"Když se dostanete mezi skupinu stejně smýšlejících lidí, přestanete stud úplně vnímat," vysvětluje sedmatřicetiletá Laura, která koupání bez plavek vyhledávala už jako náctiletá. Nahotu tahle žena vnímá jako něco přirozeného. Stud by ji přepadl, pokud by se ocitla jako jediná nahá žena na pláži plné zahalených lidí. Má totiž vyzkoušené, že v tu chvíli přítomní pánové přestávají svlékat dámy očima a svůj pohled upírají na to, co už svlečené je.
Nahá se chce koupat a slunit hlavně proto, aby nemusela řešit nepříjemný pocit z mokrého textilu na těle. Znáte to, když ze všech těch tkaniček odkapává voda ještě půl hodiny poté, co člověk vylezl z vody. Nám, kteří máme zábrany, nezbývá než ždímat a ždímat, naturisticky laděná žena je sundá. Protože koupání naostro je prý mnohem příjemnější.
Něco podobného opakuje každý z těch, kteří se nevyznají v módních plavkových trendech, protože za ně už několik let neutratili ani korunu. Dělí se na nudisty, kteří mají jako Laura nahotu spojenou s koupáním, a naturisty, pro něž je projevem životního stylu - nahatí se nejen koupají, ale chodí po lese, jezdí na kole, běhají.
"Člověk má stud vrozený. Stydíte se zazpívat, promluvit na veřejnosti a stydíte se ukázat nahé tělo. Ale stejně jako se učíte mluvit před lidmi, děláte pokroky i v případě svlékání se na nudapláži," říká Ivo Žurek, zakladatel serveru Naturista.cz a pořadatel naturistických akcí.
Jenže člověk, který neodkládá spodní prádlo jinde než doma, se musí zeptat: Proč se mám složitě odnaučovat stydět? Proč radši nejít někam, kde nebudu řešit, jestli mi někdo nezírá na odhalený hrudník a bůhví kam ještě?
Naturista odpoví, že za ten pocit to stojí. "Když jdete do vany, taky si neberete plavky. To je naturismus prvního stupně. A pak existuje naturismus desátého stupně - máte už takové sebevědomí, že stojíte na břehu moře, a když na vás někdo kouká, tak se usmějete a zamáváte," říká Ivo Žurek.
Pozor na veverku
Postoj k nahotě je individuální. Každý ji vnímá jinak, je na ni jinak háklivý - někdo se převlékne přímo u rybníka, někdo kvůli tomu hledá strom s nejtlustším kmenem a ještě si ohlídá, aby jeho nahý zadek neviděla ani veverka.
"Velmi to souvisí s vlastním pocitem soukromí. Tělo je jen naše a v možnosti si ho zakrýt, nebo ho naopak ukázat, je jistá dávka svobody," říká psycholožka Marta Boučková.
Naturisté se často ohánějí tvrzením, že nahota je přirozená věc, zatímco stud do nás vtlouklo naše okolí. Malému dítěti nevadí, že je u vody nahé, a začne se stydět, až když mu dospělí od určitého věku říkají, že se přece nemůže producírovat před ostatními svlečené.
Příliš malá prsa
Naturistickou základnu v Česku ovlivňuje i počasí. Přestože jsme země, která je poměrně tolerantní k odlišnému chování ostatních, inklinuje tu k naturismu jen pět procent populace. Zdejší podnebí totiž naturistům nenaděluje příliš teplých dní, kdy by mohli organizovat společné akce. Nudisté jsou na tom lépe - mohou se uchýlit pod střechu. "Jezdím na akce do akvaparků, nemám zapotřebí chodit nahá někde po poli," směje se nudistka Laura.
Právě v akvaparku se poprvé ke skupině kolem Ivo Žurka připojila Jana Mašková. Když teď vypráví o svém prvním nahém koupání, vzpomíná na obrovský stres, když se měla vymotat z osušky (jediný povolený kus prádla) a vlézt do vody.
"Nemám zas tak špatnou postavu, jenže každá žena má svůj komplex a já jsem trpěla tím, že mám malá prsa. Prostě jsem se úplně neuvěřitelně styděla, což mi dneska nikdo nevěří," směje se matka tří dětí.
My ženy jsme v případě nahoty prostě ostýchavější. Průzkum společnosti SANEP ukázal, že za své nahé tělo se stydí 58,7 % žen a jen 32,4 % mužů. "Ženy jsou kritičtější ke svému tělu a ženské tělo je navíc mnohem zranitelnější, když je nahé," vysvětluje psycholožka Boučková.
Největší problémy se studem přiznávaly v průzkumu mladé ženy od 18 do 25 let. "Ve svém důsledku se to může dramaticky odrážet na kvalitě jejich psychiky, a tedy i sebedůvěry," uvedli autoři průzkumu.
