Na dovolené se většinou oblékáme jako někdo jiný. Klidně si přivezeme onu sukni s velkými oky, ačkoli doma bychom si ji vzaly jen stěží. Protože co by na to řekli sousedi.
Snaha přizpůsobit se teplotám, na které nejsme zvyklí, znamená, u většiny lidí mimoděk, polevit v dress kódu. Nahrává tomu i uvolněná nálada a relax, které k dovolené patří. Ne náhodou jsou na dveřích italských kostelů vyvěšeny zákazy nošení plavek. Někdy je těžké nenechat se ovládnout pocitem, že na dovolené se smí cokoli.
Obvykle máme zažitou představu o tom, co si ženy v dané destinaci oblékají. Chceme si vyzkoušet, jaké to je, být jimi. Zapadnout. Paradoxně se přitom stane úplný opak. „Klišoidní“ outfit okamžitě prozradí, že jsme turisté. Když jsem letos navštívila Paříž, neubránila jsem se a z uzarděním přihodila do kufru pruhované tričko a baret. Turistek oděných podobně jako já zde byla celá řada, zatímco Pařížanka nejspíš žádná.
Vodní korzety i závaží v lemech. Nahlédněte pod pokličku historie plavek |
Svou roli hrají i sociální sítě. Nemálo lidí touží po fotce ve „virálních“ šatech na Španělských schodech v Římě. Naše obvyklé oblečení by vypadalo… Nu, příliš obyčejně. Všimněme si také zajímavého trendu: dejme tomu před patnácti lety jsme fotili místa a věci. Nyní fotíme sebe. Místa a věci se staly kulisami. A tomu samozřejmě musí odpovídat i výběr oblečení.
Přizpůsobení lokalitě a posouvání dress kódu do neprozkoumaných vod však není záležitost dneška. Odvážné byly relaxující dámy už před dobrými sto lety.
V Turecku Turkem, v Persii Peršanem
Díky pohodlnému cestování si nyní můžeme dovolit být vysoce nepraktičtí. Kdysi ovšem cestovat znamenalo podstoupit značné nepohodlí. Rozmary počasí, bahnité cesty, spaní na divoko… Komfort byl tedy základ.
Ve středověku a raném novověku cestovaly pouze nejvyšší vrstvy, obchodníci, vojáci a poutníci. Jejich oblečení bylo praktické, mělo je uchránit před nástrahami na cestě. Vlněné pláště, kápě, klobouky s širokou krempou a třeba i dřeváky, které se nasazovaly jako ochrana na boty, byly nepostradatelné. Všechno se dalo lehce čistit a udržovat.
Retro nafukovačky, limo a opálená těla. Nostalgické vzpomínky na léto u vody |
V cizí destinaci se tehdejší poutníci pohybovali lehce ušmudlaní a nepatřiční. Existovaly samozřejmě výjimky. Mladí šlechtici, vyrážející na kavalírské cesty, kde získávali vzdělání i zkušenosti, museli prezentovat svůj dobrý původ nákladným šatníkem.
Řada dávných cestovatelů však začala v zahraničí oblékat tamní módu. Chtěli se přizpůsobit klimatu, vyměnit své ošuntělé svršky, ale šlo také o bezpečnost: příliš vyčnívat mezi místními mohlo být na škodu.
„Když cestujete z Konstantinopole, Smyrny nebo Aleppa s karavanou, přísluší každému chovat se podle způsobu dané země: v Turecku jako Turek, v Persii jako Peršan. Jinak byste byli považováni za směšné, ba někdy by vám na některých místech sotva dovolili projít.“
Jean Baptiste Tavernier, 1677
Někteří z nich si oděvy dovezli domů, jiní si cizí módu črtali do svých deníků. Cestovní album s celou řadou kostýmů vytvořil třeba anglický obchodník Peter Mundy na cestách po Osmanské říši.
Situace se změnila s rozvojem dopravy v 19. století. Pevninu začaly křižovat koleje, vodní plochy zase parníky. Lidí, kteří si mohli dovolit cestovat, přibývalo. Samotná cesta stále vyžadovala především praktičnost. Kombinace větru a sazí z komínů parníků a parních lokomotiv, na moři navíc slané vody, vyžadovala teplé, odolné a nijak přehnaně luxusní oděvy. Některé cestovatelské příručky doporučovaly oblékat staré věci, kterých se dotyčný mohl posléze bez výčitek zbavit.
Lesk, šňůrky i vykrojené kalhotky. Jaké jsou plavkové trendy na léto 2026 |
Bylo třeba dbát i na dekorum, přeci jen byl člověk donucen pohybovat se mezi cizími lidmi, na malém prostoru s minimem soukromí. Zavazadla nemohla být příliš objemná (pokud si dotyčný nepřiplatil za větší zavazadlo, které se ukládalo do zavazadlových vagónů nebo do podpalubí), a tak si cestovatelé museli dobře rozmýšlet, co si vzít s sebou.
Dobové příručky hovoří o několika sadách hladkého prádla bez krajkových lemů, které by přestály bez úhony hotelovou čistírnu. Dále šaty bez lemů a krajek, protože se jen obtížně udržovaly čisté. Barvy a látky odpovídaly cílové destinaci. V chladnějších se nosila vlna a tmavší barvy, v teplejších, třeba v Itálii či v Egyptě len, hedvábí v bílé, khaki či béžové barvě.
