Středa 3. června 2020, svátek má Tamara
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 3. června 2020 Tamara

Koronavirová psychologická poradna

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

psychické reakce na stres
Dobrý den,
jsem zavřený s manželkou a třemi malými dětmi v karanténě a občas se nestačím divit, co všechno negativního se v této situaci pod tlakem dostává z moji povahy na povrch.
To mě dovedlo k myšlence, že bych se rád nějak psychoterapeuticky prohlédnul a lépe se sám v sobě zorientoval, zjistil např. příčiny mého nežádoucího jednání...
Mohli byste mi prosím poradit nějakou literaturu nebo online zdroje na takovéto "sebe-psychoterapeutické" téma?
Moc děkuji za Vaši práci a zdravím. - otázka upravena poradcem
Pavel
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, ráda bych ocenila Vaše rozhodnutí se sám v sobě lépe zorientovat a lépe se tak vyznat ve Vašich reakcích a chování, abyste je mohl případně i lépe zvládat. Z takto obecně popsaného problému je však velmi obtížné Vám doporučit konkrétní zdroje. Pokud se situace týká zvládání stresu, doporučit lze např. knihu doktora Karla Nešpora Přirozené způsoby zvládání stresu, nebo třeba dr. Vojtěcha Černého Jak překonat stres. Jako přínosnější a rozhodně efektivnější bych Vám ale doporučila, obrátit se nějakého psychoterapeuta v místě Vašeho bydliště a začít spolupracovat s ním. Jednak by Vás určitě, po nějakém bližším rozhovoru s Vámi o tom, co byste potřeboval a chtěl mít ve svém životě jinak, dokázal navést jak na konkrétní zdroje či metody, které by Vám mohly pomoci, jednak prostřednictvím terapeutického rozhovoru, který je vždy šitý na míru potřebám klienta, jde ono „zorientování se“ podstatně lépe. Seznam psychoterapeutů najdete např. ne webu České asociace pro psychoterapii (www.czap.cz), nebo i jinde. Přeji hodně štěstí a držím pěsti! S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
partnerský vztah
Dobrý den, před rokem a půl jsme si s partnerem pořídili syna, myslím že spíše kvůli mě, jelikož on již dvě dospělé děti má z původního manželství. Po porodu jsem přibrala deset kg a ačkoliv jsem aktivní a snažím se co to jde nejdou mi shodit. Možná je to způsobeno i problémy kolem, jelikož je mi stále vyčítáno, že jako matka na rodičovské nepřispívám do rodinného rozpočtu dost peněz,ač do rodiny investuji co mám, že nemám dostatečně ráda jeho dospělé děti, se kterými se ale vůbec nemám šanci vidět, že jsem tlustá, ač si myslím že to úplně pravda není (i když kdo ví), že sex se mnou není co býval, jak může být když žádný není...prostě najednou za vše můžu já. Jednou jsem se zmínila, že bych chtěla druhé dítě...že jsem si vždy přála velkou rodinu, ale....velký problém...prostě dokud jsme byli bez syna a užívali si, tak to byla velká láska, teď je to spíš utrpení.Před týdnem mě shodil na dveře a rozsekla jsem si bok o kliku.Hrozně ráda bych odešla ale bojím se finanční stránky, toho že nemám kam..
Leny
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, četl jsem, jak celou situaci popisujete a v závěru píšete, že by jste ráda od partnera odešla. Doporučuji se zcela jasně rozmyslet, zda s partnerem chcete ještě zůstat - pak jsou zde k dispozici například partnerské poradny a podobně - nebo zda odejdete. V momentě, kdy se jasně rozhodnete a učiníte v rámci svého rozhodnutí první krok, ostatní věci se dají do pohybu a celou situaci snadněji vyřešíte. Zkuste si pro sebe říci " Hrozně ráda bych odešla" a oproti tomu "Chci odejít" - můžete vnímat ten rozdíl v rozhodnosti takového sdělení? Každopádně rozumím, že to může být situace náročná a přeji Vám hodně sil pro její zdárné zvládnutí. V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider Dobrý den, Leny, ráda bych ještě kolegu doplnila zmínkou neziskových organizací ROSA (https://www.rosa-os.cz/) a PROFEM (https://www.profem.cz). Odborníci z těchto organizací se specializují na problematiku nefunkčních a násilných vztahů a jistě Vám dokážou poradit kvalifikovaněji, než my zde v poradně (například se s Vámi společně zamyslet nad plánem odchodu od partnera či nad možností dočasného pobytu v azylovém domě). Jenom bych Vás ráda podpořila v tom, ať dáte na své pocity. NIKDO nemá nárok Vás urážet, obviňovat Vás, ani Vám fyzicky ubližovat – natož Váš partner, který by pro Vás měl být bezpečím a přijetím. Rozumím tomu, že dynamika vztahu s nevyrovnaným partnerem je obtížná; mnohdy se v něm střídají fáze naděje, kdy se druhému člověku zdá, že „už je dobře“, že „na to, co bylo, můžeme zapomenout, vždyť se nakonec zase tak moc nestalo“ (čemuž se ze srdce snaží věřit – a o čemž ho ubližující partner vehementně přesvědčuje), a fáze velké bolesti a zmatku. Ve zraňujících vztazích jsou takovéto pocity naprosto přirozené. Prosím, neváhejte se obrátit o pomoc na výše uvedené kontakty. Moc Vám držím palce a věřím, že tuto nesnadnou situaci ustojíte. Bc. Kateřina Mašková
problémy s karanténou
Dobrý den, jsem studentka vysoké školy. Děsí mě, že díky karanténě druhý semestr nezvládám tak, jak bych chtěla. Nejde se naučit přeměty sama. Potřebuju je vysvětlit (fyzika, matika). Výuka online nefunguje. Všechno se učíme pomocí samostudia a případně se píše email. Také mi vadí být v nejistotě, jak zkouškové bude probíhat, kdy se do školy vrátím. S tím, že nebudeme mít prázdiny, jelikož je zkouškové až do konce září už jsem se smiřila. Do toho být zavřená doma a nevidět se se svoji rodinou mi na psychice moc nepřidá.
Aneta
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, pro studenty je to náročné období. Zrovna před chvílí jsem hovořila s maturantkou, která se obává, že neudělá kvůli výpadku výuky maturitu. Pro mladé zodpovědné lidi je to nyní velký stres. Co pro sebe tedy můžete udělat? Často pomáhá probrat situaci s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci – jak to nyní cítí a řeší Vaši spolužáci z ročníku? Můžete si navzájem nějak pomoci? Jistoty, kterými jsme se ještě před pár týdny řídili, najednou zmizely. Musíme zvládat každodenní život s jistou dávkou improvizace. Dělat to nejlepší, čeho jsme v danou chvíli schopni. Obavy ohledně budoucnosti mnohdy způsobují, že má člověk tendenci vidět události zbytečně černě. Jestli to jen trošku jde, zkuste méně přemýšlet v kategorii černých scénářů a začněte toho více - pro sebe a svůj klid - dělat právě teď. Držím palce. Není to snadné období, Alexandra Hrouzková, psycholožka a psychoterapeutka. Pokud však začnete pozorovat, že je Vám hůř, rozhodně kontaktujte odborníky na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz.
beznaděj a ztráta větru z plachet
Živím se krejčovinou. Ihned po nařízení karantény jsem se svými dětmi 9 a 13 let našila 250 roušek, které šly do hospicu, nemocnice, laboratoře a domova pro seniory. Vše na vlastní náklady. Pár mých stálých zákazníků mi samo od sebe volalo jestli bych jim roušky nenašila. Domluvili jsme se na částce 30,-Kč za roušku. V podstatě za nákladovou cenu, která mi částečně vykryla materiálové náklady. Jenže spousta dalších lidí mě má dnes za zlatokopku, která se snaží zbohatnout na neštěstí druhých. Děti nechápou proč se takto lidi chovají. A já s tím vnitřně zápasím. Díky opatřením jsem úplně bez příjmu. Kdyby nebylo manžela tak nemáme ani na jídlo. Veškeré náklady na živobytí platí on. Opravdu nevím za co a proč lidi soudí lidi, kteří se snaží aspoň částečně vykryt náklady.
Verca
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem. Víte, nejsem tady od toho, abych soudila, zda je správnější roušky prodávat nebo darovat. Jak jistě víte, v současné době existují mnohé varianty, někdo roušky daruje, jiný vyměňuje za jinou službu, jiný prodává, obchody prodávají. Takže nejde ani tak o to, co si o Vašem konání někteří lidé myslí. Ale asi bude potřeba, abyste se svým konání byla v souladu Vy sama. Jakmile se člověk za své činy může postavit – sám před sebou – bývá snazší se nad nesouhlasná stanoviska jiných například povznést. Dále pomáhá najít oporu v lidech, kteří Vás podporují. Zaměřte pozornost více na ty, se kterými je Vám dobře a méně na ty, jejichž soudy Vás trápí. Věřte, bude Vám lépe. Pokud budete mít přesto tíživé pocity, kontaktujte odborníky na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Přeji sílu v této době, Alexandra Hrouzková, psycholožka a psychoterapeutka.
problémy s karanténou
Dobrý den, mě dost trápí nezodpovědnost lidí kolem mě, neviděla jsem svoje vnoučata už přes měsíc, moc se mi stýská a k sousedům jezdí děti každý týden.. Mám je ráda (sousedy), ale tohle mě vždycky tak rozhodí, že mám problém s nimi normálně komunikovat. Oni mají své důvody, proč se mohou navštěvovat, ale když vidím jejich vnoučata, jak s babičkou a dědou dovádějí, je mi do pláče, protože jim to závidím. Já respektuji nařízení vlády, ale pak si říkám, jestli nejsem nakonec já divná babička, že to dodržuji..?
Radka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozumím, že je pro Vás těžké nemoci se setkávat s vnoučaty. To, co zažíváme nyní, není obvyklá situace, je to poprvé, a tudíž se každý s danou situací vyrovnává jinak. Zmiňujete zajímavý jev, kdy jsme svědky toho, jak každý člověk přistupuje k nařízením a obecně k této nové situaci jinak. Všichni se učíme. Teprve zpětně budeme moci vyhodnotit, co bylo dobré a co příště udělat jinak. Teď to nikdo nemůže vědět. Osobně jsem více konzervativní, takže doporučuji opatrnost a neriskovat co se týká zdraví. Přece jen ho máme jen jedno. Takže bych Vás chtěla podpořit ve vašem přístupu. Dříve či později se s vnoučaty setkáte, ve zdraví, a budete si moci společný čas užívat. Co budete spolu dělat? Máte už naplánovány výlety, společné aktivity? Co nyní děláte pro sebe? Jak o sebe pečujete? Přeji, ať si svůj čas, který máte nyní sama pro sebe, užijete a později s vnoučaty také! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den, je mi 32, kvůli občasným nesnesitelným úzkostem (černé myšlenky, ztížené dýchání apod.) mám často pocit, že nechci žít nadále, ale sebevražedné myšlenky nemám - nakonec, mám jisté závazky (ne děti), takže by to ani nepřicházelo v úvahu.
