Poslední tři dekády svého života vypadala královna Alžběta jako vcelku obyčejná babička: od pohledu milá, usměvavá, klidně bychom si ji mohli představit, kterak nás hostí čajem a čerstvě upečenou bábovkou. Přiznejme si – všichni jsme ji tak trochu za „svou“ babičku považovali. Jak by také ne, byla to nejslavnější a nejfotografovanější žena světa. Díky tomu jsme všichni, od Čecha až po Japonce, nabyli pocit, že ji dobře známe.
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvBylo to oblečení, které Alžbětu II. odlišovalo od jiných stařenek. Jak řekl návrhář Stewart Parvin, který královnu šatil poslední dekádu jejího života, „vždy musela vypadat majestátně, důstojně, aby každý hned věděl, že má před sebou panovnici“. Alžběta byla velmi drobná, její garderobiéři se však starali o to, aby ji nikdy nikdo nepřehlédl a vždy se jí dostalo patřičné úcty.
Šaty kolují mezi lidem
Alžběta II. usedla na britský trůn po smrti svého otce v únoru 1952 v pouhých 25 letech. Během dlouhých sedmi dekád své vlády oblékla tisíce šatů, z nichž přes 4 500 je dochováno a schraňuje je instituce Royal Collection Trust.
Číslovka 4 500 není tak úplně správná. Přesnější by bylo napsat „zachovalo se 4 500 šatů, o kterých víme jistě, že patřily královně Alžbětě“. Existují ovšem další desítky, možná i stovky kousků, které byly z královského šatníku vyřazeny.
Takové oblečení si někdy nechávali Alžbětini garderobiéři, jindy z něj byly odstraněny všechny štítky a monogramy a bylo prodáno. Kupec ho mohl pořídit za lidovou cenu, nikdy se ovšem nedozvěděl, kdo byl jeho předchozí majitel. Je tedy dost dobře možné, že ve skříni nejedné britské babičky se schovávají šaty vysoké hodnoty, dřív patřící Alžbětě II.
Korunovační šaty Alžběty II. měly hlubokou symboliku. Nosit je byl výkon |
Není to jediný příklad královnina překvapivě udržitelného přístupu k módě. O každém kousku v jejím šatníku se vedly pečlivé záznamy, a i díky tomu víme, že některé z nich královna oblékla i čtyřicetkrát v průběhu několika dekád. Její postava se totiž časem měnila jen málo. Královnino oblečení se spravovalo, přešívalo a jinak obnovovalo, aby stále sedělo a bylo aktuální.
Dokonce i svou korunovační róbu vynesla Alžběta celkem šestkrát během cest po Commonwealthu. Mimo jiné v Austrálii a na Novém Zélandu v roce 1954, v Kanadě při otevření parlamentu a na diplomatické večeři v Indii. Jediný model, jehož premiéra byla zároveň i derniérou, byly svatební šaty.
Zatímco šatů neměla Alžběta II. problém se zbavit, klobouky pro ni byly srdeční záležitostí a drtivou většinu z nich si nechávala. Jeden z nejuznávanějších modistů dvacátého století Stephen Jones, který královnu zásoboval těmi nejroztodivnějšími kreacemi, svou prominentní zákaznici označil za „patronku všech klobouků“. A je to označení trefné, neboť když si královnu vybavíme, pak jedině v klobouku.
Velkým tahákem výstavy jsou opulentní róby z padesátých let z dílny dvorního návrháře Normana Hartnella.
I královna si ráda vyhodila z kopýtka
V King’s Gallery v Buckinghamském paláci je od 10. dubna do 18. října 2026 k vidění výstava s názvem Queen Elizabeth II: Her Life in Style, kde mohou návštěvníci zhlédnout část z oněch zmíněných 4 500 kousků oblečení – celkem tři stovky šatů a doplňků, které královna nosila v průběhu celého svého života.
Nejstarším a možná i nejcennějším exponátem jsou křestní šatičky, které nechala pro své děti ušít královna Viktorie v roce 1841. Bylo v nich pokřtěno 62 členů královské rodiny včetně královny Alžběty II. Jsou zdobeny ručně paličkovanou honitonskou krajkou, která se už od 17. století vyrábí v hrabství Devon. Pro jejich křehký stav je nechala Alžběta v roce 2004 nahradit kopií, ve které jsou nyní křtěny mladší generace.
