Diana a Charles Svatba v duchu maximalismu
Ačkoli půvabná hraběcí dcera působila plaše, stydlivě a panensky klopila oči jako pravá královská nevěsta bez názoru a minulosti, Diana Spencerová nesmírně toužila po pozornosti. Jako třetí dcera, v citlivém věku násilím odtržená od matky a odkázaná na péči chův, trpěla již jako dítě nedostatkem zájmu svého okolí. Všechno se ale změnilo v roce 1980, kdy devatenáctiletá Diana zaujala následníka britského trůnu a strhla na sebe pozornost celého světa.
Velké i pokecané. Devět zajímavostí o svatebních šatech princezny Diany |
Jako nevěsta musela být nepřehlédnutelná. Její svatební šaty se málem nevešly do kočáru a sedmimetrová vlečkou dodnes zůstává nejdelší v historii královských svateb. Podle pamětníků si také u Garrarda z nabízených zásnubních prstenů vybrala ten s největším kamenem a 14 diamanty v hodnotě 30 tisíc liber. Svatba se pak konala 29. července 1981 v katedrále svatého Pavla, která je honosnější a z hlediska počtu míst velkorysejší než tradiční Westminsterské opatství. Celou revuální podívanou pak podle odhadů sledovalo přibližně 750 milionů lidí ze 74 zemích světa.
Pohádkový spektákl splnil svůj účel. Znamenal přínos pro ekonomiku, podpořil popularitu monarchie a dokonale odvedl pozornost od sociálních bouří, které v té době hýbaly Anglií, i od komplikovaného vztahu snoubenců.
Milované i nenáviděné, přesto nejspíš nejslavnější šaty všech dob oblékla lady Diana 29. července 1981 v den své svatby s princem Charlesem. Stálo za nimi manželské a návrhářské duo Davida a Elizabeth Emanuelových. Padlo na ně několik desítek metrů hedvábného taftu a deset tisíc perel. Kromě nich je zdobila ruční výšivka a flitry.
Vlečka lady Diany byla dlouhá 7,6 metru
Zásnubní prsten princezny Diany se safírem
80. léta Exploze volánů
Diana si také sama zvolila autory svatebních šatů, populární manželskou dvojici Davida a Elizabeth Emanuelovy, jejichž tvorba z počátku 80. let dokonale kopírovala dobové zaujetí velikostí a ramenními vycpávkami. Charakterizoval ji důraz na ženskost, historizující střihy s úzkým pasem, nabíranými rukávy a krinolínami v duchu viktoriánské módy a výrazný, až divadelní efekt plný volánů, mašlí a krajek. A přesně takové byly i svatební šaty budoucí princezny z Walesu, které si architekturou nezadaly s barokní katedrálou, do které dvacetiletá Diana vstupovala.
Návrháři na ně použili přes 20 metrů taftu, 90 metrů tylu a 130 metrů závojové látky. Křehká Diana se pak v záplavě šustivého materiálu v barvě našlehané smetany doslova ztrácela stejně jako ve vlastních emocích. Hedvábný taft sice nádherně odráží světlo a dodal půvabné nevěstě ještě magičtější auru, ale na jeho nadýchaný objem včetně sedmimetrové vlečky, nebyl tzv. Glass Coach z roku 1881 stavěný. Ve chvíli, kdy Diana před zraky světa z kočáru vystoupila, bylo měkké poddajné hedvábí viditelně pomačkané.
Diana jela na svatbu v tzv. Glass coach, tedy historickém „skleněném kočáře“, který byl vyroben v roce 1881. Tedy v době, kdy začínala éra zúžených sukní s „honzíkem“. Jeho konstruktéři tehdy nepočítali s tím, že by se do módy mohly vrátit barokní krinolíny, jakou navrhli Emanuelovi na svatbu lady Diany.
Tahle „drobná“ nedokonalost znamenala další krok v dějinách svatebně-módního průmyslu. Od té doby už návrháři počítají s tím, že šaty jsou i po sundání ze štendru živý organismus a zejména u mediálně disponovaných událostí je třeba myslet i na jejich dopravu před oltář. Důmyslného skládání vlečky do vozu tak, aby se nepomačkala, jsme pak byli svědky například při odjezdu Kate Middletonové z Goring Hotelu do Westmisteru.
Ačkoli dnes fungují částečně jako příklad, jak svatební šaty vypadat nemají, staly se Dianiny svatební šaty díky jejímu kultu legendou. Jejich cena je nepředstavitelná a dodnes se pravidelně zapůjčují z majetku princů Williama a Harryho a vystavují po celém světě.
