Co ráno u skříně rozhoduje o tom, co si vezmete na sebe?
Rána u nás bývají organizačně náročná, vzhledem k tomu, že mám dceru v první třídě. Tak se snažím vybrat si oblečení už předchozí večer. A samozřejmě, že jsou dny, kdy nemám vůbec žádnou inspiraci. Když outfit řeším až ráno a vůbec nevím, tak začínám u bot. Je to takový můj zvláštní zvyk: vyrazím k botníku a rozhoduji se, na který pár mám chuť. K němu pak doladím zbytek outfitu. Poté se do toho určitě promítne předpovídané počasí a rozvrh – jestli mne čeká schůzka s obchodním partnerem, neformální schůzka, nebo jdu do kanceláře. V Praze jsou naše kanceláře formálnější, v Plzni je prostředí více uvolněné, domácké. Tam, i kdybych přišla v teplácích, je to v pohodě.
Vaše aktuální nálada se vám ve výběru neodráží?
Ale ano! Stává se, že si večer něco nachystám a ráno na to prostě nemám náladu. Kolikrát se ještě vracím ode dveří, protože mě někde něco škrtí, něco mi nesedí, v něčem se necítím. Naštěstí nám současné trendy jdou na ruku a přinášejí spíše pohodlnou módu.
Jaký je módní styl Simony Polákové?
Určitě preferuji sportovní eleganci. Nejsem typ člověka, který se cpe do pouzdrových šatů. Při mé práci se snažím vyhovět trendu, vnést do toho správný balanc. A při nákupech oblečení se snažím soustředit na to, co je ženám mého věku a typu příjemné a co jim bude slušet.
Ráda nakupuji barevnější věci, byť to donedávna nebyl můj osobní styl. A mám ráda, když módní kousky obsahují něco navíc. Protože nevím, co by se muselo stát, abych šla na výběr (pro nákupčí - pozn. red.) a koupila na e-shop desatery obyčejné černé šaty. Mohou být černé, ale musí mít něco navíc.
Jak se váš vkus mění s trendy, podléhá jim?
To, co nakupuji pro ZOOT, určitě ovlivňuje i můj šatník, ale zároveň svým vkusem ovlivňuji to, co u nás prodává. Je to taková živoucí symbióza. Přiznávám, že posledních šest let jsem si jela ve svém stylu a v podstatě jsem z něj nijak nevybočovala – byla to černá, béžová, zlatá. Klidné barvy, zemité tóny. Tato má preference je dána i mým portfoliem značek, které nakupuji v rámci své práce, protože nakupuji ty nejbarevnější věci z firmy. Mám tedy barev v profesním životě tolik, že v tom osobním už jsem se naopak uchylovala k jemným a jednoduchým barvám. Ale letošní móda a rozhovory s naším stylistou mne úplně převrátily a k barvám se najednou ráda vracím i v osobním šatníku. Návrat devadesátek jedu ve velkém a musím se přiznat, že mě to baví.
 |
Takže co se bude nosit v následujících měsících a v létě?
Je toho vlastně hodně: rozhodně jsou to široké kalhoty, a pak libůstka, kterou stylisté milují - a to jsou dlouhé nohavice, které se až táhnou po zemi. Ale to je přesně ta věc, která se dá vzít na večírek, na večeři s přáteli, ovšem ta, která není vhodná do ulic. Všichni si určitě velmi dobře pamatujeme ošoupané a otrhané zvonáče, a už to nikdy nechceme zažít!
Pak to bude letošní barva roku: všechny odstíny fialové, od modrošedé až po výrazně fialovou. Také výrazně trávová zelená barva – my jí říkáme electric green. Dále kalhotové kostýmy, pánské kostýmy, oversized oblečení a mokasíny na různě vysokých podešvích. Ty v podstatě navazují na zimní boots, které letos tolik frčely. Dále je to koženka, které se nyní říká vznešeně „pleather” (zkratka slov polyuretan a leather – pozn. red.). Kontrastem k oversize a pánskému stylu pak budou titěrné saténové mini šatičky s holými zády. A hodně pastelové barvy, což mě těší. S ničím z toho neuděláte chybu.
O České republice se hodně říká, že je v trendech a v módě hodně „na chvostu“. Vnímáte to tak i vy?
Pouze částečně. V rámci základního trendu na chvostu určitě jsme, protože s módními novinkami samozřejmě přichází především Itálie jako módní Mekka, a do určité míry i Amerika se svými pompézními fashion weeky. Když se nějaký trend vytvoří na západě, naší české nátuře chvíli trvá, než si na to zvykne.