Avšak, mám ze sebe pocit, že se jaksi perverzně vytěšuji situaci s koronavirem - že je nějaká šance, že se nakazím a jakožto celoživotního kuřáka s CHOPN mě to semele a budu mít konečně klid. Navíc, hned nato mám z těchto svých myšlenek výčitky svědomí, protože si uvědomuji, že situace s COV-19 je hrozná pro lidi i pro lidstvo. Ještě ke všemu se mi dělá z mediálních pohledů na věc šíleně špatně, když se o lidech 75plus, popřípadě klientech hospiců mluví jako by byli beztak na odpis. Ani nevím, zda je vůbec v tomhle světě o co stát. Samomedikuji se rivotrilem - ne každodenně, jen podle potřeby. Změna životního stylu u mě nepřichází v úvahu, již od útlého dětství jsem cítil, že jsem jinej - divnej. Je možné, že rivotrilem věci spíš komplikuji?
Jindra
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, když je člověku těžko, když člověk cítí, že uvíznul v situaci, která nemá dobré řešení, je obvyklé, že se u něj objevují destruktivní i sebedestruktivní myšlenky různého typu. Někdy člověk tolik touží, ať se situace „nějak“ vyřeší sama, že je ochoten připustit i tragický vývoj. Je zjevné, že máte optiku namířenu na negativa v tomto světě. Musí být těžké vnímat jen temnotu tohoto světa. Nevím, zda mi ve svém stavu uvěříte, ale stejně tak jako negativa, se v současném světě dějí i dobré věci. Ale dějí se mimo Vaše zorné pole. Nakolik v tom může hrát roli Vaše „samomedikace“ nemohu odhadnout, obecně užíváním léků bez odborného vedení si lidé více škodí, než že by se úspěšně léčili. Vnímáte se jako „divnej“. Co takhle využít svou „divnost“ ve svůj prospěch? Vytěžit z Vaší jedinečnosti? Není přeci nutné být jako většina k tomu, aby měl člověk své místo na světě. Pokud nemáte o svých potížích komu říci, kontaktujte odborníky na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Není hrdinstvím nenechat si pomoci. Je to přesně naopak. Alexandra Hrouzková, psycholožka a psychoterapeutka.
psychické reakce na stres
Asi mám opačný problém, než většina tazatelů. Od počátku karantény nám zaměstnavatel zkrátil pracovní dobu, pracujeme "na směny", abychom se moc nepotkávali a v případě, že by se u někoho objevila nákaza, aspoň jedna směna mohla chodit do práce. Na finance to vliv nemá, zbytek dostáváme dorovnáno. No najednou mám spoustu času, žádné to od rána do večera v práci. Tak mám konečně čas na sebe, na domácnost (tak jarně uklizeno jsem ještě neměla), mám čas si uvařit a v klidu to sníst, zajít si na dlouhou procházku do přírody. Díky tomu jsem zhubla, zklidnila se, zlepšila se mi kondice a vůbec zdravotní stav. Část karantény u mě byla dcera, která jinak žije 200 Km daleko, měla home office, tak přijela za mnou, tak dlouho už jsme spolu nějaký čas nebyly, bylo to moc fajn.
To a teď se děsím, že se zase všechno vrátí "do normálu" a přijde obvyklý pracovní stres, který bude ještě větší než předtím, poněvadž bude třeba všechno, co se dosud dělalo jen v nejnutnější míře, dohnat. - otázka upravena poradcem
Karla
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, je skvělé kolik dobrého jste toho v tomto zvláštním čase dokázala pro sebe udělat. Je skvělé, že jste díky výjimečnému stavu poznala, že lze žít a cítit se i jinak, lépe. A je naprosto jasné, že máte obavy, abyste si toto nové poznání a nové dovednosti uchovala ve svém životě i pro další období. Vnímám, že jste žena činu a tak Vás chci vyprovokovat a nabízím otázky: Kdo rozhoduje o kvalitě Vašeho života? Kdo rozhoduje o tom, jak se budete v životě cítit a co budete dělat? Možná si budete muset přenastavit některé hranice. Možná budete muset vyvinout určité úsilí, abyste si hezký životní styl i pocit uhájila. Možná také, že to půjde docela přirozeně. Kdybyste však zjišťovala, že s návratem do procesu situaci přestáváte zvládat, rozhodně včas vyhledejte odborníka a nechte se v nové životní etapě podpořit, vyplatí se to dlouhodobě. Držím palce, Alexandra Hrouzková, psycholožka a psychoterapeutka.
obtíže v rodině
Dobrý den, mám dvě dcery 12 a 9. Obě situace nesou různě. Starší se hrozně bojí vycházet a má hysterické záchvaty.Chce vychochávat tu mladší a je velmi agresivní. Mladší to nese jakoby lépe. Ale začala mít velké problémy se žaludkem. Bojí se cokoliv jíst a vždy se už dopředu před jídlem bojí, že jí bude bolet břícho. Nechce ani jíst, co má ráda, že ji bude bolet břicho. Předpokládám, že je to psychosomatické. Můžete mi poradit, jak v této situaci reagovat, jak je mám uklidnit. Děkuji
Andrea M.
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Andreo, píšete o tom, jak Vaše dcery reagují na aktuální situaci ohledně koronaviru. Každá se s ní snaží vyrovnat jiným způsobem, ani jedna to však nezvládá zcela dobře. Jak situaci zvládáte Vy sama a jak moc panikaříte a svoje strachy přenášíte na své dcery? A co ostatní členové rodiny – kdo z nich je stresuje a přetěžuje informacemi, které nejsou určeny pro ně? Pokud někdo takový je, důrazně mu vysvětlete, ať s tím přestane, nebo styk svých dcer s ním omezte. Dále mě hned napadá – jak jste s nimi komunikovala ohledně koronaviru a jak jste jim celou situaci vysvětlila? Bylo to přiměřeně jejich věku a takovým způsobem, aby to pochopily? Pokud toto neproběhlo úplně ideálně, znovu to s nimi proberte. Využít můžete třeba jeden z metodických materiálů, které vydalo MŠMT a který je volně ke stažení zde: http://www.msmt.cz/jak-mluvit-s-detmi-o-koronaviru-pomuze-prirucka-i-komiks. Další věcí, která mě napadá hned vzápětí, je ta, jaký přístup mají Vaše dcery ke zprávám a médiím – i těm sociálním? Informace v dnešní době volně přístupné a prezentované médii jsou někdy nad síly dospělých lidí, jak by je tedy mohly dokázat zvládat děti? Omezte tedy přístup k těmto informacím a dávkujte je – dle Vašeho uvážení a ve Vámi zvolené míře. Pomoci Vám může také aktuálně vydané rozvolnění karantény, které s nimi VY (nikoliv seznam, idnes ani televize) proberte, vysvětlete jim je, a zodpovězte - adekvátně jejich věku, všechny jejich otázky. Vaše mladší dcera psychosomaticky reaguje nejen na nastalou situaci, ale zřejmě i na hysterické záchvaty Vaší starší dcery, která ji, jak píšete „chce vychovávat a je velmi agresivní“. Věk 12 let už není tak málo na to, abyste si s ní v klidu mohla sednout a vysvětlit jí (v klidu, rozumně, bez křiku a nadávek či obviňování), že její chování negativně ovlivňuje její sestru a domluvit se s ní na určitých mantinelech a hranicích chování a jednání. Současně můžete také zjistit, co je za jejími hysterickými a agresivními reakcemi. Má strach o sebe? Že se nakazí, nebo že umře? Ona sama nebo někdo blízký? Nebo je za tím ještě něco jiného? Nejkratší cestou z psychosomatických problémů Vaší mladší dcery je totiž to, že její okolí se uklidní, dodá jí pocit bezpečí, který se teď zřejmě ztratil, a také pocit toho, že svět (domov a rodina) je bezpečné místo a že na lidi kolem se může spolehnout. Obecně je možné dále doporučit méně televize a více kontaktu a komunikace s nejbližšími, využít by se dala také řada dechových a relaxačních technik, čtení relaxačních či terapeutických pohádek, hlavně před spaním, dále pohyb na čerstvém vzduchu, sport a koníčky, kterými se velmi přirozeným způsobem dokáže tělo zbavovat nahromaděného stresu. Pokud máte něco podobného po ruce, určitě to zařaďte do každodenního programu. Využít můžete také konzultace s psychologem či psychoterapeutem – buď na některé lince (např. https://psychoterapie.cz/) nebo i osobně (od 27. 4. budou moci otevřít už i psychoterapeutické praxe a podobné služby). Existují i linky pro děti. S pozdravem a přáním ať vše úspěšně a rychle zvládnete PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
ekonomické problémy
Dobry den, moje otazka je o preziti. Po letitem toulani se po US jsem se vratil na stari do CR. Odpracovani 14ti let me nestaci na duchod,(66), ale ani nemam narok na zadnou financni pomoc, me bylo receno na uradu prace. Jsem ucitel AJ, ale soukrome hodiny ktere me drzeli nad vodou se uz nekonaji, a kdo vi jestli se jeste budou nekdy konat. Pry nemam narok ani na pomoc v hmotne nouzi, ani na zadne zivotni minimum, zkratka na nic.Z televise se dovidam, jake pomoci se dostava jinym, ja jsem pracoval na "smlouva o dohode", platil dane, ale ze jsem absolutne bez prostredku zadny urad nezajima. Je to opravdu v rukach tech uredniku,nebo mam jeste jinou sanci na nejakou pomoc ?
Za pripadnou odpoved Vam dekuji.
