Jak se změnil vztah lidí k designovým butikům domácích výrobců během pandemie covidu? Začali víc dbát na kvalitu, nebo si naopak dražší oblečení nemohou dovolit?
Nedokážu to úplně posoudit, ale mě osobně spousta klientek podpořila a myslím, že spousta z nich si naopak během karantény něco dražšího dopřála i s vědomím toho, že nezávislí tvůrci a malé obchody patří k nejvíc zasaženým pandemií a související uzávěrou. Solidárnost jejich činů a zájmu o přežití mé značky mě velmi dojímala a reálně pomohla, za to moc děkuji. No a pak jsem otěhotněla a hormony udělaly své, každopádně jsem tuto nelehkou dobu překonala a těším se na normálnější časy.
Ovlivnila pandemie nějak vaši tvorbu? Někteří návrháři například začali klást větší důraz na pohodlí…
Do mojí tvorby jsem žádné teplákové edice nezařadila. Moje móda je z podstaty určena pro celodenní nošení a kladu důraz jak na celkovou estetiku, tak i pohodlnost modelů. Je pro mě důležité, aby se šaty daly použít na různé příležitosti, klidně i na večeři s partnerem doma.
Pandemie se ovšem v mojí tvorbě odrazila, v prvních týden jsem stejně jako mnozí jiní šila také roušky, a to z látek a vzorů mi blízkých. Následně mě oslovila kurátorka Národního muzea pro sbírky novodobé módy Mirka Burianová a vybrala jednu moji roušku do připravované expozice „Roušky“, reportáž agentury Reuters z této expozice se rozlétla do celého světa, a tak se moje rouška objevila i v New York Times a dalších zahraničních médiích.
 |
Proč se vymezujete vůči současným trendům?
Nemyslím si, že se proti trendům přímo vymezuji, ale tvořím nezávisle na nich a dělám to, co se mi zrovna líbí. Odmala jsem fandila jinakosti a rebelii a nejdůležitější je pro mě vlastní rukopis. Zajímají mě věci s příběhem a ten se sama snažím do modelu nějak vtisknout. Mám radost, když se mi podaří do modelu vepsat nějaký vtip, nebát se být zdravě drzá, překračovat hranice, značka Yaxi Taxi sama o sobě znamená „jsi, jaká jsi – ukaž to“. Proto je určená ženám nezávislým, nekonvenčním a s jasným názorem na svět.
V čem je podle vás třeba módní průmysl reformovat?
Zejména je třeba zakázat dětskou práci a vůbec vrátit jistou úroveň do oděvního průmyslu: zastavit masovou výrobu nekvalitních věci, používat kvalitní, ideálně přírodní materiály a zamezit vykrádání cizích nápadů. Všude na světě vznikají kvalitní věci, jen je potřeba, aby se dostaly k lidem, a ti je měli chuť používat a platit za ně férovou cenu.
Jaký máte vztah k udržitelnosti?
Udržitelnost pro mě znamená dělat věci, které vydrží v čase, a to nejen materiálně, ale i morálně. Ráda ve své tvorbě využívám přírodní materiály: šaty z hedvábí, zimní kabáty z kašmírské vlny, používám i lyoccel a bambusové úplety. Všechny moje modely se šijí doma, v České republice, nevím, jestli je to udržitelnost, ale přijde mi to přirozené a správné.
Máte mezi návrháři nějaký vzor, který by vaši tvorbu ovlivnil?
Moje tvorba je inspirovaná především mnou a spoustou dalších vjemů, a nemám žádný konkrétní vzor. Pokud bych měla aspoň někoho zmínit, tak obdivuji tvorbu Rafa Simonse. Dodnes si ráda pustím jeho kolekce pro Dior. Líbí se mi také design modelů japonských návrhářů.
Pendlujete mezi Prahou a Brnem, máte úspěšný byznys i děti. Jak se to všechno dá stíhat?
Stíhat se to dá za podpory mého muže a okolí, přičemž starší dcera už chodí na univerzitu, zatímco v péči o malou se střídáme s mužem. Mám kolem sebe skvělý pracovní tým, který šlape jako hodinky, i když zrovna nejsem osobně přítomna. A Brno není na druhém konci zeměkoule.
Co vás člověk nejčastěji vidí dělat, když zrovna nenavrhujete?
Tančím a pak spím. Nebo spím a pak tančím. Vařím, uklízím, řídím auto a teď také jezdím s kočárkem. Prostě žiji normální život.
Zuzana Labudová (43)
|
Češky, Slovenky a svět
Pocházíte ze slovenského Kežmaroku, jak jste se ocitla v Praze?
