Péče, kterou Laffita jednotlivým modelům věnoval, byla přímo hmatatelná. Usilovná práce vyvrcholila v symbolické datum – 20. června byl letní slunovrat, nejdelší den v roce. Návrhář už dopředu sliboval, že do své show vnese magii slunovratu: „Každý model bude zářit jako šperk v nádherných prostorách muzea.“
Svému slovu dostál. Lesk a nepřehlédnutelný třpyt je pro Laffitu velmi charakteristický a nevzdává se ho ani v časech, kdy ostatní volí tlumené, o dost méně okázalé oblečení. Ačkoli se návrhář dušoval, že představí i budoucí trendy, přehlídka byla primárně koncipovaná jako shrnutí jeho tvorby.
Úchvatnou podívanou umocnily kulisy
A já jsem skutečně měla déjà vu. Jako by byly opět prázdniny roku 2023, kdy všichni mluvili jen o Barbie. Na Laffitovi film zanechal hluboký dojem, soudě podle velkého počtu ostře růžových šatů a ještě ostřejších bot. Pak ovšem na schody, které suplovaly přehlídkové molo, dokráčely modelky v zlatých róbách a déjà vu bylo pryč.
Druhý dojem, který ve mně rezonoval celou dobu, byl, že jsem se ocitla na přehlídce kostýmů ze seriálu Bridgertonovi. Podívaná to byla skoro stejně působivá jako pozorovat v televizi multikulturní šlechtu, kterak tančí na plese na hudbu Eda Sheerana. A myslím to v tom nejpozitivnějším slova smyslu.
Laffita modelkami a hosty zaplnil celou historickou budovu Národního muzea.
Ze zmíněného seriálu by většinu Laffitových modelů s chutí vynosila především Cressida Cowperová. Ano, ta, co je proslulá excentrickými róbami a obrovskými rukávy. Právě těch bylo v kolekci opravdu požehnaně.
Záhy nás Laffita přenesl z módní londýnské čtvrti Mayfair (kam je seriál Bridgertonovi zasazen) rovnou na královský dvůr – na nějakou významnou akci, nejspíš korunovaci. Viděli jsme spoustu dlouhých vleček a jeden obzvláště krásný, stříbrem vyšívaný plášť. Kdyby měl hermelínový límec, byl by hoden královny Camilly.
Kolébka trendu regencycore. Bridgertonovi nabízí velkolepou módní podívanou |
K vidění byly i momentálně módní plastické květiny, záplava flitrů a výstřihy proklatě nízko. Objevilo se také několik neotřelých prvků, jako třeba efektní kápě, jichž jsem – nepopírám – velký fanoušek. Úchvatné byly ovšem i skulpturální prvky jako velké vyztužené límce, rukávy či výstřihy na zádech, které tvořily jakási křídla.
Svým charakteristickým leskem a třpytem tedy návrhář opravdu nešetřil a z úst mých spolustojících se ozývala převážně slova jako nádherný, překrásný, úchvatný. Škoda, že modelky nezavítaly i do horních pater muzea, abychom si kolekci zblízka prohlédli i my novináři. Návrhář svými modely ozdobil převážně známé tváře včetně Simony Krainové, Ivy Kubelkové a její dcery Natálie Jiráskové či Diany Kobzanové.
Pro minimalistu mohlo být oné grandiozity přespříliš. Do Národního muzea a jeho nádherných, nově zrekonstruovaných prostor ovšem róby zapadly skvěle. Bude tak záležet hlavně na budoucích nositelkách, kam Laffitovy modely vynesou a s čím je zkombinují. Hrozí zde totiž nebezpečí, že za určitých okolností by kreace mohly působit až kýčovitě.
Odraz ze dna do módních výšin
Původem kubánský návrhář Osmany Laffita působí na české módní scéně už dvacet let. Do Česka se přistěhoval v roce 1987 na popud své matky. Zprvu pracoval jako dělník v továrně na pneumatiky, podařilo se mu ovšem vrátit k tomu, co dělal v raném mládí na Kubě – k módě. Už jako dítě navrhoval šaty pro svou matku, která si je pak nechávala šít. Později býval módním redaktorem v ženském magazínu.
Laffita se honosí statusem couturera, to znamená, že jeho modely jsou z převážné části tvořeny ručně.
Po revoluci se v Česku stal ředitelem nově otevřeného butiku Versace, pracoval pro japonský módní dům Kenzo a na konci milénia si založil vlastní značku. Lehkost, se kterou dokázal spojit kubánskou extravaganci a evropské tradice, učaroval mimo jiné někdejší první dámě Dagmar Havlové či Ivaně Trumpové.
Plnoštíhlá žena nemusí nutně nosit pytel, říká návrhář Laffita |
Své přehlídky pořádá v neotřelých kulisách, v minulosti třeba na hlavním nádraží v Praze či na zamrzlém Štrbském plese v Tatrách.