T.Truhlar - otázka upravena poradcem
Traiko Truhlar
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, ve Vašem příspěvku zaznívá dotaz „je to opravdu v rukách těch úředníků…?“ A na to je velice jednoduchá odpověď: především je situace ve Vašich rukách. Individuální (a po dnešku i v menších skupinách) výuku angličtiny můžete dle aktuálně platných nařízení od pondělka provozovat, takže znovu můžete začít vyučovat angličtinu a nějaké peníze si vydělat. A současně je to také možná příležitost pro to, rozmyslet si, jak jinak celou záležitost ohledně Vaší obživy uchopíte. K tomu, abyste měl v ČR nárok na důchod, 14 odpracovaných let opravdu nestačí a pro to, abyste mohl jako jiní, dosáhnout na nějaký příspěvek od státu, musíte platit (kromě daní) hlavně také sociální pojištění, které se obvykle z dohod o provedení práce neodvádí. Tzn. buďto do budoucna sáhnout po zaměstnaneckém poměru, nebo tzv. dohodě o pracovní činnosti (z níž odvedete kromě daně z příjmu také sociální a zdravotní pojištění) nebo si zřídit živnost a pojištění odvádět jako OSVČ. Takto se Vám odpracované roky započítají a vznikne Vám, po čase, nárok i na starobní důchod. Další možností je, pokud jste platil daně či pojištění v zahraničí (USA), a vznikl Vám tak nějaký nárok na příspěvek či důchod, zažádat o něj tam. Přehled možných příspěvků Vám dokáže poskytnout místně příslušný sociální odbor. Pokud je Vaše situace opravdu velmi vážná, tedy doslova „o přežití“, jak píšete, obrátit se můžete také na neziskové organizace, které lidem v nouzi pomáhají – opět záleží na místě Vašeho bydliště (některé působí na celém území ČR, některé jen místně) - obecně lze zmínit např. Charitu, různé občanské poradny, krizová centra či Armádu Spásy. S pozdravem a přáním ať se Vám podaří situaci brzy vyřešit, a hlavně nově a lépe do budoucna nastavit PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
obavy z nákazy
Zdravím. Obracím se na Vás s prosbou. Jsem již od 17. března sám doma na překážce v práci za 60% mzdy. Příští pondělí bych se měl vracet do zaměstnání (open office s 50 kolegy), ale mám velké obavy... Je mi 44 let. Z chronických onemocnění trpím histamínovou intolerancí, parodontózou a atopickým ekzémem. V současné době vycházím z bytu jen na nákup jednou za 10 dní a občas na zdravotní vyjížďku na kole. Z jakéhokoliv onemocnění mám odmala velký strach. Potýkám se i s určitými problémy hraničícími s mysofobií, ale nikdy jsem s tím nebyl u psychologa nebo psychiatra, aby mi to diagnostikoval (stydím se). Mám prostě rád pořádek a čistotu nejen doma, ale i na pracovišti, kde si sám uklízím stůl nebo jsem háklivý i na hygienické prohřešky v obchodech a restauracích.
Chtěl jsem se tedy s Vámi poradit, jak toto překonat vzhledem k opětovnému nástupu do práce, kam se těším, protože mi práce chybí (za 22 let jsem neměl neschopenku), ale kvůli Covidu se velmi bojím.
Předem moc děkuji :-)
Adam
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, píšete, že se do práce těšíte, práce Vám chybí, ale bojíte se o své zdraví. Máte rád čistotu doma i na pracovišti, což je v současné době jistě výhodou. Píšete, že od mala máte velký strach. A tak předpokládám, že jste si za tu dobu vyvinul různé strategie a způsoby chování, které Vám pomáhají strach překonat, protože do práce chodíte a velmi zodpovědně k práci přistupujete. Pomohlo by Vám zamyslete se nad svými strategiemi, které jste kdy v životě použil, abyste svůj strach ovládl a mohl dělat to, co máte rád? Můžete také zavolat na linku Anténa České asociace pro psychoterapii, kde se o tom může pobavit s psychoterapeuty či kontaktovat psychology aktivity Dělám co můžu. Přeji, ať návrat do práce zvládnete a ať vám zase dělá radost! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
psychické reakce na stres
S příchodem teplých dní mám pocit, že naše rodina je jediná, kdo dodržuje vládní nařízení a flustruje mě to čím dál víc. Jsem na mateřské dovolené, s manželem a 2 dětmi bydlíme v domku na okraji velkého města. Ve čtvrti vzdělaných a celkem zajištěných lidí to vypadá následovně: víkendové hromadné grilovačky, dopolední slézání se maminek s dětmi na zahradách, poflakování se a posedávání puberťáků všude kolem. Samozřejmě bez roušek a rozestupů. Neštve mě to kvůli mě, ale kvůli našim dětem, kterým vysvětluji, že takhle se to prostě nemá, a že narozeninová oslava dcery s kamarády prostě bude později. Nejsem paranoidní. Nemyslím si, že pro nás zdravé je tahle epidemie nebezpečná, ale mám i čiperné, leč staré dědečky, babičky. A za ně jsem za tohle okolní nezodpovědné chování strašně naštvaná.
Hanka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, ráda bych Vás podpořila ve Vašem zodpovědném přístupu. Rozumím tomu, že když děti vidí sousedy, tak se ptají, proč oni nemůžou. Chápu, že to může vyvolávat nejrůznější pocity (lítosti, vzteku atd.). Je skvělé, že situaci vysvětlujete a Vy jdete dětem příkladem. Nemyslím, že by šlo dělat něco více, než děláte. Spíše mě napadá, jak se můžete podpořit (Vy sama sebe nebo v rodině navzájem), abyste to i nadále v klidu zvládla a zvládli společně? Předpokládám, že se spolu všichni hodně o věcech bavíte, hrajete spolu hry a dáváte si také prostor každý sám pro sebe (pro relaxaci, čtení, odpočinek), cvičíte, jíte zdravě atd. Můžete se na téma vzájemné podpory pobavit s manželem, dětmi – na co dalšího ještě společně přijdete? Přeji, ať vše zvládnete v klidu, vztekem byste ublížila jen sama sobě, ale to víte, že? PhDr. Sylvie Navarová, psycholog a psychoterapeut
obavy z nákazy
Dobrý den, v poslední době si všímám, že mám přehnaný strach z ostatních lidí. Najednou si nedovedu vůbec představit, že se někdy s někým obejmu, že půjdu do kina, pařit do klubu, jet v MHD ve špičce, nakupovat oblečení a vůbec provádět jakékoliv činnosti, co obnášejí těsnější kontakt s ostatními. Mám strach, že toto ve mně zůstane i po skončení toho nejhoršího. Už teď se ze mě po 40 dnech karantény stal úplný asociál s přehnaným strachem z nákazy. Nejradši bych po venku chodila v protichemickém obleku. V každém vidím hrozbu nákazou a hlavně se mi dělá fyzicky zle, když okolo mě projde někdo bez roušky anebo projede cyklista bez roušky. Co se s tím dá dělat? Co mě uklidní? Jaké informace mám vyhledávat? Děkuji za odpověď.
Lucie
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, píšete o strachu, který Vás vede až k asociálnímu chování. Je fajn, že si uvědomujete, že je to přehnaná reakce na současnou situaci a současně oceňuji, že stávající situaci nepodceňujete a chráníte sebe a tím i ostatní. Říká se „čeho je moc, toho je příliš“ a to se pravděpodobně stalo Vám – moc pozornosti na negativní informace vyvolalo příliš velký strach. Jak to všechno teď dostat do rovnováhy, do „zlatého“ středu? Pomůže Vám přestat sledovat televizi? Pomohlo by Vám nainstalovat si aplikaci Ministerstva zdravotnictví, kde se můžete ptát sestry Anežky na prevenci apod.? Pomohlo by Vám zapojit se do probíhající studie kolektivní imunity? Pokud byste chtěla přemýšlet o tom, jak byste si mohla pomoci k duševní rovnováze, můžete kontaktovat psychoterapeuty linky Anténa České asociace pro psychoterapii a psychology aktivity Dělám co můžu. Přeji Vám, ať kroky, které uděláte, ať budou jakékoli, povedou k osobní spokojenost a rovnováze! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
tíha sociální izolace
Dobrý den,
jsem na rizikovém těhotenství, zatím druhý trimestr, tudíž mně chybí jakákoliv pracovní aktivita. Postarám se o chod domácnosti, ale pak nevím jak s časem naložit. Nemůžu chodit ven jako dřív, nakupovat oblečení, zajít si do cukrárny. Na věci pro dítě je ještě času dost plánovat. Cítím se často otráveně a "k ničemu". Poradíte něco, co by mně pomohlo? Děkuji! - otázka upravena poradcem
Katka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozumím tomu, že tato zásadní změna životního stylu je velkou změnou a současně oceňuji, že uvažujete, jak efektivně s časem naložit. Přikládám odkaz na inspiraci, co by bylo možné doma dělat mimo péče o domácnost. Vzdělávání se, osobní rozvoj, kultura on-line, dobrovolnické aktivity v mezích možností apod.: https://ceteras.cz/karantena-a-jak-ji-zvladnout/ Přeji, ať se nyní naučíte osobní pohodu a spokojenost si zařídit tak nejlépe, jak to jde a to je ta nejlepší příprava na mateřství, jaká může být. PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
obtíže v rodině
Dobrý den, mám problémy s devatenáctiletým synem. Má před maturitou, nikdy s ním nebyly velké problémy, patří mezi nejlepší ve třídě. Žijeme na vesnici, kde má velkou spoustu kamarádů, se kterými se velmi často stýkal. Postavili si i v lese chatku na jejich společné setkání, zkrátka páni kluci. Nyní ale nastaly velké problémy, téměř denně celim jeho nátlaku. Jde o to, že jeho kamarádi i v této době chodí trávit večery na tuto chatu, není nic platné apelování na jeho zodpovědnost, že to nyní není možné, že je třeba dodržovat pravidla. Já jsem ta nejhorší, která vše přehání. Bohužel, nemám zastání ani v manželovi, jeho slovy: Je to blbost, půst ho. Nyní je situace taková, že v této době, kdy bychom měli držet spolu, vubec nekomunikujeme. Mlčíme. Takto fungujeme, jako tichá domácnost již týden a mně je do pláče.
