Aktuální číslo OnaDnes je plné kuponů. Co vy a slevy?
Jsem přesně typ zákazníka, který na ně hodně slyší. Obecně nepořizuju drahé věci, a když je něco ve slevě, hned to koupím s větší radostí a mám z toho dobrý pocit. Hlavně u oblečení, do kterého opravdu nerada moc investuju.
Vydáte se raději pro něco na sebe do kamenného obchodu, nebo objednáte v e-shopu?
Dřív do kamenného obchodu, ovšem od doby, co jsem se odstěhovala z Prahy, dávám přednost nákupu online. Hlavně z pohodlnosti, ale taky… No prostě nevím, jestli to vždycky bylo v kabinkách takhle špatné, anebo už moje postava opravdu není, co bývala – přijde mi, že jak do nich vlezu, nic mi nesluší. Nelichotivé osvětlení, nekompromisní zrcadla…
Já myslím, že vzhled a vybavení zkušebních kabinek je díra na trhu a měl by na to vzniknout startup.
Přesně! Proto si radši objednám domů, v klidu si oblečení vyzkouším a rovnou ho kombinuju s věcmi, co už mám ve skříni. Vždycky si totiž oblíbím jeden kousek a nosím ho pak k více outfitům. Teď jsem konečně odložila kojicí svršky a začínám postupně obměňovat šatník. Zjistila jsem, že už nemůžu úplně nosit to, co jsem si dovolila jako mladší a bezdětná, třeba tílko bez podprsenky. Zase si však začínám pořizovat takové víc ženské oblečení, které lichotí postavě. Ale upřímně, stejně mám na sobě většinou legíny.
Klasické to oblečení matky na mateřské!
Jasně – legíny, mastný culík a něco opravdu pohodlného, abych mohla kdykoli čapnout děti. Obdivuju maminky, které chodí hezky oblékané. Moc se mi to líbí, ale pro mě by to bylo nepraktické, byla bych od potomků pořád okopaná. Nebo že bych jenom já měla malé špindíry? My je necháváme lézt a hrát si všude možně.
Předpokládám, že tím pádem na nich oblečení hoří.
Proto jim už vůbec nekupuju drahé oblečení. Naše děti jsou opravdu éra. Zašpiní se, prodřou kolena… Ještěže Maxík po Mie hodně dědí, a to včetně růžových a fialových kousků. Nijak mu nevadí, dokonce je nosí rád. Já se ho i ptám: „Maxíku, jsi si jistý, že chceš jít v růžové čepici?“ A on: „Ci! Mia!“ Taky jak ke starší sestře vzhlíží, hodně si hraje s panenkami. Máme doma autíčka ještě po mém bratrovi, ale moc ho netáhnou.
Změnilo mateřství váš vztah k módě nebo ke kráse?
Především změnilo můj vztah k sobě samé. Když jsem vyrůstala, byli jsme se sourozenci u nás na vesnici jediné míšené děti. Porovnávat jsem se tak mohla leda s mojí sestrou Lenkou, která ale byla vždycky ta hezčí – a já jsem se snažila se jí vyrovnat. S úspěchem na České Miss se to trošičku srovnalo. Díky soutěži jsem získala smlouvu s televizí Prima, a když jsem moderovala, přišla jsem si hezká. Samozřejmě jsem ale cítila tlak na to dobře vypadat a mít štíhlou postavu. S mateřstvím jsem na tomhle přestala lpět. Vždyť moje tělo vytvořilo a porodilo člověka – přišla jsem si jako bohyně! A i když mi pár měsíců, ba i nějaký ten rok zůstaly faldíky, říkala jsem si, že na to, co moje tělo zvládlo, vypadá pořád ještě dobře.
