V soukromí byl Jiří Kodet stejný a jeho ženy se lidé dodnes ptají: Jak se s takovým mužským dalo vydržet?
"Řval často. Ulevoval si tím, vybíjel energii. Nejčastěji to bylo v časech, kdy neměl práci, kdy nic nezkoušel," vypráví Soňa Kodetová. Je to už více než šest let, co Jiří Kodet zemřel. Vánoce u Kodetů však vypadají pořád stejně, jako když žil. Podle jeho představ, vlastně podobně jako Vánoce podle představ poněkud despotického hrdiny snímku Pelíšky.
"Přesně jako v Pelíšcích. Lili jsme olovo, pouštěli svíčičky. Od rána doma jela muzika. Miloval vážnou hudbu, tou prolínal různé koledy," vypráví Soňa Kodetová.
Film Pelíšky byl pro Jiřího Kodeta i jeho rodinu zlomový. Za komunismu dostával převážně malé role, když už, tak hrával záporné postavy. Svou nenávistí k tehdejšímu režimu se totiž nikdy netajil, navíc on i jeho žena měli mezi příbuznými emigranty. Z role otce rodiny, který nenávidí komunisty, byl proto nadšen. Když poprvé četl scénář, říkal: To jsem já, to jsou moje názory, moje běsy, moje bolest.
"Byl z té role nadšen v tom smyslu, že v ní vše zúročí a vyříká za celou svou rodinu, jak to za těch komunistů bylo strašné. Tu atmosféru, která celým filmem prolíná, přesně zažil se svými dědečky, s tatínkem," vzpomíná jeho žena.
