I v Česku se již několikrát rozhořela debata o školních uniformách. Přestože (nebo spíš protože?) nikdy nedošlo k jejich zavedení, v zahraničí možná někdy potají a závistivě pokukujeme po tamějších žácích.
Uniformy bezesporu mají něco do sebe. Nejen, že děti vypadají tak nějak spořádaněji, uniforma mezi nimi stírá sociální rozdíly. A co víc – její typický kostkovaný vzor je neuvěřitelně šik.
Samozřejmě ne všude se uniformy šijí z tartanu. Je ovšem zdaleka nejčastějším vzorem. Posuďte sami: když se řekne školní uniforma, naskočí vám roztomilá copatá dívka v plisované kostkované sukni? Vsadím se, že ano.
Skotská kostka slaví. Symbol vzdoru si zamilovali punkeři i návrháři |
Z ilegality na královské výsluní
Než se tartan stal univerzálním studentským materiálem, urazil dlouhou cestu ze zamlžených, zelených kopců Skotské vysočiny. Ano, právě tady, v tomto nevlídném a přesto nádherném koutě světa, má svou domovinu.
Abychom byli úplně přesní: nejstarší kostkované látky se našly na území dnešního Rakouska, pocházejí z doby před zhruba 2500 lety. Nejstarší skotský tartan je sice datován až do 16. století, právě ve Skotsku ale zakořenil a stal se neodmyslitelnou součástí tamní kultury.
Kilt pocházející z 30. let 19. století se dochoval ve vlastnictví rodu Macpherson.
Ne každému byla skotská kultura po chuti. Po třetím jakobitském povstání v roce 1746, které mělo za cíl svrhnout britského panovníka a nahradit ho jeho katolickým, stuartovským příbuzným, došla Angličanům se Skoty trpělivost. Povstání potlačili a Skotům zakázali to, co jim bylo nejdražší: kilt, dudy, skotskou gaelštinu i tartan. V Anglii byly vnímány jako symboly rebelie.
Perzekuce trvaly necelých osmdesát let, než se obměkčený král Jiří IV. vypravil do Skotska. Spisovatel Walter Scott pro něj uspořádal v Edinburghu velkolepou podívanou, zahrnující ukázky skotských tanců a hudby. Místním dal pokyn, aby krále vítali v tartanu, muži v kiltech, dámy v kostkovaných šatech. Akce měla ohromný úspěch, Jiří IV. zákazy rozvolnil a Scott je právem oslavován jako zachránce skotské kultury.
Královna Viktorie a její manžel princ Albert se do Skotska a jeho kultury zamilovali. Pořídili si Balmoral, sídlo na Skotské vysočině, které vyzdobili tartanem od ubrusů až po koberce. Sami kostku také nosili. Jejich zásahem nabyla popularitu mezi britskou smetánkou, která samozřejmě napodobovala vše, co vzešlo od královské rodiny.
Kostka, kam se podíváš. Proč vám tento vzor nesmí chybět ve skříni |
V 19. století se Skotům neuvěřitelně dařilo. Ať už ve vojsku, jako spisovatelům či vynálezcům. Z tartanu se stala prestižní záležitost. Příslušníci skotských regimentů v britském vojsku jeho slávu šířili do všech koutů Britského impéria, největší říše v dějinách. Tartan si pomalu ale jistě nacházel cestu do školských zařízení.
Jednou z prvních škol, kde se začal nosit tartan, je skotský Gordonstoun. Ten má i svůj vlastní vzor, kombinující světle a tmavě zelenou.
Pocit sounáležitosti a loajality
Co se týče samotných uniforem, ty se na některých anglických školách nosily už v 16. století. Nejstarší kostkované bychom však našli opět ve Skotsku. Jednou z prvních škol, která je zavedla, byl prestižní Gordonstoun, založený v roce 1934.
Studoval zde jak princ Philip, manžel královny Alžběty II., tak i současný britský král Karel III., který dal škole nelichotivou přezdívku „Colditz v kiltech“, narážeje na nechvalně proslulý nacistický tábor pro válečné zajatce. Kostka se tu nosila jak na kiltech, sukních, tak i na kravatách. Škola má také svůj vlastní tartan, kombinující světle a tmavě zelenou.
Skotská kostka pro všechny. Tradiční vzor si oblíbili králové i rebelové |
Vlivem jakobitských povstání byl tartan stále spojen s katolictvím. Jako symbol prestiže, věrnosti a víry si ho tak za svou uniformu volily především katolické instituce. Zatímco kilty nosili žáci jen ve Skotsku, v jiných koutech Velké Británie se kostka omezila na kravaty a šály, někdy i kalhoty pro chlapce a sukně a šátky pro dívky.
Tartan měl oproti jiným látkám jednu velkou výhodu: sám o sobě může mít nespočet variant a každá instituce si ho tak mohla upravit podle sebe. Studentům dal pocit sounáležitosti a loajality ke škole.
Ve 20. století se tartanové uniformy z Británie a Irska šířily do zemí, které byly součástí Britského impéria: do Kanady, Austrálie, Jižní Afriky, na Nový Zéland či do Indie. V USA, které se od Velké Británie odtrhly už v 18. století, jsou rozšířené díky katolickým školám, které napodobovaly školy evropské.
Odtud už byl pouhý krok do dalších zemí světa: Japonska, Mexika, Hongkongu, na Filipíny, do Thajska či Jižní Koreje. Tartan přijaly zkrátka proto, že byl in a jako výmysl globálního západu měl velkou prestiž.
Kostka, která se ubrala jiným směremTartan se pro své spojení s katolickými a prestižními soukromými školami stal symbolem tradice, řádu a poslušnosti, ve spojitosti se šlechtou a královskou rodinou zase reprezentoval nadřazenost. Právě na to zareagovala punková subkultura, která si jej v sedmdesátých letech přivlastnila a učinila z něj naopak znak rebelie a vzdoru. Jak přesně k tomu došlo, jsme už dřív popisovali zde a zde. |
Tartan začal být díky uniformám spojován s dětstvím a mládím a stal se důležitou součástí popkultury. Prabábou všech fiktivních školaček v tartanu, která je především na západě nesmírně populární, je Cher Horowitzová z komedie Praštěná holka z roku 1995.
Kostka se často objevovala i v seriálech Superdrbna, Holky z Derry či ve filmu Protivný sprostý holky. Také členové korejských K-pop skupin často oblékají tartan, stejně jako postavy z japonských mang a komiksů.
S katolickými a soukromými školami přestala být kostka spojována v osmdesátých letech. Od té doby ji přijala celá řada veřejných škol po celém světě. V USA je to z velké části zásahem prezidenta Billa Clintona, který byl velkým podporovatelem uniforem. Podle něj měly přispět ke snížení kriminality na školách.
