Iva Frühlingová: Slečny, chcete být modelky? Pak odložte iluze

  8:14aktualizováno  8:14
Ve čtrnácti odjela do Paříže a stala se úspěšnou modelkou. Moc ji to ale nebavilo, vyhrála u ní muzika. Teď napsala knížku Příběhy modelek. Platí, že modeling = sex, drogy a anorexie?

Iva Frühlingová | foto: Nguyen Phuong ThaoMF DNES

Proč se modelky na přehlídkách zpravidla tváří vážně až otráveně?
To je image. Choreografové jim říkají, jak se mají tvářit. Není to pravidlo, ale je fakt, že vážný výraz po nich chtějí často.

Vaše knížka obsahuje vážné příběhy?
Příběhy jsou smutné i veselé, zkrátka ze života. Každý je pravdivý. Změnila jsem jen jména a národnosti jejich hrdinů, aby je nikdo nepoznal.

Co vás přivedlo k nápadu napsat knížku o světě modelingu, když se mu už téměř nevěnujete?

v pěti číslech

* 1982 Narodila se v Litvínově.

* 14 Tolik jí bylo, když začala pracovat jako modelka.

* 20 Ve dvaceti jí vyšel singl Ou tu veux, zanedlouho deska Litvínov a pak druhý singl La Muerte, který se ocitl na prvních místech belgických hitparád.

* 2004 Za desku Litvínov získala u nás Platinovou desku. Přestěhovala se zpět do Česka.

* 2009 Napsala Příběhy modelek.

Odmalička píšu různé prózy, povídky a básničky a schovávám je do šuplíku. Vždyť jsem i autorkou textů většiny svých písniček. Mám rozepsáno více knížek. Vždy začnu, ale nedostanu se ke konci. Tak jsem to zkusila formou povídek a podařilo se. Říkám si, že si to třeba přečte nějaká začínající modelka, která má před sebou cestu do ciziny. Bude tak vědět víc než já, když jsem ve čtrnácti přijela do Paříže. Možná to bude k něčemu rodičům. Třeba si uvědomí, jak se o dceru postarat.

Tak mi povězte nějaký hodně odstrašující příběh.
Ale já nechci, aby to vyznělo, že holky nemají být modelkami. Naopak. Ta profese je krásná. Může dívce otevřít dveře do jiných zajímavých oborů. Jen je dobré vědět, na co si dát pozor.

Já bych přece jen prosila ten příběh.
Nejvíce odstrašující je ten o mé kamarádce z agentury. V Paříži jsem s ní nějaký čas bydlela. Zabila se, skočila z okna.

KILA DOLŮ, NEBO NIC

Když se řekne modeling, mnohým se vybaví tři slova: sex, drogy a anorexie. Tak si je vezmeme popořádku. Setkala jste se někdy s nabídkou, že za sex budete mít lepší kariéru?
Samozřejmě, že se některým pánům fotografům líbí čtrnáctileté holčičky. Výhodou je, když je holka osobnost nebo je vychována tak, že ví, že se tyto věci prostě nedělají. Možná je jednodušší, když má za přítele někoho, kdo dělá v branži. Já to nesnáším. Celý život si dávám pozor, aby mi nikdo nemohl říct: Vidíš, tohle jsi dokázala jen kvůli mně. Měla jsem výhodu, že jsem byla v agentuře nejmladší. Šéf i fotografové mě brali spíše jako dítě agentury a měli tendence mě hlídat.

Co drogy?
Nesetkala jsem se s nimi.

Anorexie?
S tou jsem se naopak setkávala poměrně často. Například já jsem na modelku tlustá.

Cože?
Ano, podívejte se na mě, jsem tlustá. Abych mohla pracovat jako modelka, musela bych zhubnout šest kilo.

To někdo přišel a řekl, musíš zhubnout přesně šest kilo?
Ano. Jenže já byla vždycky trochu rebelka a bylo mi to jedno. Zajímala mě více hudba než modeling, takže jsem v tomto směru neposlouchala. Jedla jsem normálně.

Našla jsem na internetu údajnou dietu modelek, která spočívá v jednom čerstvém ananasu, třech kiwi a třech litrech vody denně. Opravdu tak děvčata jedí?
To je blbost, přesná dieta pro modelky neexistuje. Každá hubne jiným způsobem. V agentuře jim poradí jak.

