Argumentoval tím, že poslední dobou zprávy hlásí samá přepadení a vraždy a zmizení lidí a on chce mít aspoň malý pocit jistoty, že pokud by se něco přihodilo mně, je naděje dohledat mě sdílením polohy v telefonu. Brzy poté jsem však začala mít pocit, že o mně Marek ví víc, než jsem mu sama pověděla. Přišlo mi to podezřelé, tak jsem se svěřila nejlepší kamarádce Sylvě.
„Představ si, že prý mu to ukáže na metr přesně, kde zrovna jsem,“ povzdychla jsem si před kamarádkou. „Například že utrácím v obchodě s oblečením nebo že jsem protáhla pauzu na oběd, jednoduše jsem pořád pod drobnohledem!“
Marek ti to přece vysvětlil, má o tebe strach. Dneska je hrozná doba, pořád se někde něco děje. |
„Nemyslím si, že je na tom něco špatného,“ překvapila mě Sylva neutrálním pokrčením ramen. Počítala jsem s tím, že bude rozhořčeně stát při mně, dá mi za pravdu. „Chceš říct, že je normální, abych měla v mobilu štěnici, která mě šmíruje?“ Udivovalo mě, jak může být Sylva takhle v pohodě. Já z toho všeho už druhou noc nespala.
Sylva se na mě shovívavě usmála, jako by mluvila s malým dítětem. „Marek ti to přece vysvětlil, má o tebe strach. Dneska je hrozná doba, pořád se někde něco děje. Buď ráda, že máš chlapa, kterému na tobě záleží a chce tě chránit. Můj ex na mě kašlal, tomu bylo jedno, jestli se vrátím o půlnoci, nebo vůbec. Marek tě miluje.“
Odešla jsem od ní sice s hlavou plnou pochybností, ale trošku mě její slova uklidnila. Možná jsem opravdu zbytečně hysterická a moderní technologie mi nahánějí strach, který je neopodstatněný. Vždyť Marek byl vždycky pozorný, nosil mi květiny, zajímal se o mé pocity, pomáhal mi v domácnosti. Byl to zkrátka ideální manžel, kterého mi všechny kolegyně v práci záviděly. „Olgo, ty ses měla narodit pod šťastnou hvězdou,“ říkávala mi často účetní paní Blažková, když viděla, jak pro mě Marek jezdí autem, aby se mi v dešti neponičil účes.
Jenže ten pocit nesvobody ve mně zůstal a hlodal jako červík. Začala jsem si schválně vypínat data, když jsem šla s holkami z práce na kávu. Marek mi pak hned volal, co se děje, že prý má o mě strach, protože mě systém ukazuje jako nedostupnou. „Zlatíčko, asi mi blbne baterka nebo signál,“ vymlouvala jsem se a v krku měla divný knedlík. Lhaní mi nikdy nešlo a s Markem jsme si do té doby věřili. Nebo jsem si to aspoň myslela.
Jednoho dne jsem zapomněla mobil v práci na stole. Zjistila jsem to až v autobuse, když jsem si chtěla zkrátit cestu čtením článků. To nevadí, nikam jsem přece nešla, spěchala jsem domů za manželem, říkala jsem si, ale stejně jsem měla paranoidně divný pocit. Jako bych byla bez spodního prádla, nahá, pozorovaná desítkami očí. Tak mě manžel stihl nahlodat, že jsem v tom autobuse měla na chvíli dokonce i pocit ohrožení.
Vystoupila jsem a rozběhla se přes silnici k našemu paneláku. Odemkla jsem vchod, schody téměř vylétla a klíč do zámku vrazila energicky, jako by mi šlo vážně o život. V příští sekundě jsem málem dostala infarkt. In flagranti jsem totiž přistihla Marka se Sylvou. Právě byli v situaci, která nepotřebovala žádný další komentář.
„Olino, co tu děláš? Měla bys být v práci!“ vylétlo z úst mého nevěrného muže a jeho pohled mimoděk sklouzl k mobilu, odloženému na stole. Nejspíš ještě před pár minutami kontrolovali, jestli se skutečně nacházím v budově firmy, a podle toho usoudili, že mají dost času. Nenapadlo je, že telefon zůstal v šuplíku.
Sylva se snažila rychle obléknout a něco koktala o tom, že to není tak, jak to vypadá. Byla jsem jako zkamenělá. Všechno mi to najednou docvaklo. Celá ta slavná aplikace na sdílení polohy „pro mé vlastní bezpečí“ byla jen chytrou zástěrkou, aby Marek přesně věděl, kdy má čistý vzduch a může si domů vodit moji nejlepší kamarádku. A Sylva ho v tom ještě podporovala, když mi tvrdila, jak hrozná je dneska doba a jak moc mě Marek miluje.
„Sbal si věci a vypadni,“ řekla jsem Markovi naprosto klidným hlasem, až mě to samotnou překvapilo. Žádný křik, žádné scény, na které byli zvyklí od svých bývalých partnerek. Marek se na mě chvíli díval, pak pochopil, že nemá cenu se vymlouvat. Sylva zmizela během několika minut a Marek ji následoval hned druhý den, když si odvezl nejnutnější věci v krabicích.
Zůstala jsem v bytě sama, ale poprvé po dlouhé době jsem se nadechla s pocitem naprosté svobody. První věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem tu šmírovací aplikaci z telefonu nadobro smazala. Poučila jsem se. Už nikdy nenechám nikoho, aby mi pod záminkou lásky a strachu kontroloval každý krok. Mám svou hrdost a tu mi už nikdo nevezme.
Příběh vznikl na motivy příběhu čtenářky. Kvůli ochraně soukromí byl redakčně upraven, některé okolnosti, jména a detaily byly změněny.
