Hana Zagorová: Mám důvod zpívat dál, a to sakra dobrý

V dětství chtěla jít k cirkusu, vystudovala herectví, ale nakonec se stala zpěvačkou. Do důchodu se rozhodně nechystá, i když minulý týden oslavila 61. narozeniny.
Hana Zagorová (2007)

Hana Zagorová (2007) | foto: Lucie Robinson

V roce 1963 jste zazářila v soutěži Hledáme nové talenty - vlastně tehdejší SuperStar. Byl to exhibicionismus?

Ne, obrovská náhoda. Spolužačka, o které jsme si mysleli, že zrovna moc dobře zpívat neumí, se přihlásila a nikomu to v naší dívčí třídě neřekla. Kamarádky navrhly, že tam teda půjdeme taky. Nekazila jsem partu a šla taky. 

Co dělá ona spolužačka dnes?

Nemám ponětí. Ale zpěvačkou se nestala. Ona vypadla hned v prvním kole - a já šla ke svému překvapení dál. 

Slýchala jste v době, kdy jste začínala zpívat, od rodičů tu slavnou větu "Měla by sis najít nějaké pořádné zaměstnání!?"

No jistě! Můj tatínek, který byl inženýr, si myslel, že jsem technicky nadaná. Neměla jsem ráda panenky, medvědy ano, zato jsem byla kamarád s kladívkem, protože jsem to viděla u táty. To je genetická výbava. 

Přitlučete si poličku?

No… kdybych musela, uměla bych to.

Čím jste chtěla být jako malá holka?

Chtěla jsem jít k cirkusu. Hodně jsem cvičila, chodila jsem denně do Sokola a byla jsem taková ohebná. Těšila a zajímala mě plastická akrobacie. Ale bojím se, že mě to zajímalo jenom proto, že jsem se už tehdy chtěla předvádět. Prostě exhibice. 

Co je plastická akrobacie?

To je třeba šílený most, někam si položíte kapesník nebo růži a zuby to zvednete. 

Vy jste chtěla být hadí žena!?

Ano! A šlo mi to docela dobře! 

Co tedy způsobilo, že jste nešla do cirkusu? Rodiče?

Paní učitelka, která ve čtvrté třídě založila dramatický kroužek. Bylo to poprvé, kdy mi lidi tleskali, a já zjistila, že to je to, co chci, co mě baví. 

Herectví jste taky vystudovala, ale nakonec jste zběhla ke zpěvu. Proč?

Já jsem fatalista a tohle se vyladilo samo. Škola pro mě začala velmi příznivě, s Vlastou Peterkovou jsme hrály prakticky v každé inscenaci v Brně. Ale ve třetím ročníku jsem onemocněla, půl roku ležela v nemocnici a druhý půlrok, abych se nenudila, jsem začala zpívat. Myslím zpívat víc. To jsou cesty osudu. Nevyzpytatelné. 

Mohla byste přece být zpěvačka i herečka paralelně.

Ano, to by bylo ideální řešení. Těšila jsem se na muzikál, který byl v šedesátých letech na spadnutí. Školu jsem po roční pauze dokončila a absolvovala ve Státním divadle v Brně. Jenže to už jsem měla lano do Prahy. Tehdy jsem doufala, že se herectví a zpěv samovolně prolnou. 

A muzikál?

Muzikál nespadl pětadvacet let. Úplně mě minul. 

V muzikálu hrajete poprvé až teď, a to kurtizánu v Jacku Rozparovači. Co vás přesvědčilo, tým?

Já nikoho neznala! Téma, možná... Najednou to seplo a mně se zdálo, že tohle bych mohla dělat. Mě nalákal na písničku, jedinou, Vašo Patejdl a režisér Petr Novotný. A jsem ráda, že jsem to udělala. Pro mou duši je to velmi přínosné. 

Pro duši možná, ale na jednom z představení jste si prý ošklivě rozsekla hlavu.