Červeň z tváří pryč
V momentu, kdy sklepete stud, se podle psycholožky lépe sžijete se svým tělem. "Lidé dnes mají problémy přijmout svoje tělo, jaké je. Žijeme v kultu mládí a krásy. Jenže tělo tenhle kult nerespektuje a klidně si stárne," říká Tereza Boučková. Srovnat se se všemi nedostatky a ještě je vystavit na odiv, chce velkou odvahu a sebevědomí.
Naháči na kole, na józe i jindeKdyž se lidé svlékají na veřejnosti, většinou je to kvůli nějakému protestu nebo z recese. Bez oblečení však můžete i sportovat nebo nakupovat. * CYKLOJÍZDA Peloton nahých cyklistů čas od času projede některým z velkých měst. Naposledy se cyklisté bez oblečení vydali do ulic anglického Manchesteru, aby upozornili na svoji zranitelnost v provozu. K podobnému protestu se před pár lety přidali i cyklisté z Prahy. |
A sebevědomí roste, když máte odvahu ukázat tělo. Od žen z nudapláží tak slyšíte, že před svým naturistickým obdobím procházely (oblečené) před skupinou mužů se skloněnou hlavou a červené na tváři, kdežto teď jim to nedělá problém. Mají trénink ze společného koupání, kde ukazují i to, co bývá jindy skryté. Ono totiž to omílané tvrzení, že na vás nikdo nekouká, když jsou nazí všichni, tak úplně neplatí.
"Samozřejmě, že na vás zírají. I krásné, otrlé holky, které přijdou na naturistickou akci do akvaparku, říkají, že si toho všímají a někdy je to přivádí do rozpaků. Ale je to přirozená věc - každý muž ženu hodnotí a záleží jen na míře jeho vkusu, jak to dělá. Jestli na ni upřeně civí, nebo si ji prohlíží nenápadně," říká Ivo Žurek.
Naháči vs. oblečení
Češi jsou poměrně tolerantní národ. Nudapláže je nepohoršují, ale musí to mít své meze - ti bez plavek ať zůstávají za plotem a nevylézají. Mia Kobosilová na svém blogu na serveru iDNES.cz popsala, jak si s rodinou vyrazila k vodě, roztáhla deku a teprve pak zjistila, že vedle se koupou nudisté a stánek s občerstvením i restaurace mají všichni společné.
"V našich podmínkách jsme zvyklí komunikovat v oblečení, takže mi vadí, když mám stát s cizími naháči u stánku na buřta nebo obědvat v jedné hospodě. Přivádí mě to do rozpaků," napsala blogerka a ve svém rozhořčení pokračovala s tím, že by přivítala, kdyby se nudisté alespoň do něčeho drobného oblékli, když se mají setkat s ostatními.
Kobosilová ve svém kritickém textu na naturismus narazila ještě na jeden aspekt. Píše, že by ji zajímalo, jak to chodí v rodinách, kdy jeden z páru vyznává naturismus a druhý má přirozený stud. "Asi by se mi nelíbilo, kdyby můj muž věčně někde lítal nahej, a obráceně by to bylo asi ještě horší," píše.
Partnerkám Aleše Prchala se to také zajídalo. Zatímco rodiče si na zálibu svého syna zvykli ("aspoň že ten kluk nefetuje a nepije"), žádná přítelkyně s ním zatím radost z veřejné nahoty nesdílela. "Nevím, jak to ostatní muži dělají," posteskne si.
Většinou prý své partnerky přemlouvají. A mluví do nich tak dlouho, až povolí, jako třeba Jana Matoušková, kterou manžel přemlouval půl roku.
Což budí otázku: kam se u nudistů a naturistů ztratila žárlivost? Ivo Žurek prý nežárlí, protože to lidé narození ve znamení Blížence obvykle nedělají. Aleš Prchal v tuhle chvíli nemá na koho žárlit, ale když se zamyslí, asi by s tím problém měl. Zvlášť na začátku vztahu. To si úplně neumí představit, jak by se srovnával s pohledy mužů upřenými na partnerku.
Aspoň ten tobogan
Snažila jsem se poctivě najít na naturismu alespoň jednu věc, která by mě jako člověka přirozeně stydlivého přiměla se svléknout na veřejnosti. Řeči o tom, jak se mi bude mnohem příjemněji plavat, opalovat a nedejbože chodit po lese, vůbec nezabíraly. Jedinou zanedbatelnou výhodou je, že si na toboganu neprošoupete oblíbené plavky (ale zase si můžete spálit zadek).
Za tuto přízemní poznámku mě ale zakladatel naturistického serveru pěkně sjel: "To je přece duchovní záležitost! Buď člověk přemýšlí povrchně, nebo niterně..."