Opravdu se stává, že dívce řeknou: Dostaneš tuto zakázku, když do týdne shodíš pět kilo?
Stává, ale neřekla bych, že to tak funguje. Děvčat je obrovská nabídka. Když se jim zdá nějaká tlustá, tak ji prostě rovnou nevezmou a vyberou jinou.

Před rokem se hodně mluvilo o tom, že už návrháři nebudou vybírat mladinké a vychrtlé modelky. Poté, co dvě zemřely na anorexii a některé z hladu omdlely přímo na přehlídkách, prý začal návrat k normálním postavám.
To není pravda. To prohlášení návrháři vydali jen proto, aby utišili novináře a uklidnili rozruch, který po smrti těch modelek byl. Teď se o tom přestalo mluvit, ale situace je opačná. Ještě horší než dříve. Návrháři šijí ještě menší oblečení. Po molu chodí třináctileté děti, protože žádná normální ženská na sebe tak malé hadry nedá.

Čím to je?
Většině návrhářů se takové typy líbí.

Vždyť muži tvrdí, že dávají přednost ženám s normálními tvary. A mezi špičkovými návrháři převažují muži, ne?
Ale gayové. Ti mají jiné představy o kráse. Šijí oblečení pro typy, které nemají boky ani prsa. Jim se takové ženy líbí.

Iva Frühlingová

FRANKY NA BLÝSKAVÁ TRIČKA A SLADKOSTI

Co čeká čtrnáctiletou dívku, když sama přijede do ciziny? Hlídá někdo z agentury, jestli se třeba netoulá po nocích?
Měl by tam být někdo, kdo ji hlídá. Větší agentury obvykle mladou modelku nastěhují do bytu, ve kterém bydlí několik starších holek. Těm řeknou, že se o ni mají postarat. Já jsem začínala v menší agentuře. Dali mě do bytu, ve kterém bydlel její šéf se svou přítelkyní, která dělala bookerku. Spolu se vždy starali o nejmladší modelky. Když jsem přišla pozdě, dostala jsem vynadáno.

Uměla jste ve čtrnácti nějaký jazyk?
Neuměla jsem nic. Agentura mě poslala do amerického gymnázia v Paříži. Podle tehdejších tamních zákonů bych totiž ve čtrnácti nemohla pracovat, kdybych nechodila zároveň do školy. Mluvilo se tam anglicky, byly hodiny francouzštiny. Já mluvila jen česky, přitom výklad všech předmětů probíhal v angličtině. Dost drsné. Ve škole jsem si opisovala, co učitelka psala na tabuli. Večer jsem si to se slovníkem překládala, abych aspoň trochu pochopila, o co šlo.

Školu platila agentura?
Ano, kvůli tomu jsem měla ze všech modelek v agentuře největší dluh. Bylo to soukromé americké gymnázium, muselo být hodně drahé. Ale vůbec si už nepamatuju, kolik stálo. Když holka začíná, vydělává vlastně na dluhy, které u agentury má.

Jaké dluhy?
Tak například, když v agentuře mají pocit, že se holka neumí oblíct a nemá svoje věci, jdou s ní nakoupit. Když začne vydělávat, peníze si za to strhnou. Podobné je to se školou, s letenkami. Na mě byli hodní. Když jsem zabrečela, že je mi smutno po mamince, koupili mi letenku a mohla jsem se podívat domů. Když jsem pak začala vydělávat slušné peníze, dluhy jsem splatila.

Jak to dopadlo se školou?
Jak myslíte, že to může dopadnout, když v šestnácti vyděláváte hromady peněz a nemáte vedle sebe maminku, která kontroluje, zda do školy vůbec chodíte? Nedodělala jsem ji.

Dokud modelka nevydělává, živí ji agentura?
Dostávaly jsme asi pět set franků na týden. Nakoupila jsem za ně blýskavá trička a sladkosti, které jsme měly zakázané. Ke konci týdne jsem neměla na jídlo, tak to šlo pořád dokola. Později jsem už měla svůj účet, kam mi chodily peníze za práci. Jenže k účtu jsem dostala kreditku. Takže jsem vybírala, dokud z banky nevolali, že je problém. Až v posledním roce, když jsem už dělala velké reklamy, jsem začala používat mozek a nějaké peníze jsem ušetřila. Za ně jsem si pak tady koupila malý byt a nějaké věci.