Velké i pokecané. Devět zajímavostí o svatebních šatech princezny Diany |
Století královských svateb
Róba princezny Diany patří bezesporu k nejslavnějším svatebním šatům v historii, nebyly však zdaleka jediné, na kterých se odrazil dobový módní diktát. Nejsilnější osobnosti nevěst se však poznají podle toho, že se jejich volba neřídila trendy, ale naopak těžila z nadčasovosti.
Přesvědčte se v galerii, jak se dobový styl oblékání odrazil na svatebních šatech královských nevěst:
 |
1923 Elizabeth Bowes-Lyonová
Období po první světové válce znamenalo v dámské módě nejen odklon od viktoriánských siluet ke rovnému splývavému střihu a sníženému pasu, ale také přechod k jednoduchosti a většímu pohodlí. Módní znalci se dosud shodují, že svatební šaty Elizabeth Bowes-Lyonové, později známé jako královna matka, patří k nejjednodušším svatebním šatům vytvořeným pro královskou svatbu.
Elizabeth si vzala prince Alberta, druhorozeného syna krále Jiřího V., v roce 1923 a tehdy ještě netušila, že řízením osudu se z něj jednou stane král Jiří VI. Šaty nové vévodkyně z Yorku kombinovaly aktuální módu i tradiční rodové symboly, například věneček z bílých růží z Yorku.
Nová tradice královských nevěstKrálovna matka během své svatby cestou do opatství míjela symbolický Hrob neznámého vojína, který jí připomněl bratra padlého v první světové válce. S dojetím zde položila kytici a od té doby je svatební kytice každé královské nevěsty na tento hrob po obřadu umístěna. |
1947–1973 princezny Alžběta, Margaret a Anna
Její dcera Alžběta, která se má v budoucnu stát Alžbětou II., nikdy nekladla módu na první místo. Její svatební a korunovační šaty tedy vždy skrývaly důležité poselství, v případě svatby výšivky zobrazující obilné klasy, růže Yorku, pomerančové květy a hvězdy, které představují obraz obnovy poválečné Británie i naděje manželského života. Dvorní návrhář Norman Hartnell vytvořil šaty nejen pro ni, ale i pro její sestru Margaret, tentokrát však zcela v duchu šedesátých let.
Naproti tomu model princezny Anny vyvolal ve své době rozpaky, protože vysoký stojáček a široké rukávy působily k postavě nevěsty příliš usedle. Na druhou stranu dokonale odrážely nejen styl konzervativní styl sedmdesátých let, ale i praktickou sportovní a esenciálně britskou osobnost princezny Anny.
Princezna Margaret psala dějiny, ale zradu své sestře královně nikdy neodpustila |
90. léta a přelom milénia Sophie a Camilla
Po princeznovských modelech lady Diany a Sarah Fergusonové však tylu i krajek postupně ubývalo. Sophie Rhys-Jonesová, která si v roce 1999 vzala prince Edwarda, nejmladšího syna královny Alžběty, zvolila šaty kryté bohatě vyšívaným kabátem, který působil velmi elegantně a decentně.
Podobný svatební kabátový outfit měla v roce 2005 i druhá manželka prince Charlese Camilla, jen v kombinaci šedomodré a zlaté barvy, která je z hlediska královské tradice u druhé svatby vhodnější než čistě bílá.
Královské svatby princezny Eugenie, prince Harryho a prince Williama
2011–2018 Kate, Meghan i Eugenie
O další svatbu století se v roce 2011 postaral princ William. Jeho dlouholetá partnerka Kate Middletonová měla během desetiletého čekání na zásnubní prsten dost času, aby si vypěstovala cit pro módu adekvátní budoucí královně. Svatební šaty, které pro ni připravila Sarah Burtonová z módního domu Alexandra McQueena, propojovaly řemeslnou dokonalost s klasickými prvky, jako úzký pas, výstřih do V a dlouhé krajkové rukávy. Největší význam měla opět výšivka představující růže, bodláky, narcisy a trojlístky, tedy symboly Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska.
Úplně novou rovinu jednoduchosti pak do svatebních šatů přinesla Meghan Markleová s čistě bílými šaty jednoduchého střihu s lodičkovým výstřihem, které návrhářka Clare Waight Kellerová z Givenchy postavila na pouhých šesti švech. Právě konec „desátých let“ přinesl absolutní minimalismus s maximálním důrazem na kvalitu zpracování a materiálu i jasný vzkaz nevěstiny identity.
Místo erbů a symbolů vsadila pak princezna Eugenie na osobní vzkaz, který její šaty ukrývaly, nebo přesněji odkrývaly. Trvala totiž u svých svatebních šatů na hlubokém výstřihu do zad, který odhaloval jizvu po operaci skoliózy, která vypráví především její osobní příběh.