Jana M
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den! Pokud jsem správně pochopila Váš příspěvek, máte starosti, protože syn v těchto časech namísto příprav k maturitě preferuje po večerech trávit čas s kamarády na jejich společné chatě a nedbá Vašich obav a pobídek k zodpovědnému chování. Na prvním místě Vám chci poděkovat za starost o synovu budoucnost a zdraví. Na stranu druhou si říkám, že Váš syn je už dospělý a v devatenácti letech by si měl být už sám dobře vědom možných důsledků vlastních činů. Pokud pominu legislativní hledisko (zákazu volného pohybu, který není nezbytně nutný), tak ze synovy perspektivy rozumím tomu, že sedět celý den doma nad učením není příliš občerstvující a že v tomto náročném čase nechce ztratit pravidelný kontakt s kamarády – takto to asi vnímá i Váš manžel. Z toho, co píšete, bohužel nerozumím tomu, jestli tedy syn po Vašich pobídkách k opatrnosti tráví „nuceně“ čas doma, nebo naopak po večerech odchází. V každém případě, i když to rodič myslí s dítětem sebelépe, dítě se velmi často zařídí „po svém“ – dospělé dítě na to má plné právo. Oproti tomu ale Vy nejste povinná řešit případné důsledky jeho chování, pro které se svobodně rozhodl – to synovi určitě můžete říct. Zkuste se prosím nyní zaměřit na to, co můžete udělat pro sebe, abyste se cítila klidněji – jakému ze svých koníčků teď máte prostor se věnovat, komu z přátel můžete zatelefonovat,… Rozumím tomu, že vypjatá situace vyvolává napětí i ve Vaší rodině a věřím, že s rozvolněním restrikcí se vše zase zlepší. Kdyby by však přece ne, můžete zauvažovat o rodinné terapii, kam byste s manželem i synem mohli společně docházet a kde byste měli prostor, vzájemně „se slyšet“ a opět se k sobě přiblížit. Pokud by Vám přišlo rozumné, o své situaci si ještě s někým promluvit, můžete kontaktovat kohokoli z kolegů, jejichž kontakty jsou uvedené na na webu www.delamcomuzu.cz a nebo kolegy z psychoterapeutické linky Anténa: +420 212 812 540 (https://psychoterapie.cz/). Přeji Vám hlavně sílu, vše se snad začíná pomalu uklidňovat. Bc. Kateřina Mašková
obavy z nákazy
Mám strach z nákazy.jsem v hrozném stresu,psychicky na dné-z duvodu,že jsem polykormbidtní-senior,inv.duch.mám-astma,choph,hypertenzi,diabetes,obezita,min.imunita-jsem velmi rizikoví pacient,když bych dostal covid-19,jistě bych na komplikace zemřel.aje otázka času,kdy se nakazím.virus tu bude navíc napořád,nezmizí,jako chřipka-proto se obávám,a jsem psychicky vyčerpaný,. Nvíc mně zemřela matka,přišel jsem o chalupu,manželka odešla po 31 letech manželství,i s dcerou,2roky jsem je nevidél.k tomu moje nemoci,mam jen duchod,nestačí ani na nájem,nemužu na brigády,které mně příjem držel nad vodou. Dlouho už to nevydržím,jsem sám,nemám nikoho jiného. mám špatné myšlenky.......,nevím jestli ,no,..Atak mné žívot už nebaví,Všechno se mné sešlo najednou,navíc ten koronavirus,jsem zavřený v bytě,pomalu přestávám mluvit,je to vše strašlivá situace,jak z toho ven.Děkuji.Luboš J.
Luboš Jeřábek
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, dovolte mi krátce k Vašemu dotazu "jak z toho ven". Cesta "ven" vede přes jakoukoli, pro Vás smysluplnou, aktivitu. Udělejte cokoli - najděte si zájmový kroužek vrstevníků, domluvte se, kde můžete komu pomoci třeba na zahrádce, postarejte se o úklid svého okolí... To jsou aktivity, které napadají mne. Jaké aktivity ale napadají Vás? Napište mi je na: schneider.pracovni@gmail.com. V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider
obavy z nákazy
Dobrý den.Je mi 54,jsem na vozíku,bydlím ve společné domácnosti se skoro osmdesátiletou maminkou a téměř rok mám partnera,s kterým ale nebydlím ve společné domácnosti.Už skoro dva měsíce se vídáme na pár minut,bez jakýchkoli intimností kvůli pandemii.Každý večer si voláme,respektuje to,ale cítím,že partnerovi chybí obejmutí,pusa,kontakt a mě vlastně také.Na druhou stranu se bojím riskovat.Dost na to myslím a nemohu najít správné řešení.Děkuji za radu.
Lenka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozumím situaci jak ji popisujete. Z Vašeho sdělení mám pocit, že se s partnerem vzájemně respektujete, zároveň však nemůžete v současném stavu najít správné řešení. Doporučuji Vám proto s partnerem o celé situaci a o tom, jak se v ní cítíte, zcela otevřeně a upřímně hovořit. Partner se v situaci lépe zorientuje a budete tak mít velkou naději, že správné řešení společně snadno najdete. V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den,
jsem si jistý, že trpím syndromem vyhoření. Bohužel nevím, jak se ho zbavit. Vždy jsem měl na sebe velmi vysoké nároky a těžko si odpouštěl selhání. Od určité doby jsem byl čím dál tím pasivnější, měl jsem problém s dodržováním deadlinů, udělat jakoukoliv práci mi začalo trvat více času. Nezvládám se starat o svou domácnost. Je ve mě nahromaděná spousta agrese, která se občas projevuje v hrubém chování vůči blízkým. V součtu tyto zmíněné problémy jenom prohlubují můj stav. Nevím, jak tenhle začarovaný kruh rozseknout a začít zase normálně žít. Mám problém v rámci Prahy najít terapeuta. Pocity byly už tak nesnesitelné, že jsem požádal svoji praktickou lékařku o léky na úzkost. Mám pocit, že ty my ale nepomáhají, akorát se po nich cítím unavený i během dne. Poradíte mi prosím, jak dál postupovat?
Děkuji,
TJN
Tomáš J. N.
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Tomáši. Velmi si vážím Vaší všímavosti vůči změnám ve vlastním prožívání a chování a toho, že byste svou stávající situaci rád změnil. Neuvádíte bližší informace o svém věku, zaměstnání, délce trvání obtíží…, vnímám Vás ale jako zodpovědného člověka s rozvinutým smyslem pro povinnost a pravděpodobně až s perfekcionistickými sklony, pracujícího zřejmě ve výkonovém prostředí. Pokud na sebe máme vysoké nároky, mohou nás sice tlačit k podání „perfektního“ výkonu navenek – obtížné na nich ale je, že ani přes vlastní 100% nasazení v daném úkolu se svým výsledkem nemusíme být spokojeni, protože jsme jej přece mohli podat i na 200%! Naše vlastní nadměrná očekávání mnohdy nezohledňují nejen naše reálné možnosti, ale i okolnosti daného výkonu (mnohdy je úplně v pořádku, podat výkon třeba jen na 75% - důležité je, nezničit se u tohov:-)), a určitě je dobře, pracovat na jejich přenastavení. Co se týká psychoterapeutů, v Praze jich působí desítky; nejsem si tak jistá, o jakém problému mluvíte – možná narážíte na delší objednací doby? Možná by Vám ve Vaší stávající situaci mohla být odrazovým můstkem psychoterapeutická linka Anténa: +420 212 812 540 (https://psychoterapie.cz/), kde byste svůj stav mohl přímo s některým z psychoterapeutů konzultovat a případně se rovnou domluvit na dalším postupu. Je možné, že se doopravdy potýkáte se syndromem vyhoření – zrovna tak ale může být Váš stav i odrazem jiného psychopatologického stavu a jeho diagnostiku bych Vám radila ponechat na klinickém psychologovi, potažmo na psychiatrovi (který by se s Vámi mohl dohodnout i na případné medikaci – a stávající léky od praktické lékařky Vám potažmo upravit). Ve své současné situaci se prosím pokuste, nechávat pracovní povinnosti doopravdy v práci a neřešit je už doma; zkuste objevit takovou sportovní aktivitu, která by Vás těšila a při které byste mohl vybít svoji agresi (box? Tenis? Baseball?); a dovolte si odpočívat – i pár hodin nad seriálem je produktivní činnost, protože abychom vůbec mohli fungovat, je potřeba se také dobíjet. Držím Vám palce. Bc. Kateřina Mašková
obavy z nákazy
stres a strach máme vůbec jezdit na dovolenou manželkou v Česku ? máme obavy abychom nedostaly Covid 19
pozdravem Novotný
j Novotný
Logo delamcomuzu.cz
Vážený pane Novotný, v dotazu neuvádíte žádné bližší informace ohledně dovolené, kterou zvažujete, ani o Vašem zdravotním stavu. Záleží zcela jen Vás, jak budete chtít trávit Váš volný čas poté, co karanténa skončí. Zda budete chtít například i nadále trávit čas zavření doma, anebo pojedete někam na dovolenou. Předpokládám, že na dovolenou nechcete jet do centra Prahy a že činností, kterou na dovolené chcete provozovat není líbat se s neznámými kolemjdoucími. Pobyt v přírodě, v lese, zeleni společně s fyzickým pohybem je zdraví prospěšný – posiluje jak fyzickou odolnost a imunitu, tak psychické zdraví. Z tohoto pohledu lze tedy, volíte-li mezi zavřením se doma a dovolenou v přírodě na čerstvém vzduchu, dovolenou doporučit. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
psychické reakce na stres
Dobrý den. Jsme s manželem normální lidé, kteří za normálních okolností pracují a žijí si spokojeným životem. Máme jedno dítě na prvním stupni, druhé se nám právě narodilo. Neuvěřitelně jsem se těšila na příchod druhého potomka, ale štěstí kvůli koronaviru nahradil pocit zoufalství, úzkosti, bezmoci a paralýzy. Jsme totiž s manželem oba rizikoví (on po transplantaci, já astmatik) a já při dlouhých bezesných nocích, kterých se teď bohužel nemám jak vyvarovat, neustále spřádám katastrofické scénáře. Starší syn se nejpozději v září vrátí do školy, co až nákazu přinese domů? Co když to manžel chytne v práci? Co bude s našimi dětmi, pokud oba skončíme v nemocnici nebo to pro nás oba bude dokonce fatální? Za normálních okolností bych věděla, jak se stresem bojovat - pořádný spánek a něčím se zabavit udělá hodně. Jenže teď se moje činnost ve dne v noci omezuje jen na přebalování, kojení a utišování pláče a to mozek příliš nezaměstná. A relaxovat nebo meditovat se při tom taky nedá. Poradíte?
