Západ je posedlý Východem. Tamní návrháři na post-sovětský styl nevěří

Módy se zmocnila východoevropská mánie. V centru pozornosti jsou země bývalého Sovětského svazu a světové módní časopisy se předhánějí v tom, kdo dokáže jejich styl lépe pojmenovat, shrnout nebo zredukovat. Ve skutečnosti je ale "post-sovětská" móda stejně rozmanitá jako svět, ze kterého pochází.

„Ve všem je krása, když ji hledáte,“ tvrdí Demna Gvasalia, syn gruzínských uprchlíků, který v roce 2014 v Paříži založil značku Vetements a během několika následujících sezón obrátil svět módy naruby. Dnes pětatřicetiletý designér už předtím sbíral zkušenosti u velkých francouzských značek, což je výhoda, kterou jeho vrstevníci a následovníci v mateřské zemi neměli. S Vetements ovšem přinesl nejen důraz na individualitu a nezvyklý pohled na trendy, ale i novou posedlost módního světa. Takzvaný post-sovětský styl.

Málokdo dokáže přesně definovat, co to je, a designéři ze zemí bývalého Sovětského svazu se takovému označení často vehementně brání. Západ je však momentálně doslova posedlý Východem, tedy aspoň co se módy týká, a „Demna“, jak se mu familiérně říká, na tom má nemalý podíl. Středoevropany jeho pověstný realismus, upřímnost a ironický smysl pro humor nejspíš nezaskočí, ale v luxusním a poměrně konzervativním světě pařížské módy, kde jsou pravidla jasně nastavená, jeho první kolekce působily jako zjevení.

Čím autentičtější, tím lepší

Tričko s logem DHL, stejné jako nosí skuteční zaměstnanci firmy, jen ušité v Evropě a z o něco kvalitnějšího materiálu. Černá pláštěnka s jednoduchým nápisem VETEMENTS (což mimochodem ve francouzštině znamená prostě „oblečení“). Černá mikina se slovy justin4ever jako variace na merchandising Justina Biebera. Džíny sešité ze dvou kusů jako podomácku, šaty z nylonu nebo veluru... To všechno prozrazuje Gvasaliovu posedlost autenticitou, všedním životem a pouličním stylem. „Právě normálnost podle mě nabízí spoustu možností, jak se inspirovat. Dá se z ní všelijak vycházet – z toho, co běžně vídáte kolem sebe,“ prohlásil v rozhovoru s New York Times.

Důkazem, že jeho přístup funguje, byla i přehlídka v rámci letošního pařížského týdne haute couture čili vysoké krejčoviny. Gvasaliova kolekce ve skutečnosti do haute couture nespadala, dokonce byla určená pro jinou sezónu než ostatní, které tu návrháři představovali. V kontrastu k tomu nejluxusnějšímu, co na prestižní události prezentuje Valentino, Dior nebo Chanel, poslal Gruzínec na molo zástup lidí, jakým byste si mohli prorážet cestu ve vestibulu metra v kterékoli evropské metropoli. Pankáče, skinheada, knihovnici, bohatou paničku, obyčejného chlápka v tesilovém obleku, bezdomovce.

Demna Gvasalia

Vetements, jaro - léto 2016

Vetements, podzim - zima 2016

Vetements, podzim - zima 2017

Demnova korporátní identita

Gvasalia je také čerstvým kreativním ředitelem módního domu Balenciaga; když představoval letošní pánskou kolekci, přece jen elegantnější a učesanější než jeho návrhy pro Vetements, pořád z ní jako čertík z krabičky vykukovala jeho rebelská nátura a smysl pro ironii. Pánské obleky byly ležérní a někdy dokonce sexy, opasky uvolněné, torza odhalená, polobotky nahradily tenisky.

Na bílé mikině zase bylo natištěné logo Kering, mateřské firmy, pod kterou Balenciaga spadá, korporátního kolosu s multimiliardovým ročním obratem. Korporát může být pro někoho sprosté slovo, ale pro Gvasaliu „je to realita“. „Jsem jen upřímný – je to, jak to je,“ řekl prostě magazínu Dazed & Confused.

Do jaké míry „svému“ korporátu slouží a do jaké míry si z něj dělá legraci, to už si musí každý přebrat sám. I bez podtextů a dvojsmyslů ostatně Demna fascinuje dekonstruovaným, a přitom řemeslně dotaženým oblečením, které odráží jeho estetiku: v jeho světě je tu a tam něco větší, menší nebo prostě jiné, než jsme zvyklí, a „pánské“ či „dámské“, „maskulinní“ či „femininní“ jsou jen slova. Občas se objeví nějaká ta politická narážka, jako když se nápis Balenciaga stylizuje do grafiky amerického prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse. Možná tím chtěl designér říct něco hlubšího, možná je to jen malý vtípek.

