Velvyslankyně české módy v New Yorku uspěly

Byla to největší událost, jakou česká móda v zahraničí zažila. V newyorské Milk Gallery předvedly své modely vybranému publiku čtyři české návrhářky: Liběna Rochová, Denisa Nová, Monika Drápalová a Hana Zárubová.

V sále se to hemžilo redaktorkami z významných módních časopisů, fotografové za návrhářkami a modelkami běhali ve velkém hroznu. Den poté se v sídle Českého centra na rohu Madison Avenue a 72. ulice ONA DNES s módními návrhářkami sešla.

ONA DNES: Jak se podle vás vyvíjí česká móda? Proč se u nás o trendy nezajímá tolik lidí jako v zahraničí?

Hana Zárubová: Protože u nás úplně vymizela tradice módy. Ve třicátých letech fungovaly dílny, které měly v čele výtvarníka nebo výtvarnici, a ti navrhovali modelové zakázky. To už dneska v Čechách není. Tradice, která tu byla, skončila. Navíc u nás na rozdíl od světa nefunguje návaznost na výrobní průmysl, což se nezdá, ale je hrozně důležité. Velké výrobny a fabriky nemají své designéry, i když situace se zlepšuje. Tím pádem tady masově vyráběné zboží nemá kvalitní design, ale je vyprodukované jen tak. Kdyby tohle fungovalo, věřím, že by si lidé byli módy víc vědomi. Protože všichni se musíme oblékat, odívání je konzumní, masová věc. Jenže naprostá většina lidí to dělá nevědomě a neví, co vlastně nosí a proč.
Denisa Nová: Vědomě se oblékat je ale přece životní postoj.
Monika Drápalová: Já si naopak myslím, že se lidi zabývají tím, co mají na sobě. Spíš většinou neví, podle čeho se orientovat a co si o módě myslet. Nejsou schopni si vytvořit vlastní názor a styl, a tak se plácají v nabídkách butiků, obchodních domů a tržišť, každý podle svých finančních možností.

ONA DNES: Co pro vás znamená "vědomě se oblékat"?

Drápalová: To už jsme ve složitých otázkách, nakolik si je každý vědom sám sebe. Nakolik se dokáže vyjádřit i tím, co má na sobě. Někomu to připadá příliš složité, a tak raději kopíruje vzory, které mu připadají přitažlivé.
Nová: Hodně to vychází z vlastní psychologie a z toho, jak sobě rozumíte. Správně zvolená kombinace a barva vám ten den může pomoct cítit se dobře. A to není málo, tak proč toho nevyužít? Navíc oděvem zcela jasně vyjadřuji své postoje a to, co si myslím.

MONIKA DRÁPALOVÁ

Jako dosud jediná česká návrhářka otevřela obchod v zahraničí – své oblečení prodává ve francouzském Lyonu a roku 2003 podepsala exkluzivní smlouvu s firmou Korloff Paris. Před devíti lety si v Praze otevřela také Atelier Modra. Každým dnem očekává narození dcery Emmy.

 

 

 

Češky nechtějí výstřelky

ONA DNES: Existuje něco jako český styl? Když od sebe rozeznáme Italku, Britku či Francouzku, co je typické pro Češku?

Drápalová: Styl se projevuje spíš v temperamentu, než že by se dal charakterizovat nějakým typem oblečení. Český přístup k módě je obecně trochu chladnější, nejsou tady v oblibě žádné výstřelky a experimenty. Zatím je to trochu nuda.
Zárubová: Podle mě to je individuální. Je jedno, kde žijete. Styl je odrazem vašeho vnitřního života a toho, jak o věcech přemýšlíte.

ONA DNES: Proč má pro vás smysl snažit se změnit oblékání lidí, když naprostá většina z nich o vás ani neví?

Drápalová: Myslím, že naším cílem ani není měnit lidi. Snažíme se vytvářet krásu, a pokud to někoho osloví a je ochoten náš názor sdílet, nosit naše oblečení a cítit se v něm dobře, je to vždycky satisfakce.
Zárubová: Má smysl bojovat. Vždycky máte dvě volby. Buď jste pasivní, nebo to nevzdáváte.
Nová: Pro mě to ani nejde jinak. Je to nutnost a potřeba, neznám jinou cestou. Neumím to popsat, nevím, kde se to ve mně bere, ale já nemůžu jinak než vymýšlet nové věci a posouvat se dál. Pokud platí, že buď to vzdáte, nebo bojujete, tak já se rozhodla pro to druhé.
Liběna Rochová: Nechtěla bych, abyste to brala, jako že děláme nějakou charitu. Naopak, každá z nás tady můžeme dělat práci, která nás strašně baví, a to je nádherné.