Spíše strašně nerada slyším, že k nám do Čech jde módní odpad ze západu. To je zaryté, ale mylné přesvědčení. My reálně víme, kam chodíme nakupovat a kdo do showroomů a vzorkoven chodí nakupovat s námi. Všichni nákupčí vybíráme z jednoho balíku. Vůbec neplatí, že to nejlepší dostanou Němci a Francouzi a zbytek zůstane na Čechy. To jen nákupčí může špatně objednat, protože se třeba bojí, že se trend nebude prodávat. Samozřejmě že to, co se šije na evropský trh, může být do určité míry jiné než to, co se šije na trh americký nebo asijský, ale spíše z hlediska zákaznického zájmu či velikostí. Kolekci jako takovou značka tvoří pouze jednu, a z té vybíráme všichni.
Můžeme se od Itálie, Francie a jiných „chic“ leaderů něco přiučit?
Rozhodně se potřebujeme trošku odvázat. A myslet na nějakou stylovost. Řekla bych, že móda se v České republice zlepšuje, ale v českých ženách stále přežívá přesvědčení, že když daly x tisíc za lyžařskou bundu, která se jim líbí, tak je vlastně v pořádku ji nosit do města. Pak si přes ni dají tu vysněnou drahou kabelku a jdou. To v českých ulicích vídám často. Přála bych si, abychom více přemýšlely nad tím, že každá ta věc má trochu jiné určení. Přece jenom je lyžařská bunda a je městská bunda.
Podobně je to s botami - česká města jsou zaplavena outdoorovou obuví. Je to škoda. Češky už na sebe hodně dbají z hlediska pleti, vizáže, vlasů a podobně. Začínají se o sebe výrazně starat, což je skvělé, ale v botách máme mezery. Ty rozdíly nám ještě trochu unikají, bylo by skvělé na tom zapracovat.
Častým argumentem jsou u nás peníze…
Není to o tom mít spoustu věcí. Je to o tom mít základní kvalitní kousky, které mi vydrží celou sezonu. Když vím, že tato bota je trendová, líbí se mi, tak si jeden pár na sezonu pořídím, budu v nich poctivě chodit a vím, že jsou do města. Už si do ulic neobuji tenisky, se kterými pak vylezu na Sněžku. Navíc existuje spousta značek, které následují světové trendy, jsou kvalitní a přitom za dobré ceny.
Simona Poláková: Češky o sebe dbají, chybí jim ale styl a odvaha kombinovat
Jak se rodí nový trend?
K zákazníkovi už trend přichází hotový. Ale rodí se dlouho předtím - na fashion weeku od designérů a návrhářů světových jmen - samozřejmě v té absolutně nejvíce abstraktní a nenositelné formě, jakou si dokážete představit. Ovšem je to ten základ trendu, který si následně přebírají komerční značky a uvádějí jej do života. Typické jsou například oversized věci: návrháři to přeženou - udělají oblečení monstrózně veliké, což je nenositelné. To se pak ale přetváří v komerční linii, která už je v životě nositelná a velmi fajn.
Než se tato komerční linie trendu dostane do rukou zákazníka, tak to však nějakou dobu trvá…
Alespoň rok a spíše ještě déle. Protože my v módě standardně nakupujeme skoro rok dopředu. Takže v této chvíli, kdy se spolu bavíme, my všichni nákupčí už máme nakoupenou příští zimu a během dvou měsíců začneme s výběrem na příští jaro a léto.
Jakou má pak tato novinka, která mění naše ulice, životnost?
Módní trendy mají nějakou dobu náběhu. Například to, že jdou do módy široké kalhoty, už jsme viděli i loni. Ale viděli jsme je v tak malé míře, že ne každého to zasáhlo. Trend se však rozvíjí, takže letos jich bude více a za rok nejvíce. Není to otázka jedné sezony, ale několika let. Osm let se nosily slimky a ultra slim kalhoty. Nyní se do módy vkrádají široké nohavice a určitě je nebudeme za rok vyhazovat a vracet se zpět ke slimkám. Trendy se zkrátka drží v určitých módních blocích, které se vlastně s obměnami materiálu, barvy a lehčími obměnami střihu stále opakují. Tak teď tu máme devadesátá léta. Pokud vám ale slimky sluší, neznamená to, že je musíte vyhodit do koše. Hlavní u módy je stejně váš pocit, který si skrze trendy ladíte.
A co vyhlašovaná barva roku?
Ano, sezonu od sezony se mění barva, která se každoročně vyhlašuje. Ovšem ani ta nezmizí na konci roku lusknutím prstů z butiků, ale vyvíjí se. Určitě to není tak, že příští rok přijde jasně žlutá a my všechno fialové vyhodíme. Málokdy se zkrátka stane, že barva se z roku na rok natolik změní, že pro módní svět už by byla nepoužitelná. Vezměte si, že loňskou barvou roku byla modrošedivá, letos ji nahradila „very peri“, která vlastně lehce začíná na modrošedé a pokračuje přes lila úroveň až do té výrazně fialové. Vždy je tam nějaký překryv.
