V Německu se dirndl a lederhosen pravidelně vracejí do centra pozornosti v souvislosti s mnichovským Oktoberfestem. Českého návštěvníka úplně obyčejného německého módního řetězce možná zarazí, že mezi tisíci produkty rychlé módy lze najít i dirndl. Jedná se o neklamný důkaz toho, že o tradiční oděv je u našich západních sousedů pořád velký zájem.
Patriotismus i zápas o zachování identity
Dámské dirndly, tvořené šaty, halenkou a zástěrou, a pánské krátké kožené kalhoty lederhosen se (nejen v Bavorsku) stále nosí především při slavnostních příležitostech. Na festivalech, ale také na svatbách a o svátcích. V posledních letech vidíme vzrůstající zájem o luxusní verze těchto krojů.
Specializované krejčovské salony sázejí na ruční výrobu, kvalitní materiály a tradiční techniky. Původně obyčejný vesnický oděv se tak proměnil v téměř haute couture záležitost. Halenka se šije z hedvábí nebo jemného lnu, může být umělecky prolamovaná a s výrazným límcem. Živůtky a sukně se zdobí moderními vzory nebo bohatou výšivkou.
Mění se i barvy: „Původně byly oblíbené spíš přirozenější barvy, jako je hnědá, zelená a bílá. S rostoucí popularitou dirndlu a jeho začleněním do světa módy se objevily i výraznější barvy,“ říkají tvůrci značky Bavaria Sis s tím, že momentálně frčí především fialová, bordó, ale i třeba i žlutá.
Popularita dámského dirndlu a pánských lederhosen, ale i mnoha jiných tradičních oděvů svědčí o narůstajícím patriotismu (který se samozřejmě může nepříjemně zvrhnout, ale o tom jindy a jinde). Opět je „cool“ přihlásit se ke své národnosti, dát najevo sounáležitost a pochlubit se svými kořeny v rámci cizí země.
Za slovo „dirndl“ bychom v předchozích odstavcích klidně mohli dosadit slovo „vyšyvanka“. Ukrajinská vyšívaná košile se v roce 2022, po vypuknutí války na Ukrajině, stala symbolem hrdosti, patriotismu a odporu k ruské agresi. A také důležitým prvkem v zápase o zachování vlastní identity.
Křehká krása ukrajinských věnců. Ženy se jimi zdobí na svatbu i na protest![]() |
Velký boom však zažila už o sedm let dříve, v roce 2015. Ukrajinské návrhářky Vity Kin a její tvorby, propojující folklorní motivy a moderní boho styl, si tehdy všimla světová periodika. Třeba britský deník The Times o rok později vyhlásil vyšyvanku „nejvyhledávanějším kouskem letošního léta“.
Oblékly ji i celebrity, třeba britská vévodkyně Kate, nizozemská královna Máxima, Demi Moore, Kelly Osbourne, Catherine Zeta-Jonesová, Salma Hayeková, Dita von Teese a další. A třeba taková Maye Musková, modelka, spisovatelka a matka Elona Muska, se na Instagramu několikrát hrdě vystavila ve vyšívaných šatech s hashtagem Podporujeme ukrajinské tvůrce. Z třetího úterý v květnu, kdy se slaví Den vyšyvanky, se v posledních letech stala takřka mezinárodní událost.
Skotský kilt je třetím příkladem tradičního oděvu, který nabývá na popularitě. Proslavily ho filmy a seriály zasazené do Skotska, v prvé řadě Cizinka (Outlander). Především Američané rádi pátrají a hrdě se hlásí ke svým skotským kořenům, přičemž nošení kiltu může být výrazem této hrdosti.
Pro mladé lidi je však kilt také vyjádřením osobního vkusu. Pánská móda je v posledních dekádách zoufale unylou záležitostí, s čímž nositelé kiltu statečně bojují. Velkou roli opět hrají celebrity, pro které se moderní kilt stal na červeném koberci zajímavou alternativou ke smokingu nebo obleku. Patří mezi ně třeba Ewan McGregor, David Tennant, Vin Diesel, David Beckham nebo Gerard Butler.
Móda utržená ze řetězu. Příští rok nás čekají flitry, volány i mohutné sukně![]() |
Folklor na přehlídkových molech
Folklorní motivy a tradiční oděvy pronikly i na přehlídková mola. Příští rok bude v kurzu maximalismus, do kterého tradiční ornamenty a divoké vzory skvěle zapadají. Na londýnském týdnu módy v září 2026 představila návrhářka Sarah Regensburgerová kolekci Diaspora: Umění sounáležitosti (Diaspora: The Art of Belonging).
