Profesionalita? Spíš to vypadá, že Jitka Kocurová prochází opravdu šťastným životním obdobím.
* Co to obnáší, býti blondýnou?
Moment, já nejsem přirozená blondýna.
* To je přece jedno. Když režisér Vejdělek potřeboval do Účastníků zájezdu blondýnu jak vystřiženou ze sexistické anekdoty, sáhl nakonec po vás.
Máte pravdu. Hloupou blondýnku já umím. V životě mi to už párkrát pomohlo.
* S muži?
Tohle nemyslím. Ale když moderuju a zabreptám se, můžu říct: „Co byste taky chtěli od hloupé blondýnky?“ A lidi se smějou. Funguje to, i když mě zastaví policajti. Tam stačí jen naivní kukuč, na vlasech tolik nezáleží. Stejně mě stavějí většinou v noci.
* Titul vicemiss jste v roce 1999 vybojovala jako tmavovláska.
Mám původně tmavohnědé vlasy. Když jsem ve čtrnácti začala s modelingem, hned mě začali všelijak přibarvovat a dobarvovat. Vždycky však do tmava.
* To jste s tím byla tak nespokojená, že jste se rozhodla stát se blondýnkou?
Ale ne. První impulz vyšel asi dva roky po Miss od mého tehdejšího partnera. Blondýny ho nějak zarážely, vrtaly mu hlavou. Řekl, jestli bych to nechtěla vyzkoušet. Ta jedna věta stačila, abych o tom začala přemýšlet. Trvalo mi tři čtvrtě roku, než jsem se rozhoupala. Pak to bylo dost krutý.
* Blondýnu udělají z každé raz dva, ne?
Omyl. To by šlo, kdybych přišla s přirozenými vlasy, i když barvit vlasy na světlo jde vždy hůř než naopak. Já jsem byla navíc barvená tak, že s tím skoro nešlo hnout. Snad dvacetkrát jsem navštívila kadeřnici a pořád jsem měla oranžovou hlavu jak pomeranč. Pak ze mě byla na pár měsíců chemická blondýna, což je poznat na první pohled.
* A teď vypadáte jako velmi zdařilý padělek, k nerozeznání od originálu.
Vždyť o to mi šlo. Ale trvalo to půl roku, víc, skoro rok.
* Stala jste se blondýnou se vším všudy včetně sekundárního pohlavního ochlupení?
(smích) Tak o tomhle bych se možná nerada vyjadřovala. Ale jen pro vaši informaci: kdybyste byl zkušenější, věděl byste, že ani většina přirozených plavovlásek není blonďatá všude. Jen nahoře, nikoliv dole. Soudím podle spousty svých kamarádek, originál blondýnek.
* To se podívejme! A jak vám blond kštice změnila život?
Jako tmavovláska bych nedostala všechny ty pracovní nabídky. Určitě ne. Nějaké by sice přišly, ale byly by jiné. Nám blondýnám jsou přiřčeny role hloupých bytostí. Oni si snad lidi myslí, že je to tak i ve skutečnosti. Obzvlášť když jsem taky modelka. Ale nebudu přece každého obcházet a vysvětlovat mu, že nejsem úplně blbá.
* Vadí vám, že si to lidé myslí?
Nevadí, i když by možná mělo. Je to tím, že si ze sebe dokážu dělat legraci. Jinak hloupá blondýna je spíš až klišé poslední doby. Nepamatuju si, že by třeba Jana Preissová ztělesňovala nějakou husu. Její figury byly inteligentní. A to byla nádherná blondýna. Dřív se šarže hloupé blondýnky tolik nenosila.
Viewegh mě naučil číst
* Když porovnám Pamelu ve Vieweghově románu Účastníci zájezdu s vaší Pamelou ve filmu, řekl bych, že ta literární je docela pěkná mrcha, zatímco ta filmová je jen naivní a spíš hodná. To byl záměr?
