ČTĚTE TAKÉ: Já a moje zkušenost s tetováním |
Když mě oslovila kolegyně s tím, že shání dobrovolnici, která by se nechala tetovat a napsala o tom reportáž, bez váhání jsem se přihlásila. To se mi občas stává, že něco rychle a bez rozmyslu udělám a pak lituji. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Poté, co jsme se tedy napevno dohodly a já si vybrala tetovací salón, který s našimi podmínkami souhlasil, jsem dostala šílený strach.
Poprvé: vyznání lásky
Abych vám to vysvětlila: jedno tetování už mám. Nechala jsem si ho udělat měsíc po svatbě a jde víceméně o vyznání lásky mému manželovi. Tehdy jsem dala na dobré reference jednoho jihočeského tatéra. Je prý moc šikovný a levný. Měla jsem v plánu si nechat vytvořit poměrně velký motiv, tak mi nízká cena přišla fajn. Domluvili jsme si tedy spolu termín a já ruku v ruce s mužem dorazila na místo určení. Ještě že jsem nebyla sama! Pan tatér nás přivítal ve sklepě smrdícím plísní a dodnes si vybavím jeho tik - dlouhé a hlasité popotažení nosem, trochu to připomínalo feťáka, který "šňupe lajnu"... Chtěla jsem utéct, ale touha mít konečně vlastní tetování byla silnější.
Tatérovi jsem přednesla svůj nápad na motiv - vcelku se mu zamlouval a nijak proti němu neprotestoval. Jsem mu dodnes vděčná, že mi vymluvil místo určení, kterým bylo původně rameno, a přesvědčil mě o kotníku. To je ale zároveň i kámen úrazu. Kolem kotníku totiž není dostatečné množství podkožního tuku, který by miliony vpichů tetovací pistole zmírnil, a tak tu tetáž dost bolí. Mě bolela extrémně! Možná to bylo podzemím, možná jsem hysterka, ale každopádně jsem čtyři hodiny v kuse ječela jako tur. Počítám, že ještě dnes na mě tatér vzpomíná a sousedé z několika bloků okolo také.
Tetování se mi asi po měsíci a kousek zahojilo, a i když jsem měla vždy v plánu několik obrázků na svém těle, pomalu jsem se s nimi kvůli strachu z bolesti začala loučit. Jak už jsem ale napsala výše, občas se mi nedostává pudu sebezáchovy a já se prapodivně rozhoduji. Stejně jako když jsem souhlasila s tím, že napíši tuhle reportáž a že ji hlavně prožiji na vlastní kůži, a to doslova.
Reakce blízkých |
Au to bolí. Stop it!
Výběr salonu je samozřejmě nejdůležitější část cesty za tetováním, ani já jsem tento první krok nepodcenila. Dala jsem na doporučení známých a oslovila majitele tetovacího studia Tribo. Z webových stránek jsem se dozvěděla, že salon funguje od roku 1995 a získal řadu světových cen. Kromě tetování nabízí i piercing a originální účesy.
"Mám pro vás skvělou tatérku," doporučil mi majitel Michal Burda potetovanou dívčinu plnou dreadů, která si říká Dja Dja. Na místě už ze mě téměř všechny obavy spadly. "Budeme se domlouvat anglicky, protože česky moc neumím," oznámila mi s vysvětlením, že pochází z Ruska. Proboha, jak se anglicky řekne: Au, to bolí, okamžitě přestaň!... honilo se mi hlavou.
Motiv, který jsem si chtěla nechat vytvořit natrvalo do kůže, jsem měla s sebou hrubě načrtnutý a měla jsem i vybrané místo - kolem zápěstí, jako náramek. Dja Dja můj obrázek nejdřív nakreslila, a když jsem s ním konečně souhlasila, překreslila ho pomocí kopíráků na speciální papír. Ten, když se přiloží na navlhčené tělo, obtiskne motiv, který na něm je. Vše bylo asi po půlhodině připraveno a mělo se jít na věc.
Co náramek znamená Chtěla jsem si význam nového tetování nechat pro sebe, ale nakonec převládla profese a nechci vám vysvětlení zůstat dlužna. Jde o data narození a úmrtí mého tatínka, zapsaná kolem dokola římskými číslicemi, které jsem chtěla mít neustále na očích. Sentimentální? Já vím, ale jiná už nebudu. |
Hlavně neřvi!
V salonu se mnou naštěstí byli ještě kameraman a fotograf, kteří mě celou dobu čekání rozptylovali, a já tak nepropadala zoufalství. Poté, co Dja Dja připravila naprosto sterilní prostředí a nachystala si svou tetovací pistoli, jsem zavřela oči, odvrátila tvář a jen si v duchu řekla: Hlavně neřvi! Po pár vteřinách se otočím a koukám, že tatérka vesele pracuje, já se nehroutím a naopak si užívám pohledu na obrázek, který se pomalu, ale jistě objevuje v mé kůži. Hurá! Přesně se vyplnila její slova, když mě před začátkem chlácholila, že první tetování bolí více než druhé a že jsem si na první nevybrala zrovna nejvhodnější místo, již zmiňovaný kotník.
Po asi půlhodině práce byl můj motiv na světě. Dja Dja mi celé místo ošetřila léčivou mastí, kterou je možné si v Tribu zakoupit, a překryla fólií. Dostala jsem ještě podrobné instrukce v češtině a mohla pádit. Tatérka mě vyprovodila s tím, že se mám za tři týdny stavit na kontrolu, jestli léčebný proces dopadl v pořádku a vše je tak, jak má být.
Doma jsem si dle instrukcí po čtyřech hodinách sňala fólii, ruku omyla antibakteriálním mýdlem a natřela léčivou mastí. Tak to mám dělat tři týdny třikrát denně, později jen jednou, až se místo úplně vyléčí.
Jsem v euforii! Ačkoliv bych tomu ještě před pár dny nevěřila, už teď přemýšlím, co dalšího si nechám na svém těle vytvořit.
Ceny |