Ne, to bylo na koncertě s kapelou v Kroměříži. Špatně vidím a někde na zemi byla smyčka z kabelů. Utíkala jsem se z jeviště převléknout, měla jsem vysoké podpatky, ta smyčka mě zadržela a já si rozsekla čelo o portál. Ještě jsem doletěla do zákulisí, ale tam už se řinula krev. Lidi omdlívali, ale ještě jsem jim řekla, že dřív, než omdlí, by měli zavolat záchranku. Ale z tohohle večera je opravdu legrační jiná historka. Dala jsem si ručník na tu díru, kterou mi pak zašili dvanácti stehy. Hlava strašně krvácí, lila ze mě krev, navíc ty vlasy do toho zaražený, velmi nehezká podívaná… a já měla na sobě úplně nový, překrásný žlutý kostým - a první, co jsem řekla kolegyni Lídě Nopové, bylo, aby to sako hned namočila, jinak z něj tu krev už nikdy nedostaneme. Od té doby se u nás v kapele vypráví, nač myslím s rozseklou hlavou. 

To je přirozené, na tenhle úraz jste přece nemohla mít černé sako.

Ano, máte pravdu, to by nevyniklo a nebylo by to ani tak efektní (smích).

A co si tedy tatínek přál, aby z vás bylo?

Původně mě pochopitelně viděl jako svého následovníka a taky říkal, že bych měla mít "něco v ruce", jak se říkalo povolání. Ale ve chvíli, kdy v prvním finále s ním chtěl mluvit Gustav Brom, musela jsem s pravdou ven a přiznat, že jsem v soutěži Hledáme nové talenty. A on tehdy pronesl památnou větu: "Vidíš a já si vždycky myslel, že jsi soudný člověk." Ale byli tam, byli nadšení, pan Brom tatínkovi říkal, že by mě rád sledoval, že by si mě rád vychoval pro svůj orchestr. Tenkrát jsem byla na gymplu. Teprve potom jsem dělala přijímačky na vysokou a pak onemocněla. 

Nemoc vás tehdy na rok zastavila…

…ustřižená křidýlka se tomu říká. Nechtěla jsem už mluvit o nemocech. 

Nemusíme.

Jako všechno v životě i nemoc má dvě stránky. Mě to určitě vytříbilo charakterově. Tím, jak se mi v životě všechno dařilo, začala jsem být velmi sebevědomá a začala jsem dokonce opovrhovat lidmi, kteří jsou horší. Měla jsem pocit, že kdo má dvojky nebo trojky, je hloupý a méněcenný. Začala jsem žít velmi rychlý život a měla jsem pocit jisté neomylnosti, neomezených možností, tak mi osud ukázal, co všechno je možné. Je dobře, když si člověk uvědomí, že existují i jiné věci a že všechno je pod hlavičkou život.

V devadesátých letech jste měla televizní pořad ,Když nemůžu spát, kde se často mluvilo o alternativní medicíně. Přivedla vás k němu vaše zkušenost, kdy vám právě ona pomohla?

Tehdy jsem ještě nevěděla, že mi pomůže. A to je otázka, jestli mi pomohla alternativní medicína, to je jen jedna z možností. Ale mám k ní velmi kladný vztah. Jsem otevřená hlava pro všechno, co neznám, do čeho bych mohla nahlédnout. Rozhodně neodmítám jen proto, že nerozumím. 

V dokumentu České televize jste řekla, že poté, co jste vyzkoušela právě alternativní medicínu, už jste nemusela naskočit zpátky do cyklu transfuzí.

Ale za tím je velká práce! Ten proces trval tři roky. Nikdo nad vámi nečaruje, nedá vám čaj a je to.

Lákají mě tajemní lidé

Moje kolegyně říká, že si třicet let nedovede představit žádný mejdan bez Zagorky a jejích hitů. Co si pro relax pouštíte vy sama?

Různé věci, ale hlavně to vždycky není muzika. Když mám unavené uši, pustím si třeba televizi a může v ní být naprosto cokoli. Udělám si kafíčko, čtu si časopisy nebo luštím sudoku. Můžu skákat z jedné věci na druhou bez řádu. Na hudbu se chci soustředit, vychutnat si ji. 

