Umělci, kteří dostanou na starost tvorbu olympijské kolekce, se většinou obracejí do minulosti. Je to pochopitelné – zdrojů inspirace je v ní víc než dost. Osobně bych pro jednou ráda viděla něco inovativního. Zatím mi toto přání splnil jen návrhář Jan Černý s oděvy pro olympiádu v Paříži před dvěma lety.
Tvůrci kolekce pro letošní zimní olympiádu sice opět lovili v historii, podařilo se jim však přece jen stvořit něco nového, originálního.
Barvy se posouvají
Hlavním motivem je dílo grafického designéra Vojtěcha Preissiga a také oblečení, jež si vezli sportovci na olympiádu v Cortině d’Ampezzo v roce 1956. Preissigovy motivy zpracoval akademický malíř Milan Jaroš, který na olympijských kolekcích pracoval již mnohokrát. Z Preissigova díla vybral pět drobných ornamentů, které se prolínají celou kolekcí. Pod oblečením je podepsaná návrhářka Anežka Berecková, o obuv a doplňky se postarala Tereza Horňáková.
Kolekce působí hodně retro dojmem, což byl podle autorů úmysl. Kdyby mi někdo řekl, že ji vytvořila Miuccia Prada, návrhářka proslulá záměrně ošklivou módou, věřila bych mu. A nemyslím to negativně, naopak. Kousky, které nejsou tak úplně dokonalé, uhlazené, lichotivé a atraktivní jsou v současnosti trendy.
Někomu se výsledek může zdát možná až moc strakatý, a upřímné řečeno, i já jsem se trochu po zveřejnění oděvů lekla. Když se dají dohromady svetr, podvlékačky i kraťasy se vzorem, je to opravdu divočina. Mnohem lépe fungují v kombinaci se střízlivějšími kousky, kterých je naštěstí v soupravě dost.
Negativní ohlasy se však většinou týkají něčeho úplně jiného – absence národních znaků a klasické trikolory. „Vypadá to jako kolekce německá a ne česká,“ zní nejčastější stížnost ze sítí. Na první pohled se totiž souprava nese v barvách červené, žluté a černé.
Do Milána v kraťasech. Nová olympijská kolekce se vydala nečekanou cestou![]() |
Žlutá má představovat zlatou a symbolizovat zlaté medaile. Černá je ve skutečnosti námořnická modř. Bílou zde najdeme také, byť ne na ústředních vzorovaných kouscích. Místo jasné bílé autorka zvolila odstín „off-white“, tedy jakousi tlumenou, zastřenou alternativu.
Ať se nám to líbí, či ne, posouvání barevné palety je běžnou praxí designérů olympijských kolekcí. Nelze stále dokola vyrábět soupravy v klasické trikoloře, vzory a motivy by se chtě nechtě musely opakovat, nebyly by originální. Tím spíš, že stejnou kombinaci barev jako Česká republika má řada jiných zemí.
Podobnost s německou trikolorou je, uznávám, trochu nešťastná. Možná by bylo bývalo lepší, kdyby tmavá modř byla přece jen o odstín světlejší.
Očima módní redaktorky OnaDnes.cz Karolíny Snellgrove |
Barevné spektrum letos posouvali Belgičané, Rakušané, Briti i Slováci. Nejvýraznější posun se odehrál v Kanadě. Značka Lululemon se zbavila bílé a ponechala si z ikonické vlajky pouze javorový list. Ten na oděvy pomyslně přenesla v padesáti odstínech červené a doplnila je netradiční petrolejovou. Kolekci ozdobil nápaditý potisk topografických map Kanady. Výsledek je mimořádně šik.
Patriotismus v sofistikované podobě
Odvahu českých autorů experimentovat oceňuji. Trikolory a národních znaků všeho druhu jsme si v minulých letech užili až až. A koneckonců jsou Preissigovy motivy taktéž výrazem národní hrdosti. Jen subtilnějším, sofistikovanějším.
Kdo byl Vojtěch PreissigVojtěch Preissig pracoval po studiích v Paříži v Muchově ateliéru, několik let strávil ve Spojených státech jako vyučující na univerzitách. Vytvářel plakáty pro protirakouský odboj a nábor do legií. Po okupaci v roce 1939 se zapojil do odbojové činnosti, s dcerou Irenou Bernáškovou vydával časopis V boj. Zemřel v koncentračním táboře Dachau v roce 1944. |
Díky nové kolekci nezapadneme, obstojíme i ve světové konkurenci. Možná uslyšíme nějaké negativní ohlasy, které se již teď ozývají z úst našinců, ale to není vůbec na škodu. Horší by bylo, kdyby si nás nikdo nevšiml, není-liž pravda? V Itálii, považované za kolébku stylu, to platí obzvlášť.
Paradoxně právě Itálie má letos uniformy velmi nudné. Jsou přitom jedním z posledních počinů návrháře Giorgia Armaniho, který zemřel loni v září. Armani vznosně hovořil o inspiraci zasněženými vrcholky Dolomit, o čistotě stylu a nadčasovém designu, to všechno se nakonec ukázalo být synonymem pro fádnost. Italské oděvy jsou čistě bílé, zdobené nášivkou s nápisem Italia Team a decentními červenými a zelenými proužky kolem lemů.
Svetr hraje první housle
Česká uniforma je v jednom ohledu podobná mnoha jiným zahraničním kolekcím: její dominantou je svetr. Bundy, které hrály prim v minulosti, letos poněkud ustoupily do pozadí.
Ten náš je oversize, vyrobený z dvojité akrylovo-vlněné příze. Patří spíš mezi neformálně laděné zástupce. K dostání je i pro fanoušky v obchodě značky Alpine Pro, která české olympioniky zásobuje oblečením dlouhodobě.
Olympiáda začíná, pořiďte si něco z české kolekce pro ZOH 2026 |
Jedním z nejlepších svetrů se budou honosit Slováci. Smetanová barva a výrazné barevné pruhy kolem véčkového výstřihu propůjčují nositelům a nositelkám vzhled raných anglických sportsmanů-šlechticů.
Do Skandinávie letos zabrousil Ralph Lauren, který oblékl tým USA pro již desátou zimní olympiádu. Ústředním kouskem je norský svetr s výrazným vzorem a vlajkou a tzv. duffel coat, tedy kabát se zapínání na olivky. Původ má tento typ kabátu u Britského královského námořnictva. Skoro by se mi chtělo značku obvinit z kulturní apropriace – přejímání oděvů jiných kultur za účelem zisku.
Vlastních tradic se letos podrželi Mongolové, jejichž kolekce je vyzdvihována jako ta vůbec nejlepší. A nemohu než souhlasit. Základem je deel, kaftan volného střihu, který se v mongolských stepích nosí již celá staletí. Výtvory firmy Goyol Cashmere mají luxusní podobu z tmavě modrého kašmíru s hedvábnými lemovkami.
Je sympatické, že se Mongolové dokázali obejít bez inovací a spolehli se na materiály, které tamní pastevce spolehlivě chrání před drsnou zimou. Zároveň mají oděvy dostatečně moderní podobu – tvůrci umně vybruslili z pasti jménem folklorní klišé. Stejně jako, zaplaťpámbu, Anežka Berecková a Tereza Horňáková.






