LIBĚNA ROCHOVÁ

Je jednou z nejaktivnějších českých návrhářek. Šije róby zpěvačkám, jako je Lucie Bílá či Hana Hegerová, ale připravuje i modely na běžné denní nošení. Kromě toho navrhuje divadelní a filmové kostýmy, vystavuje v několika světových metropolích a organizuje workshopy pro začínající návrháře. Od roku 2005 má svou galerii Studio LR. Loni předvedla v pražském Museu Kampa unikátní projekt propojující její oděvní tvorbu s vystavenými díly.

 

 

Akce pro zhýčkané newyorské publikum

ONA DNES: Kde jste vzaly odvahu sebrat se a odjet ukázat se do New Yorku? Tady je přece tolik světově známých návrhářů a návrhářek.

Rochová: To je jednoduché. Teprve až uspějete v New Yorku, můžete o sobě říct, že jste doopravdy v módě úspěšná.
Nová: Ano, z hlediska módy je New York nejdůležitější.

ONA DNES: To ale není malá meta. Koho napadlo zkusit prorazit právě v New Yorku?

Rochová: Na začátku stála ředitelka Českého centra Monika Koblerová, která mě oslovila a pověřila kurátorstvím. Já jsem pak vybrala další tři návrhářky.

ONA DNES: Proč zrovna Drápalovou, Novou a Zárubovou?

Rochová: Chtěla jsem ukázat, že česká móda má názor. Každá z nás, které tady jsme, máme jiný pohled na módu a navrhujeme odlišný styl, ale ten názor je vytříbený, osobitý a profesionální. To se týká i zpracování. Vybrala jsem designérky, které mě přesvědčily, že účast na takhle důležité přehlídce zvládnou.

ONA DNES: Málokdo čekal, že česká přehlídka vyvolá takový rozruch, bude na ní tolik zahraničních fotografů a novinářů.

Rochová: My jsme si s Monikou Koblerovou a fotografem Jiřím Turkem rovnou řekli, že nechceme udělat malou akci pro pár českých krajanů, ale událost, která osloví i zhýčkané newyorské publikum. Proto všechno muselo odpovídat newyorským standardům – správné místo, správně pozvaní lidé, správné návrhářky. Vím, že někteří čeští návštěvníci přehlídku kritizovali a přirovnávali k estrádě. Ale my jsme v Americe, a pokud ji chceme zaujmout, musíme se jí přizpůsobit. Zajistit, aby to pro Newyorčany bylo tak prestižní, že i v době předvánočních večírků budou považovat za důležité se přijít podívat. To, že se tam lidé mačkali v davu, že je organizátoři nestíhali pouštět dovnitř, že nás všude pronásledoval hrozen fotografů a kamer, dokazuje, že jsme adresu Milk Gallery zvolili správně.

ONA DNES: To vám ti fotografové nevadili?

Rochová: Mně ani ne. Já jsem na ně zvyklá od Lucie Bílé, pro kterou navrhuji šaty. Vždycky, když s ní někam jdu, fotografové na nás pokřikují, ať se podíváme na jednu nebo na druhou stranu. Připadám si sice vždycky trochu jako opička, ale je to pro dobro věci a pro zviditelnění mé práce.

HANA ZÁRUBOVÁ

Pracuje jako kreativní ředitelka celorepublikové sítě obchodů s oblečením Pietro Filipi. Zároveň navrhuje i vlastní kolekci oděvů s názvem Chmo. Specializuje se především na sportovní módu a eklekticismus. Patří do skupiny ultramoderních milovnic designu, spolupracuje s časopisem Blok a belgickým magazínem Addict.

 

 

 

Sportovci jako inspirace

ONA DNES: Vybíraly jste své modely na tuto přehlídku jinak, protože jste je předváděly v New Yorku?

Zárubová: Samozřejmě. Třeba já jsem připravila kolekci výhradně pro New York. Dohodly jsme se, že chceme představit věci, které vycházejí z českých tradic, což se mi hodně líbilo, protože jsem patriotka. Vyrobila jsem proto kolekci, v níž byl každý model určen konkrétně jednotlivému českému sportovci – od Kateřiny Neumannové přes Romana Šebrleho, Yvettu Hlaváčovou, Štěpánku Hilgertovou po Honzu Kollera. Vrcholové sportovce totiž považuji za opravdové hvězdy a chtěla jsem jim tím vzdát dík za jejich úsilí.
Drápalová: Já jsem předvedla svou aktuální kolekci. Brala jsem tuto akci jako možnost představení své značky, která by měla být v případě nějakého obchodního zájmu k dispozici. Často jsem byla v zahraničí překvapena, že se po přehlídce někdo ptal na cenu modelu, a já na to nebyla připravena a přišla tak možná o důležitý kontakt. A to by mě zvláště v případě New Yorku dost mrzelo.
Nová: Já to mám ještě trochu jinak. Pracovala jsem jako obvykle, jen jsem se snažila dát do přípravy nové kolekce opravdu maximum. Snažila jsem se navíc čerpat z české historie, kultury a tradice, na které mám silné vazby.

