Michaela Nosková je talentovaná zpěvačka, která za svůj muzikálový zpěv získala nominaci na cenu Thálie, často se však o ní píše v jiné souvislosti – kvůli jejímu stylu oblékání. Sama Michaela Nosková uznává, že nemá vkus, módní redaktoři jsou ještě příkřejší a v minulosti dokonce použili spojení „módní halucinace. Zpěvačka podobná vyjádření bere sportovně. „Uvědomuju si, že jsem příšerná, jen mi přišlo zbytečné platit si stylistu. Teď už na tom ale začínám pracovat, slibovala před časem Nosková a zdá se, že investice do odborníka pomohla, neboť články o „královně nevkusu“ prořídly.
Její upřímnost je třeba ocenit, neboť jen málokdo přizná sobě i světu, že neoplývá citem pro módu. To raději připustí, že nemá výtvarný talent nebo nedokáže uvařit ani špagety. Problémy s výběrem oblečení celebrity buď zatloukají a najímají stylisty, nebo v horším případě vůbec netuší, že jsou nevkusné.
„A pak je zbytečná i rada toho nejpovolanějšího odborníka,“ usmívá se módní návrhářka a stylistka Kamila Vodochodská, která radí lidem s oblékáním. Snaží se je přesvědčovat, že móda je v životě důležitá, neboť správný šatník posiluje sebevědomí a špatný brzdí osobní růst, a každý by tak měl svému oblékání věnovat aspoň minimální pozornost a tříbit svůj vkus.
Extravagance, nebo minimalismus
Jenže co to ten vkus vlastně je? Řečí definic se jedná o schopnost posoudit krásu, harmonii, dokonalost a taky módnost. Víte, co vám sluší, a inspirujete se trendy. Dokážete převzít takové, které se hodí pro vás, a zbylé s klidným srdcem ignorujete. Když tohle zvládnete, jste na dobré cestě, ale pořád to nemusí stačit. „Aby se o někom dalo říct, že má vytříbený vkus, musí dávat do oblékání něco svého, originálního. Být inspirací pro ostatní. A takových lidí je málo, podotýká módní redaktorka a stylistka Lenka Poláčková. Nepatříte-li mezi vyvolené, nezoufejte, pořád ještě můžete vypadat dobře.
Čemu se vyhnoutCo nenosit a na co si dát pozor, najdete na Modnipeklo.cz |
Jsou lidé, kteří sledují trendy a umí stylově napodobit módní ikony – říká se jim followeři. Dříve se inspirovali módními časopisy, dnes se nechají ovlivnit především internetem. Dá se o nich říct, že jistý vkus mají, protože vědí, koho následovat, a umí jeho styl převzít tak, že jim to sluší. Nicméně pouze kopírují trend. Se schopností nechat ve světě módy vlastní otisk a být inspirací pro ostatní se člověk většinou narodí.
„Je to stejné jako nadání pro sport, hudbu nebo umění – talent je vrozený. To, jestli jej rozvinete, může ovlivnit spousta faktorů, jako je vztah k módě v rodině, vaši přátelé, škola, místo, kde žijete. A nemusí se jednat vyloženě o rozvinutí módního cítění, ohromnou roli hraje obecně rozvoj estetiky,“ říká návrhářka Kamila Vodochodská.
Pokud člověk vyrůstá v prostředí, kde se nákupem oblečení řešilo hlavně to, aby dotyčnému nebyla zima, bude mít k módě vlažný vztah. Je však možné, že se narodil s talentem a ten se projeví, jakmile se ocitne v jiném, inspirativnějším prostředí – dostane se mezi lidi, kteří se zajímají o módu, umění a design. Vkus si totiž člověk tříbí tím, že na sebe dlouhodobě nechává působit různé podněty a učí se rozlišovat, co je estetické, a co nikoliv. „Pokud někdo celý život chodí v kostýmku do kanceláře, nemá vkus jak tříbit. Člověka formuje prostředí, proto se nejlépe oblékají modelky, které se v módním světě pohybují od čtrnácti let, tráví v něm svůj profesní i soukromý život, mají blízko k návrhářům, vysvětluje Lenka Poláčková.
