Jak jste se dostala k módnímu návrhářství?
Oděvní obor jsem si prosadila přes počáteční nesouhlas rodičů. Nejdříve jsem se z vlastní vůle vyučila řemeslu a nikdy jsem nelitovala. Následně jsem vystudovala oděvní průmyslovku a design krajky a výšivky. Poté jsem pracovala ve špičkových módních salonech, a tam jsem vnímala tvorbu jiných návrhářů, pro které jsme pracovali.
Vždy se mi velmi líbila tvorba ze zahraničí. Mým idolem byl Giorgio Armani, který nedávno bohužel zemřel. Dokonalost jeho tvorby je nepopsatelná. Dalšími vzory jsou pro mě značky Dior a Chanel.
Zpočátku jsem navrhovala pro sebe nebo pro kamarády, protože jsem měla bohužel jednu špatnou vlastnost, kterou má asi mnoho lidí mé generace – nevěřila jsem, že jsem dost dobrá. Když vnímáte takovéto špičkové vzory, tak máte pocit, že jste pouhý outsider. Ale stále jsem něco vymýšlela a tvořila, a tak to postupně volně přešlo k tomu, že jsem začala navrhovat a vytvářet modely v širším počtu.
Vnímala jste svůj módní cit už od dětství?
Určitě. Od dětství mám lásku k estetice. Je jedno, jestli to je oděv, bytový design, architektura nebo příroda. Látky se mi líbily vždy, a měla jsem štěstí, že jsem od raného dětství věděla, co chci dělat.
Měla jsem dvě spolužačky, jejichž rodiče obchodovali s látkami a kůžemi. Pracovali v Centrotexu a Exicu, což byly podniky zahraničního obchodu. Dvakrát ročně nám dávali nepotřebné vzorky těchto luxusních materiálů a já, protože jsem v dětství byla často nemocná, jsem z těchto vzorků tvořila modýlky na panenky. Odtud pramení má celoživotní láska k přírodnímu hedvábí, kašmíru nebo pravé kůži.
Dagmar VybíralováMódní návrhářka Navrhovala kostýmy pro Národní divadlo, uniformy pro designové hotely i špičkové aerolinky. Mimo jiné oblékala bývalou první dámu Olgu Havlovou a další osobnosti. Dnes má několik vlastních úspěšných značek – DAVY (firemní oděvy), DV (individuální tvorba) a značku nočního prádla DEAVÉ. Na její tvorbu se můžete podívat na webových stránkách nebo na Instagramu. |
V té době jste se asi moc nemohla inspirovat v běžných obchodech, kde bylo všechno dost uniformní…
Uniformitu jsem vnímala velmi. V té době byl buď Tuzex, kde se daly koupit hezké látky z dovozu za bony, nebo se nějakým zázrakem stalo, že se na pultech občas objevilo zboží takzvaně ze Západu a samozřejmě na něj stály fronty.
Já jsem byla hodně kritická k tomu, co se nabízelo na trhu. Začala jsem pracovat na modelárně Oděvní služby, kde se tvořila modelová konfekce Pragomóda, což byla v tehdejší době luxusní značka. Tehdy jsem s dalšími vybranými kolegy vytvářela na základě návrhů od erudovaných návrhářů střihové konstrukce, prototypy modelů i dozor při výrobě této luxusní konfekce.
Dnešní mladá generace to asi nebude chápat, protože jsou na trhu spousty věcí v dostatečném množství. A mohou si vybrat. Ale víte, on to pro nás na druhou stranu byl takový adrenalin. Já mám slabost pro boty a kabelky, takže když jsem takzvaně ulovila třeba luxusní kozačky z Itálie, tak to pro mě bylo úplně snové.
Věříte dodnes v sílu doplňků?
Doplňky jsou velmi důležité. Pokud dá někdo na přehlídce k modelu špatné boty nebo špatné doplňky, tak ty modely úplně zabije. Ale platí to i naopak. My hodně stavíme na tom, aby byl model dotažený do každého detailu včetně doplňků, které mám moc ráda. Originální použití doplňků pomáhá i v odlišení se od ostatních.
Jak vnímáte dnešní módu v dobách sociálních sítí?
Síla sociálních sítí je neskutečná, ať už v dobrém, nebo ve zlém, a to platí i na poli módy. Bez sociálních sítí se dnes nikdo neobejde. V dobrém jsou pro mnoho lidí inspirací, pomůckou a v tom zlém jsou často propagátorem takzvaného „hadříčkování“, což pro mě znamená, že tyto oděvy nejsou dobře ušité a materiály jsou velmi nekvalitní, takže mají jepičí život.