Stane se vám, že při nákupech narazíte na aktuálně velmi žádaný kousek, který však nejde přes váš vkus a prostě jej nekoupíte?
To nemůžu nikdy dopustit. Mohu si myslet o té módě cokoli, ale s trendem musíme jít a musíme zároveň zohlednit zákazníka, který jej vyhledává. Ať už je jakýkoliv, pořád musíme být „trend setteři“ a nebrat to až tak osobně, byť každý z nás si tu svou osobnost do výběru promítne. Profesionalita tu vítězí. Už je to moc velký kolotoč na to, aby si tam člověk promítal jen a pouze své osobní představy. A, jak jsem už říkala: my napovídáme, inspirujeme, ale nenutíme všem náš jeden jediný styl.
Simona Poláková je hlavní nákupčí v Digital People, a.s. – módní skupině, která provozuje značky ZOOT, BIBLOO a další.
Dá se odhadnout vkus zákazníka a to, jak novinky přijme?
Ne. Toto musíme zjistit na základě prodejních dat a toho, nakolik zákazníka vnímáme. Nedá se říct, že „tento trend“ naši zákazníci totálně přijmou. Ale přesto je moc dobré tam do zavedeného řádu vnášet neustále trochu trendu, o kterém tušíme, že to nebude hned takový bestseller. Zákazníci jej musí vidět. Už jen z výchovného a inspirativního hlediska.
Které značky u zákazníků vedou?
V Česku to jednoznačně válcuje sport, takže jsou to kvalitní sportovní a outdoorové značky. A pak jsou to značky produkující střídmější módu, která jde s trendem, ale je jednodušší. Také značky za dobré ceny, ale lidé se naučili kupovat i dražší kousky, ze kterých staví svůj outfit.
Jak dlouho si namlouváte konkrétní značku oblečení?
To je celkem dlouhý běh. Tyto věci se dějí na veletrzích, které se v době covidu úplně zastavily, ale naštěstí letos už zase běží a já se na ně moc těším. Když přijedete na veletrh, čekají vás haly plné módy. Obhlížíme značky, nové designéry, navazujeme kontakty. My už máme toto prostředí zmapováno, ale často se stane, že tam narazíme na značku, která se nám líbí, kterou začneme pozorovat. Málokdy však od značky nakoupíme hned. Chvíli sledujeme její vývoj, výtvory a oťukáváme se. A postupně uvidíme, jestli nás zaujme něco, co pak Češi najdou na e-shopu.
Simona Poláková
|
Mění se nějak nákupní zvyky Čechů?
Obecně došlo k přepnutí do online světa, kterému ale velmi intenzivně napomohl covid. Vždy tu však zůstane skupina lidí, která nejraději prochází obchody, potřebuje interakci s prodavačkou a pokec s kamarádkou. Je to také o typu postavy: ne všichni mají konfekční typ těla, takže si vše raději osobně vyzkouší. Na druhou stranu – co je pohodlnější, než si oblečení doma večer v klidu naklikat do košíku a druhý den mi je doručí. To pohodlí u nás hodně vítězí. Počet lidí, kteří jdou takovým způsobem nakupovat, zkrátka roste.
Vystudovala jste mezinárodní vztahy, ale už patnáct let se pohybujete ve světě módy. Je to nezvyklá kombinace studií a profese…
S mým manželem jsme začali podnikat v oblasti módy ještě před mou maturitou, takže už tam bylo jasné, kam budu směřovat. Ale chtěla jsem mít zadní vrátka a vystudovanou nějakou vysokou školu, protože v osmnácti spoléhat na jeden jasný cíl je velký vabank. Školu jsem studovala prezenčně a moc mne bavila, ale přesto jsem denně pracovala na plný úvazek. V tu dobu se to dalo vybalancovat, takže proč ne. Po pěti letech studia ale už byl směr našeho podnikání natolik jasný a měl natolik pevné základy, že bylo zřejmé, že se nebudu pohybovat v mezinárodních vztazích. Navíc... většina značek je ze zahraničí, takže mezinárodní vztahy vlastně udržuji neustále.
Kde se ve vás vzala taková vášeň pro módu?
Ta přišla od mé babičky. Byla švadlena a mě i mou maminku celé roky oblékala. Z dětství si pamatuji, jak jsme chodily do domů látek a vybíraly a prohmatávaly materiál. Babička dělala střihy a všechno na nás zkoušela. Moje maminka módu taky vždycky milovala, i když se v tomto oboru nepohybuje. No a já nám splnila jejich sen.
I pro vás je to práce snů?
Je. Jestli může někdo říct, že práce je pro něj koníčkem, tak jsem to já. Za celých patnáct let jsem nikdy neměla potřebu změnit obor, nikdy. Velmi si té životní možnosti vážím a jsem za ni vděčná.
Sezonu ovládnou široké kalhoty, koženka i satén, radí hlavní nákupčí pro ZOOT.cz Simona Poláková.
