Kdo vymyslel jméno Margit?
To je práce rodičů, kteří byli do poslední chvíle přesvědčeni o tom, že budu kluk a neměli připravené žádné dívčí jméno. A protože tatínek v době mého narození četl knihu, kde byla Margit, vzpomněl si na hlavní hrdinku, která ho zaujala, a já jsem díky tomu Margit.
Trpěla jste tím v dětství?
Vůbec ne, my jsme žili blízko Slovenska, kde je běžné jméno Margita, a lidé mi tak často říkali. Já je jen opravovala, že jsem Margit. Jsem ráda, že toto jméno mám, stačí se jednou představit a lidé ho nezapomenou. Díky svému jménu jsem snadno zapamatovatelná.
Kde jste vyrůstala?
Jsem holka z jižní Moravy.
Tam někde jsou kořeny toho všeho, čemu se věnujete ve své práci?
Zcela určitě. Moje dětství bylo úžasné, prarodiče měli zahrady, vinohrady, tatínek i dědeček byli velcí vinaři, jako dítě jsem dostávala železo v podobě červeného vína po lžičkách, což tehdy bylo běžné, u prarodičů se pěstovalo skoro všechno, chovala se zvířata. Můj první střet s obchodem zelenina a ovoce byl až na vysoké škole v Hradci Králové, kde jsem v šoku zjistila, že v prodejně nic z pro mě běžné čerstvé nabídky není, že jsou tam jen brambory a mražená zelenina.
Vy sama si dnes zeleninu a ovoce pěstujete?
Bydlíme na okraji Prahy, kde máme jen malou zahradu okolo domu, ale koupili jsme obrovský pozemek v Českém ráji, kde jsme vysázeli stovky stromů a plánujeme se tam časem přestěhovat. Chceme tam i něco pěstovat, ale já jsem v zásadě lenivý sportovec a pohodář, rozhodně nebudeme mít lány brambor.
Vtáhla jste do všeho toho okolo zdravé stravy i manžela?
Oba máme rádi přírodu a jídlo, jsme opravdoví nadšenci dobrého jídla, ale jsme zároveň velmi nároční, co se týká jeho kvality, v tomto ohledu se mnou manžel souzní.
Co znamená, že jste nároční na jídlo?
Musí skvěle chutnat a pro mě skvěle chutná to jídlo, které je z kvalitních surovin, což poznáte. Kolikrát už jen podle čichu víme, že restaurace nepoužívá dobrý olej, od pohledu vidím, jestli si v ní palačinky připravují sami, nebo ze směsi z prášku. Jsem obrovský zastánce používání základních kvalitních surovin a chodím do nejrůznějších úrovní restaurací, ale stejně tak se dobře najím v kavárně. Když tam mají skvělou polévku nebo kváskový chléb se zeleninou, jsem spokojená. Pro mě není podstatný luxus, ale poctivost.
Prevence místo léků
V dětství jste byla zvyklá na kvalitní domácí suroviny, ale tehdy něco jako specialistka na výživu nebylo běžné povolání. Čím jste chtěla být?
Vždycky mě zajímala péče o člověka, jak funguje lidské tělo, proto jsem šla na zdravotnickou školu a pokračovala na farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Devět let jsem studovala o nemocech a jejich léčbě léky, ale čím víc jsem věděla, zjišťovala jsem, že důležitější než prášky je pro zdraví prevence, která je také mnohonásobně levnější, účinnější a přirozenější. Kvalitní jídlo, to skutečné, pro mě vždycky bylo podstatné.
Jedla jste příkladně i na vysoké?
Jedla, v menze jsem byla jednou, ale jídlo jsem tam ani neochutnala. Stačil mi jen čichový zážitek! Já jsem na jídlo opravdu náročná a stejně tak na prostředí, kde se podává. Naštěstí jsem bydlela společně s dalšími holkami na kolejích, vařením jsme byly až trochu posedlé, tak jsme si jídlo připravovaly samy. Byla to součást našich životů a mně naštěstí nikdy nevadilo být v kuchyni. Samozřejmě nejde stát hodiny u plotny, ale vaření beru jako součást péče o sebe, proto mě nijak neotravuje.
Co bylo tím největším impulzem, který vás od farmacie nasměroval k výživě?
