Co slyšíte častěji? Že jste odvážná žena, nebo vypočítavá potvora?
Známí a kamarádky mi přejí, doufám. Překvapily mě i pozitivní ohlasy v internetových diskusích. Ale vím, že do očí mi stejně málo lidí řekne, co si opravdu myslí.
jaká jeK obecné představě o zhýčkané manželce miliardáře má daleko. Na první pohled je znát, že je životem unavená. Ale také, že se o sebe umí sama postarat. O tom, co prožívá, vypráví podivuhodně klidně a otevřeně. Sem tam se podiví, jestli její příběh bude lidi zajímat. To si pište, že bude, paní Evo, říkám. Je totiž výjimečný už jen v tom, že se v něm točí obrovské peníze. Jinak je obyčejný a zná jej většina lidí: velká láska se často změní ve velkou nenávist. |
To je spíše otázka na mého právníka. Vím jen, že vycházel z majetku společnosti Czech Property Investments. Čerpal z veřejných zdrojů. Z toho, jak je majetek dohledatelný.
Čekala jste, že dojde k takové sumě?
Dala jsem mu určité podklady. Samozřejmě jsem měla radost, že toho tolik z veřejných zdrojů našel.
Je z vašeho pohledu ta částka velká?
Samozřejmě že je.
Myslela jsem, jestli nepřipadá astronomická pouze lidem, kteří na rozdíl od vás nežijí v prostředí, kde je dostatek peněz.
Je to opravdu velká částka. Já jsem žila v dostatku. Ale když se dostanete na určitou životní úroveň, tak co dál? Zjistíte, že jste spokojená a víc peněz vám životní úroveň už nezvýší. Většina je pak bere jako investici, jako zdroj pro další podnikání, myslím.
Pokud peníze vysoudíte, co s nimi zamýšlíte?
Tak nejdříve bych byla nějakou dobu v šoku. Pak bych je chtěla investovat.
Má ta žaloba smysl?
Má. Ukážu jiným ženám, že mohou bojovat. Kamarádky mi říkají, že by na to neměly odvahu. Jistě, protože to zatím u nás žádná žena neudělala. Obvykle buďto zůstanou v manželství a trápí se, že nefunguje. Nebo se rozvedou a spokojí se se strašně málem. Ideální samozřejmě je, když se partneři domluví. Většina bohatších manželství, která se rozpadají, se snaží domluvit. Ale ráda bych ukázala ženám, že i když je jejich manžel silnější, rozvodem svět nekončí a mohou se pokusit získat to, co jim patří.
V Česku se rozvádí každé druhé manželství. Jsou rozvody tak časté i v nejbohatších vrstvách Čechů?
Nejvíce se rozvody týkají naší generace čtyřicátníků. Teď mě z bohatých mužů, kteří se ženili hned po škole, nenapadá ani jeden, který by se nerozvedl. Často si brali spolužačky. Teď něco vybudovali, děti dorostly, manželkám je čtyřicet a nastal čas.
Čas na výměnu manželek?
Asi ano. Když syn chodil do britské školy, všimla jsem si, že cizinci brali rozvod jako výjimečnou událost. Tady je rozvod běžný. Třeba je to problém jen naší generace a ta další se zklidní.
CHTĚL, AŤ MU DÁM POLÍVKU
Jak jste se s bývalým manželem seznámili?
Na zastávce před kolejí na Jižním Městě. Já byla v páťáku, on v prváku.
Čím páťačku přitahoval prvňák?
To jsem nevěděla. Zdržel se dva roky na medicíně, tak byl ode mě mladší jen o dva roky. Oslovil mě. Řekl, že jsem hrozně tlustá a že mu mám dát polívku, protože jdu určitě do menzy. To mě fascinovalo. Do té menzy jsem opravdu šla, tak jsem mu tu polívku dala.
Začali jste podnikat spolu? Jak vlastně chcete dokázat, že máte na jeho podnikatelských úspěších svůj podíl?
Nejdříve jsme pracovali v Itálii. Já myla nádobí, on byl za barem. Pak jsme začali prodávat vlněné deky. Skončila jsem školu a přestěhovali jsme se do Bratislavy k mým rodičům. V roce 1995 jsme založili společnost, která spravovala deset uzavřených penzijních fondů. Pak jsme skupovali fondy z privatizace na Slovensku.
Byla jste v té době šťastná?
Ano, byla to euforie. Nic nás netáhlo k zemi. S Radovanem jsem byla šťastná. Byl zábavný.
Kdy jste si uvědomila, že jste bohatí?
Poprvé jsem měla pocit, že je to asi dobré, když jsme si v Itálii normálně zašli do restaurace. Už jsem tam nemusela mýt nádobí, ale mohla jsem si dát večeři a nepočítat, jestli mám na kafe navíc. To bylo fajn.
A kdy vám došlo, že to jde s manželstvím z kopce?
V roce 1997 jsem otěhotněla. Manžel si našel milenku.
Jak jste to řešila?
Myslela jsem, že jsem mu třeba odporná. Že jsem pomalá, že nikam moc nechodím. Věřila jsem, že když budeme mít malého, spraví se to. Koupili jsme tehdy dům v Šáreckém údolí, kde dnes bydlí s novou rodinou. Pak jsme měli střídavě lepší a horší období.
Neuvažovala jste o rozvodu?
Syn byl moc malý. Já pořád čekala a bylo mi smutno.
Ulehčoval to pocit, že jste finančně zabezpečená?