Můžete namítat, že posoudit něčí styl je nemožné, neboť se jedná o něco zcela subjektivního, někomu se líbí extravagance a jinému minimalismus. Módní svět má v tomto ohledu blízko k umění, kde se také vedou polemiky o tom, jestli je něčí dílo uměleckým výtvorem, nebo brakem. Také v módě scházejí exaktní měřítka, která by určila, co je estetické, a co nikoliv, navíc hranice mezi vkusem a nevkusem je občas povážlivě tenká a rozhoduje i jediný detail.
Do hry vstupují i takové proměnné, jako je síla osobnosti. Nevkusný tak může být i jinak oceňovaný trend, když je obléknut nesprávnou osobou. Vzpomeňte na modelky, které od hlavy k patě splácají zdánlivě nezkombinovatelné, a módní policie nadšeně zdvihá palce vzhůru. A naopak.
„Mám známou, která může udělat cokoliv, a stejně jí bude koukat sláma z bot, a to může mít na nohou klidně luxusní lodičky. Pracuje na dobré pozici, nemá vyloženě špatný šatník a svůj pracovní dress code zvládá. Jakmile se však obléká do společnosti, vždycky nějaký detail prozradí, že si s dobrým vkusem netyká a že pochází z prostředí, kde móda není důležitá,“ říká čtyřicetiletá manažerka Lenka.
Vláda umakartu a krimplenu
Přemýšleli jste někdy nad tím, čím to je, že v některých zemích potkáte na ulicích tolik elegance, zatímco jinde se prochází nevkus a za ním kráčí zmar? Třeba takoví Italové. Jsou pověstní svým šarmem, módu mají v genech, umějí si s ní pohrát a jejím prostřednictvím vyjádřit osobnost. „Uvědomují si její důležitost, říká Kamila Vodochodská a vystihuje důležitý rozdíl mezi italskou a českou mentalitou. Pro spoustu Čechů je oblečení okrajovou záležitostí, o které nechtějí přemýšlet, natož aby se snažili rozvíjet své estetické cítění. Většinou si přejí jediné: mít pohodlí, a tak se i do města obléknou jako na výstup na Mont Blanc.
Kdy vpustíme módu do svých životů? „Potrvá to ještě pár let, musí vymřít celá jedna generace – ta, kterou ovlivnil komunismus, odpovídá módní stylistka a choreografka Olo Křížová a vysvětluje, že socialismus popřel jakoukoliv individualitu. „Chtěl vytvořit stádo, dělnickou třídu v modrákách, což se mu povedlo. Generace našich rodičů i mých vrstevníků žila nebo vyrůstala v době, kdy móda nebyla důležitá. Mámy byly doma v teplákách nebo zástěrách, kultura odívání byla zdevastovaná a v lidech to pořád přetrvává.
Stylistka Olo Křížová má vlastní zkušenost, v oblasti módy nikdy nenašla společnou řeč se svým tatínkem, který nechápal její práci. „Koupila jsem si třeba prsten od šperkaře, který stál šest a půl tisíce, což tehdy vyvolalo obrovské nepochopení: tolik peněz, a prsten není ani zlatý! Rodina z tátovy strany ještě dokázala pochopit nákup zlata, což byla investice, ale investovat do umění? Tomu nerozuměli. Lidé tady za socialismu nic nevytvářeli, protože nemohli. Proto neumí ocenit práci někoho jiného, uvažuje stylistka.
Socialistická šeď a zmar
Přesto i v těch nejšedivějších časech žili v Československu noblesní lidé, kteří by na sebe silonovou zástěru nevzali a snažili se obklopovat hezkými věcmi. V zemi, kde bydlení vládl umakart a nosily se šaty z dederonu, to neměli jednoduché. Jedinou možností bylo posadit se k šicímu stroji a obrnit se proti reakcím stáda v teplákách, které nemělo rádo výstřelky. „Na perfektně upravenou ženu se pohlíželo skrz prsty a musela to být silná osobnost, aby tlak ustála, říká Nina Provaan, která přednáší o módě na školách.
Doba nepřející rozvoji vkusu trvala příliš dlouho, aby se cesta k estetickému cítění otevřela hned po Husákově stěhování z Hradu. Teprve v poslední době začínají stylisté pozorovat zlepšení. „Vnímám, že stále více lidí se nebojí s módou experimentovat a projevují zájem nejen o módní trendy, ale i o kvalitu, její původ a udržitelnost. Historický základ, v němž má naše země značené mezery, hraje velkou roli. Ale když přeskočíme určité období, je tady první republika. Navážeme-li na ni – samozřejmě v moderním pojetí vhodném pro 21. století – může vkusných, elegantních a stylových osob na českých ulicích přibývat, domnívá se stylistka Kamila Vodochodská.