Balenciaga, pánská kolekce podzim - zima 2017

Talent nezná národnost

Podobné prvky najdete i v tvorbě Situationist, mladé gruzínské značky, která si letos kromě fashion weeku v Tbilisi střihla i ten milánský a užívá si nebývalou pozornost médií včetně amerického Vogue. Kolekci, ze které si dva kousky osobně vybrala topmodelka Bella Hadidová, odprezentovala značka v pondělí i v Česku v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Week.

Na otázku po současné posedlosti módou z post-sovětských zemí, a z Gruzie zvlášť (britský magazín i-D dokonce mluví o „gruzínské nové vlně“), má trojice jasnou odpověď. „Demna nám samozřejmě hodně pomohl, spolu s dalším světově proslulým gruzínským návrhářem – Davidem Komou,“ říká Ira Kudrjašova, která je zodpovědná za marketingovou stránku značky. „Talent ale nezná národnost. Nijak nesouvisí se zeměpisem. Jen náhodou jsou oba tihle chlapíci velmi talentovaní, velmi bystří, a navíc z Gruzie, takže ji pomohli dostat na mapu světové módy.“

Když už se jednou pozornost na gruzínskou scénu soustředila, na povrch začala prosakovat řada dalších tamních talentů. i-D nadšeně píše o George Keburiovi a jeho barevných svetrech s vyšitým obrázkem zbraně nebo nápisem „Gay“, o Golovi Damianovi, kterému je teprve čtyřiadvacet, ale půjčuje si prvky z módy sedmdesátých a osmdesátých let, o pět let staré značce Atelier Kikala a právě o Situationist.

Příspěvek sdílený GEORGE KEBURIA (@georgekeburia), Lis 24, 2016 v 12:20 PST

„Jsme malá komunita, všichni se známe,“ potvrzuje Kudrjašova. Každý z designérů má svůj styl, ale přece je spojuje určitá kulturní perspektiva, stejné podmínky k práci nebo podobná agenda (“To, že Situationist a další gruzínské značky dobývají svět, může být pro naši malou zemi určitá lekce.“) A jediná žena: Sofia Tchkonia, zakladatelka a šéfka mladého Mercedes-Benz Fashion Week v Tbilisi. „Všichni jí dlužíme za to, co pro módu v zemi udělala. Každý rok je to znova obrovský boj, je obtížné najít sponzory, je obtížné všechno organizovat. Lidé nejsou na módní svět zvyklí.“

Bella Hadidová v kabátu Situationist

Gola Damian, jaro - léto 2015

Atelier Kikala, podzim - zima 2016

Atelier Kikala, podzim - zima 2016

Hon za lidmi i látkami

Snadné to nemají ani samotní tvůrci. „V Gruzii je těžké shánět materiály, nejsou tam žádné textilky a je jen velmi málo dobrých švadlen nebo krejčích. Profesionály musíte doslova uhánět,“ vysvětluje svorně kolektiv Situationist. „Každý navíc pracuje jinde, takže je obíháte a obíháte a celý proces trvá dost dlouho.“ Dodává však, že převést nápad z papíru do reality je o to dobrodružnější a celý výrobní proces o to osobnější. „Všechno se vyrábí ručně, všechno v Gruzii. Není to jen výroba, je to řemeslo.“

Kreativní ředitel značky Irakli Rusadze vytváří všechny střihy, na kterých pak pracuje hrstka vybraných krejčích. Tým jejich práci průběžně kontroluje, jednotlivé kousky včetně doplňků se posílají sem a tam. A když přijde na odesílání do světa, nastává nový stres: „Docela často si teď naše oblečení objednávají zahraniční magazíny na focení, většinou ho chtějí s týdenním předstihem. To se ale poštou nedá stihnout! Posíláme tak kufry do Paříže nebo do New Yorku po kamarádech, kteří tam zrovna letí.“

S nedostatkem infrastruktury a málo rozvinutým módním průmyslem souvisí i omezené možnosti, které aspirujícím návrhářům nabízejí gruzínské školy. Ekonomická stránka módy je tu něco jako cizí slovo. „Naučíte se čtrtat návrhy, ale nikdo vám nevysvětlí, jaký je rozdíl mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou, jak komunikovat s nákupčími, jak v celém tom velkém byznysu přežít. My všichni jsme samouci,“ shoduje se tým a Ira Kudryashova dodává: „Díky bohu za Google.“ Sám Rusadze je do módy nadšený už od třinácti a učí se u své oblíbené švadleny, která mu dává soukromé lekce. Spousta mladých lidí si prý ale raději zvolí jinou, jednodušší kariéru.