Kolik se odevzdává agentuře?
Tehdy ve Francii to bylo většinou třiatřicet procent. Když k tomu připočtete tamní vysoké daně, na modelku ve výsledku zbylo málo.

Mohou dívky, které sní o práci modelky, ještě počítat se závratnými výdělky?
V zahraničí si stále ještě mohou vydělat hodně peněz.

Jak jsou placeny? Podle počtu hodin práce? Podle prestiže značky?
Třeba za fotografii na titulu časopisu může být čtyři sta až pět set eur. To je málo, ale titul je prestiž. Za den focení katalogu může být dva a půl tisíce eur. Pak může být reklama na Dior a tam už jde o smlouvy na opravdu obrovské částky.

V Česku se dá modelingem živit?
Myslím, že ne. Nechápu, jak tady může tolik dívek dělat modelky. Mám pocit, že každá holka je modelka, navíc je to promícháno se všemi těmi misskami.

Iva Frühlingová

MÁTE VELKÉ BOKY? GRAFIK JE UŘÍZNE

Co je na práci modelky nejpříjemnější?
Zadarmo se naučíte jazyky. Nemusela jsem je drtit ve škole, přesto umím francouzsky a anglicky. Žít sama v cizí zemi je zkušenost k nezaplacení. Také se vám otevřou další možnosti. Věřím, že kdybych svoji hudbu dělala úplně stejně, ale jako neznámé děvče z Litvínova, bylo by o hodně těžší dostat cédéčko k producentům. Možná by se to vůbec nepovedlo. A také, přiznávám, mít krásnou fotku na titulní straně časopisu je radost.

Stalo se vám někdy, že jste na fotce sama sebe nepoznala?
Jistě. Problém je, že ženy, které pak dostanou časopis do ruky, touží být krásné a hubené jako holky v něm. Ale nevědí, že grafik modelkám na fotce klidně uřízne kus boku. Ženy tak vlastně touží vypadat jako něco, co neexistuje.

A co vám na profesi modelky nejvíce vadilo?
Že jsem si připadala jako zboží. Jste na castingu nebo na focení a lidé kolem si o vás povídají, jako byste nebyla živá bytost. Sahají vám na vlasy, na tvář, nahlas komentují, jaký máte nos. Je to hrozný pocit. Nikoho nezajímá, jaká jste uvnitř, co si myslíte, co umíte. To mi vadilo nejvíc. Ale je to jen můj pocit, některá děvčata naopak modeling naplňuje.

Tak mají rodiče dovolit čtrnáctiletým dcerám, aby dělaly v zahraničí modelky?
Měli by si ověřit, zda jde o zavedenou agenturu, nebo si podnik otevřel kluk, který si někde dvakrát zafotil. S tak mladou holkou bych jela přímo na místo. Podívat se, kde bude bydlet, kdo s ní v agentuře spolupracuje. A holky by měly pamatovat na to, že modeling není práce na celý život. V tomto směru se hodně změnilo. Dříve dívky kvůli modelingu nechávaly školy, teď naopak dělají modeling při studiu.

říká se, že...

Modelky nevědí, co na sebe, nevyjdou ven bez make-upu, jsou marnivé... Když fotíte modelku, běhá kolem ní tým kadeřníků, vizážistů a stylistů. Když fotíte Ivu Frühlingovou, nic z toho neplatí. Na rozhovor do kavárny v Uhříněvsi přišla v legračním tričku s obrázkem kočky. Nenalíčená, s culíkem. Na jeho konci, před focením, si u stolu uprostřed kavárny naslepo přejela pusu rtěnkou. Fakt, bez zrcadla. No a pak se prostě šla nechat ven vyfotografovat. Žádný make-up, žádná světla. Z modelky je už opravdu muzikantka.

Autoři: ,

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Šárka Šteinochrová založila neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

To, co začalo jako svědivý ekzém, se pro mladou maminku Šárku Šteinochrovou změnilo v noční můru zvanou Hodgkinův...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Další z rubriky

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz