Zdi od krve se snažíme promodlit, říká šedá sestra

aktualizováno 
V klášteře Šedých sester v Bartolomějské ulici v Praze se Nový rok šampaňským nevítá. Možná ještě před dvaceti let, kdy tu nebyly řeholnice, ale vězení Státní bezpečnosti. Sestry i letos slavily půlnoční mší svatou. FOTOGALERIE

Sestra Benedikta - představená kláštera Šedých sester v Bartolomějské ulici - Žena, která se rozhodla pro život v klášteře, v chudobě a ku pomoci druhým. | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

"V modlitbách jsme prosily za smír, aby dobro vítězilo nad zlem, které je bohužel víc vidět," říká sestra Benedikta, zdejší představená.

Když jsme u toho zla: jak jste se vyrovnaly s tím, že se vracíte do kláštera, který sloužil 50 let jako vězení?
Nejhůř to nesly sestry, které sem přišly jako první. Byly tu zdi potřísněné lidskou krví, místnosti bez oken, slepá zákoutí v rozích, o nichž jsme se později od vězňů dozvěděly, že je sem hodili, když je zbili u výslechu. Přímo pod námi byla střelnice, kde se soudruzi učili střílet do terčů. V některých místnostech zůstala na zdi železná oka, k nimž lidi asi připoutávali. Snažily jsme se místa utrpení promodlit.

Co to znamená promodlit?
Modlíme se v naší kapli za lidi, kteří tady prošli, ať to byli vězni nebo věznitelé.

Proč jste se stala řádovou sestrou?
Jako malá jsem si myslela, že se vdám a budu mít kupu dětí. Stát se řeholnicí mě poprvé napadalo asi v devíti  letech. Jenže jsem to zavrhla, protože jsem věděla, že je to jenom pro hodné lidi a já zlobila. Vážné úvahy přišly až kolem dvaceti let. Měla jsem do té doby několik známostí, ale nějak mě to nenaplňovalo. Ačkoliv to byli hodní chlapci, nedokázala jsem si představit, že bychom spolu žili.

Nikdy jste nebyla zamilovaná?
Žádný vztah nebyl nijak intenzivní, necítila jsem v něm harmonii a klid.

Ani později, jako sestra, jste nelitovala, že nemůžete mít muže?
Že by se mi někdo líbil, to jo, ale že bych s tím měla problém, to ne. Zrovna nedávno jsme to téma nakously s ostatními sestrami a shodly jsme se: Muži se nám líbí, ale nelitujeme, že jsme je neměly.

Jak jste přišla právě na Šedé sestry?
Po převratu v roce 1989 se mi naskytla možnost studovat katechistický kurz v Českých Budějovicích a tam jsme potkala dvě šedé sestry. Vysvětlily mi, že jejich posláním je starat se o nemocné, a mě v tu chvíli napadlo, zda moje místo není právě mezi nimi.

Kde jste v té době pracovala?
Jako zdravotní sestra na interně v nemocnici v Táboře. Když jsem se rozhodla vstoupit do kláštera, opouštěla jsem dobré místo, navíc učila náboženství na základní škole a dokonce jsem měla našlápnuto na kariéru v Lidové straně. Tenkrát mi jedna ze sester z kurzu poslala dopis, že by mě u nich v klášter v Lomci potřebovaly. A já v tu chvíli věděla, že tohle bude můj nový směr života. Psal se rok 1992 a mně bylo necelých třiadvacet let.

Opouštěla jste kromě rodičů také přítele?
Ne, toho jsem v té době už neměla.

Ze dne na den jste musela vstávat ráno za tmy?
Ve čtvrt na pět ráno, protože v pět začínají modlitby. Předtím jsem vstávala brzy jen někdy, podle služeb.

A to Vám nevadilo?
Ačkoliv předtím jsem si to nedokázala představit, protože jsem hlavně ranní spavý typ, najednou mi to nevadilo. Tak jako to nevadí mámě, když musí vstávat k dítěti. Jakmile jsem se rozhodla, že k nim půjdu, zavládl ve mně pokoj. Je to, jako když potkáte muže svého života. Nikomu nevysvětlíte, proč právě on, i když může být třeba plešatý a ostatním se nelíbí.

Přišlo období noviciátu...
Trvá rok a začíná Obláčkou, kdy sestra dostane hábit. Jenom má místo černého závoje bílý. Dívky se učí žít život skutečných sester. Modlí se, pracují a společně odpočívají. Říkáme tomu rekreace a trvá hodinu denně. Sedíme spolu a vyprávíme, co ten den přinesl, nebo si zazpíváme, hrajeme deskovou hru zvanou halma...

Řádové sestry tahají figurky a snaží se je co nejrychleji přemístit z jednoho rohu hrací plochy na druhý?
A jéje! Hra je hodně o myšlení a některé starší sestry ji velmi dobře ovládají. Často prohrávám, to bývá i dost drastické.