Když jsem přišla na vysokou, čím dál více jsem se dozvídala o negativních účincích léků, že mohou i ubližovat. Když nám řekl děkan hned po přijetí, že asi 25 procent pacientů má potíže z nežádoucích účinků léků, byl to pro mě šok. Tak jsem začala vyhledávat informace o tom, jak nemocem předcházet, o výživě, pohybu, péči o své tělo, ale v té době to bylo docela obtížné, protože se tím nikdo na začátku devadesátých let u nás nezabýval. A když pak po revoluci jeden náš vyučující začal podnikat, pomáhala jsem mu v kanceláři a zároveň jsem tam všem radila, co mají jíst, aby jim bylo dobře. Tenkrát jsem si ještě myslela, že se mi podaří změnit svět a zachránit ho.
A dařilo se vám ho měnit?
Ale docela ano. Ti manažeři začali chroustat celozrnné pečivo, zeleninu, moje pomazánky a já zjistila, že umím přesvědčovat. Nakonec jsem dostala v té firmě víc prostoru a za jejich peníze i jméno jsem organizovala výrobu zdravé výživy a později jsem o ní začala i přednášet. Bylo mi dvacet, studovala jsem, pracovala a přednášela dospělým o tom, co mají jíst.
Změnilo se něco na tom, co jste tehdy ještě jako studentka říkala lidem o jídle a co jim radíte dnes?
Ne, protože to základní, jíst kvalitní skutečné potraviny, to platí pořád. Myslím, že se mi za celou tu dobu podařilo udržet odstup jako profesionální výživář a ne jako propagátor svého vybraného výživového směru, což je u nás častá chyba lidí, kteří se v oboru pohybují. A také se mi podařilo zůstat nezávislá, nejsem propojená s žádnými zájmovými skupinami.
Kritiků máte celou řadu. Čím jim vadíte?
Potravinářskému průmyslu vadí, že kritizuji jejich nezdravosti a klamavá tvrzení. Propagátoři diet a dietních zázraků neradi slyší, když učím lidi zdravě jíst bez potřeby jejich diet a dietních produktů. Expertům, kteří roky propagovali margaríny s trans tuky nebo jiné dietní nesmysly, vadí, že poukazuji na jejich pochybení. Zásadní pro mě je, že kritici zpravidla jen obecně napadají moje vyjádření a doporučení. Když požádám, aby našli jakoukoli citaci, co jsem výživově špatně poradila, nenajdou ji.
Tolerance nezdravosti
S jakým nejčastějším problémem se na vás lidé obracejí?
Mnozí vedle zdravotních potíží třeba řeší problémy vyplývající z toho, že u nás i někteří experti a státní organizace podkopávají jejich snahu zdravě se stravovat. Často jsou moji klienti mladí lidé, kteří rozumí výživě, takže když se jim narodí miminko, dlouho kojí, dítě později naučí pít neslazené čaje, vodu, ale pak se dostane do školky, kde mu dávají slazený čaj, bonbony, sladkosti a už to jede. Neříkám, že je to všude, ale v mnoha školkách to tak bohužel pořád je. Znám maminky, které bojovaly měsíce za to, aby děti měly možnost pít ve školce neslazený čaj, což nestojí nikoho nic. Výsledkem bylo, že učitelky dětem dovolily napustit si vodu z kohoutku.
V čem je problém, že se to nemění?
V zasekanosti myšlení. U nás pořád vidíte, že dítě dostane bonbon za odměnu – že přišlo včas do školky, za to, že usnulo, že se probudilo, že se najedlo… A když to pak u svého dítěte nechcete, narážíte na bariéru u výchovné státní instituce, která by měla jít příkladem. To považuju za obrovský problém našeho školství a zdravotnictví a vůbec celé společnosti. U nás pořád panuje obrovská celospolečenská tolerance nezdravosti a shazování významu zdravotní prevence obecně.
Chodí za vámi lidé, kteří chtějí zhubnout?
Většina z lidí, kteří přijdou, mě sleduje na sociálních sítích, na internetu, vědí, jak pracuji, znají moje názory, tak vědí, že tyhle rady najdou i v mých textech a videích na webu. Ke mně se dostávají i klienti s komplikovanějšími potížemi, když se jim roky standardní cestou nedaří řešit zdravotní potíže, nebo když jim lékaři i při závažných onemocněních zpochybňují jejich zájem a snahu problém řešit i stravou, když je třeba detailněji analyzovat, co k potížím vedlo, a nastavit zdraví prospěšné změny v životním stylu. Můj cíl je, aby hned po první konzultaci rozuměli, jak svoji stravu a životní styl zlepšovat. Já jim řeknu možnosti, ukážu cestu, navrhnu jim plán, pak už je to na nich.
