Miss America oslavovala „ženskou krásu“ už od roku 1921. Formát v průběhu let bobtnal a stával se stále populárnějším. Roku 1968 sledovalo finále soutěže (byť se konalo v září 1968, šlo o ročník 1969) 25 tisíc lidí přímo na místě, neskutečných 27 milionů pak u televizních obrazovek. Miss America tak nevyhnutelně utvářela ideál dokonalé americké krásy. Výherkyně byla tradičně zvána „Královnou ženskosti“ a „naším ideálem“.
Tímto ideálem byla mladá bílá žena, svobodná, bezdětná, počestná, bez jakéhokoli vztahu k cigaretám či alkoholu a z dobré rodiny. Politické názory byly nemístné. Když se Miss America 1969, Judith Anne Fordové, zeptali na politické protesty v Chicagu, odpověděla: „Je to kontroverzní... Nerada o tom mluvím.“ Novinářka, která rozhovor vedla, jí aplaudovala s tím, že toto je odpověď, která se od miss čeká. Zatímco miliony lidí soutěž hltaly, tisícům jiných se přísná pravidla a ideály, které propagovala, zajedly.
Vítězka jako vražedný maskot
Členky stále dosti skromné a nepočetné organizace New York Radical Women (Radikální ženy New Yorku) v roce 1968 uvažovaly, jak se zviditelnit a jak začít aktivně bojovat proti sexismu. Volba padla na finále Miss America, zbožňovanou přehlídku amerického ideálu krásy a počestnosti, podle kritiků pak sexismu a objektivizace.
Móda, která má co říci. Trička s nápisy jsou žhavým podzimním trendem |
Dvojice hlavních postav hnutí, Robin Morganová a Judith Duffetová, způsobně požádala starostu Atlantic City o povolení: „Plánujeme spořádaný protest: řadu demonstrantů, letáčky, nepoužijeme ozvučovací sestavy ani nebudeme svolávat žádná velká shromáždění.“
Účastnit se měly „pouze ženy všeho věku, rasy a životní etapy. Doktorky a právničky stejně jako ženy v domácnosti a studentky (mužům bude přístup na demonstraci odepřen).“
Důvod demonstrace je protestovat proti soutěži Miss America, která nastavuje obrázek ženy, jež mnohé americké ženy považují za nešťastný. Důraz je kladen především na tělo a nikoli na mysl, na mládí spíš než vyzrálost, na komercionalizaci spíše než na lidskost.
Robin Morganová a Judith Duffetová v dopise starostovi Atlantic City, 29. srpna 1968
Jen kousek od plánovaného místa na promenádě se chystala druhá demonstrace. Stáli za ní černošský podnikatel J. Morris Anderson a Philip H. Savage, člen nejstarší a největší lidskoprávní organizace bojující za práva menšin NAACP (National Association for the Advancement of Colored People).
Soutěž Miss America pokládali za rasistickou. Ještě ve čtyřicátých letech pravidla kázala, že účastnit se mohou výhradně bělošky. V následující dekádě tento požadavek zmizel, diverzita soutěžících byla však záležitostí až sedmdesátých let. Segregované černošské obyvatelstvo Atlantic City se bouřilo proti pořádání rasistické soutěže krásy a hrozilo bojkotem slavnostního procesí.
Češky šlapou snědým kráskám na paty. Národnosti, které excelují na Miss World |
Anderson a Savage přišli s důmyslnějším plánem: uspořádali si svou vlastní, černošskou soutěž krásy. Konala se v hotelu Ritz Carlton, přímo naproti Convention Hall, kde se ve stejnou chvíli odehrávala Miss America. Soutěžící se předvedly v procesí v černošské čtvrti, součástí byla i party na pláži a živá hudba v africkém stylu a v tradičních afrických úborech.
Svým titulem můžu ukázat černoškám, že jsou také krásné, i když mají velké nosy a plné rty. Musíme to říkat stále dokola, protože dlouho tomu žádná z nás nevěřila.
Saundra Williamsová, první vítězka černošské soutěže miss
První ročník černošské soutěže měl deset účastnic, které sledovalo pouhých 200 diváků. Druhý ročník už přitáhl publikum o 4300 lidech, vystoupili zde Stevie Wonder a také dětská skupina Jackson Five.
Oba protesty – feministický i černošský – měly ještě jeden, byť poněkud skrytý podtón: kromě sexismu, rasismu a objektivizace žen bojovaly i proti militarismu a komercionalizaci. Válka ve Vietnamu se tehdy táhla už čtrnáctým rokem. Robin Morganová se nechala slyšet: „Vítězka cestuje po Vietnamu a baví vojáky jako nějaký vražedný maskot. Celá idea je jen komerční hrou, jak prodat produkty sponzorů.“
Otroci standardů krásy
Večer 7. září 1968 se v Atlantic City mělo jako každý rok rozhodnout, která z pěti desítek mladých Američanek se stane novou Miss America. V Convention Hall se dívky převlékaly z večerních šatů do plavek a poslušně pochodovaly po mole. Venku se mezitím schylovalo k události, která měla změnit způsob, jakým Amerika vnímala ženské hnutí. Rodila se zde druhá vlna feminismu.
