Dýdžejka Ladida
|
Jste ambasadorkou projektu iDNES.cz Splň si svůj sen. Splnila jste si svůj sen?
Já jsem si svůj cíl již splnila a těším se, až si ho zase budu po mateřské plnit. S narozením dítěte jsem hraní hodně utlumila. Nechci, aby dceru vychovával někdo cizí, obzvlášť pokud je takhle malá. Přiznám se ale, že mi hraní chybí. Líbilo se mi jezdit po světě a hrát v klubech pro spousty lidí. Proto se tak trochu těším, až začne malá chodit do školky, a budu tak mít víc času na hraní a vydávání svých desek.
Seznamujete už dceru s hudbou?
Jednou jsem ji se sluchátky vzala na zvukovou zkoušku do prázdného klubu. Zatím ale nevypadala, že by se tam cítila moc příjemně. Na kluby má spoustu času. Už teď se ale pozná, že má dobrý rytmus, zkouší s Martinem hrát na klavír. Na mixování je ještě moc malá, ale až přijde čas, tak jí to ukážu.
Kdy jste si poprvé vyzkoušela míchat desky?
Pracovala jsem na začátku devadesátých let jako modelka do katalogů a do reklamy, jezdila jsem docela často do zahraničí. I když v roce 1993 byly i party v Česku skvělé, v Německu a Švýcarsku byla tehdy hudební scéna téměř o deset let napřed. Poprvé jsem mixovala ve Švýcarsku a seznámila se tam s lidmi od Delirium Records, kteří měli obchod s vinylovými deskami, pořádali vlastní akce a vystupovali na velkých festivalech jako Street Parade. Oni mě pustili do svého obchodu, kde jsem si mohla se všemi jejich deskami zkoušet míchat. Většinou jsem tam šla na několik hodin po práci a učila se.
Takže vás hned napadlo, že budete dýdžejkou?
Napřed jsem se trochu zalekla, že je ta práce docela těžká, když jsem chtěla jednu písničku navázat na další, musela jsem je obě pozorně poslouchat a nastavit rychlost desky tak, aby obě běžely rytmicky stejně rychle. Dneska se všechno dá nastavit digitálně, technologie je mnohem dál.
Za jak dlouho jste si troufla na první veřejné vystoupení?
Po půl roce intenzivního tréninku jsem hrála na festivalu Street Parade, kam přišlo dvě stě tisíc lidí. Byly tam trochu ztížené podmínky, zato skvělá atmosféra. Mixovala jsem na obrovském jedoucím autě plném reproduktorů, na kterém navíc poskakovalo asi sto lidí. To vám poskočí deska, ani nevíte jak, protože se s vámi hýbe celý dýdžejský pult.
Pak už jste hrála hned v Česku?
První vystoupení doma bylo náročné. Místní dýdžejské legendy mě moc nechápaly, protože já hrála o polovinu rychleji, navíc z desek, které neznaly. A navíc jsem ještě nebyla úplně zkušená. Po pár měsících jsem se ale dostala na profesionálnější úroveň a dneska už jsme spolu kámoši. Právě třeba s Pavlem Bidlem, který se po mnoha letech vrátil z Ameriky, oslavíme Silvestra v Hradci Králové v klubu Event. To bude dobrý, na to se moc těším.
Takže jste nechala modeling kvůli dýdžejování?
Po víkendovém hraní, kdy člověk kolikrát vůbec nespí, vypadáte v pondělí na castingu jako postava z Pána prstenů. Takové typy agentury většinou nehledají. Hraní mě od začátku víc bavilo, takže to bylo jasné rozhodnutí. Vlastně moc nezáleží na tom, jak vypadáte, jde o to, co hrajete.
Takže si nedáváte záležet na tom, v jakém oblečení svůj set odehrajete?
Více času věnuju muzice než módě.
Setkáváte se při práci s drogami?
Cigareta je taky taneční droga, na parketu kouří spousta lidí. Asi se s tím setkávám, ale pokud nemám kontaktní čočky, tak si toho kolikrát ani nevšimnu. Pokud čočky mám a někdo dělá divné obličeje nebo směšně tancuje, rozesměje mě. Nijak mi to ale nevadí. Mám zkušenost, že hudbu nejlépe vnímám a mixuji s čistou hlavou. Před hraním bych si nedala ani svíčkovou se šesti knedlíky. Ale je dobré mít svobodu, ať si každý dělá, co chce.
Fotogalerie |
Změnila se práce v elektronické hudbě od devadesátých let hodně?
Tenkrát bylo dýdžejů poměrně málo. Málokdo si mohl dovolit mít doma gramofony a desky a ještě našel čas na to, aby se s nimi naučil zacházet. Já jsem ten čas díky modelingu měla.
Dnes je snazší začínat?
Elektronická hudba se už stala fenoménem a dnes si může každý koupit program, ve kterém se snadno naučí hudbu skládat nebo mixovat skladby. K tomu má notebook, takže lze pracovat na cestách.
Kdy jste se s elektronickou hudbou setkala vůbec poprvé?
Poprvé asi v deseti letech, když jsem se na chatě tajně vplížila na vesnickou diskotéku. Ale tehdy jsem musela být doma do půlnoci a rodiče se to nesměli dozvědět. Tehdy jsem ale nepřemýšlela nad tím, jak vzniká. Spíš se mi líbil ten taneční rytmus.
Takže ráda tančíte?
Od třinácti do šestnácti jsem tančila standard a latinu. Bavilo mě to, obzvlášť živější latina. Pak jsem ale přišla o partnera a nepodařilo se mi najít adekvátní náhradu, proto jsem toho nechala.
Co připravujete v novém roce?
Remixy z desky Mundo, která mě v zahraničí proslavila, a nový singl Access Granted. Připravuji vizuální projekci ve spolupráci s grafikem a malířem Zdeňkem Hajným.
