A vůbec, kdyby nebylo dam, byly by tradiční novoroční obědy prezidenta s premiérem – aspoň vizuálně – velmi ponurou záležitostí. Až na pár šedin a vrásek, které pánům přes rok přibudou, vypadají totiž stále stejně. Jsou to zkrátka ženy, které celé události dodávají punc novosti, originality a elegance.
Ponurý klub
Petr Pavel i Petr Fiala si dokázali udržet svou váhu, a mohli jsme je tak pravděpodobně vidět ve stejných oblecích, jaké vynesli už na loňský společný oběd. Zatímco prezident spoléhá na volnější střih, premiér preferuje upnutější slim fit. Každý má tedy svůj specifický styl a upřímně řečeno, v ničem jiném si je ani nedovedu představit.
Pochvalu si oba pánové zaslouží za správnou délku nohavic, které se ukázkově „lámou“ o kotník, a nažehlené puky. Zatímco Fialovi se ze saka dere aspoň půl z předepsaného centimetru manžet, Petr Pavel má opět moc krátké rukávy košile. Téměř po dvou letech, které ho máme možnost sledovat v nejvyšším úřadu, nám však nezbývá než v těchto maličkostech kapitulovat a přiznat si, že absence manžet bude nejspíš součástí jeho image.
Vzhledem k tomu, že šlo o denní příležitost, mohli si pánové mnohem víc vyhrát s barvami. Přes den jsou totiž přípustné i nápaditější odstíny: šedá, světle modrá nebo třeba i béžová. Zlatá střední cesta mezi ležérností a formálností by pak byla námořnická modrá nebo antracitová.
Obleky obou pánů jsou tedy až nemístně tmavé. Loni jsem spekulovala, že mohli Pavel a Fiala vynést černé obleky jako symbol účasti s oběťmi střelby na filozofické fakultě, která se odehrála jen pár týdnů před tradičním dýchánkem. Ale jak vidno, není tomu tak.
Pánové prostě a jednoduše pojali tmavý oblek jako univerzální uniformu pro všechny příležitosti. Je to volba bezpečná, neurazí, ale rozhodně nenadchne. Obzvlášť u Petra Pavla, který se oblékat umí, jak dokázal již mnohokrát.
Volba správná, ale příliš jednoduchá
Letos se do ponurého klubu přidala i Jana Fialová. O té je známo, že si s módou příliš netyká. Loni si sice reputaci zlepšila velkolepými šaty v barokním stylu, letos se ale opět spolehla na tmavou klasiku.
Uznávám, že kritika zde není úplně na místě. V kolika módních příručkách se dočtete, že takzvané LBD (Little Black Dress, tedy malé černé šaty) jsou sázkou na jistotu, nesmrtelnou klasikou, naprosto nepřekonatelnou elegantní volbou a kdo ví, čím ještě.
Ano… Ale stejně jako černý oblek u muže jsou malé černé šaty pro ženu až příliš jednoduchou volbou, které mnohdy chybí nápad, invence, jakákoli přidaná hodnota, která by vycházela z nositelky.
Janě Fialové malé černé bezpochyby slušely, byť byly i střihem velmi konzervativní. Líbil by se mi o něco hlubší výstřih, ale délka po kolena byla lichotivá a nepůsobila staropanensky jako některé jiné modely, které premiérova manželka vynesla v minulosti. Pudrové psaníčko bylo naprosto v pořádku, stejně jako hladké černé lodičky.
Sázka na nejistotu
Tři černočerné modely daly vyniknout Evě Pavlové. Ani její model přitom nebyl kdovíjak komplikovaný. Dlouhou plisovanou sukní v kombinaci s bílou blůzkou ukázala, že v jednoduchosti je síla. Tedy za předpokladu, že střih nositelce dobře padne.
Maxi sukně, která je navíc v plisované úpravě, byla poměrně odvážnou volbou. Dámám s kypřejšími boky má totiž tendenci opticky přidávat kila. Naštěstí je Eva Pavlová spíš subtilní typ, a proto na ní vypadá dobře. Osvědčeným trikem je vyvážit ji přiléhavou blůzkou, která může případně mít lehce zdůrazněná ramena.
Nejen slavná jména. Eva Pavlová dává šanci mladým a neokoukaným návrhářům![]() |
To, co mě ovšem na celém outfitu nejvíc zaujalo, byl výběr barvy. Chvílemi působila sukně jako růžová, mohli jsme v ní ovšem vidět i odlesky mocha mousse, což je podle Pantone barva letošního roku.
Celkově byl model Evy Pavlové velmi slušivý, mladistvý a nadčasový. Zvlášť s béžovým psaníčkem a špičatými lodičkami. Podle některých módních znalců jsou doplňky tón v tónu přežitkem, ale já jsem – uznávám – staromilec a mám pro tyto kombinace velkou slabost.
3. ledna 2024 |