Všichni víceméně tušíme, že předobrazem Santy Clause je pozdně antický řecký biskup sv. Mikuláš z Myry, který působil v dnešním Turecku. Podle tradice proslul štědrými dary chudým.
Nejznámější legenda zmiňuje tři dívky, kterým dal Mikuláš věna, aby se mohly vdát, a zachránil je tak před prostitucí. Podle jedné verze hodil zlaté mince do komína a ty přistály v punčochách, které se sušily u krbu.
Kvíz: Co víte o svatém Mikuláši? |
Jak se však stalo, že se vážený biskup přetvořil do bodrého starce s růžovými tvářemi v červeném obleku s bílými lemy?
Vánoce pro dospělé
Zatímco ve střední Evropě, v zemích bývalého Rakouska-Uherska, si ponechal své biskupské roucho, na Západě prošel Mikuláš složitějším vývojem. Postupem času splynul s Otcem Vánoc (Father Christmas), který byl spíš než magickou bytostí personifikovanými Vánocemi.
Původ má v pozdně středověké Anglii. Nejstarší doklad o „Siru Christèmasovi“ najdeme v koledě z 15. století, kde oznamuje narození Ježíše Krista a nabádá lidi, aby byli veselí.
Proč si nadělujeme dárky dvakrátProtestantské církve zatočily s uctíváním svatých včetně svatého Mikuláše. Tradiční obdarovávání se z podnětu reformátora Martina Luthera přesunulo na svátek Božího Narození 25. prosince a dárky měl rozdávat Ježíšek (Christkind). Jeho záměr se však tak úplně nevyvedl. Mnohde se lidé sice začali obdarovávat na Vánoce, ale neustali ani s dárky v den sv. Mikuláše. Tento svátek začal být spojován především s dětmi. Nyní si tak balíčky během prosince vyměňujeme rovnou dvakrát. |
Právě od něj získal moderní Santa Claus do vínku onu bodrost a také zrůžovělé tváře: Father Christmas byl totiž patronem svátků radostných a bujarých, kde se stoly prohýbaly pod tíhou jídla a alkohol tekl proudem.
Father Christmas byl zobrazován jako muž mladého či středního věku ve světských šatech různých barev, obvykle lemovaných kožešinou. Starce z něj udělala až populární divadelní hra z roku 1616 Vánoce, jeho maska (Christmas, His Masque) dramatika Bena Johnsona. V následujících staletích se ustálila podoba staříka v kožešinovém rouchu, obklopeného jídlem a pitím.
V USA, kde se míchaly tradice přistěhovalců z různých koutů Evropy, splynul Father Christmas se sv. Mikulášem a také nizozemským Sinterklaasem. Newyorský deník Rivington Gazeteer v roce 1773 připomínal svátek narození „sv. Mikuláše, jinak známého jako sv. Claus“.
RETRO: Děda Mráz a zvonící stromek. Jak jsme slavili Vánoce za socialismu |
Bohatý i umouněný
Prudérní západní společnost 19. století potřebovala novou vánoční ikonu, kterou by nahradila rozjařeného Otce Vánoc. Oslavy se totiž často zvrhly v těžko kontrolovatelné a občas i nebezpečné pijatiky. Stal se jí Santa Claus, laskavá a štědrá, děti milující postava, spojující v sobě prvky sv. Mikuláše, Otce Vánoc i Sinterklaase.
Možná právě proto měl zatím množství podob. Byl tlustý, vysoký, hubený, drobný, bohatě oblečený i umouněný od popela. Jeho šaty byly někdy luxusní, jindy otrhané. Měly také různé barvy.
Santova dnešní podoba je především zásluhou ilustrátora Thomase Nasta, který tvořil v druhé polovině 19. století.
To se mělo začít pomalu, ale jistě měnit v druhé polovině 19. století. V roce 1863, během americké občanské války, se ilustrátor Thomas Nast inspiroval starými vyobrazeními Otce Vánoc. Santu zpodobnil v tradičně vyhlížejícím oblečku, avšak zdobeném hvězdičkami, tedy symboly Unie, kterak rozdává dárky unionistickým vojákům.
V následujících dekádách vytvořil mnoho dalších verzí Santy Clause jakožto starého pána s dlouhými bílými vousy v různě barevných šatech zdobených kožešinou. Kromě červené jej oblékl také do modré, zelené, bílé či hnědé.
Nebývalého úspěchu se dočkaly jeho ilustrace pro báseň Návštěva sv. Mikuláše (A Visit from St. Nicholas, také známou jako Noc před Vánocemi, The Night before Christmas). Ta bývá považována za „nejznámější báseň, kterou kdy napsal Američan“. Paradoxně i přesto, že její autorství je tak trochu záhada. V novinách byla totiž publikována anonymně.
V ilustracích k básni má Santa Claus nám dnes dobře známý červený oblek s bílou kožešinou, dlouhou čepici a široký kožený pásek. Takto jej Nast vyobrazil také na obálkách magazínu Harper’s Weekly, které mají nemenší podíl na jeho rozšíření.
Santa s krvavou sekerou či ochromený hackerem. Amerika startuje Vánoce |
Mimořádně populární báseň a líbivé obrázky měly ohromný vliv nejen na to, jak dnes vypadá Santa Claus, ale i na podobu samotných Vánoc, alespoň v USA. Najdeme zde všechny atributy, které si se Santou dnes spojujeme: sáňky tažené soby, komín, pytel s hračkami, punčochy na krbu i dílnu na Severním pólu.
Od každého kousekJméno Santa Claus vychází z chybného přepisu jména Sinterklaas. Ten naděluje dárky v Nizozemí a rovněž vychází z postavy biskupa sv. Mikuláše z Myry. Bílý vous si pak Santa nejspíš vypůjčil od staroseverského boha Ódina, který hrál důležitou roli v pohanských oslavách zimního slunovratu – yule či jule. |
Tato Santova podoba pak byla navždy zpečetěna, když ji ve třicátých letech 20. století převzal výtvarník Haddon Sundblom při tvorbě reklamy na Coca-Colu. Firma si už tehdy dávala záležet na úspěšném marketingu, a tak se reklama objevila v celé plejádě novin a magazínů, stejně jako na plakátech, ve výlohách obchodů a kalendářích. V USA nebyl člověk, který by ji neviděl.
Různé verze Santy, zásadně v červeném, maloval Sundblom pro Coca-Colu až do roku 1964. Mnozí ho tak dnes považují za „duchovního otce“ Santy Clause. Pravda je ovšem taková, že jej stvořil Thomas Nast už o padesát let dříve. Uznali to ostatně i zástupci samotné Coca Coly.
Právě kvůli spojení se sladkou limonádou je dnes Santa vnímán nejen jako symbol Vánoc, štědrosti a veselosti, ale také konzumu a kýče.
