Vydala jsem se to zjistit na Gothic Treffen party v pražském klubu GOX. Se zvědavostí vcházím do potemnělých sklepních prostor bývalého klubu Bunkr. Mezi lidmi panuje o příznivcích této subkultury, tzv. goths, několik předsudků: že jsou zlí a nemají rádi lidi, uctívají satana, libují si ve smutku, depresi a sebepoškozování. Je něco z toho pravda?
Dopředu jsem si domluvila setkání se slečnou, která si říká Lady Mousellyca a věnuje se modelingu v gothic stylu. Má na sobě černo-červenou kostkovanou minisukni, síťované punčocháče, zelenou košili a přes ni korzet. To všechno doplněné make-upem a účesem ve stylu pin-up girls 50. let.
Usmívá se na celé kolo a vítá se s ostatními přáteli. "Není pravda, že bychom všichni neustále chodili v černé. Každý má svůj vlastí styl. Gothic je hlavně o tom být odlišný od stáda, vymezit se proti mainstreamu. Mně se líbí i pin-up styl a burleska, tak to kombinuji. Jsou tady i lidé v zářivých neonových barvách, tzv. cybergoths. Existuje velmi mnoho variací gothiky, my totiž ceníme individualismus a jsme tolerantní," prozradila mi jednadvacetiletá dívka.
Gothic stylGoth subkultura vznikla ve Velké Británii a USA na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jako odnož punku. Škatulka goth je těžko definovatelná, pro některé je to hudba kytarová, pro jiné elektronická. Společným jmenovatelem je temná atmosféra a dekadentní texty zabývající se smrtí, osamělostí a romantickými tématy, v neposlední řadě i sexem. Gotici jsou v podstatě novodobí romantici, kteří si libují v temných barvách, lebkách, hřbitovech a upírech, stejně jako v horrorových filmech, básních a knihách. |
"Dostala jsem se k tomu ve čtrnácti, chodila jsem do fantasy kroužku a potkala jsem tam jednoho gothika. Styl se mi zalíbil a od té doby se pohybuji v komunitě. Moji rodiče jsou tolerantní a došlo jim, že není důležité, že vypadám jako "bubák", ale že se chovám slušně," popisuje reakci rodičů na změnu image.
"Dřív byl docela problém sehnat nějaké gothické oblečení. Když už jsem na něco narazila, bylo to hrozně drahé. Tak jsem si šaty sama navrhovala a šila, to už dneska nedělám. Je tu více obchodů a dá se nakupovat i po sekáčích. Takhle oblečená ale nechodím každý den, dnes už jenom na focení nebo na party," dodává budoucí studentka knihovnictví na vysoké škole.
V práci se báli, že budu děsit lidi
Party se pomalu rozjíždí a přicházejí další "gothici" v originálních modelech. Někteří mají výrazné kontaktní čočky, jiní bílý make-up a tmavě nalíčené oči, korzety a diadémy ve vlasech, další číro jako punkáči. A někteří mají prostě jenom černé tričko a kalhoty, nebo jenom džíny. Hudbu pouští Djs na dvou scénách, je to mix různých stylů, které milovníci temnoty poslouchají.
Potkávám mladou dívku s černým čírem a jsem zvědavá, jak dlouho je mezi gothiky. "Asi od patnácti let, měla jsem to trochu složitější, protože jsem z takového zapadákova. Našla jsem si gothiku na internetu a ihned mě oslovila, v mém okolí ale nikdo takový nebyl. Rodiče to přijali dobře, dokonce mě stříhají a barví vlasy. Byl s tím ale trochu problém ve škole – mysleli si nejdřív, že jsem začala brát drogy nebo se přidala k sektě," směje se drobná devatenáctiletá dívenka.
"Víte, je to způsob života, způsob uvažování o věcech. Ráda třeba trávím čas na hřbitovech. Není na tom nic špatného, je tam krásný klid a dobře se mi tam přemýšlí," dodává slečna s přezdívkou Vici.