Marie
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozumím Vaší situaci tak jak ji popisujete a chci Vás pochválit, že víte jak se stresem za normálních okolností bojovat. To je výborné. Zdá se však, že strach a stres je v současné situaci asi větší než obvykle a Vaše běžné strategie na jeho zvládnutí úplně nefungují. Mohu Vám pro tuto chvíli jako rychlou intervenci nabídnout skype hovor, během kterého spolu provedeme jednoduchou ale účinnou techniku techniku na jeho zvládnutí. V případě zájmu mi napište na schneider.pracovni@gmail.com. V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider
zdravotní somatická péče
Dobrý den, je mi 73 let a v lednu jsem prodělala zápal plic, na který mi zabrala až druhá antibiotika, byla jsem bez teplot a stejné projevy, ale s horečkou měl pětiletý vnuk, také ATB. Zajímá mě, zda se také mohu dát nyní otestovat, jestli se už v tom lednu nejednalo o civid. Děkuji.
Milena Janoušková
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Váš dotaz by bylo lépe, než do psychologické poradny, směrovat na Vašeho lékaře. Obecně – jestliže Vám i Vašemu vnukovi zabrala antibiotika, nejednalo se o virovou nákazu. Antibiotika jsou v boji s viry (i koronaviry) neúčinná. O covid19 se zřejmě s velkou pravděpodobností nejednalo, ale to ví nejlépe Váš ošetřující lékař (zřejmě Vám, předpokládám, před nasazení antibiotik dělal CRP test, který ukázal na bakteriální infekci, nikoliv virovou). Otestovat se samozřejmě dát můžete, pokud Vám za to investice stojí. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
tíha sociální izolace
Mě nejvíc vadí to, že je zavřená hranice mezi ČR a SR. Bydlíme na Slovensku, dcera bydlí a pracuje v Brně, můj bratr v Ostravě a nemáme možnost se setkat, pokud nechceme do karantény. Nejhorší je, že netušíme, jak dlouho to bude trvat. Politici podle nálady vypouštějí termíny od dvou měsíců do dvou let.
Mirek
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozumím, že Vám nejvíce vadí nejistota ohledně termínu, kdy se hranice opět otevřou a kdy nastane volný pohyb osob. Jak jsem již zmínil v jednom dotazu tak zopakuji, že mám pocit, že toto téma již vadí více a více lidem. Navrhuji tedy stejně i Vám vyvíjet jakoukoli aktivitu, která povede pro Vás správným směrem. Komu můžete ještě napsat, koho můžete oslovit? Jak jinak můžete svoji nespokojenost politikům sdělit? Co z toho můžete udělat ještě dnes? V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider
obavy z nákazy
Dobrý den, je mi 67 prodělal jsem kvůli štítné žláze (onkol) fibrilací síní, nějaké exrasistoly k komoře srdce , počínající cukrovka docela uspěšný boj s nadváhou - tedy jsem docela vhodný pro covid -19.
Takže nikam nechodíme jen manželka pro jidlo. Teď mám jit na krevní testy ale bojím se že tam něco chytnu a přinesu taky manželce. Nejít na kontrolu a promeškat, že markry budou špatné?
Hledal jsem možnost - odběr kde by mi řekli přijděte v 10 hodin a nikoho tam nepotkám - nic jsem nenašel ....poraďte
František K.
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, píšete o svém strachu jít kvůli možné nákaze covid19 k lékaři na krevní testy. Nejlepší, co Vám mohu doporučit, je kontaktovat svého lékaře, který dokáže odborně posoudit vliv zmeškaných odběrů v souvislosti s Vaším zdravotním stavem. Je otázkou, zda konkrétně u Vás existuje větší pravděpodobnost, že zemřete vlivem zanedbání svého zdravotního stavu, nebo ta, že zemřete na koronavirus. Největší nebezpečí koronaviru se začíná přesouvat právě do této oblasti – lidé kvůli svému neopodstatněnému strachu zanedbávají návštěvu lékaře, který jim pak již v pokročilém stádiu potíží nedokáže pomoci – příkladem může být medializované úmrtí na sepsi způsobenou strachem jít k zubaři, nebo prasklé slepé střevo, které, nebýt strachu jít k lékaři, by mohlo být zcela bez komplikací odoperováno. Zkuste se nad zprávami v médiích kriticky zamyslet, než si je zvnitřníte a aktivně vyhledávejte ty relevantní a smysluplné informace místo těch, které Vám novináři nabízejí na zlatém podnose. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den,

já se mám v tomto stavu docela dobře, nemohu si na nic stěžovat, ale velmi mě trápí zavření hranic a nejistota, kdy se naše země zase otevře. Bojím se, že zde nastane komunismus a vadí mě všechny nesmyslné příkazy jako roušky atd. Myslím si, že nás naše vláda drží jako rukojmí, udržuje nás záměrně ve strachu. Také nevím, kdy budu moct vidět člověka, kterého miluji a který žije v úplně jiné zemi. On sem zřejmě přijet nebude moct, protože ho sem jako cizince nepustí - byť je to občan EU a mě zase nepustí ven. Nemám ráda tuhle zemi a to, že se k nám tak chová. Cítím se jako zavřená v kleci. Jinak přeju všem hodně síl a je skvělé, že takhle pomáháte lidem. Děkuji
Yenny
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, je velmi potěšující číst, že se máte docela dobře a chápu Vaši nejistotu ohledně času, kdy se hranice zase otevřou. Mám pocit, že toto téma společně s nesmyslnými příkazy vadí více a více lidem. Navrhuji Vám vyvíjet jakoukoli aktivitu, která jde pro Vás správným směrem. Kde, komu a jak můžete svoji nespokojenost sdělovat, aby se věci posunuly správným směrem? Jaké návrhy na řešení situace můžete předkládat? Co ještě můžete udělat, aby jste měla opět ráda tuto zemi a brzy se setkala s člověkem kterého milujete? Přeji Vám hodně síly. V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider
zdravotní somatická péče
v domácnosti matka tříleté dcery s potvrzenou úzkostnou depresí s psychotickým stínem. Odoperována na karcinom prsu, který překryl RS, ta desetiletí neléčena. SARS dílem vítá připomínajíc Viktorku u splavu, dílem se propadá do agrese, nedokáže úplnou sebeobsluhu, invalidní důchod má minimální. Je někde podobná zkušenost ?
Michal
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, přiznám se, že Vašemu dotazu nerozumím, přesto na něj budu reagovat. Pokud se v současné době necítíte dobře, vnímáte Vy, nebo Vaše okolí Vám to naznačuje, že se Váš psychický stav zhoršuje, prosím kontaktujte svého psychiatra nebo psychoterapeuta. Zvlášť, pokud s Vámi v domácnosti žije tříletá dcera a máte zvýšené sklony k agresi, prosím, situaci nepodceňujte, pokud Váš lékař v současné době neordinuje a vnímáte, že se Vám situaci nedaří zvládat vlastními silami, hrozilo by, že ublížíte sobě nebo dceři, volejte 112. Máte-li ve svém okolí někoho blízkého kdo by Vám i Vaší dceři mohl pomoci, kontaktujte ho s žádostí o pomoc. Děkuji. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
tíha sociální izolace
Mám přeshraniční vztah již půl roku a nyní jsme bez kontaktu již 5 týdnů, jsme oba 50+ a nejsme rodinní příslušníci a tam mám obavy že se jěště dlouho neuvidíme.Oba jsme sami a je to velmi obtížné.člověk ztrácí naději, zda se ještě setkáme, chybí alspoň krátké objetí.
Jiri
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, děkuji za Váš příspěvek, ve kterém sice nezaznívá žádná otázka, ale i tak na něj budu reagovat. Píšete, že jste vlivem karantény již 5 týdnů odloučení s Vašim partnerem/partnerkou a že máte obavy, že vlivem omezeného cestování přes hranice, bude vaše odloučení ještě nějaký čas trvat. Naději neztrácejte, není to na místě, spíše se ji snažte uchovat, pečujte o ni, třeba se těžte a plánujte společné setkání, která snad již brzy nastane. Vaše odloučení sice asi bude ještě chvíli trvat, na druhou stranu právě nastává vlna postupného uvolňování karanténních opatření a věřím, že se postupně uvolní i cestování přes hranice. Do té doby můžete využívat na maximum vaše setkání na dálku a komunikovat alespoň elektronickou formou, využívat pravidelné videohovory apod. Věřím, že se osobního shledání již brzy dočkáte. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
psychické reakce na stres
Vážení,poradíte mi,jak se dostat z bezmoci a deprese,do nichž jsem se dostala díky buranskému a všehoschopnému Babišovi a jeho nohsledů?Díky za odbornou pomoc.es
evasulzerova@gmail.com
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, v dotazu si nelze nevšimnout značné míry hněvu. Silný hněv může být destruktivní i sebedestruktivní. Když se však tato emoce dobře zpracuje a uchopí za správný konec, je možné hněv transformovat do smysluplné aktivity. Napadají mne dvě cesty, kterými se lze vydat. První možností může být se nad politiku povznést a věnovat energii jinému projektu, z jehož výsledků budete mít radost. Druhou možností je, vložit energii právě do politiky, najít cesty, jak lze podpořit zájmy, se kterými souhlasíte, jak být sám v politice aktivní ve víře v lepší zítřky. Pokud jsem Váš stav přecenila a cítíte se opravdu špatně, neschopna již jakékoli aktivity, rozhodně kontaktujte odborníky www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Přeji sílu, Alexandra Hrouzková, psycholožka a psychoterapeutka.
partnerský vztah
Dobry den. Ja mam problemy vo vztahu. Partner sa povazuje za vysoko rizikoveho (pretoze 20 rokov fajcil a ma zvyseny krvny tlak na ktory berie lieky) a tym padom je posadnuty pravidlami a opatreniami a kvoli tomu mame neustale konflikty. Musim si davat pozor na vsetko, co ktorou rukou chytim, co robim, ked nahodou ideme von, tak ci nahodou nie som pri niekom priblizko. Neviem ako to riesit. Stale mu pripominam, ze nie je az tak rizikovy a ja sa nespravam az tak nezodpovedne ako ma vykresluje. Nechodime na nakupy (vsetko len objednavame) a aj ked nakup pride, musime vsetko poriadne vyumyvat a dezinfikovat. Neviem si predstavit takto fungovat dalsie mesiace :( Inak si rozumieme, jedine mame nezrovnalost v tom ako vnimame hrozbu infikovania. Dakujem.
