Neznám moc žen, jejichž neoblíbenějším předmětem ve škole byla chemie. Kde se ve vás vzala vášeň zrovna k tomuto oboru?
Oba moji rodiče jsou lékaři, všichni v rodině si tudíž mysleli, že se vydám v jejich stopách a vystuduji medicínu. Maminka má soukromou zubařskou praxi, mé okolí považovalo za samozřejmost, že její vedení jednou převezmu. Já jsem však odmalička milovala kosmetiku – nejen líčení, ale i krémy, mýdla, parfémy… prostě všechno. K desátým narozeninám jsem si přála šampon a kondicionér. Už tehdy jsem chtěla, aby byly od jedné značky a navazovaly vůní i účinkem.
Maminka se děsila, co ze mě vyroste, ale když jsem byla v deváté třídě, byla to ona, kdo mi oznámil, že kosmetika, potažmo chemie se dají i studovat. Když jsme si v druháku na gymnáziu vybírali semináře z předmětů, z nichž budeme chtít maturovat, měla jsem jasno a zvolila si matematiku a chemii. Už tehdy jsem věděla, že chci studovat na Vysoké škole chemicko-technologické.
Lidé si myslí, že podstatou chemie je míchání sloučenin v kádinkách. Ale tak to není, zásadní je znalost matematiky.