Vždy jen na chvíli. Jsou ženské, které uklidní, když si koupí kabelku. Ale problém zůstává. Bylo mi jasné, že hezkými věcmi problém nezalepím. Hodně jsem cestovala. Se synem, se sestrou, s rodiči. Manžel jezdil na dovolené sám.
Ale peníze vám dával?
Měla jsem kreditní kartu. Nekontroloval mě.
Co pro vás bylo v té době standardem?
Měla jsem hezké auto, dům, mohla jsem jít do kterékoli restaurace. Měli jsme paní uklízečku. Bydlela s námi Angličanka, která učila malého anglicky. Na učení jazyků za ním dojížděl i Ital a Francouzka.
BYLO TĚŽKÉ NAJÍT PRÁCI
Vzpomínáte na moment, kdy jste si byla jistá, že manželství je v koncích?
To bylo, když mi před barák přišla udělat scénu bývalá Radovanova milenka. Držela jsem syna na rukách a ona na něj řvala, že se neměl narodit, že se mělo narodit její dítě, a manželovi se posmívala, že má ošklivou manželku. Myslela, že ji opustil, protože se vrací ke mně, ale on už v té době byl se svou současnou Maruškou. Když jsem se to dozvěděla, zeptala jsem se ho na to. On řekl, že je to pravda, že chce s Maruškou žít.
Jak jste vycházela s tchyní?
Dobře. Je hodná.
Jste v kontaktu? Vždyť ten váš soud komplikuje právě fakt, že na ni Radovan Vítek přepsal většinu svého majetku, čímž se stala nejbohatší Češkou.
Má ho moc ráda a udělá pro něj cokoli. Už v kontaktu nejsme. Ale četla jsem někde, že část majetku přepsal na svou partnerku, tak nevím, jak si mezi sebou stojí.
Vy teď pracujete?
Bylo těžké najít si práci. Neměla jsem žádnou praxi, od skončení školy jsem prakticky nepracovala. Našla jsem nakonec místo ve státní správě. Dělám civilního zaměstnance u policie.
Co jste o sobě při hledání práce říkala?
Pravdu.
Setkávala jste se s nedůvěrou?
Spíše se mě lidé ptají, jaké to je klesnout z blahobytu na plat státního zaměstnance.
Co jim říkáte?
Říkám: je to těžký.
V čem nejvíc?
Nevadí mi, že jsem si snížila standart třeba co se týká oblečení. Spíše uvažuju, co by se dělo, kdybych jednou onemocněla, potřebovala nákladnou operaci a podobně.
Ale nějaké peníze vám přece bývalý muž dal, ne?
Vysoudila jsem zpětně výživné na rozvedenou manželku. Ani to u nás není běžné. No, někdo musí být první.
Kolik to bylo?
Kolem tří milionů. Počkejte, tady to mám v esemesce, která mi přišla z banky. 3 212 258 korun.
Aha, vy jste expert na ty přesné částky. Proč jste se na finančním vyrovnání nedohodli hned při rozvodu u soudu?
To nejde. Nejdřív se řeší, komu po rozvodu připadnou děti. Pak vás rozvedou a až poté se buďto domluvíte na dělení majetku, nebo jeden z partnerů podá návrh. My jednali vícekrát. Ale nechtěl mi nic dát, tak mi nezbylo nic jiného než podat oficiální žádost. Nemám co ztratit. Nemám ani naše dítě ve vlastní péči, tak mi nemá čím vyhrožovat.
Syn se rozhodl, že chce žít s otcem?
Ano. Já ho dostala předběžným opatřením do péče. Tehdy jsem si musela pronajmout byt, prodat auto. Jezdili jsme autobusem, spoustu věcí jsme si najednou nemohli dovolit, synovi to nebylo příjemné. Doma má bazén, pejska, s tatínkem mohl lítat jeho letadlem. Nemůžu mu bránit v jeho rozhodnutí.
Jak to zvládáte?
Beru to jako křivdu. Cítím vztek. Normální negativní emoce. Říkám si: Jak mě mohl připravit o syna? Malému je dvanáct. Můžu jen doufat, že až bude větší, pochopí to. Teď je pro něj tatínek zábavnější. Nechce o tom mluvit, tak se neptám. Vídáme se co druhý víkend, úterky odpoledne, prázdniny máme rozděleny na půl.
Neříkáte si někdy, jak je vůbec možné, že takhle může láska dvou lidí skončit?
Je to zvláštní pocit, stát u soudu proti někomu, kdo celý život stál vedle vás. Ale tím, že mi nechtěl nic dát, jsem opravdu neměla jinou možnost než bojovat. Říkal, že si nedovedu představit, jaký zažiju tlak. Že mě dostane do blázince. Tak jsem na sebe i trochu hrdá, že jsem to nevzdala.
Co si pod takovým bouřlivým rozvodem představit konkrétního? Popište mi nějakou situaci.
jeho 5 nejNejhezčí den našeho života Když se narodil náš syn. Nejhezčí společná dovolená Na Sicílii. Nejvíc okouzlující na něm je Byl ambiciózní, zábavný a dravý. Prostě živel. Nejlepší vlastnost Je cílevědomý a racionální. Nejhorší vlastnost Je zákeřný. |
Jaký teď máte názor na předmanželské smlouvy?
Asi k něčemu jsou. My jsme toho moc neměli, když jsme se brali. Ani se tehdy o takové možnosti u nás nevědělo. Každopádně bych byla ráda, kdyby si z mé zkušenosti ženy vzaly poučení a nebyly tak naivní jako já. Aby si nemyslely, že jim super spolužák, se kterým začínaly, nemůže taky něco takového udělat.