Móda je dnes v chaosu, věřím v návrat elegance, říká návrhář Ťapťuch |
Ale nikdo nepotřebuje mít doma obrovské množství oděvů a obuvi. Lidi to ani nevede k hlubšímu estetickému cítění. Vždycky jsem razila kvalitu před kvantitou. Tvrzení mnohých lidí, že si nemohou dovolit nic dražšího, jsou pro mě neopodstatněná. Kdybych někoho postavila k jeho plné skříni a spočítala bych s ním, za kolik peněz pořídil ty takzvané „hadříčky“, tak by byl určitě překvapený, kolik peněz často zbytečně vydal. V této hodnotě by si mohl dovolit sice méně kousků, ale zato kvalitní kombinovatelnou módu.
Ještě bych to mohla pochopit u nejmladší generace, která chce módní výstřelky. Potkávám mnoho mladých dívek, která jsou hezké, ale už mají napíchané rty a umělé dlouhé nehty. Ztrácejí tak originalitu nejen v oblečení, ale i ve zjevu. Tam by sociální sítě mohly působit více výchovně.
Mladí se ale od sebe nechtěli úplně odlišovat ani v jiných generacích…
To máte pravdu. Když jsem byla mladá, byl nedostatek čehokoliv, a tak bylo hned poznat, když si někdo něco přivezl ze Západu. Trendy se sledovaly. Kdo měl třeba džínovou sukni určitého západního střihu, tak byl in. Kdo si nemohl nakoupit věci v Tuzexu, šil si napodobeniny, takže to bylo vždycky. Ale myslím si, že z těchto důvodů vládla větší originalita a kreativita.
Dnes je to jiné, je pohodlnější si jít cokoliv koupit. Protože se angažuji v boji o záchranu řemesel, tak si myslím, že by se tyto věci jako je estetika a tvůrčí předměty měly zavádět do základních škol. Mladiství nemají dostatek informací, a přestože jsou sociální sítě, tak je ani nenapadne hledat si tam kvalitní inspiraci.
Učňovské obory zapadají a ten, kdo se jde učit, tak to ani nechce dělat. Myslím, že problém je, že školy nezavádí tyto předměty, a kdo je takzvaně „hloupý“, tak jde na učňák. Společnost si myslí, že v tomto oboru se nedá dosáhnout žádných met, ale to je zcestný názor. Má-li žák dostatek informací a chuť se učit, může dosáhnout velkých úspěchů.
Když mi sem děti přijdou a já se jich ptám, co chtějí dělat, tak nevědí, co budou dělat po vyučení, nebo řeknou, že to dělat nebudou. Případně řeknou, že chtějí být návrháři. Neuvědomují si, že návrhářů je obrovský přetlak. Dříve existovaly ještě velké továrny, pro které návrháři navrhovali, byla to svým způsobem prestiž a bylo pro koho navrhovat. Ze školy v té době ale vycházeli dva návrháři ročně a dnes každá oděvní škola, která se otevře, nabízí obor návrhářství.
Mladým nikdo v začátku nevysvětlí, že navrhovat mohou, ale že nemohou živit chiméru, že teď vystudují a hned budou navrhovat. Mnohé oděvní firmy teď zápasí s existenčními problémy a nemohou si dovolit najmout návrháře. Případně ti mladí lidé musí mít bohaté rodiče, kteří jim v začátku pomohou.
Po revoluci měli lidé euforii a radost ze změny a kromě mnohého se zlepšilo i odívání. Teď mi připadá, že jak je ve společnost nenálada, tak o sebe lidi přestávají dbát. Do centra občas jedu metrem nebo tramvají a najít tam hezky upraveného člověka se rovná hledání perel.
Myslíte si, že u mladých lidí péče o sebe upadá?
Nejsem úplný pesimista. Nikdy není všechno jednoznačné. Je mnoho mladých lidí, kteří dbají o svůj celkový vzhled. Ale bohužel je také spousta mladých často obézních, kteří se na sebe nedívají sebekriticky. Jsou sice moderně oblečení, ale nevhodně pro jejich postavu. Obézní dívky chodí s holým pupíkem, mají špinavé tenisky, legíny a neupravené vlasy. To mi opravdu vadí.
Návrhářka Kladošová vytvořila nové inspirativní dílo |
Když má muž oblek a k tomu okopané, špinavé boty, tak to u mě úplně prohrál. A zase jsme zpátky u toho, že by se už na základní škole měla učit estetika. Z toho jsem docela smutná.
Po revoluci měli lidé euforii a radost ze změny a kromě mnohého se zlepšilo i odívání. Teď mi připadá, že jak je ve společnost nenálada, tak o sebe lidi přestávají dbát. Do centra občas jedu metrem nebo tramvají a najít tam hezky upraveného člověka se rovná hledání perel. Ale nechci působit jako pesimista.