Původně to měla být taky potvora. I jsme si to s režisérem říkali. Ale bůhvíproč nám z toho nakonec vylezla takhle - hodně naivní děvče, které nechápe, proč se lidi nedívají na svět skrze růžové brýle jako ona. Snad jen s tím Maxem si pohrává jako potvora, jenže ve finále se ty role obrátí. Kdyby bylo po mém, udělala bych ji ještě jemnější.
* Chytré „hloupé blondýny“ si dokážou omotat chlapa kolem prstu, než bys řekl švec. To se může někdy taky hodit, ne?
Tohle nedělám. Navíc bych řekla, že jako k blondýně ke mně muži přistupují ostražitěji. Taky je to tím, že jsem do určité míry známá. Mají obavy. Většinou se neodváží přijít a oslovit mě, i když je znát, že by o to stáli.
* To mě překvapuje.
No počkejte. Když mě pak ti muži vidí třeba moderovat na jevišti a zjistí, že jsem docela normální, hranice se posouvá úplně jinam. Pak jsou jak utržení ze řetězu a já musím vystrčit růžek.
* Jak se to dělá?
Tak já nejsem ten typ jako Pamela, abych někoho fackovala. Jsem však hodně otevřená, a když se mi něco nelíbí, hned to řeknu. Nepatřím k ženám, které nechtějí budit rozruch a radši se vykrucují, přičemž si musí dát leccos líbit.
* Proč jste přestala s modelingem a začala moderovat?
Přestalo mě to bavit. Jedním z důvodů bylo, že v tom oboru chce každý upozornit sám na sebe. Při moderování můžu rozesmát diváky, občas můžu i improvizovat, a když má člověk dobrého kolegu, je to radost. No a filmový štáb, to je výborná parta, která táhne za jeden provaz. V takových podmínkách se pracuje skvěle. Dlouho jsem toužila účinkovat třeba v pohádce nebo ve filmu, na kterém se budou lidi smát. Netušila jsem, že se mi to splní.
* Proč myslíte, že jste dostala roli Pamely?
Nejdůležitější bylo bezesporu štěstí. Režisér si vybíral čtyři měsíce ze spousty kandidátek. Já přišla náhodou a hned jsem tu postavu dostala. Do té doby jsem hrála jen dvě malé role: Dianu a Kamilu. A teď velkou - Pamelu. Musíte uznat, že to jsou vesměs inteligentní jména. (smích)
* Znala jste knihy Michala Viewegha?
On mě naučil číst. Než se mi dostaly do rukou jeho věci, četla jsem sice taky, ale knihu jsem vždy jen rozečetla a nemohla jsem dál. Když jsem se k ní chtěla vrátit, zjistila jsem, že už si nepamatuju začátek. Až Viewegh mě dostal. Jeho styl je přesně to, co potřebuju.
Nestavím kariéru na Miss
* Tak to bychom měli váš literární vkus. Ale jaký styl se vám líbí u mužů?
Nepotrpím si na slavná jména, na rozdíl od řady kolegyň. Pro mě muž musí mít charizma a sebevědomí, musí mě umět usadit, hlavně svými znalostmi, ale nesnáším ty, kteří k tomu ještě potřebují být středem pozornosti.
* Sebevědomý a nenápadný. Vzácná kombinace. Jak vypadá rodina podle vašeho gusta?
Doma jsem měla možnost zažít, jak krásný je život v rodině, kde se mají všichni rádi. Mým soukromým cílem je vytvořit si něco podobného, a ne se ohlížet, jestli je můj partner VIP. Navíc jsem holka z malého města, vyrůstala jsem v lesích a v polích a naši mi pořád zdůrazňovali: „Hlavně zůstaň oběma nohama na zemi.“ I když jsem byla na Miss.
* A podařilo se vám to?
To v mém případě není zas tak těžké. Stačí vyjet za hranice a nikdo mě nepozná. A většina lidí mě nezná ani tady. Žádné davy lidí žadonících o podpis mě na ulicích nepronásledují.