Martina M
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den. V první řadě musím ocenit, jakou máte sebereflexi. Myslím, že pokud chce člověk na sobě pracovat, je to jedna z nejdůležitějších dovedností. To, že chcete porozumět tomu, co se děje a něco s tím dělat, tedy nenechat, aby vás to, „co leze ven“ ovládalo, je vlastně už důkaz toho, že svým způsobem vyhráváte…Jedna z dalších indicií by mohla být ta, že si uvědomujete, že jde o vás, nikoliv, že je problém ve vztahu nebo ve vztazích… Podíváme-li se na to, jak byste mohla dál rozvíjet váš záměr, pojďme si s tím trochu pohrát… Tedy představte si, že se umíte přenést v čase…řekněme o 3 měsíce dopředu… Co je tady v té budoucnosti u vás jinak, než bylo 22/4? Jak jste využila onen tlak, který jste prožívala? Co byla ta největší změna, kterou jste díky tomu všemu uskutečnila?…Co z toho, co vyplouvalo na povrch, jste nakonec odhalila jako zdroj něčeho objevného, nového, cenného (možná, že když prvnímu člověku vytryskla na plantáži ropa, taky se nejprve vyděsil…). Možná se ukázalo, že to prostě muselo ven všechno, abyste se dostala k tomu „pokladu“… Na co jste přišla? Bylo to zajímavé cvičení? ;-) Spousta toho, co se nám v jedné chvíli jeví jako potíž, se může v budoucnu ukázat jako to nejpodnětnější, co nás potkalo… Tolik přímo k vašemu „případu“. Teď ta literatura. Napadá mě např.: Nastavení mysli (Carol Dweck), Na prahu změn (William Bridges)… to jsou dvě velmi podnětné, které mě napadají takhle z hlavy v domácím prostředí… Přeju hodně úspěchů a zajímavých změn. Jana Najmanová
psychické reakce na stres
Dobrý den,
pracuju jako lékařka v první linii, Covid-19 mě nechává naprosto klidnou a případné nákazy se nebojím.
Zato psychicky stále hůř zvládám okolní svět. Pracuju 124h týdně, vedení nemocnice se snaží jen na nás maximálně ušetřit, o odměnách, o kterých se píše v médiích, si můžeme nechat zdát. Snažím se dodržovat životosprávu a cvičit, nicméně většina mých dní je práce, ve volných chvílích spánek a jídlo. I když se s tím snažím bojovat, velmi rychle mi klesá tolerance k okolí - nepříjemní pacienti (chápu, že mají strach, ale vyhrožování fyzickým násilím není výjimkou), na internetu se neustále rozebírá "jak se zabavit v karanténě", nebo jak nemít ponorku, přitom co já bych dala alespoň za víkend s manželem doma. Před cestou do práce začínám být anxiózní, uvažuji o nasazení si antidepresiv, což mi ale nepřipadá zodpovědné. Stručně řečeno jsem "zahořklá". Jak si rychle pomoci? - otázka upravena poradcem
Anna
Logo delamcomuzu.cz
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za Váš dotaz a děkuji Vám i za práci, kterou děláte a za Vaše nasazení, které popisujete. Věřím, že Váš dotaz, po svém zveřejnění, poskytne i ostatním čtenářům jiný pohled na věc a snad třeba – doufám – povede i k větší sebereflexi a slušnějšímu chování pacientů k vám, lékařům. Moc bych Vám to přála. I když to tak třeba někdy nevypadá, stále existují lidé, kteří si práce lékařů váží, důvěřují jim a s respektem a pokorou vás obdivují za to, že zodpovědně plníte svá poslání. Včetně mě. Média i sociální sítě jsou zaplavená různými dez/informacemi, různě ne/užitečnými. Různí lidé prožívají současnou situaci různě. Každý to máme jinak. Existují profese, obory, lidé, kteří jsou momentálně zcela bez práce, a dovedu si představit, že pro ně mohou být informace o tom, jak přežít ponorku, užitečné. A možná je i snazší a příjemnější pro autory těchto článků napsat tipy, jak se v karanténě zabavit, než jak se poprat s náročnou a vyčerpávající situací, kterou zažívají jiní, a na kterou neexistuje tak snadná a jednoznačná odpověď… Jako lékařce Vám asi nemusím psát, že to, čemu Váš organismus čelí, je již delší dobu trvající stres, že klesající tolerance k okolí a docházející pochopení pro nepříjemné pacienty, jsou znakem toho, že energie, kterou organismus potřebuje k tomu, aby se se stresem a nároky, které jsou na něj kladeny, vyrovnával, začíná docházet. Je fajn a určitě má smysl, že se snažíte dodržovat životosprávu a cvičit, pokud to půjde, určitě si to udržte. Je také pochopitelné, že se volné chvíle, vlivem vyčerpání, omezily na spánek a jídlo. Napadá mě také, že oporu a povzbuzení, spíše než ve vládních slibech prezentovaných v médiích, můžete třeba čerpat ze smyslu, který Vám Vaše práce dává či dávala, z pocitu, že to, co děláte je užitečné a že i když to tak někdy nevypadá, nějaký hlubší a větší smysl to dává. A že i když jsou kolem Vás zrovna pacienti, kteří se – ať už vlivem strachu, paniky, či čehokoliv jiného, chovají, jak by neměli, stále existuje velká spousta těch, kteří si Vaší práce cení. Hledat okamžiky pozitivní zpětné vazby od pacientů či kolegů a z nich čerpat a ty si připomínat. Ty negativní nechat plynout a proplouvat kolem Vás, aniž by se Vás uvnitř dotkly, aniž byste je pozvala dál. Soustředit se na to pozitivní, to aktivně hledat kolem sebe a čerpat maximum, co jde.  Někdy i jiný úhel pohledu, změna postoje, či přerámování dané situace může způsobit velkou úlevu a velký posun. Nevím, kde pracujete, a tudíž ani dokážu odhadnout, zda a do jaké míry je to reálné, ale můžete si vzít nějaké, byť krátké volno či si zkusit naplánovat delší čas odpočinku mezi směnami? Třeba tak, abyste se alespoň měla šanci potkat se a být chvíli s manželem či jinými blízkými a dočerpat tak trochu energie z Vašich vztahů? A jaké jsou obecně Vaše zdroje, které jste byla zvyklá dříve využívat a fungovaly a pomáhaly Vám náročnou práci zvládat? Co je to, co Vám obvykle přináší radost do života a co Vám dříve v boji se stresem pomáhalo? Naučila jste, někdy dříve v minulosti, Vaše tělo nějaké relaxační technice, nebo třeba autogennímu tréninku apod., kterou byste si mohla osvěžit, a začít tak z ní v krátké době pozitiva, uklidnění a energii čerpat? Mohla byste využít nějakých krátkých relaxačních technik – třeba progresivní relaxace, dechových cvičení apod.? Máte na svém pracovišti třeba nějakého psychologa, na kterého byste se v tomto ohledu mohla obrátit a mohl by Vám být užitečný a pomoci? Existuje velká řada různých terapeutických postupů a metod, kterými je možné v relativně krátkém čase si pomoci, je současně ale velmi obtížné Vám je zprostředkovat takto v rámci emailu… Napadá mě, zda by pro Vás mohlo být přínosem a užitečnou variantou obrátit se na některého kolegu terapeuta či telefonickou linku – například Anténu, kterou zřídila Česká asociace pro psychoterapii (https://psychoterapie.cz/). Děkuji, přeji hodně sil a držím Vám pěsti! S úctou a pozdravem Jana Zouharová.
psychické reakce na stres
Dobrý den, co mám dělat, když jsem riziková osoba a manželka dělá ve školství? Ona se bojí, že to donese domů, já se bojím taky. Odejít z pracovního poměru by znamenalo existenční nejistotu. Nedovedu pochopit, proč všude se mluví o promořování a že to bude fajn až budou všichni nakažení ale výsledky promořování jsou v okolních státech nejisté. Co můžu jako rizikový pacient rozumného udělat? Úspory na případný pohřeb už taky docházejí a mám pocit, jako bych byl v koutě. Když se podívám na lidi v okolí, tak z celé karantény a nošení ochranných pomůcek na veřejnosti mají jen legraci. Stále si kladu za vinu, že jsem nebyl na celou situaci lépe připravený, jak materiálně, tak finančně...
Pavel
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den. Rozumím tomu, že máte strach. V takové atmosféře, jaká je tu všude kolem vytvořena, není moc divu. Zároveň se říká, že strach má velké oči…Když jsme zahlceni strachem, jsme náchylní k manipulaci a to nejen vlastní fantazií, katastrofické scénáře košatí. Přestáváme přemýšlet. Unikají nám souvislosti a realita se zamlžuje. Ptáte se, co dělat rozumného…možná v tom je klíč k řešení… Napadá mě, co si zkusit představit, že jakoby vystoupíte z „obrazovky“, na které se to celé drama odehrává…vy a váš Strach, vaše žena a její Strach a všechno to kolem…Vystoupíte a podíváte se na situaci jako na plátno, jako divák z jeviště. Co najednou uvidíte, co jste předtím neviděl?... Co budete cítit takhle z odstupu, že je to, na co se máte opravdu soustředit?... Je možné, že takhle „zvenku“ můžete tomu „tam uvnitř“ pomoci něčím, co umíte právě jen vy? Jak byste v podobné situaci uklidnil někoho, o kom víte, že strachu podléhá? (Často už v raném dětství jsme si vyvinuli strategie, jak se strachem zacházet tvořivě…Co by pomohlo? Co třeba pomáhalo v minulosti? Jak ten strach přestat krmit… Co třeba vypnout média a přestat tak strach krmit obrázky a čísly, která stejně nejsou pravdivá. Chodit na sluníčko a na procházky do lesa (bez roušky;-)), jíst vitamín C…a doma se soustředit na to, co se děje TADY A TEĎ. Jak třeba ve své hlavě vytvořit zdravější výkladovou verzi toho, co se to právě děje... Stejně jako jsme kdysi dětem před usnutím vymýšleli šťastné příběhy, aby mohli klidně spát a těšit se na zítřejší ráno…. Věřím tomu, že až tahle doba pomine, všichni se budeme ohlížet zpět a přemýšlet, co dobrého nám ta zvláštní doba dala. Co kdybychom si tu otázku mohli položit hned…Co pro mě v tom může být dobrého?... Přeji krásné a nadějeplné dny. Jana Najmanová
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den, od té doby co začala karanténa, jsem jenom doma, nemůžu jíž večer ven, do posilky vůbec nic, jenom pracovat. Hrozně mě to deptá a myslím na sebevraždu. Celé je to podpořeno také tím, že se v posledním týdnu zabil jeden kolega z práce a druhý člověk, který mi byl velmi blízký. Je podle Vás normální, když se vysxxxru na ty zákazy od Andreje a začnu se chovat jako dřív? Nenosit roušku, udělat si v bytě párty, zajít si zacvičit nebo se mám zabít?
