Tvoříte filmy, ale lidé vás znají i kvůli vašim kontroverzním outfitům. Plánujete je dopředu, nebo je výběr rychlá akce?
Záleží to na příležitosti, na náladě. Když mě čeká moje akce, tak se na ni připravuji samozřejmě víc, než když jdu někam jen jako host. Když měl premiéru Deník shopaholičky, dala jsem si na oblečení víc záležet. Vždy chci, aby to událost vystihovalo. Od malinka jsem malovala, měla zájem o umění a zajímala se i o módu, byť jsem se jako dítě nemohla oblékat podle sebe. Na střední jsem pak vystudovala výtvarnictví, takže si s outfity ráda pohrávám a vnímám je vlastně jako umělecké dílo. Je to tak trochu můj koníček.
Vnímáte, že jste víc středem pozornosti?
Já už se dopředu vlastně těším, jaká bude reakce lidí. Těším se na proces vymýšlení outfitu i následné ohlasy. A baví mě i to, že ten outfit nikdy není stejný. Tvořím je pro určitou událost a znovu už se stejně nikdy neobléknu. Měla jsem na hlavě ozdobu z jídla, vynesla jsem na sobě čokoládu. Když si pak chci vybavit nějakou událost, vybavím si ji lépe i díky tomu, jak jsem se na ni oblékla. Warhol vnímal různé věci díky vůním, já to vnímám skrze outfity.
Kdybych před mateřství byla postavená, už by nebyla možnost couvnout. Ale děsí mě věci, které jsou na celý život. Hypotéka, děti...