Obzvlášť mladší generace se dnes obléká lépe než její rodiče a prarodiče. Globalizace nahrává tomu, že trendy se k nám dostávají rychle a jsou stále dostupnější širší veřejnosti. Inspirací jsou módní ikony, které k mladým promlouvají prostřednictvím sociálních sítí. „Dobře se oblékají mladé herečky jako Anna Linhartová nebo Anna Fialová, které nejsou limitované penězi a mají příležitosti dostat se ke stylistům a návrhářům, říká Lenka Poláčková. K nejvkusnějším herečkám patří Anna Geislerová, Jitka Schneiderová nebo Jana Plodková, a když přeskočíme ještě jednu generaci, příkladem vhodným následování je Simona Stašová. „Ono totiž platí, že vytříbený vkus jde ruku v ruce s věkem. Teprve když se umí vkusně obléci starší žena, je to umění. Mladý člověk unese, když splácá páté přes deváté, ale starší žena už musí přesně vědět.
Mávnout rukou nad trendy
Když ale tápete, co je slušivé, a co už ne, je dobré se poradit s odborníkem. Není to žádná ostuda. Ačkoliv se lidé kolem vás a celebrity v časopisech tváří, že dobrý vkus je samozřejmost, ve skutečnost neexistuje mnoho lidí, kteří se umí postavit doprostřed obchodu a z přeplněných věšáků vytahat jednotlivé kusy, které dohromady vytvoří nápaditý celek. Možná zažíváte při nakupování stavy úzkosti, že nemůžete nic najít. V zoufalství koupíte v pořadí patnácté modrobílé triko, v horším případě předražený kus oblečení, který se vám k ničemu jinému nehodí.
Stylista vám tohle nedovolí. „Při prvních nákupech se stylistkou jsem se s ní přetahovala o několik věcí. Mně se líbily, ona mi nedovolila je koupit – buď byly ze špatného materiálu, nebo mi neslušely, jenže já jsem to tenkrát ještě neviděla, vzpomíná pětatřicetiletá Alžběta na první nákupy v doprovodu expertky přes módu. Od té doby vyměnila šatník a bez milosti vyházela všechno, co jí neslušelo nebo nepasovalo k jejímu stylu. Že nějaký osobní styl má, si uvědomila, až když se začala o módu více zajímat. Na jednom blogu si přečetla, že nemůže šatník budovat nahodile, a musí si nejprve ujasnit, co chce.
A tak donekonečna listovala módními časopisy, sledovala blogy. Nevědomky si tříbila vkus. „Po určité době jsem cítila, že se mi najednou líbí trendy, nad kterými jsem předtím ohrnovala nos. Teprve jsem docenila jejich krásu. Tím nechci říct, že mám dobrý vkus, ale řekla bych, že teď už nekoupím vyloženě nevkusnou věc, a trpím u fotek z dřívějška, když vidím, jaké hrůzy jsem nosila, vypráví Alžběta, která si uvědomuje i finanční stránku: při nákupech se stylistkou ušetří, protože nekupuje nekvalitní a zbytečné oblečení.
Podle Kamily Vodochodské je nejdůležitější si uvědomit, jak vnímáme sami sebe, a ujasnit si silné a slabé stránky – co chceme zdůraznit a co upozadit. Stylista může pomoct, protože na člověka nahlíží většinou objektivněji než on sám. Podle tohoto klíče je třeba se naučit, jaké střihy pomohou, jaká délka sukně nebo kalhot, jestli vypasované nebo volnější šaty. „Důležitá jsou také pravidla, jak kombinovat barvy a materiály, naučit se rozpoznávat v materiálech kvalitu, která vydrží,“ radí stylistka.
Buď vám může někdo pomoct, spoustu rad však najdete i na internetu. Kamila Vodochodská jen varuje před tlakem médií, která hlásají každou chvíli jiný trend, což může být spíše stresující než inspirativní. Že máte vkus, mimochodem poznáte i podle toho, jestli dokážete nad tímto diktátem lehkomyslně mávnout rukou. Mít vkus totiž neznamená slepě následovat trendy. Většinou je to právě naopak.