Studovala jsem v Košicích a po škole se chvíli toulala po světě. Po návratu domů jsem se v Bratislavě seznámila se svým tehdejším mužem, který je Čech, a když se nám narodila dcera Sofie, tak jsme se usadili v Praze.
Je šatník Češek a Slovenek v něčem odlišný?
Je třeba říct, že navrhovat a prodávat svoje modely jsem začala až v Praze, předtím jsem se živila různě: jako grafička, ale i jako servírka. Každopádně vnímám vkus Češek a Slovenek jako odlišný, Češky jsou více streetové a neformální, zatímco Slovenky si potrpí na přiznanou módu, eleganci a podpatky.
Proč myslíte, že se styl Češek a Slovenek liší?
Přemýšlela jsem nad tím už párkrát a možná má na tom svůj podíl konzervativnější slovenská společnost, kde i pro mnoho dnešních žen byl nedělní kostel hlavní příležitostí k tomu se svátečně obléknout. Jako děti jsme se každou neděli nastrojili do svátečního na mši do kostela. V pubertě jsem pak při představě na nedělní výlet v kostýmku do města raději seděla doma, ale nyní z té elegance těžím a hledám průsečíky mezi elegancí, moderním vzhledem a praktičností.
Drží Češi krok se světovými trendy?
Světová móda a poslední trendy jsou do jisté míry záležitostí peněz, a ani v Londýně nebo v Paříži nechodí všichni oblečení podle poslední trendů. Jsem ráda, když vidím mladé lidi se snahou o originalitu, a naopak nemám ráda, když se poslední trendy dohánějí za cenu napodobenin a falzifikátů.
O kolik je Česko pozadu za světem v otázce módy?
Nemyslím si, že je Česko pozadu, ale hodně Čechů upřednostňuje funkční oblečení do přírody před městskou elegancí, takže u nás móda není tak často vidět, jak bych si třeba já přála. Máme kopec domácích módních značek a návrhářů, a kdo chce, ten si svoje najde. No a vlastně se cítím jako Evropanka, a evropská móda naopak světové trendy určuje.
Co by se v módě měly Češky ještě učit?
Učit se musí nejen Češky, a nejen v módě: nebát se, stát si za svým a být samy sebou.
Když zrovna nenavrhuje, nejčastěji prý Zuzana tančí, spí a vaří.
Je možné naučit se vybrat si to správné oblečení?
Každý asi nemá ten správný cit na všechno, ale určitě se dá mnohé naučit, a to i v oblasti oblékání. Navíc, není třeba být za každou cenu originální, stačí se dívat kolem a volit jednoduché střihy a modely, nekombinovat příliš vzory a barvy. Vsadit na černou je trefa do černého.
Na koho by se měl člověk obrátit pro radu?
Já bych se obrátila na kamarádku nebo kamaráda, kteří se dobře oblékají, případně bych zašla do showroomu s autorskou módou a nechala si tam poradit. Lidé, co módou žijí, většinou vidí, co vám sluší, a pokud máte odejít s módním kouskem z jejich dílny, tak chtějí, aby to vypadalo dobře.
Jak hodnotíte styl prezidentky Zuzany Čaputové?
Na jedničku s hvězdičkou, líbí se mi, jak ji Boris Hanečka obléká, jeho výběr i střihy, barevnost a vůbec. Imponuje mi noblesa, se kterou vystupuje Zuzana Čaputová, jsem na ni pyšná a přála bych si mít takovou prezidentku i já v Česku. Ideálně bych ji nabídla k nošení nějaký můj model.
Co říkáte na styl oblékání českých političek? Na čem by měly zapracovat?
Hlavně je jich málo, takže se mi těžko hledá nějaký příklad. Oblékání je věc každého z nás, a já nemůžu soudit anebo si hrát na módní policii. Spíše si všímám, jak jsou oblečeny různé televizní moderátorky a hvězdičky, tam si myslím, že mezery existují, nehledě na to, že by mohly více experimentovat a sáhnout i do designovějších vod.
Kdo je osobně pro vás vzorem v oblékání?
Nemám vzory, ale líbí se mi například, jak chodí oblečená Zuzana Stivínová.
Nosíte sama svou tvorbu? Jak velký je váš šatník?
Ano nosím a nosím ji běžně, skoro vždy mám na sobě aspoň jeden svůj kousek a často všechno. Ráda nosím také modely jiných domácích značek, a občas zabrousím i do klasického obchodu nebo secondhandu. Můj muž ale tvrdí, že mám od každého svého modelu doma jeden kousek.
Jaké ženy nosí vaše modely?
