákuOblečení z druhé ruky pořídíte on-line - třeba na Jarmark.iDnes.cz. |
Těm, co by se spotřebním přístupem rádi skoncovali nebo ho omezili, radí prostě: „Nekupujte to. Jde to i s malým rozpočtem – a jednoduše! Přemýšlejte nad tím, jací jste, co potřebujete, co vám sluší, v čem se sami cítíte pohodlně. Všechno seženete v sekáči. Čas od času pak můžete investovat do něčeho dražšího od lokálních designérů, co odráží kvalitu, názor, poctivé řemeslo.“
5. listopadu 2015 |