* Miss i vicemiss těží ze svého úspěchu třeba deset let. Ale vy jste sekla s modelingem.
Když já nejsem pro tenhle svět příliš vhodný typ. To byl další důvod.
* Já bych řekl, že krásy jste pobrala celkem dost.
Budiž. Měla jsem na mysli něco jiného. Ono je snazší zvolit za miss poddajnější, přizpůsobivé děvče. Kdo nemá vlastní názor, nechá se snáz přesvědčit ke všemu. Já jsem sice ráda, že jsem do té soutěže šla a měla tam úspěch. Pomohlo mi to do médií, ale kariéru na tom nestavím.
* Přitom jsem slyšel, že nějaká ta korunka na miss byl váš sen.
Ale dětský, pubertální sen. Ráda jsem se parádila. Odjakživa se mi líbily spíš třpytivé věci. Tak jsem vybrakovala mamince šperkovnici, šperkovala se a třpytila...
* Kdo vám poprvé řekl, že byste mohla kandidovat na královnu krásy?
Měla jsem o deset let staršího bráchu. Jeho kamarádi mi říkali: „Hrome, tobě to sluší. Ty budeš jednou miss.“ Dělali si samozřejmě legraci, ale mně to nějak utkvělo v hlavě. Bylo mi deset.
* Předpokládám, že když se vám vyplnil dětský sen, vrhli se na vás agenti nebo manažeři a zkoušeli vás opatrně vysát.
Přesně to nastalo. Když se mi upíšeš, udělám pro tebe tohle a tohle... Pomohla mi však další zásada, kterou mi vštěpovala maminka: „Když nevíš, tak počkej.“ Jakmile se mi na někom něco nezdálo, nikam jsem se nehrnula. Pak jsem si mohla gratulovat. Obvykle se ten člověk nepěkně vybarvil.
To špatné jsem si snad vybrala
* Vicemiss, modeling, moderování, film... Vám se vlastně splnila všechna přání. Není to nebezpečné? Sešup může přijít snadno.
Momentálně si to vychutnávám. Mám krásný život, zajímavou práci. A kdybych o ni přišla, najde se třeba jiná. A i kdyby ne, na kariéře nijak zvlášť nelpím. Žádný strach tedy nemám.
* Nic, co byste si ještě ráda splnila?
Jistě, ale to jsou mé soukromé plány. O těch raději nic nevykládám. Jo, počkejte - ještě bych chtěla mít obchod s kytkami. Jsem hodně pohádkově založená. A co říká princezna se zlatou hvězdou na čele? Kdo ráno vidí krásnou růži, nemůže za dne smutný být.
* O soukromých plánech jste trochu mluvila, když přišla řeč na skvělou rodinu, ne?
Ano, přesně tak.
* Máte dlouhý a šťastný vztah s fotbalovým brankářem Alešem Chvalovským. Jenže štěstí obvykle nestojí na moc pevných nohách.
Proboha, já už jsem si snad to špatné vybrala. Měla jsem vztahy, v nichž jsem trpěla. I celé čtyři roky. Tak teď už si snad nějaké soukromé štěstí zasloužím, taky jsem si vzala ponaučení z předchozích dvou nezdarů. Aleše bych za nikoho nevyměnila, je to ten nejlepší chlap na světě. Doufám, že nám to dlouho vydrží.
Jitka Kocurová
Modelka a moderátorka má za sebou tři filmové role: modelku Dianu v Pánské jízdě, servírku Kamilu v Jak básníci neztrácejí naději a naposledy průvodkyni Pamelu ve Vieweghově hitu Účastníci zájezdu. Narodila se 27. února 1979 ve Vlašimi, absolvovala dopravní školu leteckou, ale už od čtrnácti se věnuje modelingu. V roce 1999 byla českou vicemiss. Je svobodná, žije s fotbalovým brankářem Alešem Chvalovským.