Nechybí zde ani vitríny věnované uniformám a skromným šatům, které královna nosila jako mladá slečna za druhé světové války. Na výstřelky nebyl čas, nálada ani finance. I ona, stejně jako obyčejní Britové, dostávala přídělové lístky na nákup látek.
Přísná Melania a pohádková Kate. Móda z návštěvy Trumpových u britského dvora |
Coby královna se Alžběta neoblékala už jen pro sebe, bylo rovněž důležité, aby její modely dobře přijímala veřejnost. Musela za každých okolností vypadat majestátně a státnicky, být nepřehlédnutelná, ale svým vzhledem zároveň dost konzervativní.
To ovšem neznamená, že by nesledovala trendy a nedovolila si občas vyhodit z kopýtka. Aktivně se zapojovala do tvorby svého oblečení, nadšeně si vybírala látky, nechala si předkládat různé verze střihů. Každý model si vyžádal dvě osobní zkoušky.
Obzvlášť v padesátých letech, kdy byla královna dvacátnicí, respektive třicátnicí, byla móda očividně její velkou vášní. Většinu oděvů pro ni tehdy tvořil Norman Hartnell, návrhář s unikátním citem pro drama, který dokonale rozuměl látkám a věděl, jakou zvolit, aby měly šaty kýžený efekt. Pro mladou královnu vytvářel nádherné, nadýchané róby, třpytící se tisíci korálků a perel. Z jeho dílny pocházely jak její svatební šaty, tak i korunovační róba. Obojí má na výstavě prominentní místo.
Úmrtí královny Alžběty II.
Sledovat další díly na iDNES.tvS přibývajícím věkem začala královna preferovat pohodlí, eleganci a také praktičnost. Její život byl hektický, byla neustále v pohybu a na očích veřejnosti. Bylo tedy důležité, aby se její oblečení nemačkalo a aby ho nepropotila. Prim tak hrály odolné přírodní materiály.
Typickými se pro ni staly jednoduché hedvábné šaty s květinovým potiskem a samozřejmě také barevné kostýmky ze silného vlněného krepu. Jedná se o luxusní látku, která se nemačká, drží teplo, zároveň je prodyšná a vyrábí se v nejrůznějších odstínech.
Odhalené klíny i pokecané šaty. Módní trapasy se nevyhýbají ani královnám |
Designéři Angela Kelly a Stewart Parvin při jejich tvorbě mysleli i na takové detaily, jako bylo prostředí, ve kterém se královna měla v tom kterém modelu prezentovat. Barvy volili tak, aby kontrastovala například s tapetami určitého sálu, s trávou, pokud byla daná akce venku, s cihlami nebo červeným kobercem.
Největší péči si vyžádaly modely pro zahraniční návštěvy. Královna za svůj život podnikla nespočet státních návštěv ve více než stovce zemí a při každé z nich bylo se zájmem sledováno a diskutováno, co si obleče. Její šaty byly nenápadným, ale důležitým prostředkem diplomacie.
Designéři si dali záležet, aby odrážely kulturu či tradiční oděvy dané země, zároveň je ale neimitovaly. Tak třeba v Japonsku měly královniny šaty rozšířené kimonové rukávy, v Indii zase tradiční výšivku. Při bližším pohledu se dal ve vzoru šatů nebo ve výšivce odhalit vzor národních rostlin: v Kanadě javorový list, v Indii lotos, v Japonsku květy sakury.
Většina královnina oblečení vznikala na míru. Některé ale pocházelo z konfekce. Často šlo o tvídové sukně a kalhoty, především tedy ležérní oblečení pro vzácné chvíle volna na panstvích Balmoral nebo Sandringham. Jejím typickým outfitem pro tyto chvíle byly kalhoty, tvídové sako a barevný šátek uvázaný pod bradou.
I tento aspekt jejího šatníku se na výstavě dočkal zastoupení. Aby si návštěvník mohl připomenout, že Alžběta II. nebyla jen britskou ikonou, důstojnou panovnicí, ale také onou „světovou“ babičkou, kterou jsme všichni tak dobře znali.