Jsou všechny nemoci vyléčitelné stravou?
Určitě ne, jsou nemoci, které v tuto chvíli neumí vyléčit nikdo. Ale s pomocí stravy se dají i některé závažné choroby dostat do stavu remise, kdy je nemocný bez příznaků. Neříkám, že u každého pacienta jde naprosto všechno, nicméně fakt je ten, že kvalitní zdravé jídlo může všem jenom pomoci.
Vy sama jste někdy měla problémy s hmotností?
Měla a poprvé jsem se teď k tomu přiznala ve své poslední knížce. V šestnácti letech jsem řešila anorexii. Vliv na to měla tragická smrt maminky v mých deseti letech. Absencí jídla jsem si začala řešit svoje problémy a v kombinaci s mojí cílevědomostí jsem dokonale vyhubla. Naštěstí jsem si problém rychle uvědomila a dostala se z toho.
Měla jste tehdy kila navíc, že jste potíže řešila hubnutím?
Trochu, určitě to ale nebylo nic zásadního. Anorexie je nemoc v hlavě, člověk si v sobě něco řeší a většinou jde o kombinaci několika věcí. Často je to snaha na sebe upozornit, zburcovat okolí, aby si všimlo, že jste tady.
Kam až jste to v touze upoutat pozornost „dotáhla“?
Nebylo to na kapačky, ale na lékaře a léky na psychiku ano. Trvalo to pár měsíců, než jsem si uvědomila, že mi stejně nikdo nepomůže, že si musím pomoci sama, tak jsem postupně odbourala léky, začala jíst a bylo to. Od té doby jsem nikdy neřešila žádnou dietu, naopak mi to dalo nadhled. A když dnes ke mně přicházejí klienti, kteří mají poruchy příjmu potravy, chápu je, vím, co prožívají, vím, kdy mi říkají pravdu a kdy ne. Velmi dobře jim rozumím. Pro mě to byla dobrá škola.
Nemoc se vrací, nikdy potom už jste jídlo a jeho množství neřešila?
Ne, já jím, kdy chci, na co mám chuť, jím ráda a normální porce, ale mám to nastavené tak, že nejsem otrokem jídla. Když někam jedu a není tam z mého pohledu perfektní jídlo, tak nejím. Rohlíky z bílé mouky si nedám a najím se až později doma. Nebo když přednáším, jím také velmi lehce, ale v kvalitní restauraci sním normálně celou porci, nemám problém dát si dezert.
4. února 2019 |
Potravinová pyradmida je omyl
Jaký největší výživový nesmysl jsme podle vás přijali za svůj?
Říkám tomu největší omyl moderní výživy, a to je potravinová pyramida, která určuje, co máme jíst, v jakém poměru, kolik bílkovin, tuků, sacharidů, a váže se k tomu i tvrzení, že potřebujeme jíst často malé porce. Jsem přesvědčená, že neexistuje jediný ideální poměr živin nebo kalorií pro všechny lidi na světě a po všechna roční období.
Tyto věci jsou velice individuální a mohou být lidé, kteří prospívají na zcela jiných poměrech, než říká potravinová pyramida. Dnes je třeba velmi populární nízkosacharidové stravování s vysokým množstvím tuků, kdy je pyramida naprosto zbořená, přitom to mnohým lidem vyhovuje a prospívá. Podstatou zdravé stravy nejsou žádné jednoznačně dané poměry živin, gramy, sledování kalorií, žádná kvantita, ale kvalita.
Když budu jíst kvalitní potraviny, ale nebudu se dívat na množství, nepřiberu?
Když budete jíst kvalitní a skutečné potraviny, nebudete se přejídat. Nikdo z nás nebude jíst jen vajíčka, tvaroh, bílý jogurt, brokolici, ovesné vločky. To jsou všechno potraviny, které jíme v přirozeném množství. Různě je kombinujeme, ale nepřejídáme se jimi, proto nemusíme nic kontrolovat. Podle mě je největší omyl říkat lidem, aby se hlídali, počítali kalorie, jedli dietní produkty. To nás dovedlo k dietám, které stejně po čase porušujeme, ke stresu z jídla, špatnému pocitu a strachu z něj. Dnes je většina lidí na dietě, po dietě, před dietou, ale pořád to nefunguje, máme zde epidemii obezity a nemocí, které s ní souvisejí.
Co tedy říkáte lidem, když chtějí zhubnout?