Pražská přehlídka Situationist, kolekce podzim - zima 2017

Matka Gruzie a šachová velmistryně

U designéra, který do svých kolekcí zařadil topy s gruzínskou vlajkou nebo s obrázkem emblematické Matky Gruzie, je nasnadě otázka, jestli je pro něj móda politickým nástrojem. „U nás je to spíš naopak. Gruzínská politika ovlivňuje všechny oblasti umění, včetně módy. Nezapomeňte, že my nežijeme v Evropě! Vy například máte zákony, které chrání menšiny, u nás nic takového není. Gruzie je taky velmi konzervativní, co se týče rovnoprávnosti mužů a žen.“ Právě umění, a tedy i móda, by mohlo podle Situationist pomoci odstartovat změny k lepšímu.

Ostatně Rusadzeho inspirují právě postavy výrazných ženských osobností, jako je šachistka Nona Gaprindašvili, která v 60. a 70. letech minulého století úspěšně reprezentovala Sovětský svaz. „A další ženy z generace dnešních šedesátnic, které prožily většinu života v sovětském režimu, zažily spoustu politických změn, a zůstaly silné. Nám nejde o to, aby všechno bylo na první dobrou pěkné. Jde nám o to, podtrhnout osobnost.“

Je pozoruhodné, že právě sovětské celebrity mají tak výrazný vliv na Rusadzeho, kterému je teprve šestadvacet, ale dává to vlastně smysl. „Nová generace nabízí nový náhled na část historie, která je pro tu starší často bolestná. Není to nostalgie – tu můžete cítit jen v souvislosti s něčím, co jste sami zažili, ne? Spíš jde o čerstvý pohled na sovětský styl obecně, přece jen v téhle realitě žila sedmdesát let celá řada různorodých zemí,“ říká Kurdjašova. Inspirace je tak spousta – a západní tendence východoevropskou zkušenost fetišizovat je logickým důsledkem.

Irakli Rusadze

Situationist, podzim - zima 2017

Nona Gaprindašvili

Svět podle Goši

Nejen v Gruzii se dějí věci. Tak třeba Ukrajinec Kosťa Omelja zásobuje osobnosti na světových týdnech módy svými „party dresses“, jednoduše střiženými šaty s nápisem a lemem z pštrosího peří; Assel Nussipkozhanova z Kazachstánu hledá způsoby, jak bohaté tradice své země přetavit do ultra-moderní módy; a synonymem pro ruskou módu je momentálně jméno Goša Rubčinskij.

Dvaatřicetiletý designér se sídlem v Moskvě, který v komunikaci vlastní značky často používá anglický přepis svého jména, Gosha Rubchinskiy, si během uplynulých osmi let získal světové publikum svým velmi specifickým stylem. Nápady pro pánské kolekce si půjčuje u skejťáků i fotbalových fanoušků, pouliční vzhled mixuje s populárními sportovními značkami (kolaborace s adidasem nebo značkou FILA), nezakrývá fascinaci mládím a skoro až něžnou náklonnost k nejrůznějším subkulturám své země.

Designér Goša Rubčinskij a jeho modely z let 2015-2016

Co je post-sovětský „look“, to sám neví, aspoň podle rozhovoru pro server HighSnobiety. „Podle mě je to klišé. Novináři něco nechápou, tak se to snaží nacpat do nějaké škatulky. Já sám netuším, o co jde,“ řekl po přehlídce kolekce pro podzim a zimu 2017, kterou uspořádal netradičně v Kaliningradu. Ruská enkláva mezi Polskem a Litvou byla prý pro žurnalisty z celého světa ideálním místem pro to, aby atmosféru bývalého SSSR prozkoumali a zhodnotili sami.

Jako by je však přece trochu naváděl: místo profesionálních modelů obsadil pohledné mladé muže z různých koutů Ruska a v soundtracku k přehlídce je nechal v rodném jazyce vyprávět o jejich snech a přáních. Právě tam by mohl být klíč k záhadě post-sovětského ducha; pokud tedy něco takového existuje.