Svého muže si nepouštíte?

Jeho můžu poslouchat kdykoli. On má v hlase něco mimořádného, zvláštního. Nějaké políbení Boha.

Kde jste se potkali?

Chodil na moje koncerty už jako velmi malý chlapec, když jsem vystupovala v Košicích. Pak jsme se občas vídali v divadle, ve Státní opeře, a najednou jsme se na sebe koukli jinýma očima a bylo to jasné. 

Je váš typ?

Já nemám univerzální typ muže. Důležité může být cokoli. Někdo jde kolem vás a zavoní vám, může to být pohled nebo způsob, jak drží cigaretu. Ale opravdu to není v typu. Vždycky mě lákali lidé, kteří měli nějaké tajemství, z nichž čišelo ještě něco víc než fyzická krása. 

Za pár dní za manželem odjíždíte do Ameriky. Na dovolenou?

Na Štefanovu premiéru. Jezdím za ním na všechny premiéry. On chodí na mé taky, aspoň tedy na velké projekty. 

Není složité sladit dva plné diáře?

Štefan má na čtyři roky dopředu plný diář - a já ladím program podle něho. 

Váš manžel je ve světě operní hvězda, zatímco tady je "Zagorky manžel".

Asi u nás opera není tak uctívaný žánr. 

Právě točíte desku, chystáte se na turné, poslední tři měsíce v roce nemáte ani jeden den volno…

…ale jak já se na to těším! Záběr to bude, to fyzické vypětí je nejtěžší. Teď si ale budu pět týdnů se Štefanem v San Franciscu užívat, tak na to naberu síly. 

Závěrečný koncert roku plánujete jako tradičně v Lucerně?

Je pravda, že kolem září října říkám, že letos nevím, jestli Lucerna bude. Tak předesílám, že letos Lucerna bude, protože tady v září nebudu, tak bych to neměla komu říct. 

Ví se o vás, že jste byla ke svým fanouškům vždy vstřícná. Tradují se i historky, že do vašeho vinohradského bytu chodily zástupy holčiček. Máte přehled, kde teď jsou a co dělají?

O některých ano. To stíhám s torzem fanklubu na předvánočních setkáních. To letošní bude možná složitější, ale nějakou tu hodinu si na ně vyšetřím. Je to zvláštní, ale mě to hrozně těší - byli to lidi mlaďouncí a takoví… vyplašení, a dnes? Jeden kluk je šéfem jednoho z oddělení v bance, druhá je hlavní účetní v nějakém obilném podniku, jsem na ně hrdá. 

Na jaře jste vydala 4CD největších hitů. Nebylo těžké vyřazovat?

Přišla jsem k tomu jak k hotovým houstičkám. Tu dřinu vybrat z těch 750 písniček ty, které tam budou, udělali redaktoři. Já s tím měla minimum práce. Dělala jsem jen poslední selekci. 

Nechtěla jste do toho zasahovat?

Ne, já ctím práci jiných.

Raduji se ze všeho

V roce 1978 jste si na turné vzala začínající zpěvačku Lenku Filipovou, poté jste vystupovala s Hložkem a Kotvaldem. Tehdy se podpora mladých talentů zkušenějšími bardy příliš nenosila. Jak vás to napadlo?

To bych si přivlastňovala něco, co jsem nevymyslela. Ale můj nápad byl spojit se třeba se Standou Hložkou a Petrem Kotvaldem. Mě baví mladí lidé. Chápu, že to dneska mají mnohem těžší, než jsme to měli my. Je široké spektrum nabídky, teď začít a prorazit je daleko těžší. 

Jak jste je objevila?

Standu jsem viděla v době, kdy byl na vojně, chudák, a zpíval jako branec. Tehdy jsem Standovi říkala, mám nápad, já a dva kluci, a jestli to budeme realizovat, tak ty budeš jeden z nich. Dodneška na to vzpomíná… A Petra jsem slyšela v Jihlavě, když jsem se chystala na vystoupení. Najednou si říkám: "On je tady Jirka Korn? Ani jsem ho neviděla napsaného na plakátech." A za chvíli přilítl Karel Vágner a říká, je tady takový šikovný mladý kluk, to se musíš podívat! 

