K Vánocům na Západě ošklivé vánoční svetry patří stejně neodmyslitelně jako špatné romantické komedie. Nejde však o pouhou recesi. Svetry spojují rodiny napříč generacemi a jsou také objektem oficiálních i neoficiálních soutěží: každý touží mít ten nejošklivější, nejnevkusnější, nejkýčovitější. Na pomoc si kdekdo volá bambule, rolničky i flitry, ty nejobdivovanější mají dokonce i světýlka.
Svetry domácí i komerční
Pletenina se nosí dlouhá staletí, vyloženě módní záležitostí se ovšem stala v padesátých letech 19. století. Evropou tehdy otřásala krymská válka. V bitvě u Balaklavy svou statečností vynikl James Thomas Brudenell, 7. hrabě z Cardiganu, velitel slavného útoku britské lehké kavalerie.
Hrabě se na dlouhé tažení vyzbrojil pletenými vestičkami, které sklidily spoustu pozornosti. Po jeho vzoru je začali nosit i další šlechtici, kteří jim v žertu říkali kardigany. Jméno se ujalo a dodnes se jím označují propínací svetry.
OBRAZEM: Známé osobnosti oblékly bizarní vánoční svetry |
V první polovině následujícího století byly ručně pletené svetry oblíbeným vánočním dárkem. Už v této době je někdy zdobily vločky nebo sobi, převládaly však prosté geometrické motivy a monogramy obdarovaných. Tyto svetry samozřejmě neměly být ošklivé. Sem tam se však ne úplně vyvedly. Nešikovně ztvárnění sobi s křivým parožím nebyli záměrem, ale spíše výsledkem amatérského řemesla.
V průběhu padesátých let se Vánoce především v USA stávaly stále komerčnější záležitostí. Proces komercializace postihl i tyto tradiční dárky. Začaly se vyrábět ve velkém pod názvem jingle bells sweaters, tedy rolničkové svetry. Zdobily je typické motivy – Santové, sobi, vločky a dárky – často ve výrazných, kontrastních barvách červené, zelené a bílé.
Ohlas našly především u starší generace, rodičů a prarodičů, kteří je považovali za vrchol stylu. Zvlášť oblíbené byly ve sladěném partnerském nebo rodinném provedení. Pro mladší generaci se však staly symbolem zastaralého vkusu a rodinných tradic, které neodpovídaly jejich modernímu životnímu stylu.
Když je trapnost žádoucí
Situace se změnila v osmdesátých letech. Ohromné popularitě se začaly těšit seriály a sitcomy, v zimě pak jejich vánoční speciály: Roseanne, Saved by the Bell (Konečně zvoní) nebo Cosby Show. Všechny měly komediální ráz, k čemuž zastaralá pletenina svou absurditou přispívala. Hvězdy navlečené v přehnaně zdobených svetrech paradoxně zapřičinily, že je vzali na milost i mladí. Právě v této době se vynořil pojem „ošklivý vánoční svetr“.
V devadesátých letech svetry na čas zmizely, aby se na začátku milénia opět vynořily v plné síle. Stále je obklopovala aura trapnosti, která však byla žádoucí. Čím více zdobení, barev a výstředností, tím lépe.
Z filmu Deník Bridget Jonesové (2001)
Pamatujete třeba na Marka Darcyho v podání Colina Firtha ve filmu Deník Bridget Jonesové? Jeho zelený svetr se sobem se stal přímo ikonickým příkladem toho, jak nevhodný a trapný může vánoční svetr být. A právě takové popkulturní momenty položily základy dnešního ironického přístupu.
Co dříve vzbuzovalo posměch, se stalo předmětem sběratelské vášně a hravého soupeření. Ve velké míře k tomu přispěl rozvoj internetu a sociálních sítí, kde se lidé mohli pochlubit svými extravagantními kousky.
Módní značky rozpoznaly potenciál trendu a začaly vyrábět svetry záměrně ošklivé, blikající a s trojrozměrnými prvky. Pozadu nezůstaly ani módní domy. Ošklivými vánočními svetry byla ovlivněna třeba kolekce Givenchy, pod kterou byl podepsán návrhář Ricardo Tisci, v roce 2010. Stejným tématem se v tom samém roce inspirovalo i návrhářské duo Dolce&Gabbana.
OBRAZEM: Vánoční tradice, které dodržují známé osobnosti |
Ošklivé vánoční svetry jsou dnes součástí mainstreamové vánoční zábavy. Na západě jsou běžné večírky i soutěže se svetrovou tematikou, kde je cílem mít co nejvýstřednější a nejnevkusnější kousek.
Tradici položili Chris Boyd a John Birch, přátelé z kanadského Vancouveru, kteří uspořádali první párty s dress codem „ošklivý vánoční svetr“ v roce 2002. Zúčastnilo se jí na tisíc lidí. Ačkoliv z ní neexistuje žádný záznam, událost se vepsala hluboko do vánočního podvědomí.
Mileniálové jsou hrdí na svou roli ve vzkříšení svetrů a považují je tak trochu za své. O Vánocích se bez nich obejde jen málokterá komedie, reklama a influencer. Ale především: aspoň v USA málokterá rodinná vánoční sešlost. Skrze velké oděvní řetězce se tato pochybná, avšak úsměvná móda šíří i k nám.
