Steve Jobs je považován za vizionáře, jeho vlastní zaměstnanci na něj ale někdy hleděli úkosem. Byl údajně velmi přísným šéfem s leckdy přehnanými nároky. Na začátku osmdesátých let se mu ovšem neváhali vzepřít. Jobs přišel s inovací na módním poli, která se jim ani trochu nelíbila.
Nylonové bundy neuspěly
Na návštěvě Japonska se tehdy Jobs dostal do zákulisí některých velkých společností a učarovala mu jejich oděvní kultura: všichni zaměstnanci bez výjimky nosili uniformy. Důvod mu přiblížil spoluzakladatel Sony Akio Morita: po válce byl údajně v Japonsku takový nedostatek oblečení, že firmy musely své zaměstnance šatit.
Džíny Steve Jobs už mají, plánují mobily. Apple proti tomu nic nezmůže |
Uniformy se za nějakých čtyřicet let staly nedílnou součástí firemního života. Pod mnohými z nich byli podepsáni významní umělci, třeba ty pro Sony vytvořil slavný módní návrhář Issey Miyake.
Stevu Jobsovi se myšlenka oblečení jakožto symbolu sounáležitosti a identity zalíbila. Rozhodl se ji představit v Applu. Aniž by to komukoliv řekl, ještě v Japonsku oslovil Isseye Miyakeho, aby vytvořil uniformy i pro jeho firmu. Ten navrhl jakési lehké bundy z nylonu s drsným povrchem a odepínacími rukávy.
Jaké další modely se zapsaly do dějin? |
Jobs s nimi ovšem doma tvrdě narazil. „Přijel jsem zpět s nějakými vzorky a řekl jsem všem, že by bylo fajn, kdybychom všichni nosili tyto bundy. Božínku, okamžitě mě vypískali. Všem se ta myšlenka protivila,“ vzpomínal Jobs o mnoho let později ve své biografii. V roce 1985 byl z Applu vystrnaděn a všechny plány na jednotný oděv vzaly definitivně za své.
Navzdory prvotnímu neúspěchu se z Jobse a Miyakeho stali přátelé. Jobs návrháře několikrát osobně navštívil v Japonsku. Při jedné příležitosti ho požádal, zda by nevytvořil osobní uniformu alespoň jemu samotnému. Mezi kousky, které měl Miyake v nabídce, se Jobsovi zalíbil zdánlivě obyčejný černý rolák. U Miyakeho si jich objednal rovnou sto, šitých na míru.
Walter Isaacson, Jobsův životopisec, neskrýval své překvapení, když tuto historku slyšel poprvé. Jobs ho tak prý rovnou vzal do svého šatníku. A skutečně – byly v něm v úhledných kupičkách vyskládány desítky a desítky na chlup stejných černých roláků. Jobs prohlásil, že si jich objednal tolik, aby mu vystačily do konce života.
Rolák zůstával, měnil se nositel
Společně s podobně ikonickými džínami Levi’s 501 a bílými teniskami značky New Balance se černý rolák stal uniformou typickou pro jeho druhé „applovské“ období mezi lety 1996 a 2011.
Steve Jobs, zakladatel firmy Apple, na sérii fotografií zachycujících, jak se na něm projevovala rakovina slinivky břišní. Ve vrchní řadě jsou zleva snímky z července 2000, listopadu 2003 a září 2005, dolní řada ho zachycuje v září 2006, lednu 2007 a září 2008.
Den co den nosil to samé. Jediné, co se měnilo, byl on sám. Outfit odrážel jeho filozofii jednoduchosti a efektivity a učinil z něj na první pohled rozpoznatelnou figuru. Steve Jobs se tak sám sobě i své firmě stal jakýmsi neoficiálním logem, kterému se dostalo takřka stejné slávy jako nakousnutému jablku. Díky tomu, že se nemusel každé ráno zabývat výběrem oblečení, se také mohl lépe soustředit na důležitější záležitosti.
Rolák se hlásí o pozornost. Umí být proklatě sexy |
Svou osobní uniformu neodkládal ani ve vzácných chvilkách volného času. Když si jej na školním představení jeho syna začala jedna z přítomných maminek fotit, mlčky se zvedl a šel se posadit jinam. Poznala ho podle roláku, a to i přesto, že Jobsův syn vystupoval pod jménem Reed Powell.
Ještě pár týdnů před smrtí, v červnu 2011, v obvyklém roláku představil novou službu iCloud. Protože byl tou dobou již vážně nemocný a pohublý, přehodil přes něj netradičně kašmírový svetr a pod džínami měl termoprádlo.
Když v říjnu 2011 zemřel, černé roláky se staly nedostatkovým zbožím, jaký byl o ně najednou zájem. Se zakladatelem Applu si je spojujeme dodnes. Steve Jobs tak slouží jako důkaz, že móda, jakkoliv jednoduchá, může zanechat hlubokou stopu v lidském povědomí.
