Odhalená antika
Naši starověcí předkové byli velmi pokrokoví. Dokládá to například mozaika ze 3. století př. n. l. v jedné z vil na Sicílii, na které je vyobrazeno deset tančících dívek ve dvoudílném oděvu nápadně připomínajícím bikiny. Římské ženy v nich údajně kromě plavání také cvičily. Vedle nástěnných maleb a kreseb se kousky podobné plavkám objevují i na některých sochách. Přesto však ke starověku stejně tak patří i koupání v rouše Evině.
Koupání zakázáno
Ve středověku se situace změnila. Koupání nebylo považováno za zdravé a západní křesťanská církev ho vysloveně „nedoporučovala“. Není ale pochyb, že alespoň lidé na vesnici čas od času do řeky či rybníka vlezli. Pokud se tak stalo, s velkou pravděpodobností byli nazí, případně ve spodním prádle.
Do lázně v šatech
Od 18. století se začínají objevovat koupací róby. K plavkám, jak je známe dnes, měly ještě daleko. Ve skutečnosti jde jen horko těžko poznat, že to byly šaty ke koupání a ne na běžné nošení. Svůj účel, tedy co nejvíce zakrýt ženské tělo, ale plnily dokonale. Těžká, často flanelová látka nedovolila spatřit byť jen kousek odhalené kůže, ani když zvlhly. Něco jako „miss mokré tričko“ se tedy určitě nekonalo. Neforemné koupací pláště tak ze všeho nejvíce připomínaly župany.
Prudérní 19. století
Až do této doby se obyčejní lidé koupali nazí. Poté se však začínají objevovat zákazy odhalování na veřejnosti. Na veřejných místech platila povinnost obléct koupací úbor.
Bylo to právě tehdy, kdy muži oblékají ony tradiční pruhované modro nebo červenobílé plavky s nohavičkami. Ke konci století se přece jen prudérní nálada trochu uvolňuje a s tím mizí u plavek i rukávy a postupně se zkracují nohavice. Stále se ale najdou ženy, které ještě kolem roku 1900 na pláž oblékají vlněné koupací šaty ušité až z osmi metrů látky.
Cesta k moderním plavkám
Zásadním podnětem ve vývoji plavek byly Olympijské hry v Athénách v roce 1896, kdy se poprvé plavání objevilo jako jeden z olympijských sportů. Lidé na přelomu devatenáctého a dvacátého století zjistili, že jejich koupací úbory sice zahalují většinu těla, ale nejsou vůbec praktické. Proto se začali k výrobě plavacích úborů používat mnohem lehčí látky a zkracovat střih. Mezi propagátorky nového typu plavek, který odhaloval nohy, ramena i krk, pak patřila profesionální plavkyně Annette Kellermanová z Austrálie. Ta byla pro svou nevhodnou a příliš křivky zdůrazňující koupací róbu dokonce v roce 1907 zatčena.
Se zlatou érou Hollywoodu ve dvacátých letech se prosadila myšlenka vytvořit plavky, které by byly přitažlivé a sexy. Délka se zkracuje a střihy jsou stále upnutější. Třicátá léta pak přinesla novou elastickou látku zvanou Lastex, která byla velice podobná dnešním umělým vláknům. A dokáže také dokonale opsat ženské křivky. K plavkám se začínají nosit doplňky v podobě slunečních brýlí, klobouků, nebo třeba náhrdelníků.
Svět patří bikinám
První moderní bikiny vznikly roku 1946 a jejich tvůrcem je francouzský designér Louis Reard. Nový dvojdílný úbor by pojmenován podle atolu Bikini, kde Američané za války provedli test jaderné bomby. I přesto, že přijetí jeho výtvoru bylo dost rozpačité, postupně si jej oblíbily ženy po celém světě. Přispěly k tomu i celebrity jako Brigitte Bardotová, které se v bikinách nechávaly fotit. Dnes patří bikiny k nejoblíbenějším typům plavek.