Sebevědomé a krásné! Moje modely jsou pro ženy v každém věku, každé barvy pleti a každého světonázoru. Navíc, moje modely nosí i muži.
Potkáváte své modely na ulici? Jaký je to pocit?
V posledním době čím dál častěji a je to úžasný pocit. Zároveň cítím velkou pokoru, protože se mi to dříve nestávalo a velice si toho vážím.
Máte i nějaké slavné zákaznice?
Považuji každou svoji zákaznici za osobnost a nedělám rozdíly mezi slavnými a ostatními. Ale když už se ptáte, tak moje modely nosí Helena Horská, Sandra Pogodová, zpěvačka Mucha, varhanistka Kata Chroboková Vrabec, Zuzana Norisová nebo izraelská herečka Inbar David.
Jaký je váš módní rukopis nebo charakteristický kousek, který vaši tvorbu vystihuje?
Nesoustředím se na jeden styl, móda pro mě znamená sebevyjádření. Nemám jeden charakteristický kousek, miluji pestrou škálu střihů, barevnost a střídání stylů. Sama si chci každý den vzít na sebe něco krásného a originálního, ale ve své tvorbě diktát módních trendů nesleduji. Moji tvorbu rozpoznáte díky různým charakteristickým prvkům: prošívání v neonových barvách duhy na různých detailech, ráda našívám kus krejčovského metru na místa, kde byste to nečekali, takže to působí, jako byste ho tam omylem pozapomněli, v kapuci na mikině najdete tylové punkové číro ve výrazných barvách, obrázky různých pop kulturních ikon v kapsičkách...
V Yaxi Taxi najdete i poněkud odvážnější vzory.
Kde jste načerpala inspiraci pro novou podzimní kolekci?
Inspiraci nacházím v každodenním životě, který se nyní točí kolem mé půlroční dcery Dorotky. A zúročuji nápady z předchozích kolekcí, které posouvám a rozvíjím dále. Dříve jsem čerpala – a doufám, že brzy zase budu čerpat – inspiraci z cestování a kulturního života.
Látky, ze kterých šijete, se vyznačují zajímavými potisky. Kde je sháníte?
Jsou látky, které si přivážím osobně z cest, dále nakupuji online po celém světě a i v ČR v poslední době vznikají malé dílny, které tisknou zajímavé autorské potisky. A realizuji svůj sen, v nové kolekci mám poprvé modely z vlastního potisku na základě grafických návrhů mé sestry Andrey.
Máte vystudovanou odbornou školu? Je to z vašeho pohledu potřeba k tomu, aby člověk v módní branži prorazil?
Mám vystudovaný obor propagační grafika, a to v době, kdy počítače byly jen na počítání. Tedy, odbornou školu nemám a samozřejmě si myslím, že to jde i bez ní. Důležitá je pracovitost, trpělivost a člověk se stejně učí každý den něco nového.
Pomáhal vám někdo zpočátku s realizací modelů, nebo jste se nejdřív naučila navrhovat, stříhat a šít sama?
První čtyři roky jsem dělala všechno sama, od návrhu po šití až po prodej na marketech. Pak jsem si našla úžasnou krejčovou a postupně jsem získala úžasný tým, který realizuje moje návrhy a zhmotňuje moje nápady. Bez tohoto týmu by Yaxi Taxi neexistovalo.
Jaký je váš tvůrčí proces? Co předchází samotnému vzniku modelu?
Je to různé. U látek s potiskem většinou vidím v hlavě hotové šaty, u jednobarevných materiálů si hraji se střihem, posouvám oblíbený detail a rozvíjím jej na jiných modelech. A často prostě zkouším v dílně skládat látky dohromady a hledat estetický dojem, který mě zaujme, a jde přetvořit v model. Málokdy dokážu dopředu odhadnout finální výsledek nebo případný úspěch u zákaznic.
Kolik kusů od každého modelu našijete?
Z potiskových látek se jedná o pár kusů, maximálně deset. V posledních dvou kolekcích je víceméně pravidlem, že v každé velikosti je jen jeden kousek. Reflektuje to situaci, kdy látky sháním převážně ze zahraničí a nemám ani materiál na více kusů. Kromě toho mám i evergreeny, které pro zájem klientek vracím pravidelně do oběhu, například letní šaty s laštovičkami: vlaštovky na látku ručně po večerech maluji, a mám je v nabídce již skoro deset let v různých barevných variantách.
Kde vidíte českou a světovou módní scénu za pat až deset let? Jakým směrem se budou ubírat?
Pevně věřím, že lidé začnou více podporovat lokální produkty a menší značky, s důrazem na kvalitu zpracování a originalitu. A muži budou dál chodit v džínách a triku.