V Praze už byl zrušený obor pánský krejčí, což je úplná tragédie. Děti se navíc nemají chuť učit. Je to ale dané tím, jestli člověk po tom oboru touží, nebo ne. Armani měl krejčího, který pro něj pracoval celý život, byl obětavý a Armani ho ctil. Vážil si jeho vysoce kvalitní práce.
Já něco navrhnu, ale stále mi to někdo musí krásně ušít, což je v dnešní době veliký problém. Proto se snažím apelovat na ministerstvo a úřady. Všichni teď mluví o umělé inteligenci. Těmto pokrokům se nikdo nebrání, ale když se zruší učební obory a lidé nebudou mít odborné a estetické vnímání, budou sedět u počítače a krmit ho informacemi, nejsem si jistá, že vše lze nahradit.
Přitom se mi zdá, že s novými módními značkami jako kdyby se v poslední době roztrhl pytel.
Ano, v poslední době vznikla spousta nových značek. Některé mají finanční zázemí, ale chybí jim kvalitní odborníci, a to se velmi rychle projeví. Další budují své jméno pomalu a o to pilněji.
Posouvat se dál je velmi náročné. Mnozí si myslí, že navrhovat oděvy je jednoduché. Móda se ale mění neuvěřitelně rychle a vždy přichází protipól. Teď jsou v módě oversize kousky, kde se nějaký ten nedostatek ztratí, ale až zas přijdou do módy upnutější dobře padnoucí věci, tak tyto firmy zjistí, že potřebují odborníka, a toho je v dnešní době velmi těžké najít.
Většina lidí nedostatky hned nepozná, takže odborná neznalost některým značkám docela dlouho prochází. Často v tomto oboru vnímám outsiderství skryté za přehnaným sebevědomím. Některým návrhářům chybí zdravá sebekritika a pokora.
Bláznivé kreace i hold recyklaci. Jak vidí budoucnost módy mladí návrháři |
Pro mě a moji kolegyni je to někdy až smutně úsměvné, protože my ty nedostatky vidíme. Já než bych na trh vyšla s něčím, s čím nejsem spokojená, tak s tím raději nevyjdu. Samozřejmě fandím mladým lidem, kteří mají odvahu, uchytí se a mají i přes překážky chuť na sobě stále pracovat a posouvat se dál.
Když klient nebo klientka vstoupí do dveří, napadne vás hned, co by mu nebo jí slušelo?
Samozřejmě něco vidím. Já se ale s novou klientkou nebo klientem vždy posadím, dáme si kávu a povídáme si o tom, jak žijí, co mají rádi, kam často chodí a jaké mají povolání, protože to jsou velmi důležité informace. Jinak se bude oblékat někdo, kdo často chodí na jednání nebo jezdí služebně do zahraničí, a jinak někdo, kdo žije spíše sportovně aktivní život.
Vidím, co by zákazníkovi slušelo, ale nikoho netlačím do stylu, který by mu nevyhovoval. Když přijde manažer nebo manažerka, kteří jsou zvyklí velet, tak určitě nepochodíte s tím, že jim něco budete přikazovat. Pracujeme na tvorbě šatníku postupně, bez nátlaku, a proto se k nám mnozí stále vracejí. Mám ráda dlouhodobou spolupráci, mnohdy znám celé rodiny, a to je velice milé.
Jak neutrácet za oblečení, které vám nesluší? Nechte si poradit od stylistky |
Kromě tvorby individuálních oděvů jste vytvořila i firemní oděvy pro spoustu prestižních značek. Jaká tvorba vás baví víc?
Samozřejmě mě baví nejvíce tvorba individuálních modelů. K tvorbě firemních oděvů jsem se dostala zcela náhodou a z tohoto důvodu jsem založila i svou firmu. Měla jsem štěstí a hned od založení značky DAVY jsem oblékala velké firmy. Firemní oděvy byly a jsou zdrojem mé obživy a díky nim si mohu hrát s individuálními modely.
K firemním oděvům jsme vždycky přistupovali nadstandardně a designově. Šla jsem si prohlédnout určitý hotel a na základě jeho stylu jsem vymýšlela uniformy, což mě velmi bavilo. Řešila se nejen funkčnost, ale samozřejmě i design. Důležitá byla i volba materiálu. Chtěla jsem, aby se lidé v těchto oděvech cítili komfortně. Když je člověk osm hodin v něčem, co mu nesedí a necítí se dobře, tak se to zcela určitě odrazí i v jeho pracovní morálce.