DENISA NOVÁ

Pochází z Brna a navrhuje kolekce pod značkou DNB, kterou vymyslela v roce 1999. Několikrát získala titul Výtvarnice sezony, jako jedna z osmi nejtalentovanějších Čechů a Češek byla Britskou radou vybraná do týmu Vycházejících hvězd. Díky tomu absolvovala stáž v Londýně, kde se učila i u slavné návrhářky Vivienne Westwood.

 

 

 

 

Zbytečné zahlcování?

ONA DNES: Proč některé z vás vymyslí každou sezonu novou kolekci a jiné je uvádějí nepravidelně?

Drápalová: Záleží samozřejmě na tom, jestli vás tahle práce živí. Pokud ano, musíte dodržovat určitý řád, který funguje v každém oboru. Jste součástí koloběhu, a když vyvážíte zboží do zahraničí, musíte respektovat dané lhůty, jako jsou dodávky materiálů, zboží a podobně. Pokud z toho jednu sezonu vyskočíte, je těžké navázat zpátky. Samozřejmě, že máte možnost se módnímu kolotoči nepřizpůsobit, potom se ale musíte smířit tím, že vaše možnosti jsou omezené. Je to věčné dilema, protože myslím, že každá z nás preferuje především tu tvůrčí svobodnou část práce.
Rochová: Dříve jsem připravovala módní kolekce dvakrát do roka, ale přestala jsem. Připadá mi zbytečné zahlcovat zemi jednou za půl roku novým oblečením, zvlášť v dnešní době konzumu. Nebaví mě to, konfekce mě omezuje. Víc se vidím v galeriích a muzeích, nechci být omezovaná časem, dodávkami a přizpůsobováním se trendům.
Nová: Já připravuji novou kolekci každý půlrok, ale vůbec to necítím jako omezení. Ani zahlcování – to by muselo být úplně jiné oblečení. Mě nejvíc zajímají nositelné věci, protože o své práci se zákazníky ráda mluvím. Zároveň si ale vždy držím svůj koncept, myšlenku a celkovou ideu. Pro mě je úžasné pravidelně reagovat a vyjadřovat se tak k tomu, co se kolem děje. Zárubová: Pravidelné kolekce nedělám z jednoho důvodu: když v sobě nemám potřebu a silný námět vytvořit něco nového, nedokážu se do toho donutit. Nezajímají mě trendy a sezonnost.

ONA DNES: V čem se newyorská přehlídka lišila od podobných akcí v Česku?

Zárubová: Byla tady hlavně odborná veřejnost. Lidé, co tomu rozumí, co dokáží doopravdy ocenit, když je něco dobré, nebo fundovaně posoudit, že se něco nepovedlo. To v Česku není, protože u nás módě rozumí málokdo.
Rochová: Pro nás bylo důležité, že dorazili lidé, kteří něco znamenají v módním světě. Protože my ze všeho nejvíc potřebujeme, aby se o nás v New Yorku vědělo. Jedině tak se tady můžeme prosadit, jedině tak můžeme zkusit konkurovat celému světu.
Nová: I proto byla přehlídka větší show, než kdybychom ji uspořádali pro evropské nebo rovnou české publikum. My jsme zvyklí pojímat přehlídky více výtvarně, intelektuálně či komorně. Newyorské publikum je jiné. Pak mě ještě překvapil obrovský zájem novinářů a novinářek. To je s Českem nesrovnatelné.

Česká módní trojkombinace

ONA DNES: Jaké největší, nejčastější nebo nejviditelnější chyby dělají podle vás Češky a Češi v oblékání?

Nová: Mají dva extrémy, které jsou pro ně typické. Buď se velmi snaží, a tím ztrácejí lehkost a šarm, nebo oděv vůbec neřeší a mají ho jen jako nutnost, aby nezmrzli.
Zárubová: Je to trojkombinace. Chtějí splynout s davem, neumějí rozeznat kvalitu a nemají prostředky.
Drápalová: Koupí si něco až ve chvíli, kdy už to nejméně stokrát potkali na ulici, a tudíž jsou přesvědčeni, že se to "nosí".

ONA DNES: Jak daleko je podle vás doba, kdy Češi a Češky budou masově nosit originální oblečení od návrhářů a návrhářek?