Vídáte se ještě?

Petr má hodně povinností, s ním se nesetkáváme, ale Standa zrovna včera telefonoval, prý kdy půjdem na šampíčko. Loni byli mými hosty v Lucerně. Pozvala jsem je i na bratislavský koncert, kde byl i Petr Rezek, se kterým pracuju stabilně a zpívá překrásně. Lidi plakali a zpívali nahlas se mnou. Krása. 

Nedojímáte se při takových návratech po letech s lidmi?

Někdy vás ta emoce pochopitelně zahltí, ale nemělo by to překročit únosnou míru, protože pak je to na obtíž všem. Když se herec nechá zahltit svým citem, myslím, že to pro diváka není příjemné. Jednou jsem v Ostravě proplakala celou ,Studánku stříbrnou‘ a bylo to příšerné. 

Co na vás funguje? Řeknete si, že je to jenom písnička?

Ale na jevišti mám tolik práce… To je jako očista, díváte se na lidi, jak si zpívají s vámi. Nerada používám slovo energie, protože to teď používá každý a v nepřiměřeném významu, ale tam opravdu cítíte, jak to jako vlny proudí na vás. To je tak hmatatelné! To je nádhera! Jako by z vás omývali prach. 

To vám muselo chybět, když jste v roce 1989 po podpisu Několika vět nemohla vystupovat.

No jo, ale to bylo naštěstí na krátkou dobu. 

To jste tehdy nemohla vědět.

V první chvíli jsem si tak dlouze povzdechla. Přemýšlela jsem nad tím, čím se budu živit, to je to první, co ve vás musí sebezáchovně zapracovat. Přemýšlela jsem nad tím, co umím, co můžu dělat, ale nikdy jsem neměla strach, že se neuživím, protože se práce neštítím. Velmi pragmatické to bylo, ne hořké. 

Podepsala jste protirežimní petici. Musela jste přece vědět, že vám to jen tak neprojde.

Ale jistě, že jsem to věděla, jen jsem nečekala, že to bude tak brzy. Nikomu jsem o tom neřekla, byla jsem v divadle Sklep, podepsala jsem tam Několik vět a ještě v noci to vysílali na Svobodné Evropě. 

Čím si děláte radost?

Absolutně čímkoli. Mám krásné povolání. Těším se, že vstanu, bude hezky, udělám si kafe, přečtu si noviny, obyčejné věci. Nebo někam jdu nebo mě potká stará paní, která čeká, že ji pozdravím, protože si myslí, že jsem někdo z baráku. Těším se tím, že jsem relativně zdravá, relativně spokojená, mám nové písničky, znám prima lidi, mám kamarády, kteří stojí za to. Těším se ze života komplexně. 

Možná netaktní otázka závěrem, ale nedá mi to - netoužíte už po klidném důchodu?

Víte, já nebudu v důchodu. Dokud mě budou lidi chtít, dokud budou vyprodané sály, mám důvod zpívat, a to sakra dobrý.

Autoři:
  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Jedno ze siamských dvojčat se dočkalo svatby, druhé se vdávat nechtělo

28. března 2024  14:27

Čtyřiatřicetiletá Abby Henselová z USA se vdala už v roce 2021. O sňatku ovšem promluvila až nyní....

Intersexualita pro mě byl šok, říká žena bez ženských pohlavních orgánů

28. března 2024  8:45

Alyssa Ballová byla od mala vychovávána jako dívka. Ve skutečnosti ale úplnou dívkou nebyla. Pravdu...

KVÍZ: Oslavte den učitelů. Poznejte známé kantory a procvičte si znalosti

28. března 2024

Den učitelů se letos potkal s prázdninami, a k tomu ještě s přípravou na velikonoční svátky. Jestli...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...