Na promenádě se shromáždily asi dvě stovky demonstrantek. Přijely z New Yorku, Floridy, Detroitu, Bostonu i dalších míst. Jejich protest dostal jednoduchý název: Už žádná Miss America (No More Miss America). Tady už se nehrálo na jakoukoliv reformaci soutěže, požadován byl její úplný zánik.
Ženy nesly transparenty s hesly jako „Všechny ženy jsou krásné“, „Zakryje make-up rány našeho útlaku?“ nebo „Vítejte na dobytčím trhu“. Mladé ženy se podle nich vystavovaly, poměřovaly a nakonec jedna z nich dostala korunku, stejně jako se na trzích vybíralo nejlepší zvíře.
Protest proti konvenčnímu pohledu na tělo. Trend odhaluje bradavky i boky |
Poklidná, spořádaná demonstrace, jak slibovaly v dopise starostovi, to tak úplně nebyla. Demonstrantky přivedly na promenádu i skutečnou ovci. Dostala šerpu s nápisem Miss America a byla symbolicky korunována. Jedna žena s dítětem a několika pánvemi v rukou zametala ulice. Jiná se připoutala k velkému maskotu představujícímu Miss America, což mělo ukázat ženy jako otroky standardů krásy.
Dav přihlížejících mužů se bavil, někteří demonstrantky zesměšňovali a pokřikovali na ně. „Vrať se do Sovětského svazu, ty komunistko, lesbo, bláznivá čarodějnice,“ vyslechly si mimo jiné. Protestujícím všechen ten humbuk hrál do karet. Přitáhly pozornost a zároveň ukázaly, jak absurdní je situace, kdy je žena veřejně vystavena pohledům tisíců lidí a současně se očekává, že bude působit dokonale, poslušně a přitažlivě.
Symbolem protestu, který vstoupil do moderního amerického folkloru, se stala velká nádoba nazvaná Popelnice svobody (Freedom Trash Can). Ženy do ní házely předměty, které vnímaly jako nástroje útisku žen. Podprsenky, korzety, stahovací prádlo, vysoké podpatky, natáčky, umělé řasy, kosmetiku, dámské magazíny i různé domácí potřeby.
Dodnes koluje městská legenda, že v popelnici nejedna podprsenka shořela. Organizátorky sice původně skutečně plánovaly obsah koše zapálit, ale nedostaly k tomu povolení. Dřevěná promenáda byla zjevně nevhodným místem pro rozdělávání ohně.
Přesto se zpráva o „pálení podprsenek“ rychle rozšířila. Novinářka Lindsy Van Gelderová z New York Post přirovnala plánované pálení ženských předmětů k mužům, kteří během války ve Vietnamu pálili své povolávací rozkazy. Další články už tuto fámu prezentovaly jako skutečnost.
Falešný feminismus i průvan v peněžence. Jak TikTok škodí ženám generace Z |
Obraz „feministek pálících podprsenky“ rozdmýchal vášně. Z protestu proti sexismu se v očích mnoha lidí stala karikatura naštvaných žen, které údajně nenávidí muže, krásu i ženskost samotnou. „Jestliže nemůžou být krásné, měly by být aspoň tiché, ksakru!“ hřímala jistá dopisovatelka deníku New York Post.
Demonstrantky se nakonec neomezily jen na promenádu. Několika z nich se podařilo dostat přímo do sálu. Během rozlučkového projevu dosavadní Miss America Debry Barnes Snodgrassové rozvinuly z balkonu prostěradlo s nápisem „Osvobození žen“ a začaly skandovat „Už žádná Miss America!“. Policie je rychle vyvedla. Přestože televizní kamery jejich akci nezachytily, následující den se o ní psalo po celé zemi.
 |
Pro samotnou soutěž to bezprostředně neznamenalo žádnou revoluci. Miss America pokračovala dál. K velké reformě došlo až o padesát let později, v roce 2018. Účastnice už nejsou posuzovány na základě fyzické krásy, nýbrž podle talentu a schopnosti vyjadřování. Ze soutěže krásy se stala soutěž talentová. Zrušena byla také kontroverzní promenáda v plavkách.
Protest 7. září 1968 tedy zdánlivě nic nedokázal. Získal však něco neuchopitelného, nicméně důležitého: pozornost. Druhá vlna feminismu, dosud pro velkou část veřejnosti okrajová a obtížně uchopitelná, se díky ovci s korunkou a koši plnému podprsenek, podpatků a vařeček dostala do popředí zájmu médií i veřejnosti.
