Možná Norman Hartnell tak trochu čekal, že mu podobné psaní přijde. Pro Alžbětu II. totiž neměl tvořit poprvé. Členky britského královského dvora začal šatit již ve dvacátých letech a samotná Alžběta si u něj mimo jiné nechala ušít svatební šaty. Už ty v mnohém předznamenaly podobu Alžbětina korunovačního roucha. Pokrývaly je perly, krystaly a bohatá výšivka, dominantou byla čtyři metry dlouhá vlečka.
Princezna Alžběta se vdávala v listopadu 1947, tedy v době, kdy stále doznívala druhoválečná bída. Na šaty si musela sama našetřit přídělové lístky. O pět let později už byla situace úplně jiná. Norman Hartnell mohl popustit uzdu své fantazii a stvořit pohádkovou róbu bez jakýchkoliv omezení.
Barevné kostýmky, brože a klobouky. Připomeňte si módní styl Alžběty II. |
Předseda vlády Winston Churchill se totiž na korunovaci viditelně těšil, a dokázal přesvědčit i veřejnost, že by se na ničem rozhodně nemělo škudlit.
Reprezentace pro všechny
Hartnellův styl byl ovlivněn viktoriánským romantismem, téměř orientální nádherou a především středověkou a renesanční módou, jejichž studiem se dlouhé roky zaobíral. „Její Veličenstvo si přálo, aby róba odpovídala stylem jejím svatebním šatům, a že materiál má být bílý satén,“ vzpomínal Hartnell ve své autobiografii z roku 1955.
Jaké další modely se zapsaly do dějin? |
Pro královnu zpracoval osm různých návrhů, které konzultoval jak s ní samotnou, tak i dalšími členy dvora. Jeden zdobily listy anglického dubu, na jiném byla vyšita Panna Marie.
Výsledný design představoval kompromis mezi tradicí, velkolepostí a do jisté míry i pohodlím. Přece jen mělo jít o toaletu, ve které sedmadvacetiletá panovnice stráví celý náročný den. Z toho důvodu měla příjemnou délku ke kotníkům, vlečku suploval plášť.
Důležitá byla také symbolika. Královna měla formálně usednout nejen v čele Velké Británie, ale všech zemí Commonwealthu. Na její osobní žádost se měl každý obyvatel i těch nejmenších zámořských území cítit reprezentován. Hartnell tak do návrhu zakomponoval znaky všech zemí Commonwealthu, a to ve formě ručně vyšívaných květin a rostlin na sukni, rukávech a živůtku.
Anglii zastupovala růže, Skotsko bodlák, Indii leknín, a tak dále a tak dále. Nákladná výšivka vysílala do světa jasné poselství: monarchie není jen britská, své kořeny a tradice sdílí s celým Commonwealthem.
Základem šatů byl bílý satén z hedvábí pocházejícího z farmy v anglickém hrabství Kent. Materiál byl pečlivě vybrán kvůli své lesklé, ale zároveň pevné struktuře, která unesla těžkou výšivku a zároveň držela tvar. Spodnička byla z hrubého smetanového taftu.
Symbolika zakódovaná v látceZemě Commonwealthu reprezentovala výšivka těchto rostlin:
|
Na výrobě šatů se podílel početný tým vyšívaček, švadlen a návrhářů výšivkových šablon. Celý proces zabral osm měsíců práce, 250 hodin šití a 500 hodin vyšívání. Spotřebováno bylo na deset tisíc perel, diamantů a flitrů. Každý motiv byl nejprve schválen, poté testován na vzorcích látky a nakonec s chirurgickou přesností přenesen na šaty.
Hartnell nechal na šaty vyšít i drobný, neoficiální symbol pro štěstí: čtyřlístek diskrétně umístěný na levé straně sukně, přesně tam, kde se během obřadu královna dotýkala oděvu rukou.
Šaty vážily třináct kilogramů, a když se ještě zkombinovaly s těžkým hermelínovým pláštěm, nesla královna na útlých ramenou podstatnou váhu. Připočtěme korunu sv. Edwarda, zdobenou 444 drahými kameny a vážící 2,23 kilogramů, a získáme představu o Alžbětině úctyhodném sportovním výkonu.
Před samotnou korunovací se odehrály čtyři zkoušky. Dvě ve Westminsterském opatství, kde královnu i v šatech zastupovala vévodkyně z Norfolku, a dvě soukromé v Buckinghamském paláci, při nichž si róbu vyzkoušela samotná Alžběta.
Televize a ohromení návštěvníci. Ožily vzpomínky na korunovaci Alžběty II.![]() |
Impulz k nákupu televize
Před 72 lety, 2. června 1953, královna v opulentních šatech vstoupila do Westminsterského opatství. Výjimečný moment nesledovali pouze přítomní, její korunovaci poprvé v dějinách vysílala televize a zhlédly ji desítky milionů lidí po celém světě. Prodej televizí před korunovací dramaticky stoupl.
Jak se stalo královniným zvykem během dlouhých desetiletí na trůnu, ani korunovační šaty nebyly určeny jen pro jeden den. Alžběta II. je oblékla následně ještě šestkrát během cest po Commonwealthu. Mimo jiné v Austrálii a na Novém Zélandu v roce 1954, v Kanadě při otevření parlamentu a na diplomatické večeři v Indii.
Dnes korunovační šaty uchovává organizace Royal Collection Trust a příležitostně je vystavuje. Naposledy byly tahákem výstavy u příležitosti platinového jubilea královny v roce 2022 na zámku Windsor. Návštěvníci tehdy mohli obdivovat nejen samotné šaty, ale i originální návrhy a šperky. Hodnota róby je nevyčíslitelná – nejen sama o sobě, ale především jako historického artefaktu.