Zároveň přiznává, že měla trochu problém se sháněním zaměstnání. "V práci nenosím takto výrazný make-up a účes, ale stejně si mnoho zaměstnavatelů myslelo, že bych jim dělala ostudu a děsila lidi. Nakonec jsem sehnala místo v zahradnictví," řekne a jde si na toaletu trochu vylepšit oční linky.
gothic není emoExistuje mnoho odnoží gothického stylu – deathrock, steampunk, viktoriánský styl, středověký styl, upírský styl, cybergoth, cabaret goth nebo gothabilly atd. Subkultura se poslední dobou vymezuje vůči stylu emo oblíbenému u mladých, který je od goths odlišný v mnoha věcech, hudbou počínaje. |
Většina vyznavačů stylu "gothic" se mi snaží objasnit, že se stylem zvaným emo, oblíbeném u současných teenagerů, nemají nic společného.
Neřežeme se a nebereme vážně
"Kdysi to někdo v televizi popletl do sebe, a od té doby to máme na talíři. Že jsme přecitlivělí, uplakaní a hlavně, že se řežeme. To ale není pravda, nikdo z mých kamarádů se neřeže žiletkou. A taky se nebereme tak hrozně vážně, umíme si ze sebe udělat srandu. Emo jsou zmatení teenageři, kteří z toho snad vyrostou. Když se rozhlédnete tady, uvidíte spoustu lidí nad 20 a 25 let, nejenom mládež," prozrazuje mi další z gothiků.
Má pravdu, většina je tu starších. U baru ale sedí skupinka náctiletých s velmi mohutným make-upem a v nákladných róbách. Vypadají, že se každou chvíli rozpláčou. Pokusím se je oslovit, ale zaleknout se toho, že jsem novinářka a nechtějí se vyjadřovat. Bohužel se tedy nedozvím, jestli se jedná o tzv. plačky, které se zabývají především tím, jak mizerný je jejich život, nebo co si myslí o žiletkách.
Stejný názor na emo a sebepoškozování má i jednadvacetiletá Dominika: "Sebepoškozovat se může kdokoliv. Může to být klidně blondýnka v kostýmku, protože je to nemoc a ne styl. Vadí mi, že to lidé spojují s gothikou a často se mě i ptají, jestli se neřežu," vysvětluje mi slečna se svářečskými brýlemi na čele.
V zahraničí pravděpodobně k podobným omylům nedochází tak často, protože je tam komunita emo i gothiků podstatně větší než u nás. V České republice chodí na srazy a koncerty přibližně 200 lidí, na akce jako Zombie Walk až 700 lidí (zombíků). To už jsou ale i příznivci béčkových horrorů, nejenom gothici.
Nevadí satanisté ani odlišná sexualita
Zajímá mě také satanismus, se kterým bývá subkultura také spojovaná. Vidím okolo sebe několik lidí s pentagramem na krku nebo na tričku, podle toho je však nechci soudit, proto se ptám jednoho z organizátorů.
"Já žádného satanistu mezi gothiky snad ani neznám. Ale i kdyby tu by, tak by nám to nevadilo. Podle mě osobně je to jenom takové blbnutí, ze kterého ti lidé vyrostou. Gothici jsou ale velice tolerantní vůči ostatním lidem, nevadí nám odlišná sexualita ani náboženství, řídíme se pouze pravidlem neubližovat svým chováním ostatním. Nikdy jsem třeba nezažil, že by se na srazu nebo koncertu někdo popral," prozrazuje mi muž přezdívkou Ezechiel.
Podle něj vzniká většina odporu vůči gothikům především kvůli předsudkům, jakmile ale poznají konkrétní lidi, tak nevraživost opadne. Poznají, že pod bizardními kostýmy se skrývají milí mladí lidé, často tak trochu introverti s potřebou vymezit se vůči většinové společnosti. To ostatně není u mladých lidí nic nového.
Party se rozjíždí naplno, mnoho přítomných tancuje a jeden účastník vypadá, že už trochu přebral. "Většinou se lidé ani moc neopíjejí," omlouvá se Ezechiel a posílá ho k baru pro kolu. Ani bych se tomu nedivila, když si všimnu, na jakých podpatcích nebo platformách některé dívky balancují.
"A drogy se tu neberou vůbec," dodává Ezechiel. Já pak už nechávám gothiky bavit se bez přítomnosti kamery a fotoaparátu. Musím přiznat, že šlo o velice zajímavý večer. Gothici mě v mnohém překvapili. Byl to veselý večírek s mnoha sympatickými lidmi, kteří nejsou o tolik odlišní od svých vrstevníků na diskotékách.
