Elegantní mladý muž. Marlene Dietrichová vzbudila svými kalhotami poprask

Je těžké si představit, že žena v kalhotách budila ještě ve třicátých letech minulého století takový rozruch. Jejich nositelce tehdy stále hrozily přísné tresty včetně vězení. Až díky německé herečce Marlene Dietrichové jsme si v Evropě pomalu, ale jistě začali zvykat na „převlek za mladého muže“.

„Žena, která si přeje strojit se jako muž, se musí dostavit na policejní prefekturu a získat oprávnění. To je možné jen na základě doporučení od lékaře,“ stanovila francouzská vyhláška ze 7. listopadu 1800. Ne že by byla nějak důrazně vymáhána, každopádně v roce 1933 stále platila. Žena v kalhotách byla tehdy ve Francii stále vzácným úkazem.

Jaké další modely se zapsaly do dějin?

V květnu onoho roku dorazila do Paříže jednatřicetiletá Marlene Dietrichová – herečka a zpěvačka německého původu, která měla na kontě již úctyhodných 25 filmů. Z vlaku vystoupila v dlouhých rovných kalhotách, saku, kravatě a vlněném plášti. Tedy v tradičně pánském modelu.

Dřív se tvrdilo, že byla Dietrichová hned na nádraží Saint-Lazare zatčena. Tuto fámu, která se nejspíš rozšířila v USA, se v poslední době povedlo vyvrátit. Nedává smysl už jenom vzhledem k tomu, že o pár dní později se herečka účastnila večírku v sídle policejního náčelníka. Její příjezd každopádně vzbudil ohromný ohlas.

Oblékám se pro sebe. Ne pro svou image, ne pro veřejnost, ne pro módu, ne pro muže.

Marlene Dietrichová

Její model se přetřásal snad ve všech novinách. „Kalhoty Marlene Dietrichové“, stálo tučným písmem na přední stránce deníku L’Oeuvre. „Hvězda dorazila na nádraží Saint-Lazare oblečená jako elegantní mladý muž,“ psalo se v plátku Le Quotidien. Nadpis zněl: „Hvězda v převleku za mladého muže“.

Dietrichová se v tisku dočkala i přirovnání ke švédské královně Kristýně, která nosila mužské šaty už v 17. století. Vyrojil se také nespočet satirických malůvek.

Ty si ovšem neutahovaly ani tak z Dietrichové jako spíš z mužů, kterým měl její „maskulinní“ úbor ubírat na mužnosti. V lidech svým nekonvenčním oblékáním umělkyně vzbuzovala spíš zvědavost a obdiv.

V Hollywoodu, kde v té době Dietrichová působila a žila, se kalhoty už pomalu, ale jistě rozmáhaly. Ona sama je nosila na denní bázi zhruba tři roky. Ne že by byl Starý kontinent v tomto ohledu výrazně pozadu. Třeba v Detroitu ve státě Michigan či v Miami na Floridě byly vyhlášky zakazující ženám nosit kalhoty zrušeny až v padesátých letech.

Zajímavé je, že byly v těchto vyhláškách i v tisku často označovány za „převlek“. Ženu v kalhotách bylo údajně těžké identifikovat v případě spáchání zločinu.

Převratný film pro Dietrichovou i kalhoty

• Hvězdou první kategorie se Marlene Dietrichová stala díky filmu Modrý Anděl (1930). V něm si zahrála kabaretní tanečnici Lolu.
• Podobnou roli sehrála ve filmu Maroko (1930). Právě ten je přelomový pro na tu dobu velmi odvážné vyobrazení ženy. Dietrichová v něm nosí smoking a cylindr, kouří a dokonce i líbá ženu.
• Vybočení ze stereotypní role bylo něčím nevídaným, stejně jako pánské šaty. Filmu se dostalo pozornosti po celém světě a pro mnoho žen byl prvním „setkáním“ s kalhotami na ženě.

Byla to právě Marlene Dietrichová, která pomohla kalhoty mezi ženami rozšířit – nejen v USA, ale i v Evropě. A to především během svých pobytů v Paříži a ve Vídni v roce 1933. Samozřejmě se nezačaly nosit hned. Ale díky ní si na ně lidé začali zvykat.

Postavila se i Hitlerovi. Sláva hrdinky i provokatérky Marlene Dietrichové trvá dodnes

O krok napřed byla i v jiných ohledech – zástupy milenců i milenek a dlouhodobé odloučení od manžela Rudolfa Siebera (který zůstal v dcerou v Německu, když se Dietrichová přestěhovala do Hollywoodu) také nebyly v té době zrovna běžné.

Jí samotné to však nejspíš bylo upřímně jedno, v módě především. Mnohokrát se vyjádřila, že se obléká pro sebe a nikoli pro ostatní. „Oblékám kalhoty, abych se cítila pohodlně, ne jako senzaci!“ Tak se rozčílila při jedné příležitosti. Nosila zkrátka to, v čem jí samotné bylo dobře. Což je lekce, ze které se můžeme poučit i dnes.