Brittany má celkem čtyři děti. Poprvé se stala maminkou v nižším věku a rozhodně prý svého rozhodnutí nelituje, protože si mateřství užívala celkem brzy a měla víc síly. Dnes už si sama nedokáže představit, že by měla ještě pátého potomka, protože jí síly ubývají. Na vnoučka prý ale bude mít snad ještě sil dostatek a chce své dceři pomáhat, jak jen to bude možné.
„Když jsem chodila s dcerou ven na hřiště, lidé si mysleli, že jsem chůva nebo její sestra. Málokdo věřil, že je to opravdu moje dítě. Vypadala jsem mladě docela dlouhou dobu, takže to ostatní mátlo,“ svěřila se žena. Když čekala své první dítě, bylo jí pouhých sedmnáct let. Ačkoli ji všichni odrazovali od rodičovství v nízkém věku i od vztahu s v té době ještě náctiletým klukem, odradit se nenechala a je ráda, že si stála za svým. Dnes má totiž s tím samým mužem celkem čtyři děti a nemohla by být šťastnější.
„Určitě jsme si s manželem nepředstavovali, že budeme babička a dědeček v tak nízkém věku. Zároveň nás to ale nepřekvapuje. Dceři jsme vždy říkali, že jsme ji od první chvíle moc chtěli a její narození nám rozhodně nezničilo život nebo něco takového. Bylo to naopak. My jsme za ni opravdu vděční. Narození dítěte je dar,“ pokračovala.
Brittany zároveň prozradila, že teď s manželem budují u jejich domu přístavbu, ve které bude bydlet jejich dcera i se svým synkem. Neměla totiž takové štěstí jako před lety ona. A otec dítěte nemá o jeho výchovu zájem. „Nechceme, aby na to byla sama. Jsme tu pro ni. Pamatuji si ten okamžik, kdy ležela schoulená na posteli a zírala do zdi. Bylo to, jako by mě někdo přenesl zpět do mých sedmnácti let. Viděla jsem tam ležet sebe a hned mi bylo jasné, co se děje,“ doplnila.