Co jste jako novicka musela splnit?
Novicka musí zvládnout žít řádový život. Ta, která se cítí drezurovaná a život v klášteře jí nevyhovuje, může v téhle době bez problémů odejít. Pán Bůh nás chce jako lidi svobodné, ne pod nátlakem. Odevzdáváme se mu z lásky k Bohu.

Později to už bez problémů nejde?
Po noviciátu nastává období dočasných slibů, které trvá minimálně pět let. Ještě i v tom čase může sestra kdykoliv odejít. Na rozdíl od manželství, kdy se žena musí rozhodnout hned, máme my šest let na rozmyšlenou. Pokud už má za sebou věčné sliby, musíme o její uvolnění z řádu žádat Řím.

Jaké Řím uznává důvody?
Jedna sestra například odešla, protože jí trvalý závazek začal dělat psychické obtíže. Dočasný slib jí nevadil, ale jakmile slíbila doživotí, objevil se blok a hrozilo, že by se psychicky zhroutila. Dnes je v pohodě, ale od té doby není schopna trvalého závazku.

Sestra Benedikta - přestavená kláštera Šedých sester v Bartolomějské ulici

Co všechno slibujete?
Slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Chudoba znamená dobrovolná závislost na Pánu, potažmo na představených, které nám zastupují zde na zemi Krista. Uvědomění si, že nic není moje, ale že máme všechno společné a že za to jako za společné nesu i zodpovědnost. Zároveň můj názor nemusí být vždy ten, který se musí prosadit. Poslušnost znamená důvěru v nadřízené s vědomím, že zastupují Krista, kterého chci mít ráda nade všechno. A čistotou se nezříkáme závazků, ale jsme obdarované, otevřené všem. Ptají se nás, jestli nám nechybějí děti, ale jestli je člověk tam, kde cítí, že je jeho místo, necítí tesknotu po něčem jiném. Děti máme rády, ale netrápí mě, že nemám vlastní. Já je mám duchovně a to plno, víc, než bych sama mohla porodit. Každého, koho nám Pán Bůh pošle do cesty, si snažíme v duchu adoptovat jako svoje dítě.

Může do kláštera vstoupit žena vdaná, která má děti?
Vdaná ani s dětmi ne, teoreticky rozvedená, bez závazků.

Má-li za sebou třeba kriminál?
Jestliže bude chtít žít dobře, proč ne!? Musela by projít delší zkušební dobou, ale jestliže chce... šanci lze dát každému.

Jaký je o vstup do kláštera zájem?
Za posledních pět let jsme nepřijaly jedinou sestru. Přihlásily se, ale myslely si, že tu o ně bude postaráno. Takovou můžeme zaměstnat jen jako pomocnici, ale pro přijetí do řádu, musí být zdravá tělesně, psychicky, a hlavně věřit a cítit, že ji Pán volá k následování ve službě druhým...

Chodíte také někdy v civilu?
Nikdy.

Může jít třeba sestra plavat do bazénu?
Může, převleče se normálně do plavek a není k poznání, stejně jako když jde do nemocnice jako pacientka. Návštěva bazénu je na zodpovědnosti každé, existuje také stud, který je však pro dnešní dobu neznámým pojmem.

Zakládají si sestry alespoň na pěkném prádle?
To jako že by si kupovaly luxusní, krajkové? Tak to ne, skromnost je součást chudoby. Nezažila jsem sestru, která by toužila po značkovém prádle.

Chodíte ke kadeřnici?
Máme tu sestru, která velmi dobře stříhá. Jít k holiči je docela drahá věc a pro nás skutečně zbytečná.

Barvíte si vlasy?
Ne, to není třeba.

Jezdíte na dovolenou k moři?
Můžeme, ale ta tendence tu není. Nezažila jsem sestru, která by se chtěla jen tak opalovat u moře. To je pro nás docela ztracený čas. Spíš navštěvujeme různá poutní místa nebo chodíme na setkání mládeže. Hodně sester jezdí na zdravotní procházky na hory.

Kde jste byla nejdál?
V Římě před osmi lety.

Z Lomce jste v polovině 90. let přešla do Prahy, dva roky jste představená zdejšího kláštera. Jste nejmladší z šesti sourozenců a pocházíte z vesničky u Tábora z katolické rodiny. Těšila jste se do hlavního města?
Nedokázala jsem si život v Praze nikdy představit. Teď jsem tu šťastná. Dokonce jezdím po Praze autem, ač můj tatínek říkal, že se diví, že kvůli mně nevzrostla nehodovost.

Řidičské zkoušky jste dělala už jako řádová sestra?
Ne, ještě na zdravotní škole.

