Textilní průmysl patří k odvětví, které citelně zatěžuje naši planetu. Zejména výroba materiálů produkuje velké množství toxických látek, které končí v řekách a půdě. Problém je i nadprodukce oblečení a plýtvání zdroji. Proto se firmy i designéři snaží hledat cesty, jak vytvářet inovativní materiály a co nejvíce šetřit životní prostředí.
Veganská kůže Malai
Jako módní návrhářka se Zuzana Gombošová ze Slovenska denně setkávala s mnoha různými textilními materiály a uvědomila si, že jejich původ a složení mají velký potenciál se rozvíjet. Během studia vývoje materiálů na londýnské univerzitě Central Saint Martins ji nejvíce uchvátila práce s mikroorganismy, která se následně stala stavebním prvkem nového druhu textilie. Malai je čistě přírodní materiál, jehož základem je fermentovaná kokosová voda.
Poprvé se návrhářka s bakteriální celulózou pěstovanou na kokosové vodě setkala na Filipínách, v Indii pak narazila na továrnu na zpracování ořechů, která využívala pouze jejich dužinu, nikoliv vodu uvnitř. Zuzana se chopila příležitosti a na kokosovou vodu sesbíranou do velkých kádí nechala působit bakteriální kultury.
Jejich kvašením se zhruba po dvou týdnech vytvoří hmota připomínající želé, do níž se přidávají přírodní vlákna. Nejčastěji banánová, konopná nebo sisalová. Pro lepší pevnost se přimíchává přírodní pryskyřice, dále se látka ošetřuje oleji a barví přírodními pigmenty.
Zuzana se svým indickým přítelem, produktovým designérem Susmithem, dokonce vymyslela speciální přístroj, který látku formuje do plátu metr na metr. Malai je tenký, zároveň pružný, odolný a na povrchu překvapivě jemný. Jsou z něho krásné tašky, kabelky, ale hodí se i k výrobě šperků nebo bot.
Mléčné šaty
Německá návrhářka a biochemička Anke Domaskeová vytvořila šaty z textilie, která se podobá hedvábí. Nazývá se QMilch a napovídá, že jejím stěžejním prvkem je mléčná bílkovina. Látka se skládá z vysoce koncentrovaného kaseinu a dalších přírodních ingrediencí, může se prát v pračce a schne dvakrát rychleji než bavlna. Má také množství příznivých účinků na tělo, protože aminokyseliny obsažené v mléce jsou antibakteriální, pomáhají chránit před stárnutím, regulují oběh krve a tělesnou teplotu.
Na jedny šaty je potřeba zhruba šest litrů mléka. Designérka však používá surové mléko, které nesplňuje potravinářské normy a podle německé legislativy by se jinak muselo vyhodit.
Boty a kabelky z ananasu
Ananasový Piňatex je vhodným materiálem na boty a doplňky.
Stěžejní surovinou dalšího přírodního materiálu jsou ananasové listy, které vznikají jako vedlejší produkt při sklizni ovoce z plantáží na Filipínách. Piňatex je netkaná textilie oblíbená zejména u veganů, protože připomíná hovězí useň. Vyrábí se z ní doplňky jako boty a kabelky.
Z opracovaných listů ananasu se vytváří vlákna, která jsou nejdříve zbavena gumy a posléze se v podobě netkané síťoviny transportují do Španělka. Tam dochází k závěrečné úpravě materiálu. Odpad z listů, který zbude po získání vláken, je dále využíván jako biomasa.
Autorkou konceptu je Španělka Carmen Hijosaová, která se původně věnovala zpracování kůže. Hledala však ekologičtější a jednodušší výrobní proces, až narazila na filipínskou tradici zpracování přírodních surovin. Inspirovala se a založila dnes velmi úspěšnou společnost.
Kukuřice místo plastu
Před dvěma roky vzbudila pozornost na pražském Designbloku, letos na podzim na podobné akci v Londýně. Slovenka Vlasta Kubušová přišla s projektem designových brýlí vyrobených z kompostovatelného bioplastu. Inovativní materiál se nazývá Nuatan a jeho výchozí surovinou je kukuřice.
Společně s vědci ze Slovenské technické univerzitě v Bratislavě vytvořila směs dvou různých biopolymerů. Polymléčná kyselina je přírodní derivát plastu získaný z kukuřičného škrobu, zatímco kyselina polyhydroxymáselná (PHB) je vyrobena z kukuřičného škrobu, který byl vystaven účinkům mikroorganismů.
Se směsí se dá zaházet úplně stejně jako s plastem, včetně tvarování a použití 3D tiskárny. Materiál by měl odolat i teplotám přes sto stupňů Celsia a jeho životnost se pohybuje okolo patnácti let. V budoucnu by designérka chtěla, aby materiál získal potravinovou certifikaci a mohly se z něho vyrábět ekologické obaly.