Monika Košínová Leová (34), influencerkaVystudovala Obchodní akademii v Chocni a Fakultu informatiky a statistiky VŠE v Praze. V roce 2013 se zúčastnila soutěže krásy Česká Miss a mezinárodní Miss Earth. Přes osm let moderovala na televizní stanici Prima. Dnes pracuje v rodinné restauraci Chau Viet a věnuje se instagramovému profilu @leova_monika. Jejím manželem je Martin Košín, se kterým má dceru Miu (5) a syna Maxe (2). Žijí ve Dvořisku nedaleko Chocně. |
S „tvořením“ lidí jste skončila?
Chceme další miminko, tak se snažím dát tělo dohromady a zpevnit postavu. Protože mezi prvním a druhým dítětem jsem nic nedělala a těhotenství mi pak dalo opravdu zabrat. Ale jako superžena jsem si přišla i tak.
Podle mě musí být každá matka tak trochu superžena, nic jiného jí nezbývá. Jen si nejsem jistá, nakolik to jde dohromady s ženským oblečením typu šaty a podpatky. Jak se v tomto daří vám?
Kdybyste viděla můj telefon s uloženými inspiracemi… Sukněmi se to tam jen hemží! Škoda že na ten obrázek nejde kliknout a objednat. Zatím se tedy jen kochám a třeba se jednou dokopu tyhle nákupy realizovat. A víte co? Tomu říkám cíl: Zavedu tady u nás na vesnici, aby se víc nosilo ženské oblečení! A sama s tím začnu. Teď ještě aby to bylo levné a pokud možno ve slevě.
Užijte si výhodné jarní Nákupy Ona Dnes. Kde najdete slevové kupony? |
Máte slabost pro něco marnivého, jako jsou kabelky, boty, šperky?
Vždycky jsem říkala, že kdybych si pořídila drahou kabelku, nikdo by mi ji nevěřil – mysleli by, že ji mám z tržnice! Naštěstí na kabelky nejsem. Dřív jsem měla ráda klobouky a myslím, že mi i slušely. V pražském bytě jsem měla celou kloboukovou stěnu. Od doby, co se pohybuju na vesnici, případně na malém městě, na ně náladu moc nemám. Obecně se mi nechce extra se šňořit, takže se mi na klobouky smutně práší.
Možná byste je měla oprášit a vyvětrat, místní by jistě žasli.
Je pravda, že upoutávají pozornost. I když vlastně – proč bych si klobouk i na vesnici nemohla vzít? Promyslím, jestli je nepřidat k tomu předsevzetí s ženským oblečením.
Jak jste na tom s trendy? Sledujete je?
Moc ne, beztak vždycky zase přejdou.
Myslela jste si o některých trendech, že nejsou pro vás, ale pak jste jim podlehla?
Když se do módy vrátily zvonáče, říkala jsem si: Šmarjá, to už na sebe přece nikdy nevezmu! A pak jsem si koupila jedny s vysokým pasem. Myslíte, že se do módy vrátí i bokovky? Protože ty já už fakt nedám…
Stává se vám, že si oblíbíte jeden kousek a nedokážete se ho vzdát?
Musím teď zmínit svou oblíbenou bundu, kterou jsem měla i na svatbě. Nosila jsem ji roky, koženka se už úplně otrhávala, a já se jí nedokázala vzdát. Zbavila jsem se jí až v Austrálii, když se mi nevešla do kufru. S těžkým srdcem jsem se s ní loučila. Takže ano, oblíbené kousky tahám doslova do roztrhání. A pak mě mrzí, že se třeba už nedají sehnat. Proto když se mi nějaká věc líbí, koupím si ji klidně dvakrát.
Jak jste na tom s čistkami šatníku?
Musím se pochválit, že vyklízím často. Tedy chvilku trpím a přemlouvám se: Při troše snahy se do toho ještě vejdu… Ale nakonec se štendry sjedu na náš bleší trh a prodávám věci za dvacku nebo za padesát korun. Hlavně když udělají radost. Někdy i větší, než bych zamýšlela: Tuhle za mnou přišla paní, že našla v kapse kalhot ode mě tisícovku. Jak totiž nenosím kabelky, strkám peníze do kapes, do podprsenky, za kryt telefonu… Kolik bankovek já už takhle vyprala! Ale zase je hezké, že tu a tam najdu pětistovku, se kterou jsem už nepočítala. Takže až u mě na blešáku budete něco kupovat, určitě se podívejte do kapes.