Chybí vám něco z civilního života?
Zříct jsem se nemusela ničeho, dál ráda čtu všechno možné, hlavně duchovní literaturu, ale i občas detektivky. Na ty je málo času. Naopak mohu díky řádu být v Praze a jezdit autem. Doma se o něj tatínek bál a tady jsem jediný řidič. Řídila jsem už škodovku 120, formana, felicii i fabii.

Měla jste někdy nehodu?
Zadeček se mi nejvíc svíral jednou na Barrandovském mostě. Šlo o řetězovou nehodu, bylo to 21. dubna, vlhko, trochu namrzalo a nějaká paní z Plzně zastavila pod směrovou cedulí. Já to neubrzdila jako poslední. Sestra spolujezdkyně měla jen natlučené koleno, jinak se díky Bohu nic vážného nestalo.

Jsou na vás policisté i lidé hodnější?
Někdy je to spíš naopak, mají vůči nám averzi a bývají i sprostí, ale to je jejich problém. A policisté jsou jako ostatní. Jeden slušný, druhý ne. A jestli myslíte, že nás tu víc chrání, když máme klášter v ulici, kde sídlí? Víte, ona pod svícnem bývá často největší tma.

Pro své jste sestra Benedikta. Jaké jméno máte v občance?
Pro úřady jsem Vojtěška Bartoňová. Při Obláčce si můžeme jméno vybrat, anebo nám ho dají. Já si ho nechala dát, ale ve skrytu duše jsem toužila právě po Benediktě. Benediktus znamená požehnání pro druhé, sloužit jim a dává i směr života. Bylo by dobré, kdyby ho člověk naplnil.

Sestra Benedikta - představená kláštera Šedých sester v Bartolomějské ulici

Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka byla založena 6. 1. 1856 sestrami Marií Xaverií a Annou Dulcelinou Plaňanskými a jejich přítelkyní Františkou Johannou Grossmannovou. Zvolily si za své poslání vyhledávat a ošetřovat opuštěné a zanedbané nemocné. Nosily šedý plášť, a proto si říkaly Šedé sestry. Název jim zůstal, i když vyměnily šedé roucho za černý hábit. Sídlily mimo jiné i v klášteře v pražské Bartolomějské ulici, jehož součástí je také kostel sv. Bartoloměje. Od roku 1950 až do roku 1990 tu bylo vězení Státní bezpečnosti. Řád Šedých sester má nyní asi 30 řeholnic, nejmladší je 25 let. Osm sester žije v Praze.

Autoři:

Nejčtenější

Potravinová pyramida je omyl moderní výživy, říká Margit Slimáková

Margit Slimáková, výživová specialistka

Studium farmacie úspěšně dokončila, ale už na škole byla rozhodnutá, že pro farmaceutický průmysl pracovat nebude. Víc...

Pořádek přerostl v teror. Sbal holku a uteč, radila vyměněná manželka

Patrik svou ženu Veroniku miluje, ale pořádek v bytě ještě víc.

Šestadvacetiletý sanitář Patrik je tak posedlý pořádkem, že diváci reality show Výměna manželek mohli u televize snad i...

Příběh Patrika: Žena opustila mne i dceru, ale stejně se stále vrací

Ilustrační snímek

Dva roky moje manželka udržovala milenecký vztah s jiným mužem. Když to na ni prasklo, rozhodla se pro něj. Bez...

Manuál, jak se co nejrychleji zbavit nachlazení

Ilustrační fotografie

Když zakročíte včas, můžete nejenom zmírnit průběh nachlazení, ale i podstatně zkrátit dobu, kdy vám je špatně. Co...

Průzkum: muži dávají přednost ženám s hustým obočím. Na sex i na vztah

Cara Delevingne je současnou nejžádanější modelkou světa. Angličanka s výrazným...

Ženy s hustým obočím mají podle vědců v krvi vyšší hladinu pohlavních hormonů a bývají sexuálně náruživější. Proto se...

Další z rubriky

Žena zhubla, aby už v letadle nemusela předstírat, že dopne pásy

Žena zhubla, aby se vešla do sedadla v letadle.

Australanka Zoe Batchelorová (34) se od puberty potýkala s obezitou. Milovala jídlo a byla spokojená. Ovšem jen do té...

Nechci být jen ta znásilněná bez metru střeva, říká Anežka z Instagramu

Anežka si z dětství nese traumatický zážitek, s nímž se postupně úspěšně...

V dětství se stala obětí znásilnění a nedávno kvůli Crohnově nemoci přišla o metr střeva. Přesto je dvacetiletá Anežka...

Představitelka Angeliky oslavila 80. narozeniny, je ve formě

Michèle Mercierová

Francouzská herečka Michèle Mercierová oslavila osmdesáté narozeniny. Ačkoli měla v minulosti zdravotní problémy,...

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?
3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na světě. Pád na hlavičku, opaření nebo vdechnutí předmětu patří mezi nejčastější úrazy dětí. Jak je správně ošetřit, aby následky byly co nejmírnější?

Najdete na iDNES.cz