Karel
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Karle, vůbec se nedivím Vašim pocitům tísně a bezmoci a jsem ráda, že jste se obrátil na psychologickou poradnu s prosbou o pomoc. Máte moji plnou podporu v tom, udělat pro sebe maximum, abyste se cítil "jako dřív". Jestli je to objevování nových koníčků, celodenní maraton sledování filmů, společná večeře přes Skype ve společnosti Vašich blízkých, domácí trénink tabaty, běh po městě, párty v bytě a nebo dlouhá procházka po lese (pokud ve Vašem dohledu nebudou jiní lidé, nevidím důvod, proč byste na sobě měl mít po dobu jejího trvání roušku?), tak prosím - do toho! Zkuste teď být v maximálním (například telefonickém) kontaktu s Vašimi blízkými, nebýt jen doma - ale chodit se také provětrat ven, a věnovat se (v rámci možností) tomu, co Vás baví a naplňuje. Pokud by Vás dále napadaly myšlenky na sebevraždu, prosím Vás, ať si o nich promluvíte s odborníkem. Stejně tak s ním můžete probrat i své pocity ohledně úmrtí Vašeho kolegy a Vašeho blízkého člověka. S "odborníky na duši" můžete probrat cokoli, co Vás tíží. Telefonické krizové linky jsou k dispozici 24/7 (např. Pražská linka důvěry: 222 580 697, Linka psychické pomoci: 116 123), psychoterapeutická linka Anténa (+420 212 812 540) denně v časech 8-22:00. Chápu, že už máte vládních nařízení plné zuby - situace se ale pozvolna zdá vracet k normálu. Žádná krizová situace netrvá věčně! Buďte k sobě teď prosím maximálně laskavý, zasloužíte si, hezky se o sebe v tomto vypjatém čase starat. Moc Vám držím palce. Bc. Kateřina Mašková
obtíže v rodině
Dobrý den, mám těžce post. dceru s poruchami chování, nemůže nyní docházet do praktické školy, je tedy doma, já jsem na home office (práce mi de facto udržuje mentální zdraví), odlehčovací služby jsou zavřené. Nikdo mi není schopen ani naznačit, kdy se otevřou spec. školy (mluví se o všech ostatních školách, postižení jako by neexistovali) nebo alespoň stacionáře, abych mohla zase popadnout dech a fungovat. Jde doslova o přežívání ze dne na den, světlo na konci tunelu je v nedohlednu. Můžete, prosím, poradit, nebo přeposlat kompetentním osobám k zodpovězení? Děkuji.
Petra
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozumím tomu, že situace neplánované celodenní péče o dceru je pro Vás emočně i energeticky velmi obtížná. Ač se dočasným přerušením provozu sociálních služeb mělo eliminovat riziko nákazy lidí se zdravotním postižením (z nichž mnozí by jinak mohli být k nákaze náchylnější), stejně jako Vy se domnívám, že informací o alternativních možnostech podpory osob závislých na péči či podpoře druhých je v současné době minimum. Ze speciálně-pedagogického hlediska mě nicméně napadá několik možností, které byste mohla vyzkoušet. 1) Bohužel neuvádíte, kde žijete. Jste-li ale z Prahy, dobrovolnickou pomoc rodinám dětí se zdravotním postižením nyní nabízí projekt Pomáháme Praze: https://www.detiuplnku.cz/wp-content/uploads/2020/04/dobrovolnici_info_pro_rodiny_Pomahame_Praze-Asistence-1.pdf. Zde byste mohla získat případné kontakty. 2) Studenti Pedagogické fakulty UK založili webové stránky https://chcipohlidat.cz/, kde dobrovolníci nabízí hlídání (případně doučování) dětí. Můžete se zkusit obrátit na kontaktní e-mail uvedený na webu a poptat se po potenciálním dobrovolníkovi. Speciální pedagogika je na PedF oborem s nemalým počtem studujících. 3) Případně můžete napsat příspěvek s prosbou o podporu do některé z facebookových koronavirových dobrovolnických skupin, potažmo do některé ze skupin pracovních nabídek pro studenty pedagogických fakult (např. "PedF UK Jobs"). 4) Na stránkách https://chcipomoct.cz/ můžete vyplnit žádost o dobrovolnickou pomoc. 5) Je ve Vašich finančních možnostech případně zajištění soukromé osobní asistence / pečovatelské služby pro dceru? Přes Google můžete hledat např. pod heslem „osobní asistence v domácím prostředí“. 5) Bezplatná krizová linka EDA nyní nabízí psychickou podporu všem pečujícím osobám (https://www.eda.cz/, 800 40 50 60). Zaměstnanci této neziskové organizace se věnují rodinám se zdravotně postiženým dětmi. 6) Můžete také využít nově vzniklých krizových linek - podpory kolegů z psychoterapeutické linky Anténa (+420 212 812 540 (https://psychoterapie.cz/), případně kteréhokoli z kolegů z iniciativy #delamcomuzu (https://www.delamcomuzu.cz/).
Činíte teď nejlépe, jak dovede, a zasloužíte si, nebýt na to sama. Moc Vám držím palce a přeji Vám, ať tunel, o kterém píšete, co nevidět prozáří sluneční paprsky. Bc. Kateřina Mašková
psychické reakce na stres
Dobrý den, tědně předtím, než začal platit nouzový stav, tak jsem se psychicky zhroutil a odmítl jsem přijít do práce.Měl jsem starch z kontaktu s ostatními lidmi, měl jsem pocit, že mě nakazí. Bohužel pracuji ve službách. Můkj zaměstnavatel to sice v tu chvíli ztoleroval, ale byl na mě naštvaný, protože za mě musel sehnat náhradu. Mám teď starch, že přijdu o práci. Že se mit o vrátí, mám smlouvu na dobu určitou. Jak mu mám vysvětlit svůj strach, obavu? Zpětně to hodnotím jako chybu, ale asi bych to zpětně udělal v dané situaci stejně. Prostě jsem se nedokázal ovládnout, strych byl a zřejmě je silnější ... Děkuji
Karel Hrubý
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz, ve kterém se zmiňujete o svém strachu z kontaktu s jinými lidmi a nakažení se. Nepíšete, v jakých konkrétně službách pracujete, ani zda jste jinak vážně či chronicky nemocný, či spadáte do některé rizikové skupiny, takže je velmi obtížné udělat si představu o tom, jak moc je Váš strach opodstatněný. Od té doby, kdy jste se, jak píšete „psychicky zhroutil“, uběhl již více než měsíc. Jak jste se za tu dobu na situaci již adaptoval, co všechno jste udělal, abyste se cítil psychicky lépe a co Vám pomáhá se strachem bojovat a zvládat ho? Tomu, že byl na Vás Váš zaměstnavatel naštvaný rozumím – z jeho pohledu, jakožto zaměstnavatele, který Vám dává práci a který zřejmě zjistil, že se na Vás v obtížné chvíli, nemůže spolehnout, je vztek pochopitelný. A dovedu si představit, že pokud za Vás sehnal stejně kvalitní nebo dokonce kvalitnější náhradu, smlouvu Vám nebude chtít prodloužit. Stejně tak si dokážu i představit, že pokud jste v minulosti byl zaměstnancem, na kterého se mohl spolehnout, a odváděl kvalitní výkony, nebude se Vás chtít vzdát, jen kvůli chvilkovému návalu paniky a přehnané reakci, které jste podlehl. Je ale zřejmě nejvyšší čas dokázat, že se dokážete ovládat, že se dokážete kriticky a s rozumem zamyslet nad nastalou situací a tím, zda je Váš strach opodstatněný a na místě. Vzít zodpovědnost za své jednání a svůj život znovu do svých rukou. Může se stát, že nás strach - krátkodobě – ovládne a jednáme pod jeho vlivem třeba i zkratkovitě. Dlouhodobě však není dobrým pánem, kterému bychom měli naslouchat. Potřebujete svému zaměstnavateli vysvětlovat svůj strach, jak píšete, nebo ho chcete spíše přesvědčit, že se na Vás může opět spolehnout a měl by s Vámi i do budoucna počítat? Pokud vnímáte, že je situace nad Vaše síly, vyhledejte pomoc psychoterapeuta. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
zdravotní somatická péče
Je možné mít Covid_19, když mám všechny příznaky kromě toho nejzásadnějšího tj. teploty a problémy mám již cca. druhý měsíc (z období, kdy v ČR ještě nebyl evidován oficiálně ani jediný případ). Je nějaká možnost se zapojit do těch plošných testů?
James
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, toto je otázka více na zdravotnické pracovníky, než na psychology. Rozumím Vašim obavám z možnosti potenciální nákazy a samozřejmě ji nelze vyloučit (první oficiální čísla zahrnovala lidi s příznakovým průběhem nemoci, nikoli ale ty "bezpříznakové", kteří mohli virus nevědomky přenášet na druhé). Zrovna tak se ale můžete potýkat s jakoukoli jinou respirační obtíží. Nejlépe pro vlastní klid i zdraví učiníte, když se obrátíte na krajskou hygienickou stanici či Vašeho praktického lékaře, kde s Vámi dojednají případné testování. Hodně sil. Bc. Kateřina Mašková
obtíže v rodině
Dobrý den, zůstal jsem s dcerou, 14 letou, sám, po rozvodu svěřena do péče matky, tak ale dlouhodobě hospitalizována a není schopna se o dceru starat. Mám strach, kdybych chytil koronavirus, patřím do rizikovější skupiny (alergik, astma), a musel do nemocnice, kdo se o dceru postará? Zvlášť pokud by také onemocněla. Obě babičky a dědové již nežijí. Děkuji Vám a přeji hlavne zdraví vám i vašim blízkým. Luboš.
