Podle kabátu se svět měří, lháři ve fraku každý věří. Písnička Voskovce a Wericha jako by předvídala budoucnost oblékání a stav společnosti. Ale jak je to s námi samotnými? Nakolik ovlivní sukně vnímání sebe sama? A změní se naše osobnost podle toho, co si oblečeme?
Psychologie oblékání sahá do historie tak daleké, že do ní mnozí ani nedohlédnou. Například v raném středověku, kdy všichni muži bez rozdílu nosili pouze tuniky, se postavení dotyčného dalo vypozorovat podle délky rozparku na hrudi. Čím odhalenější poprsí, tím vznešenější původ. Jak se pán odlišil, když byla třeskutá zima, těžko říct. Možná šlo postavení stranou, společenská prestiž vás v minus deseti nezahřeje.
Perly: vstupenka mezi šlechtu
Oblečení a úprava zevnějšku odjakživa nepoukazují jen na postavení v hierarchii společnosti, ale i na vzdělání a dříve také na rodinný stav. Svobodné dívky si až do renesance nesměly vázat vlasy a nosily je rozpuštěné, vdané ženy pak měly vždy vlasy sepnuté do drdolů pod čepcem či závojem. Čepec se samozřejmě zdobil podle společenské úrovně manželského páru. Pánové zase mohli ošacením dávat najevo svou učenost. Dlouhý plášť dodával člověku důstojnost, dodnes ho můžeme vidět na univerzitních profesorech při slavnostních ceremoniálech. Ostatně i to, zda je žena zadaná, rozvedená či svobodná se v některých kulturách na oblečení odráží i v novověku.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