Rodina Regensburgerové pochází z Íránu, ona sama se narodila a vyrůstala v Německu, přičemž před několika lety zakotvila v Londýně. Dlouho se potýkala s pocitem, že nepatří ani do jednoho kulturního prostředí. Ke svému původu se dlouho nechtěla hlásit, což změnila až zmíněná kolekce. „Inspirovaly mě koberce, zrcadla, mince, poezie a obecně mé dětství, které jsem strávila sice v Německu, avšak obklopená perskou kulturou,“ přiblížila návrhářka.
Další příklad, tentokrát z posledního pařížského týdne módy. Jihoafrická značka Maxhosa Africa návrháře Ladumy Ngxokoly zde představila kolekci, která poukázala na krásu afrických tradic. Návrhář do ní zakomponoval geometrické vzory národa Xhosa.
Na mole se objevily pletené sukně, topy, košile i obleky s geometrickými motivy, hrající všemi barvami. Některé modely zdobily také názvy afrických států. Veškeré produkty značky Maxhosa Africa vznikají lokálně, ve vlastních pletárnách a dílnách v Jihoafrické republice. Návrhář aktivně podporuje domácí textilní průmysl a dokazuje, že africké značky mohou vytvářet luxusní produkty, které obstojí na mezinárodním trhu.
Velkou roli opět hraje patriotismus, ale také vize světlejších zítřků. „Toto je ta Afrika, ve které chceme žít, kde se daří ekonomice, kde klesá zločin i korupce, to je Afrika, kterou tu chceme předvést,“ vysvětlil Laduma Ngxokola.
Důležitý je vztah věci a návrháře
Obě kolekce poukázaly na jednu skutečnost: folklorní vlivy v módě jsou v dnešní globalizované době osobnější než kdy dříve. Tvůrci si vybírají prvky, které mají v jejich životě místo a smysl. Jinými slovy řečeno nekopírují historické ani tradiční kostýmy, ke kterým je nic nepojí. A když ano, se zlou se potážou.
Ruční výroba má hodnotu i příběh
|
Nejeden módní dům nebo řetězec se dostaly do potíží, když nepokrytě přejaly folklorní motivy, ale nepřiznaly inspiraci nebo nezvážily, k čemu se daný kousek původně užíval. Modelový příklad: velký módní dům vytvoří kolekci plnou ceremoniálních indiánských čelenek, které pak prodává za naprosto přestřelené sumy, aniž by přiznal, kde se návrháři inspirovali.
Podobně zneužity byly v minulosti arabské šátky zvané keffiyeh, sikhský turban dastár, čínské sukně, mexické blůzky, rumunské pláště, západoafrické vzory…
Co je obohacení módy a co už krádež? Tenký led jménem kulturní apropriace![]() |
Jenže kulturní apropriace se můžou dopouštět i evropské národy mezi sebou. Mnohým Němcům jsou trnem v oku záměrně sexualizované dirndly, oblékané především zahraničními turisty, které mají hluboké výstřihy a nositelkám sotva zakrývají zadeček.
Na celou záležitost můžeme pohlédnout i z jiné stránky: německé úbory mají poněkud černou minulost. V rámci své propagandy je aktivně využívala hitlerovská třetí říše, a proto je otázka, zdali by se měly vůbec nosit.
V Česku je kulturní apropriace pojmem trochu vzdáleným, neboť nemáme koloniální minulost jako některé západoevropské státy. Nejspíš bychom tedy snadno prominuli zahraničnímu návrháři, pokud by využil české folklorní vzory.
Zatím se jimi – zcela pochopitelně a správně – inspirují především domácí tvůrci. Třeba Zuzana Osako, Liběna Rochová, Zuzana Kubíčková, Pecka Fashion, Silky Gang, FolklorStyl, Ornamentika a jiní. Jsou to značky, které si potrpí nejen na lokální vzory, ale také na domácí, kvalitní a transparentní zpracování.
Folklor v módě neznamená ve dvacátých letech 21. století oblékat celý kroj a vlastně ani jeho části. Jde o jemné, často sotva postřehnutelné detaily. Třeba na tričku, na teniskách, bundě. Podobně jako na olympijské kolekci ze zimní olympiády v Soči z roku 2014. Stačilo pár lipových lístků převzatých z díla Alfonse Muchy, aby vzniklo úžasně nápadité a patriotické dílo.
Pro ty, kterým nevadí být středem pozornosti, jsou tu pak i výraznější varianty: vyšívané halenky, šaty s potiskem, vesty… Důležité je takové kousky zasadit do minimalistického outfitu. Jinak by se z něj snadno mohl stát kostým.






