25. května 2015 |
Nezbytným doplňkem byl slunečník, často lemovaný zelenou látkou, protože se věřilo, že zelená chrání oči. Někdy také závoj, který nositelku ochránil před pískem, a opět zelené sluneční brýle.
Už v 19. století vznikaly přímořské resorty. Lidé využívali léčivých účinků mořské vody a čistého, solí prosyceného vzduchu. Tehdejší koupací oděv zabral v kufru mnohem větší místo než dnes. Vidina odhalené kůže byla pro tehdejší konzervativní společnost nemyslitelná. „Plavky“ té doby se tak skládaly z bavlněných nebo vlněných šatů s dlouhými rukávy, punčoch a bot. V mokrém stavu vážily průměrně neuvěřitelných jedenáct kilo.
„Dámy chodí do lázně oblečené v úboru z dobrého žlutého plátna, které je tuhé a široké s velkými rukávy jako mívají knězi. Když zvlhnou, neukážou se obrysy těla jako je tomu u jiných látek.“
Dobový popis koupacího úboru z 19. století
Z hnutí hippie těžíme dodnes
Ve dvacátém století už bylo cestování mnohem čistší. S rozvojem luxusních vlaků a lodí se i samotná cesta stala společenskou záležitostí. Luxusní šaty a obleky si nyní našly cestu i na palubu lodi či vlaku. Vzpomeňme třeba na některý díl Hercula Poirota či na film Titanic. Lidé se ve vlacích i na lodích seznamovali, navazovali prospěšné kontakty, zkrátka dělali dojem.
Přímořská letoviska se také proměnila. Ani tady už nešlo tolik o zdraví jako o společenský život. Ženská móda směřovala především v meziválečném období k neformálnosti. Mezi dovolenkové kousky přibyla lehká pletenina, halenky vázané za krkem a proužky, šaty a sukně se zkracovaly. Koupací oděvy stále více připomínaly současné jednodílné plavky.
Díky uvolněné plážové módě byly na milost vzaty také dámské kalhoty. Ve městech panoval ve dvacátých i třicátých letech přísný zákaz nošení kalhot ženami. Pro pláže ale platila jiná pravidla. Zmíněná Coco Chanel uvedla na trh rozevláté kalhotové kostýmy, kterým se možná trochu posměšně říkalo pyžama. Dámy je mohly nosit na pláži i v přilehlých, otevřených kavárnách.
Kalhoty tak postupně přestávaly být něčím šokujícím, lidé si na ně zvykli, a tím si ke konci třicátých let našly svou cestu do měst jako součást formálního oděvu. Už v té době tedy můžeme vysledovat onu uvolněnost dress codu, kterou u moře pozorujeme i dnes.
„Letní dny a sluncem políbené moře a písek si žádají šťastné ženy a dívky v nejnovějších koupacích úborech, plážových pyžamech a přehozech, nezapomínaje přitom na ony početné doplňky, jimiž nás Paní móda obdařila: klobouky, boty, tašky a slunečníky.“
Deník Otago Witness, 1928
Ekonomická prosperita poválečné éry, spojená s rozvojem komerčního létání, přinesla dovolenkový šatník v moderním slova smyslu. Lidé vyhledávali oděvy, které byly lehké, skladné a nemačkaly se. Nové umělé látky byly pro tento účel ideální.
Plážová móda odrážela obecné trendy, dohnala je však k rozevlátosti a maximálnímu pohodlí se špetkou extravagance. V sedmdesátých letech se rozšířily tuniky, volné haleny, kaftanové šaty, kapri kalhoty a také velké vzory a batika. Hnutí hippie jakoby obsáhlo všechno to, co od plážové módy požadujeme. Většina těchto kousků je součástí plážové módy dodnes.
Už žádná panika u skříně. Co nám AI poradila sbalit si k moři i pod stan |
Ve stejné době vycítili potenciál dovolených také módní návrháři. Slavné značky začaly vydávat mezisezonní kolekce, zvané cruise nebo resort kolekce (tedy doslova „pro plavbu“ nebo „do resortu“), plné dovolenkových kousků. Premiéru mají tradičně v nejsychravějším měsíci roku, v listopadu. Vysvětlení je jednoduché: právě tehdy utíkají movití klienti za teplem do Karibiku nebo ke Středozemnímu moři.
Moderní cruise kolekce mixují tichý luxus a námořnické nebo havajské motivy: proužky, zlaté knoflíky, červenou, bílou a modrou barvu, obrázky palem, ovoce či ibišku a jiných květů. Neobejdou se bez klobouků, slunečních brýlí, sandálů, ale i sportovních sak pro pány a dlouhých, formálnějších šatů pro dámy. To pro případ, že klienti chtějí vyrazit na romantickou večeři do honosné restaurace. Stále platí, že největší úspěch mají lehké, skladné materiály. Doba ale opět fandí těm přírodním: bavlně, hedvábí, lnu, rayonu nebo modalu.
Jak už to tak bývá, manýry bohatých se rozšířily i do nižších vrstev. Řetězce se každoročně vytasí s širokou škálou maxi šatů, strakatých tunik a háčkovaných přehozů na plavky. Ty se však na rozdíl od cruise kolekcí v obchodech objevují už na jaře. Tedy právě včas, abychom stihli nakoupit, než v létě vyrazíme na dovolenou.