Poznávají vás lidi na ulici?
Já to moc nevnímám. Možná v Praze se občas lidi ohlédnou nebo si šeptají. U nás v Chocni se všichni tak trochu známe. Akorát mi tu často říkají Lenko, protože si mě pletou s mojí starší sestrou – těžko nás od sebe rozeznávají. Ale mně to nevadí, já slyším na Lenku dobře. Někdy mě poznají hosté v otcově restauraci. A když ještě přijdou a poprosí o fotku, cítím se jako celebrita.
Takže jste taková servírka, markeťačka a píáristka v jednom?
Ano, to je u nás v Chau Viet takový balíček: Dáte si bún bò nam bộ a k tomu máte pokec se mnou. Vystudovala jste statistiku, pak jste byla miss, modelka, televizní moderátorka – a teď roznášíte jídlo na malém městě.
Není to kariérní sešup?
Pro někoho by mohl být, ale pro mě ne. Vždycky jsem byla pokorná, práce jako práce. Co si myslí ostatní, mě netrápí. Roznášet v restauraci mě moc baví a kontakt s lidmi je bezva. Navíc jsem vždycky byla spíš introvert. Když jsem měla vystoupit před lidmi, bolelo mě z nervozity břicho. I proto jsem se dala na čísla, na statistiku, protože jsem si myslela, že budu za počítačem, kde po mně nikdo nebude chtít, abych něco prezentovala. Když jsem se pak dostala k moderování, musela jsem se vyloženě učit být mezi lidmi.
V roli moderátorky už ji neuvidíte. Obsluhuji v restauraci, říká Monika Leová |
Chybí vám práce v televizi?
Na obrazovkách jsem se objevovala víc než osm let. Měla jsem to ráda, bavilo mě se zlepšovat. Když bylo hotovo, cítila jsem se, jako kdybych udělala zkoušku. Ale vrátit bych se už asi nechtěla. Nemyslím si totiž, že to bylo „moje“, že by mi to bylo přirozené. Teď roznáším jídlo, bavím se s hosty a přijde mi, že jsem v tom dobrá a že jsem tam jako „doma“. Naplňuje mě to mnohem víc než moderování.
I proto jste se vrátila na venkov? Cítíte se tam víc doma?
Můj manžel i já odtamtud pocházíme, máme tam rodinu. Bylo pro nás přirozené přesunout se zpátky. Oba jsme vyrůstali na zahradě a s prostorem kolem a chtěli jsme to dopřát i našim dětem. Aby měly babičky a dědečky na skoro denní bázi a my jsme netrávili čas za volantem.
Vy spolu se svou maminkou a babičkou žijete pod jednou střechou. Je to výzva?
Bydlení ve dvougeneračním domě je pro nás především výhoda – nejsme na děti sami. Když jich mám nad hlavu, pošlu je dolů. Ale uznávám, že to nemusí být pro každého, střet generací a názorů dokáže být náročný. Musíte na to mít povahu a ustát takové to: Za nás tohle nebylo, my jsme to dělali takhle, vy jste tohle jako děti nedělali… Je to prostě tím, že jsme každý vyrůstali v něčem jiném. Současné děti mají víc podnětů, a tak jsou víc roztěkané. Říkám si, že je vlastně jen dobře, když je babičky a dědečkové učí zase něco jiného než my rodiče. Tak snad jim ten mix bude k užitku.
Chybí vám něco z velkoměsta nebo ze společenského života?
