Wallis Simpsonová byla (a dodnes je) velmi kontroverzní postavou. Nikdo jí však nemohl upřít, že má výtečný módní vkus. Ten potvrdila výběrem svých v pořadí již třetích svatebních šatů. Jednoduchá róba odrážela její zálibu ve střízlivé eleganci a důrazu na detail.
Imponovala mu její panovačnost
Rodačka z amerického Marylandu byla už podruhé vdaná, když se v roce 1932 setkala s Edwardem, princem z Walesu. Seznámila je Wallisina přítelkyně, která byla v té době princovou milenkou. Okamžitě přeskočila jiskra, která se rozhořela v oheň s tím, jak se setkávali stále častěji na všemožných večírcích.
V roce 1934 se stali milenci a Edward nenávratně propadl kouzlu vdané Američanky. Imponovala mu její panovačnost i pohrdání jeho budoucím královským údělem. Zahrnoval ji drahými šperky a dovolenými. Jeho rodiče, král Jiří V. a královna Mary, byli zděšeni a rozčíleni. Rozvedená a podruhé vdaná žena neměla co dělat v přítomnosti následníka trůnu. Ten kvůli ní navíc začal zanedbávat své povinnosti.
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvV lednu 1936 Jiří V. zemřel a Edward sledoval prohlášení o svém nástupnictví z okna paláce po boku své stále vdané milenky. Všem bylo jasné, že si ji v nejbližší době hodlá vzít.
Wallis se sice rozvedla, v Británii se však rozhořela konstituční krize. Panovník si jako hlava anglikánské církve nemohl vzít rozvedenou ženu, pokud byli její předchozí manželé stále naživu. Bylo by to považováno za bigamii.
„Už brzy se stanu královnou Anglie.“
Wallis Simpsonová, 1937
Wallis pod tlakem vydala veřejné prohlášení, že je ochotná se Edwarda zříct, ten byl ovšem neústupný. V prosinci 1936 abdikoval ve prospěch svého mladšího bratra a 3. června 1937 se na francouzském zámku Château de Candé slavila veselka.
Čistota a věrnost pro kontroverzní ženu
Přítomen nebyl nikdo z královské rodiny, přesto byla svatba ostře sledovanou událostí. Očekávání, v čem nevěsta dokráčí k oltáři, hrálo nemalou roli. Už v té době byla Wallis Simpsonová považována za módní ikonu. Svým výběrem nezklamala. Šaty byly na první pohled velmi jednoduché, avšak působivé svým zpracováním a spoustou promyšlených detailů.
Velké, skromné i zničené. Poodhalte tajemství nejslavnějších svatebních šatů |
Navrhl je americký módní návrhář Mainbocher (vlastním jménem Main Rousseau Bocher), miláček tehdejší smetánky. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Wallisinu třetí svatbu a bylo jí už přes čtyřicet, upustil návrhář od klasické bílé barvy. Jeho výtvor měl netradiční bledě modrý odstín. Dokonale prý ladil s jejíma očima a dostalo se mu přezdívky Wallisina modrá („Wallis Blue“).
Odstín vzbudil v některých kruzích pozdvižení – modrá byla tradičně považována za symbol čistoty a věrnosti. Ani jedním z těchto atributů se Wallis, novopečená vévodkyně z Windsoru, pochopitelně chlubit nemohla.
Model byl ušit z hedvábného krepu, který dokonale přiléhal k tělu a zdůrazňoval nevěstinu štíhlou postavu. Skládal se z hladkých šatů s dlouhým rukávem a krátkého kabátku. Ten byl u krku decentně sepnutý broží se safíry a diamanty, pas zdůraznila řada potahovaných knoflíčků.
Jaké další modely se zapsaly do dějin? |
Hladká linie šatů s jemným nabíráním na hrudi a délkou po paty působila nesmírně moderně. V této době bylo stále běžné, že svatební šaty byly velmi nákladně zdobené krajkou, perlami a korálky, většina nevěst nadto preferovala objemné siluety a vlečku. Wallisiny šaty byly spíše subtilním uměleckým dílem než klasickou pompézní svatební toaletou.
Šaty Wallis doplnila slaměným kloboukem z dílny pařížské modistky Caroline Reboux. Jemný francouzský závoj vytvořil kolem její hlavy něco jako svatozář. A opět se rozhořela debata – chce snad tato skandální žena vzbudit dojem světice?
I přes svou jednoduchost měl model nesmírný ohlas a dopad. Jak samotnou róbu, tak i klobouk kopírovaly nevěsty z Evropy i Ameriky několik následujících let. Pro svou nadčasovost sloužilo obojí jako inspirace i v dalších dekádách. Třeba velmi oblíbené potahované knoflíčky se těší popularitě primárně díky těmto šatům, stejně jako hladká, splývavá sukně.
Originální šaty během let ztratily část svého původního kouzla. Modrá barva vybledla a nyní tak mají blíž ke klasické krémové. V současné době se nacházejí ve sbírkách Metropolitního muzea umění v New Yorku, kterému je Wallis Simpsonová věnovala v roce 1950. Představu o jejich původní podobě si můžeme udělat díky mnoha věrným kopiím.
