Tatéři pro mě byli jako hollywoodské hvězdy
Zdeňka Zdvyhl Vyhlídková (26), tatérka a umělkyně, majitelka tetovacího salonu Black Tulip Tattoo
Poprvé vzala do ruky tetovací jehlu před devíti lety. Jak dnes jedna z nejžádanějších českých tatérek, která má beznadějně obsazené termíny na několik měsíců dopředu, přiznává, táhlo ji to k této profesi už dávno. Přímo magickou silou.
„Toužila jsem po tom dlouho, v naší rodině tetování nebylo nic výjimečného. Můj strejda z máminy strany měl před dvaceti lety celý „rukáv“, což nebylo běžné. Máma takový ten tribal nad zadkem. Teta a sestřenka také měly pár tetování. Starší ségra si nechala udělat první kérku v šestnácti.
Prostředí tetovacích studií mě vždy táhlo, pokaždé jsem si tam připadala jako v mystickém světě, při jejich návštěvě jsem vždycky cítila motýly v břiše a fascinovalo mě to. Tatéři pro mě byli tenkrát něco jako hollywoodské hvězdy. Nedosažitelní,“ vzpomíná s úsměvem Zdeňka Zdvyhl Vyhlídková, která si svůj sen dokázala splnit.
Inspirativní blog
Tetovat začala v osmnácti, informace si vyhledávala už mnohem dříve. Jak ovšem přiznává, bylo jich pomálu a nedalo se příliš čeho chytnout. Ve volném čase ráda kreslila a malovala a svými návrhy plnila svůj teenagerský blog.
„Tehdy měl blog každý puberťák. Tam jsem dávala to, co jsem nakreslila. Strávila jsem nad tím hodně času doma i na výtvarce. A díky tomu mě pak začali oslovovat lidi s prosbou, zda bych jim neudělala třeba návrh na tetování. Začala jsem si tím přivydělávat. Potom už se mě začali rovnou ptát, jestli také tetuji,“ říká Zdeňka, která tehdy ještě studovala zdravotní školu. Jenže následně jí život zkomplikovaly dlouhodobé zdravotní problémy.
Zdenčiným typickým rukopisem je vodovkové tetování. Klienti si na něj rádi počkají.
Nemoc jako impulz
„Bylo to vleklé a temné období. Jenže jsem si díky tomu srovnala v hlavě spoustu věcí. Především to, že chci dělat v životě něco, co mě bude bavit,“ bilancuje osobitá tatérka, jejímž identickým rukopisem je takzvané vodovkové tetování.
„Skrze nemoc si najednou uvědomíte, že je úplně jedno, co vám budou ostatní říkat. Nejdůležitější je, jak trávíte svůj čas, když jste tady. To mi tenkrát nějak docvaklo. Léčba boreliózy se protnula se startem mé tatérské kariéry. Za všechny našetřené peníze jsem si pořídila první tetovací výbavu,“ vzpomíná.
Nikdy se nestalo, že by svého rozhodnutí litovala. „Jak se říká, každý tu má nějaké poselství a záměr. A já mám pocit, že jsem na to kápla. Protože i na začátku všechno klapalo, jak má,“ dodává spokojeně.
Prázdný prostor
Najít své místo na scéně nebylo podle Zdeňky před deseti lety až tak obtížné. Tatérů tehdy nebylo tolik jako nyní, případně se řadili mezi starší ročníky. Dnes mají začínající tatéři mnohem větší konkurenci.
„V Jihočeském kraji, odkud pocházím, jich bylo jen pár. A už vůbec nebylo standardní, že by mezi nimi byly holky,“ pokračuje. „Na začátku jsem potetovala mamku, tetu, sestřenku, ségru, pak mamku kolegyně z práce, rodinné známé... Díky kresbám, které jsem dávala na internet, jsem měla zaplněný diář, až jsem nechápala, jak je to možné,“ vypráví.
V šestapadesáti si žena plní sny o tetování, pokrývá jí téměř celé tělo |
„Vždycky jsem nějak intuitivně věděla, čím lidi oslovit. Chtěla jsem tvořit svoje návrhy a dost dlouho jsem je dělala prakticky za materiál. Lidi chodili a překvapovalo mě, z jaké dálky za mnou dokázali přijet. I dnes se stává, že se mi ozve někdo, kdo mě zná ještě z doby mého blogu. Což je pro mě šok,“ směje se a přiznává, že zpočátku postupovala metodou pokus - omyl a zpětně by mnohé věci předělala. Velmi si ale váží toho, že jí klienti dali šanci.
Správná volba
Každé téma se dá podle Zdeňky udělat dobře. Jenom by se člověk neměl zaprodávat sám sobě, jak podotýká. A i klient by měl být jednoznačně přesvědčený o tom, pro co se rozhodl.
„Správný postup pro to, aby se člověk objednal k tatérovi a šel tam, mohl v něj mít důvěru, nemusel se bát a nemusel ho kontrolovat, nechal ho tvořit, je vybrat si tatéra primárně pro to, co dělá. Klient by měl být v souladu s devadesáti pěti procenty tatérovy práce.
Nemělo by to v žádném případě fungovat tak, že jdete za někým, protože chcete tetování. Když ale na začátku vyeliminujete nějakou svoji nejistotu, můžete tam přijít, dát téma a nechat to být. A víte, že si odnesete dobrou věc,“ doporučuje Zdeňka. I jí samotné ale prý trvalo, než si nastavila mantinely.
