Zvyk, že se lidé mezi sebou berou, je znám od nepaměti. V průběhu času se však proměňoval nejen samotný obřad, ale i zvyky, které se k němu vážou. Když se začtete do historie, zjistíte, že na našem území se kdysi dávno pěstovala polygamie a o něco později zase bývalo zvykem tvrdě ztrestat ženu za sex před svatbou.
Hromadný sex jako oslava plodnosti
Zatímco mnohoženství bývá dnes spojováno především s arabským světem a sultánskými harémy, polygamii zažili i naši předkové a zmiňuje se o ní dokonce Kosmova kronika. V pohanských dobách bylo povoleno, aby jeden muž měl více žen (nebo žena více mužů), o děti pak všichni pečovali společně. Změnu přineslo až křesťanství, kdy jediné povolené manželství bylo párové a ještě později byla zavedena povinnost církevního sňatku uzavřeného před knězem za přítomnosti dvou svědků.
Výměna prstýnků při obřadu je prastarý zvyk, který se objevil už ve starém Řecku a antickém Římě. Mohly být z ušlechtilých kovů, ale třeba jen z trávy nebo květů.
Zvláštně se jeví zvyky nomádských Oguzů. Bývalo běžné, že když ženich zaplatil za nevěstu, vstoupil do příbytku její rodiny, kde se jí bez okolků zmocnil před zraky příbuzných. To ovšem není nic proti tomu, co se dělo na takzvaných oslavách plodnosti starých Slovanů. Ty vrcholily hromadným sexem a účast byla povinná, neboť se věřilo, že volný sexuální akt v přírodě posiluje plodnost země, tudíž není nemravný. To vše se přitom dělo v dobách, kdy křesťanství už mělo poměrně silnou úlohu, ale je třeba uznat, že církev vynakládala hodně velké úsilí, aby pohanské zvyklosti potlačila, a nakonec uspěla.
Pannu nikdy, jedině pannu
Čtěte v pondělí
Jestli se chystáte vdávat, určitě jste ráda, že jste nevěstou za moderních časů a taky se vám určitě bude hodit pondělní magazín Ona Dnes, kde přinášíme plány příprav na svatbu (organizační i kosmetické), recepty na jarní svatební hostinu a pro inspiraci šaty pro nevěsty od 20 do 80 let.
Ještě v 10. století bylo v zemích Slovanů běžné, že ženich zapudil nevěstu, která byla pannou. O několik století později se situace otočila a na čistotu ženy se dbalo tak důsledně, že dívky byly nuceny podstupovat ponižující prokazování panenství. Tělesné prohlídky prováděly porodní báby. Dívka, která neprošla, byla označena jako padlá a veřejně zostuzena bez ohledu na to, zda o panenství přišla dobrovolně, nebo při znásilnění. Asi nejkrutější tresty zažívaly tyto ženy v 17. až 18. století – lidé je bičovali a vyháněli z vesnice.
Utrpením bývala pro nevěsty také svatební noc. Stávalo se totiž, že prvnímu aktu přihlíželi svědkové, kteří do něj dokonce zasahovali. Když ženich selhal, zbavil nevěstu panenství nejstarší družba, a v Bulharsku dokonce nejzkušenější žena.
Od dob středověku bylo běžné, a církev to podporovala, aby dětem vybírali budoucí partnery jejich rodiče. Případné neuposlechnutí byl hřích. Bylo též dané, že brát se mezi sebou nesmí příbuzní až do čtvrté generace.
Za Rakouska-Uherska už byly svatby upravovány moderní legislativou a bylo uzákoněno, že do manželství nesmí být nikdo nucen, což je ale třeba brát s rezervou, neboť rodiče mívali stále silný vliv na děti. Uzavírání výhradně církevních sňatků trvalo do 50. let, kdy byla ustanovena povinnost sňatků občanských.