Uniformy musí být proti zakázkovým modelům i plně funkční. Když si například pilot sedne do letadla, tak musí mít pohodlí. A když po několika hodinách vyjde na letišti, tak musí vypadat stále dobře. Jak jinak by mohl reprezentovat svou společnost? Když potom přijde ten samý pilot k nám do ateliéru a nechá si ušít civilní oblek na zakázku, je to o něčem jiném. Můžeme sledovat poslední trendy, tvarování je úplně jiné včetně výběru zcela jiných materiálů.
Jakou tvorbu firemních modelů jste si užila nejvíce?
Realizací, na které ráda vzpomínám, je celá řada. Velmi mě baví spolupráce s Národním divadlem. Je to vždy výzva, protože kostýmy jsou zcela odlišné. Moc si vážím krásné spolupráce s Evou Jiřičnou pro hotel Maximilian a hotel Josef. Většinou jsme oděvy vyráběli právě pro designové hotely, soukromé letecké společnosti, VIP letiště, velké korporáty a tak dále. Oblékali jsme všechna pracovní zařazení.
Mám v sobě dost mužské energie, zastanu různě těžké práce, říká návrhářka |
Když potom vidíte, že si klienti nespletou hosta se zaměstnancem, tak víte, že se to povedlo a máte radost. Je krásné, když se vám vrací kladné reference i ze zahraničí. Co si budeme nalhávat, každý je trochu ješitný a toto je pohlazení po duši.
Pro jednu leteckou soukromou společnost velmi majetného majitele jsme realizovali uniformy pro piloty a letušky. Přivezli mi speciální kufr, kde byly všechny druhy použitých materiálů právě vyráběného letadla. Já jsem uniformy barevně a stylově navrhovala podle těchto prvků.
Realizace dopadla nádherně. Uniformy byly netradičně černé se zlato-béžovou a krémovou barvou. Největší odměnou bylo, když piloti a letušky přiletěli a v zahraničí se jich ptali, pro kterou společnost pracují, že mají nádherné uniformy.
Tvořila jste také pro Olgu Havlovou. Jaká byla klientka?
Řeknu na rovinu, že Olga neměla zakázkové šití ráda a brala to jako nutné zlo. Všichni víme, že nechtěla, aby se její manžel stal prezidentem, protože z této funkce vyplývá spousta povinností i pro první dámu a k tomu neodmyslitelně patří i odívání dle protokolu.
Na začátku jsme jezdili na nábřeží k nim domů a poté na Hrad. Někdy se stalo, že odmítla ten den zkoušet. Všechny zkoušky musely probíhat velmi rychle. U dámy tak zviditelněné chcete, aby vše bylo opravdu precizní.
Řeknu na rovinu, že Olga neměla zakázkové šití ráda a brala to jako nutné zlo.
Na mě ale byla velmi příjemná a opravdu normální. Díky tomu, že v tomto prostředí pracuji už dlouho, tak vysoce postavené lidi vnímám zcela normálně. Musíte umět vnímat, jaký ten člověk je, abyste věděli, jak s ním zacházet. Ona byla velmi upřímná, nestrojená a ten tak zvaný humbuk dělali lidé kolem ní.
Když jsme k ní jezdili, ochranka nás vyvezla výtahem až k nim a tam vše probíhalo velmi přátelsky. Pan prezident Havel tam chodil velmi elegantní a zkoušky i výběry návrhů probíhaly v příjemné atmosféře. Takže já na ni mám moc hezké vzpomínky.
Jaké modely měla ráda?
Modely, které nebyly náročné, protože ona byla spíš sportovnější typ, takže i večerní róby byly elegantní ale jednoduchého střihu. Do divadla ráda nosila například kalhotový kostým ze sametu. Pamatuji si, že byli s manželem na nějaké oficiální návštěvě ve Skotsku a panu Havlovi tam darovali károvaný skotský kilt.
Olga ho přinesla, a chtěla jej přešít na sukni. Bylo to hodně náročné, protože látka byla velmi těžká. Kilt byl navíc celoskládaný a když jsme jej rozpáraly, tak jsme zjistily, že jsou v rubu vystříhané všechny záhyby. Dalo mi hodně přemýšlení, jak vše střihově upravit, ale nakonec to klaplo.
Jaké máte plány do budoucna?
Protože mám tři značky – DAVY, což jsou firemní oděvy, DV což je individuální tvorba, a značku nočního prádla DEAVÉ, tak se opravdu nenudím. Kromě práce pro tyto moje značky chci nadále pomáhat talentovaným mladým lidem, kteří budou mít opravdový zájem se učit.
Ve Spolku krejčovském a oděvním se s kolegy budu snažit o záchranu tohoto krásného řemesla, které celoživotně miluji.