Učím je zapomenout na jakékoliv měření, vážení, počítání a jen stavět na kvalitě a z toho vycházet. Navíc když jedí jen skutečné základní potraviny, které jsou minimálně průmyslově zpracované, za nějakou dobu začnou vnímat svoje tělo, uvědomí si, co jim prospívá a co potřebují. Jestli je to třeba více masa, nebo jsou to spíš fazole, jestli jim dělá dobře teplá strava, nebo studená. Když jíme přechucenou vysoce průmyslově zpracovanou stravu, nejsme toto schopni zjistit. Nevnímáme přirozené chutě.
Jaké jsou tedy ty přirozené potraviny?
Říkám tomu skutečné potraviny a zjednodušeně řečeno jsou to všechny základní potraviny a potraviny minimálně průmyslově zpracované. Základní potraviny rostlinného původu by ideálně měly být z kvalitní půdy, jsou to třeba fazole, mrkve, jablka, ovesné vločky, ořechy, čočka, saláty a kroupy. Základní potraviny živočišného původu jsou ideálně ze zvířat, se kterými je slušně zacházeno. Prakticky jsou to třeba vejce, ryby, maso, smetana, plnotučné mléko. Minimálně průmyslově upravené potraviny jsou bílé plnotučné jogurty, máslo, kysané zelí, kváskové pečivo, za studena lisované oleje. Zjednodušeně jsou to produkty, které jde připravit i doma, nejsou doslazované nebo „vylepšované“ aditivy.
Vy sama maso nejíte, proč ne?
Pětadvacet let jsem byla vegetariánka z etických a ekologických důvodů, ale moji klienti o tom dlouhou dobu nevěděli, nikomu jsem to nenutila. Vždycky jsem jim říkala, že vegetariánství je možné, ale není to jediný a nejlepší stravovací způsob, což tvrdím dodnes.
Debaty o zdravé stravě často končí u peněz a toho, že kupovat biokvalitu je v rozpočtu rodiny velký zásah. Jak z toho ven?
Ale ono to tak jednoznačné není. Když si koupíte fazole, kroupy, zeleninu a připravíte si z toho doma jídlo, je to levnější než koupený polotovar. Fazole z konzervy vyjdou mnohem dráž než ty, které si uvaříte. Dražší jsou různé speciality v prodejnách zdravé výživy, to je pravda, ale ty nejsou nezbytné. Není potřeba, abyste jedla ořechové máslo, případně si ho můžete vyrobit. Co ale je problém, který uznávám, že si na počátku změny stravování musíte najít síť zdrojů kvalitních potravin. Objevit svého farmáře, svého řezníka. Když to budete mít, zjistíte, že vás skutečné potraviny zasytí, že jich nepotřebujete tolik a nepřejídáte se, takže to dražší není.
Chodíte někdy nakupovat do supermarketu?
Občas, třeba těstoviny tam nakupuji, zeleninu někdy taky, lepší ze supermarketu než žádná. Důležité je, aby lidé nebyli pod tlakem, že musí mít všechno ze své zahrádky, v biokvalitě. Ideál by to byl, ale nežijeme v ideálním světě, někdy je třeba kompromis. On skutečně největší problém je změnit zaběhnutý zvyk, vlastně je to zlozvyk, který neradi opouštíme, ale jde to. Každý můžeme něco změnit. Nejhorší je, když si začnete hledat důvody, proč něco nejde. Jakmile je to vaše první reakce, tak to opravdu nepůjde. Ale každý přece může ze dne na den přestat sladit čaj. Je to zdravé a ještě ušetří.
Je dobré dělat radikální změny ze dne na den, nebo postupně?
Každý jsme jiný. Na někoho funguje dramatický řez, často to mohou být lidé, kteří mají psychiatrické problémy, závislost na nějakém jídle, a těm mnohdy pomůže okamžité a jednoznačné vyloučení problematické potraviny. Ale někoho to může stresovat a vyhovují mu drobné změny.
Co je tedy to nejdůležitější?
Podstatné je cítit se dobře, protože když vám jídlo nechutná, máte hlad, necítíte se dobře, dlouho nevydržíte. To je vidět na všech dietách. Jsou postavené na tom, že lidé dostanou málo kalorií, jsou hladoví, nespokojení a ještě se musí víc hýbat. Proto lidem říkám, ať nestaví na tom, že chtějí zhubnout, ale na tom, že se mají rádi, že pro svoje tělo chtějí to nejlepší.
Margit Slimáková (49)
|