Šaty stvořené pro Wimbledon. Tak se Kate obléká na kurty už od roku 2011 |
2020 princezna Beatrice
Začátek dvacátých let 21. století byl poznamenán pandemií covidu, návratem k intimnímu rodinnému obřadu i řadě hodnot, na které se v novém tisíciletí začínalo zapomínat. Princezna Beatrice, druhá dcera prince Andrewa, si nenechala šít nové šaty, ale pouze upravit model společenských šatů, který Norman Hartnell v šedesátých letech navrhl pro královnu Alžbětu. Současné úpravy trochu potlačily široké šedesátkové sukně, ale uchovaly dobový glamour s bohatým zdobením. šaty si tak uchovaly mírně romantický nádech, aniž by ztratily na eleganci.
Nešlo však pouze o rodinnou kontinuitu, ale o upoutání pozornosti k tématu udržitelnosti a šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí, kterým se královská rodina dlouhodobě zabývá. K šatům princezna zvolila stejnou tiáru, jakou měla královna Alžběta v den své svatby v roce 1947. Století královských svateb se tak symbolicky uzavřelo.
Svatební šaty v zrcadle dějin
Pokud vidíme v historizujících filmech nevěstu v bílých svatebních šatech, jedná se spíše o stereotypní představu autorů nebo symbolický můstek k současnému divákovi než o historický fakt. V evropské tradici totiž neexistovala konkrétní barva šatů, kterou by nevěsty cíleně volily. Oblékaly se především podle dostupných možností, později také dle soudobé módy.
Středověk a novověk Svatba jako součást statusu
Ve středověku a novověku odrážela nákladnost svatebních šatů, drahé látky, výšivky, šperky a kožešiny především společenský status nevěsty a její rodiny. U chudších vrstev, měšťanských a venkovských vrstev se pak jednalo o sváteční oblečení, než výlučně svatební model. Pokud si ženy nechaly nové šaty šít, počítalo se s nimi i nadále jako se slavnostním oděvem.
Žádná barva nebyla výlučně svatební, naopak čím výraznější odstín, tím lépe. Podle některých zdrojů patřila mezi oblíbené barvy modrá, která odkazovala na modrý plášť, v němž byla ve výtvarném umění zpodobňována Panna Marie, svatební symbolika ji pak spojuje s nadějí a věrností. Neexistuje však dostatečné množství dobových dokladů, které by to potvrzovaly.
Tradici bílých svatebních šatů má na svědomí britská královna Viktorie. Její něžná róba z roku 1840, zdobená slavnou honitonskou krajkou, ženy natolik pobláznila, že se prakticky přestaly vdávat v čemkoliv jiném. Móda se z Británie rychle rozšířila a od počátku 20. století bílá svatbám v západní civilizaci dominuje. Krajka se zase stala jedním z nejoblíbenějších materiálů.
19. století První zdokumentované bílé šaty
Traduje se, že první nevěstou, která oblékla bílou barvu, byla královna Viktorie při své svatbě s Albertem v roce 1840. Nedá se to však tvrdit absolutně, protože i dříve se bílé a světlé barvy u nevěst vyskytovaly. V běžném životě sice byla bílá barva a její odstíny odstíny velmi nepraktické, protože se těžko udržovaly. Pokud však nevěsta zvolila bílé šaty, mohla tím mimo jiné vysílat signál, že je její rodina dobře situovaná a může si dovolit šaty, které nemusí sloužit ke každodennímu nošení.
Od královny Viktorie se spojení bílých šatů a svatby datuje především proto, že tato událost byla i ve své době celosvětově výborně medializovaná a vytvořila představu nevěsty v bílých šatech se závojem, ke které se postupně připojila i symbolika čistoty a nevinnosti.
20. století Nástup jednodušších střihů
Až počátek dvacátého století přinesl zásadní změnu, kdy se svatební šaty postupně proměnily ve speciální typ oděvu na jednu příležitost, který navazoval na aktuální módu. A to včetně závoje a vlečky.
Na výstavě Zlínské nevěsty v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně bylo možné si prohlédnout vývoj svatebních šatů od roku 1800
K vidění zde byly i svatební šaty, ve kterých se v roce 1912 vdávala Marie Baťová za Tomáše Baťu
30. léta a 40. léta však znamenala další posun ke střídmosti. Vedle svatebních šatů se šily také kostýmky a v dobách válečného nebo poválečného nedostatku se pro tuto událost opět využívaly slavnostní, nikoli výlučně svatební šaty v odstínech, bílé, krémové, slonové kosti, ale také béžové, světle růžové či modré.
Trendy svatební šaty 2026: od boho a vintage po glamour s perlami a stojáčkem |