Drápalová: Masově snad nikdy, kde by potom byla ta originalita?
Zárubová: Až budou přejedeni masovou produkcí, až budou ochotni do oblečení investovat víc peněz a budou ty peníze mít, až budou mít potřebu být výjimeční a budou od oblečení očekávat víc než jen zahalovací funkci.
Nová: To bude ještě chvíli trvat.

Módní show na vlastní oči

Na módu českých návrhářek se v New Yorku stály dlouhé fronty

Milk Gallery, kde se přehlídka konala, je sice na Manhattanu vyhledávanou destinací pro nejvyhlášenější party, ale stejně takovou účast na přehlídce českých návrhářek s českými modelkami nečekal vůbec nikdo. Skvěle oblečení lidé se tísnili v davu před vchodem, hostesky je nestíhaly pouštět dovnitř, fotografové mohli zešílet.

Když se řekne Česká republika, většina Američanů si vybaví pivo, ti vzdělanější pak Václava Havla. A tak se ředitelka Českého centra v New Yorku Monika Koblerová rozhodla, že Česko představí i mladší generaci Američanů – a to jako zemi módy a špičkové fotografie. Měla štěstí. V USA zrovna pobýval na několikaměsíční stáži exprezident Václav Havel a titul Miss World poprvé v historii vyhrála Češka.

Koblerová pověřila guru české módy Liběnu Rochovou, aby podle svých představ sestavila ten nejlepší tým. Vybraly prestižní místo a uspořádaly velkou show. Modelky česala přední česká kadeřnice Petra Měchurová s týmem, choreografii večera vymýšlel tanečník Yemi, fotil a vystavoval Jiří Turek.

Tou hlavní hvězdou ale byla Helena Houdová, kterou fotografové všude provázeli jako zamilovaný psík. Výtěžek akce šel navíc na konto její charitativní organizace Slunečnice.

Soudě podle potlesku, nejvíc Newyorčany okouzlily modely průsvitných šatů Liběny Rochové. Kombinace večerních šatů s minimalistickými prvky je nadchla. Za Hanou Zárubovou, která předvedla sportovně moderní kolekci, zase po přehlídce přišla fanynka a celou ji skoupila. Britsky laděná Denisa Nová dostala zejména méně konvenční část publika a Monika Drápalová zase příznivce francouzského šarmu.

Pár minut před koncem přehlídky dorazil ten nejočekávanější host – bývalý prezident Václav Havel. Se sklenicí červeného vína se snažil uniknout horlivým nadšencům, kteří ho toužili aspoň zahlédnout na vlastní oči. Pookřál až ve chvíli, kdy mu ONA DNES zajistila výměnu nechtěného červeného za požadované bílé víno.

Když se pak dav rozestoupil a k Havlovi kráčela pomalým krokem Taťána Kuchařová, exprezident působil dojmem člověka, který úplně nesleduje nejnovější vývoj ve světě Miss. "Vy jste ta mistryně světa?" přeptal se jí pro jistotu, ale v legraci. A Kuchařová se jen, jako už po stopadesáté za ten den, široce usmála.

Kdo nestihl New York, a přesto chce vidět modely, kterými ho čtveřice návrhářek nadchla, jakož i videozáznam z přehlídky, má do 28. ledna možnost v pražském Studiu Liběny Rochové (Malostranské nábřeží 1, Praha 1 - Malá Strana).

4 otázky pro ředitelku Českého centra v New Yorku Moniku Koblerovou:

Proč jste si pro propagaci České republiky vybrala právě módu?

Móda skvěle odráží životní styl a navíc bylo jasné, že New York jako město módy přijme mladou českou kulturu nejlépe právě přes tento druh umění.

Jak americká veřejnost tvorbu českých návrhářek přijala?

Byl to velký úspěch. Publikum tleskalo už během přehlídky, to je i pro New York neobvyklé. Přišlo přes 400 návštěvníků, což značně předčilo naše očekávání. Česká móda přilákala řadu amerických médií jako Elle, Vogue, Zing Magazine…

Budete v předvádění české módy ve Spojených státech pokračovat?

Ano, určitě. Pro letošní ročník Czech BeneFashion jsme oslovili módního návrháře Josefa Klíra. Teď začátkem ledna jsme už spolu v New Yorku jednali a mapovali nejlepší prostředí pro další prezentaci české módní vlny.

Zaměřujete se pouze na módu?

Vůbec ne. V loňském roce jsme zorganizovali přes 110 různých akcí, které zhlédlo kolem 74 000 návštěvníků. Letos se chceme více zaměřit na design, životní styl, hudbu, tanec a architekturu.