Psal se rok 1873. V okolí amerického San Francisca doznívala zlatá horečka, stále sem však mířily tisíce lidí toužících po bohatství. Muži pracující v drsných podmínkách zlatých dolů potřebovali odolné kalhoty, které by je při náročné manuální práci nezradily.
Jeden měl nápad, druhý kapitál
Na scénu tehdy vstoupil krejčí Jacob Davis, který se specializoval na výrobu pracovního oblečení, s přelomovým nápadem. Na zvlášť vytížená místa, tedy do rohů kapes a na poklopec, našil nýty – ty drobné kovové věcičky, které nás dnes někdy nutí zamýšlet se, k čemu jsou vlastně dobré.
Jacob Davis byl sice vynalézavý člověk, co mu však chybělo, byl kapitál pro patent a širší distribuci těchto zesílených pracovních kalhot. Kontaktoval tedy Leviho Strausse, svého dodavatele, židovského obchodníka s látkami původem z Německa.
Dne 20. května 1873 si Davis a Strauss nechali nápad patentovat a na svět přišly první kalhoty s kovovými nýty. I když se 20. květen někdy označuje za den, kdy se zrodily džíny, není to tak úplně pravda. Nejdřív se nýty našívaly na kalhoty z hrubého bavlněného plátna.
Teprve později jej nahradil těžký kepr, kterému se říkalo serge de Nîmes – zkráceně denim. Pojmenován byl podle města ve Francii, kde se původně vyráběl. Strauss si však látku nenechal dovážet z Evropy, nýbrž z textilky Amoskeag Mill v Manchesteru ve státe New Hampshire.
Džíny jsou sex. Brooke Shieldsová v kontroverzním spotu spustila revoluci |
Počátky zmizely v plamenech
V této době se džínám říkalo „overalls“. Od těch dnešních byly skoro k nerozeznání. Tedy až na pár drobných detailů: poklopec byl na knoflíky místo dnes běžněji používaného zipu, na zadku měly pouze jednu kapsu a vzadu se stahovaly pomocí přezky. Tu si však mnozí majitelé párali nebo stříhali, aby mohli džíny stáhnout opaskem. Jinak ale měly klasický rovný střih s vyšším pasem. Každé byly trochu jiné, hrubý denim se totiž snadno a rychle podřídil postavě nositele.
Jak se džíny vyráběly, není úplně jisté. Kvůli ničivému zemětřesení a následnému požáru přišla firma v roce 1906 o téměř všechny dokumenty ze svých počátků. Můžeme tak pouze odhadovat, že v továrnách se šily jakési polotovary, které se dále zpracovávaly ručně.
Arcuatebyl (a stále je) tak ikonický, že za druhé světové války, kdy výrobu omezil nedostatek materiálů, se oblouky na kapsy alespoň kreslily. |
Svědčí o tom jeden ikonický detail, dvojité „obloukovité“ prošití zadních kapes. Tento prvek se dnes nazývá „Arcuate“, což je název pocházející z řeckého označení pro „luk“. Ochrannou známku dostal až v roce 1943, ale našíval se na džíny již dlouho předtím ručně, nejspíš dle fantazie té které švadleny nebo krejčího v podnicích Levi’s.
Původní džíny ještě neměly slavné označení 501, to přišlo až na konci 19. století, kdy firma Levi Strauss & Co. zavedla číselné značení svých produktů. Číslo 501 dostal klasický rovný model s nýty. Jestli mělo nějaký hlubší význam, si kvůli zmíněnému požáru opět nemůžeme být jistí.
V roce 1936 se objevila i slavná červená textilní nášivka Levi’s Red Tab na zadní kapse, která dnes patří mezi poznávací prvky značky.
Levisky stále kralují ve světě denimu
Zprvu džíny nosili dělníci, farmáři a horníci, rychle si ovšem získaly širokou oblibu pro svou pevnost a odolnost. Po druhé světové válce se staly běžným úkazem i mimo pracovní prostředí. Hollywoodské hvězdy jako Marlon Brando a James Dean povýšili jejich status tím, že je oblékali ve filmech Divoch (1953) a Rebel bez příčiny (1955).
Jaké další modely se zapsaly do dějin? |
Mladá generace v nich ne náhodou našla symbol rebelství a svobody, což v šedesátých letech potvrdilo i hnutí hippies. V sedmdesátých a osmdesátých letech přišla nová éra: Levi’s 501 se dostaly na hudební scénu. Oblíbili si je tehdejší rockové hvězdy i punkeři. Mick Jagger, Bruce Springsteen nebo Kurt Cobain – ti všichni denně nosili Levi’s 501.
V devadesátkách zažily další boom díky vlivu streetwearu a hip-hopové kultury. Baggy styl s širšími nohavicemi sice na chvíli odsunul klasické 501 na druhou kolej, ale nikdy je úplně nezastínil.
Dnes jsou džíny skutečným úkazem, kouskem, který nevyšel z módy víc než 150 let. Jen těžko bychom pátrali v paměti po obdobně úspěšném oblečení. Původ jejich úspěchu je jasný: odolnost, nadčasovost, univerzálnost.
Panuje obecná shoda, že se tyto pracovní kalhoty hodí ke všemu. Od lodiček a saka až po tenisky a mikinu. Zažité módní pravidlo stále dobře funguje, tak nač jej měnit.
Nemalou měrou k oblibě džín jistě přispělo i pohodlí, které přinášejí. Zvlášť ty, kterým jsme věrní delší dobu, se dokonale přizpůsobí naší postavě a zvyklostem.
Patent na kalhoty zesílené pomocí nýtů vypršel už v roce 1890 a od té doby vzniklo neskonalé množství verzí různých firem. Nicméně je to stále značka Levi’s, konkrétně její model 501, která si drží pozici královny mezi denimem.
