Ačkoli jsou jejím rajónem už dlouhá léta USA, ona sama je rodilou Britkou. Práci v médiích měla Anna Wintourová dánu snad už do vínku. Je nejstarší dcerou Charlesa Wintoura, reportéra londýnských novin Evening Standard, a jeho americké manželky. V rodině měla i několik dalších úspěšných žurnalistů.
V jejích žilách putuje krev britské aristokracie. Dostatek financí i dobré rodinné zázemí zajistily Wintourové pohodlné dětství. Největší vliv na ni měl vždy její otec, kterému podle svých vlastních slov vděčí za dráhu žurnalistky.
„Myslím, že to byl právě otec, který za mě rozhodl, že bych měla pracovat v módním odvětví,“ nechala se slyšet.
Charles Wintour platil Anně lekce módního designu a zařídil jí práci v luxusním butiku. Cílil i na její vzdělání, v tomhle ohledu ho však zklamala, když v pouhých šestnácti letech střední školu opustila. Zdálo se jí totiž, že už jí nic nového nepřinese. „Módu prostě buď znáte, nebo ne,“ vysvětluje Anna své tehdejší rozhodnutí.
I bez vzdělání se dostala až na vrchol. Pomohli jí k tomu i vlivní milenci. Už v patnácti začala randit se staršími muži, často novináři, ve kterých cítila velký potenciál. I díky nim mohla přičichnout k prestižní žurnalistice.
V bouřlivých 60. letech byla Anna Wintourová rebelkou, která odmítala zapadnout mezi vrstevníky. Na střední škole bojovala proti přísným pravidlům oblékání, když si u své uniformy přešívala záhyby sukně tak, aby byla kratší. Ve čtrnácti si také nechala ostříhat vlasy na krátké mikádo, které se vedle slunečních brýlí stalo jejím charakteristickým znakem.
Poprvé ji z Vogue vyhodili
Na prahu dvacítky se stala asistentkou editora v magazínu Harper’s Bazaar.„Už tehdy jsem všem říkala, že bych jednou chtěla pracovat pro Vogue,“ vzpomíná Wintourová. Za prací se sice přestěhovala do New Yorku, ale byla pro své na tu dobu příliš bláznivé nápady po několika měsících z Bazaaru vyhozena.
Vystřídala několik dalších pozic v médiích, než se konečně naskytla možnost práce ve vytouženém Vogue. Pracovní pohovor s tehdejší šéfkou Grace Mirabellou však skončil katastrofálně, když jí Wintourová sdělila, že by místo „obyčejné“ redaktorské práce chtěla dělat rovnou tu její. Na další příležitost tak musela ambiciózní mladá žena čekat až do roku 1983, tentokrát už si ji nenechala uniknout. V té době se také usadila, k oltáři si ji dovedl jihoafrický psychiatr David Schaffer.
Den podle Anny Wintourové Anna Wintour je úspěšná, ale velmi vytížená žena Den podle Anny Wintourové
|
„Chci, aby Vogue byl čtivý, pikantní a sexy, nezajímá mě nic příliš luxusního nebo nudného. Chci, aby naše čtenářky byly energické, rozhodné ženy se svými vlastními financemi a širokým okruhem zájmů,“ říkávala v osmdesátých letech Wintourová. I pro svůj nový přístup, který se ukázal být dobrou strategií, se Wintourová stala v roce 1988 šéfredaktorkou americké redakce Vogue, po krátké epizodě v čele britské verze magazínu. Pro svůj nedostatek trpělivosti a tolerance dostala od podřízených ne úplně lichotivé přezdívky, jako třeba Výbušná Wintourová.
Právě díky ní se však na konci 80. let stal z upadajícího magazínu Vogue hit, jehož prodej dodnes dosahuje astronomických výšin. Wintourová stojí za novou politikou obálek, oblíbila si na nich celebrity, nikoli profesionální modelky, jak tomu bylo dříve. Ráda také spojuje dostupnou módu s tou luxusní. Hned v roce 1988 se na přední straně objevila izraelská modelka oblečená do obyčejných džínů a luxusního haute couture topu značky Christian Lacroix. Není třeba dodávat, že tehdy šlo o něco nevídaného.
O jejím chladném a pedantském chování se měl brzy dozvědět celý svět. Na začátku nového milénia se stala předlohou pro postavu všemi obávané šéfredaktorky módního magazínu v knižním bestselleru Ďábel nosí Pradu, na jehož motivy vznikl i stejnojmenný film. Autorkou románu je ne náhodou Lauren Weisbergerová, bývalá osobní asistentka Wintourové. Na paškál si ve svém dílku bere údajné Anniny kuriózní výstřelky.
Prý odmítá být na módních přehlídkách usazena na dohled od svých hlavních konkurentek a pověstná je i její nechuť nosit kabelku, kvůli které jí musí být neustále v patách dvě asistentky, fungující jako nosiči osobních věcí. Kdekdo by očekával, že se Wintourová urazí, ona naopak ukázala smysl pro humor, když se objevila na premiéře zmíněného filmu, jak jinak než v šatech značky Prada.
Trasu kvůli ní změnily i Concordy
Vydavatelství Condé Nast, pod které spadá i magazín Vogue, si svou šéfredaktorku a celebritu v jedné osobě hýčká. Její plat se pohybuje v desítkách milionů korun, kromě toho však dostává další miliony na nákup oblečení a doplňků. Kvůli tomu, aby se mohla co nejpohodlněji vídat se svým manželem žijícím ve Velké Británii, zařídilo v minulosti vedení mocné společnosti Condé Nast letecké spojení letadly Concorde mezi New Yorkem a Londýnem.
A taková nadstandardní péče není náhodná. Anna Wintourová patří už dlouhá léta k nejvlivnějším lidem v módní branži. I ve svých sedmdesáti letech nepřestává udávat trendy a z její přízně těží nejedna osobnost. Například návrháři John Galliano, Marc Jacobs i Alexander McQueen se na výsluní dostali i díky Annině zájmu o jejich tvorbu.
O síle jejího vlivu svědčí i to, že jí veřejnost trpí mnohé libůstky, které by jiným neodpustila. Kupříkladu zálibu v pravých kožešinách, nebo téměř neustálé nošení tmavých slunečních brýlí, které nesundává ani v přítomnosti britské panovnice Alžběty II. Celý svět přitom ví, co za tímto výstřelkem stojí. Když se jí v jednom rozhovoru ptali, proč brýle neodkládá, alespoň když je v místnosti bez oken, odpověděla prostě: „Schovávám se v nich před vámi i před světem.“