Rozhodně přátelé. Nebo že jsme mohli na hezkou večeři pokaždé na jiné místo. Taky jsme rádi chodili do kina, ale tady máme nejbližší větší město s pořádným kinem čtyřicet pět minut jízdy. Ale co, aspoň ušetříme.
Dceři Mie bylo pět a Maxíkovi jsou dva. Z jednoho období vzdoru tak plynule přecházíte do druhého. Jak to dáváte?
Je to síla! Ještěže mám super rodinný tým, takže se to trošku rozmělní. Hlavně ať jsou děti zdravé, pak ať si zlobí třeba do aleluja.
Jakou největší výzvu s nimi zažíváte?
Obecně vychovat z nich dobré lidi. Snažím se vnímat aktuální výchovná doporučení typu neřvat, nekárat… Dobrých rad je ale spousta a já v tom mám guláš. Takže většinou dělám věci pocitově a doufám, že z nich vyrostou hodní lidé. Hm, i když teď to moc nevypadá... S mojí trpělivostí cvičí pořádně.
Nebojte, to přejde.
Ano, věta „Je to jen období“ je teď moje mantra.
Vy jste vyrůstala v obchodě s oblečením. Jak na to vzpomínáte?
Mě to spíš otravovalo. Když rodiče prodával i ve stánku, spali jsme pod stolem na kartonu. Nechápu, jak mamka dokázala, že jsme se tam neukousali nudou. Se svými dětmi si to absolutně neumím představit.
Zase jste si na sebe mohla vybrat, co jste chtěla.
Je pravda, že na maloměsto jsme se sestrou chodily nadstandardně dobře oblékané. Mamka nás i hodně česávala, měly jsme mašle větší než naše hlavy. Naše adidasy sice měly čtyři proužky, ale koho by to zajímalo. Byly jsme prostě „cool“ a „in“.
To jste pořád a já žasnu, že vůbec nemáte vrásky. Jak to děláte?
Přiznám se, že s kosmetikou jsem na štíru. Hodně sázím na asijské geny. Když vidím svého tatínka a jeho příbuzné, přijde mi, že vůbec nestárnou. Zatím na to dost spoléhám.
Co vás uklidní, když jste ve stresu nebo je toho na vás moc?
Zbožňuju, když mi někdo sahá do vlasů. Teď jsem byla zkusit head spa, což je něco mezi kosmetikou, masáží a péčí o kštici. Na relaxaci hlavy naprosto skvělé, během dvouhodinové procedury jsem dokázala třikrát usnout. A Martin má masérský kurz, tak se občas obětuju, aby si osvěžil nabyté znalosti.
Vy jste s manželem hodně spolu, soudě podle vašich sociálních sítí.
Vždycky jsme chtěli pracovat dohromady a hledali jsme, co bychom mohli dělat. Vymýšlet a natáčet na sociální sítě nás moc baví a přijde mi, že jsme v tom kreativní. Můžeme se vyřádit, a navíc to dělat odkudkoli. Říkáme, že jsme taková marketingová agentura M+M. Tedy ono to vypadá jednoduše a chápu, že kdo nezkusil, neví, jak dokáže být tahle práce náročná, jaký je v ní tlak na výkon. Je potřeba přispívat téměř na denní bázi, dávat tam jak reklamní, tak nereklamní obsah a vyvažovat to. Lidi od nás očekávají, že to bude super, do toho firmy tlačí na termíny – a já třeba zrovna nemůžu přijít na dobrý nápad. Nefunguju úplně organicky, že bych zveřejnila, cokoli mě napadne. Chci, aby to lidem něco dalo. Aby je to pobavilo, inspirovalo. Pořád to musí mít nějaký význam.
Není těžké pracovat s manželem takto natěsno?
Naopak, mně přijde, že spolu musíme být intenzivně, protože když nejsme, začíná teprve rozkol. I po těch šestnácti letech bychom spolu nejraději trávili čas nonstop. On ve mně probouzí to nejlepší, proto jsem s ním ráda. Vím, že spolu dokážeme cokoli.