Luboš
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Luboši, moc děkuji za Váš zájem o zajištění "nouzové varianty" péče o Vaši dceru pro případ, že byste se o ni ze zdravotních důvodů dočasně nemohl starat. Vaše otázka je spíše sociálně-právního, než psychologického charakteru. Erudovaně Vám určitě poradí na Vašemu bydlišti místně příslušném Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPODu) - kontakt naleznete na internetu, případně se můžete obrátit také na Rodičovskou linku (pod Linkou bezpečí): 606 021 021. Za všechny kolegy Vám děkuji za milé přání, i já Vám a Vaší dceři přeji zdraví a klid na duši, jak jen to je za současných okolností možné. Bc. Kateřina Mašková
informace a média
Proč se neuvádějí kompletní statistiky úmrtí v CZ a na světě s důvody úmrtí vs. nově narození + třeba nově nakažení a diagnostikovaní jinými druhy chorob? Alespoň s týdenní nebo měsíční aktualizací. Rakovina, nehody, úmrtí na komplikace běžnou sezónní chřipkou, stres, infarkty, sebevraždy. Myslím, že z psychologického hlediska by to lidem pomohlo vidět i jiné důvody smrti než jen hodinově aktualizovaný COVID-19 se strachem a stresem kolem něj. Mohl by to někdo "vlivný" politikům poradit? - otázka upravena poradcem
Zbyněk Tihelka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, rozhodla jsem se vašeho dotazu ujmout, přestože není dotazem na radu psychologa či psychoterapeuta. Ptáte se totiž na velmi fascinující jev. Proč je, propána, tak obtížné se v médiích dobrat nějakého relevantního statistického srovnání? Proč jsou lidé doslova každou půlhodinu děšeni jednotlivými nicneříkajícími čísly a na ně navazujícími poplašnými zprávami? Člověk zmítán silnými emocemi, zvláště pak strachem, není schopen uvažovat racionálně. Pak snadno podlehne i nesmyslům. A je z toho začarovaný kruh. Bojím se – vyhledávám zprávy, jejichž obsah pod vlivem strachu nedokážu vyhodnotit – bojím se ještě více. Většina současných médií pak reaguje na poptávku. Má osobní naděje spočívá v tom, že se lidé přestávají bát a začínají se skutečně zajímat, co se to vlastně dělo a děje. Vzniká velká poptávka po kvalitních faktech. Věřme, že alespoň některá média na ni budou reagovat. A zatím se držte, Alexandra Hrouzková, psycholožka a psychoterapeutka. V případě trápení neváhejte kontaktovat odborníky www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz.
informace a média
Dobrý den, již přes rok navštěvuji psychiatrii a pravidelně psychoterapie. Chtěla bych se zeptat, zda psychoterapeuti mají "zavřeno" na nějakou určitou dobu, nebo zda si to každý psycholog určuje sám? Můj psychoterapeut přijímá pouze akutní případy, jinak funguje přes skype. Ale já přes skype nedokážu komfortně mluvit o svych problémech a vyčkávám na osobní konzultaci (mám problém i s běžným telefonováním). Když jsem svému psychoterapeutovi napsala, že skype konzultaci nezvládnu, ale příjdu až osobně, až to bude možné, už mi neodepsal. Je nějaké nařizení, které určuje, kdy se otevřou dveře psychoterapeutů? Nebo je to individuálni? Moc děkuji! - otázka upravena poradcem
Anita P.
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Většina psychoterapeutických pracovišť je zavřená nařízením vlády. Dle aktuálního harmonogramu rozvolňování opatření a karantény budou moci některé psychoterapeutické praxe (provozovny s plochou do 200m2 ) otevřít od 27. 4. 2020. Viz například vyjádření České asociace pro psychoterapii, která sdružuje psychoterapeuty, které najdete zde: https://czap.cz/ Vždy ale bude záležet na konkrétním pracovišti a psychoterapeutovi, zda bude moci v daných podmínkách pracovat (dokáže naplnit dané požadavky). To zůstane ještě nějaký čas individuální a nejpřesnější informace získáte od svého, případně jiného vybraného, psychoterapeuta. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
psychické reakce na stres
Nechápu psychické problémy lidí z coronaviru, já jsem v pohodě.
Jan Nosál
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, je fajn, že se cítíte v pohodě navzdory všemu, co se kolem aktuálně děje. Každý jsme jiný a každého se dění kolem coronaviru dotýká jinak a jinou měrou. Takže si dovedu představit, že existují lidé, kteří, nebýt zpráv z médií, nezaznamenali oproti svému běžnému životu téměř žádnou změnu, a tudíž nemusí čelit žádnému nadstandartnímu stresu či změnám. Existují však i lidé, kteří se díky aktuální situaci dostali do obtížné, stresující a náročné situace, která se promítá i do jejich psychického stavu. Každý jsme jiný a každý to máme jinak. Přeji Vám ať se Vám daří i nadále dobře a zůstáváte v pohodě. S pozdravem PhDr. Jana Zouharová, Ph.D.
psychické reakce na stres
Kvůli coroně jsem přišla o možnost výdělku peněz mimo domov, jsem uzavřená doma. Rodinu ani přátele už nemám. Zásoby došly a začínám pomalu padat do dluhů, protože splácím ještě nájem a hypotéku. Ostatně už několik let toto trvá, peníze jsou pro mně velké tabu, protože mám asi strach, že ze mně udělají chamtivé monstrum (nejsem si jistá) a nebo že jsou s nimi jenom problémy. Začínám propadat depresím, nejistotě v budoucnost a strachu, že už se z této situace nikdy nedostanu. Momentálně jsem na podpoře, co mám dělat, jak to řešit? Díky
Jitka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, váš dotaz má 2 oblasti – jedna je finanční – kontaktujte Úřad práce, zajímejte se o možnosti řešení finanční situace. Druhá je psychologická – tady moc vašemu dotazu nerozumím – peníze nechcete, protože se bojíte, že budete chamtivá a přitom si stěžujete, že je nemáte. Takže toto nechám bokem, k tomu se nebudu vyjadřovat. Deprese, nejistota, strach – doporučuji vyhledat psychologa a začít na sobě pracovat ve spolupráci s odborníkem. Společně promyslíte kroky ke zlepšení stavu, na kterých budete pracovat. Jde to! Přeji, ať si do budoucna zařídíte svůj život tak, ať jste spokojená! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
ekonomické problémy
Dobrý den,
dává smysl v životě spořit na horší časy? když vidím neustálé zvýhodňování dlužníků a parazitů oproti zodpovědným lidem, devalvaci peněz a rozkrádání státu, tak mě to už začíná zmáhat a demotivovat cokoliv dělat.
Jakub Cech
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Váš dotaz ve mne vyvolává představu, že jste zodpovědný člověk, který si šetří na horší časy. Je to tak? Pokud ano, tak bych Vás ve Vaší zodpovědnosti ráda podpořila. Zaměřte se na to, co potřebujete Vy a co Vám dělá dobře. Co se děje v politice, nevyřešíte, a zbytečně se tím zatěžujete. Vy jste si zodpovědný sám za sebe. Když se za čas ohlédnete za svým životem, žijte ho tak, ať se nemusíte stydět sám za sebe. PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
psychické reakce na stres
Nemám prachy na hulení a jsem na to zvyklej, přišel jsem kvůli omezení jako fotograf o všechnu práci a od státu jsem nedostal vůbec nic. Mám problémy se spánkem a obecně mi to nedělá dobře. Poradíte ?
Jakub
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, tak to jako fotograf jistě máte radost, že ode dneška můžete fotit venku, že? Takže 1 problém máte vyřešen. K dalším problémům, o kterých píšete, mne napadá, že bude vhodné se zamyslet nad svým fungováním do budoucna. Doba karantény Vám ukázala úzká místa, které bude potřeba do budoucna vyřešit. Nedostal jste od státu nic? Jako že jste pracoval na černo a ne jako OSVČ, kteří dostali 25.000,- Kč? Tak zvažte , jak povedete svou živnost dále. Máte návyky (hulení), na které nemáte peníze. jak své návyky změníte, abyste byl spokojen v budoucnosti? Že nemůžete spát, tomu rozumím v kontextu popsaných problémů. I toto je podnětem k řešení problémů, aby Vám Váš život dal znovu spát. Přeji, ať si dříve či později zařídíte klidný spánek! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
psychické reakce na stres
Štvou mě zprávy o koronaviru a dovádí mě k nepříčetností, neboť za vývojem v současnosti již pandemie dokážu identifikovat neuvěřitelně dlouhý řetězec selhání jednotlivých politiků a institucí počínaje od čínského politbyra přes lobbingem prolezlou a mlčící WHO k jednotlivým evropským zemím, které vůči viru bojovaly čistě letákovou kampaní, což vím z vlastní zkušenosti během mnohých návštěv letišť po Evropě. U nás se vezou na nesystematické vlně represí, které navzájem nedávají smysl. O co je horší z epidemiologického hlediska velký obchod s nábytkem než hypermarket s potravinami? Co mám dělat se stále více hromadícím se vztekem na politiky? Děkuji.
Michal
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, jestli tomu dobře rozumím, tak Vás politika a dění ve světě okolo vás velmi zajímá a podrobně se tomu věnujete. Je to tedy Vaším koníčkem? Koníček má přinášet radost. Jakou změnu tedy můžete udělat ve svém přístupu, aby Vám koníček opět radost přinášel? Další věc, která mne napadá při čtení vašeho dotazu je sféra vlivu. Na co máte vliv (je to vlastní chování, myšlení, postoje), tam dělejte maximum. Tam, kde vliv nemáte (druzí, dění ve světě, politika – pokud nejste politikem), tam žádné změny neuděláte, protože na to vliv nemáte. Doporučuji se vrátit k sobě a své sféře vlivu a zařiďte si svou osobní pohodu. Řešením toho, nač vliv nemáte, ubližujete jen sobě samému. Přeji Vám, ať přijdete na to, jak na sebe. PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
zdravotní somatická péče
Dobrý den jsme důchodci máme dilema máme si vzít dovolenou Červenci v Česku -Krkonoše abychom nedostaly nemoc Covid -19
Novotný
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, to, zda jet na dovolenou nebo léto strávit doma si musíte rozhodnout sami, jelikož jen vy sami jste si zodpovědní za své zdraví. Zvažte tedy svou fyzickou a psychickou kondici a v případě jakýchkoli pochybností raději volte variantu bezpečnější pro vás oba. Přeji, ať si léto užijete ať budete kdekoli! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
informace a média
Dobrý den, patřím ke generaci která už něco zažila s karanténou se srovnávám celkem bez obtíží co mě však vadí a rozčiluje jsou tlachy politiků kteří stresují národ svými vyjádřeními kdy jeden den platí něco a druhý den je to jinak a taky mi vadí každodenní zprávy o stavu coronaviru ve světě a u nás podle mého by tyto stavy mohli zveřejňovat tak 1 x týdně a ve sdělovacích prostředcích nikoliv každou půlhodinu ale dejme tomu 1 x v hlavních zprávách je to dost otravné mldší generace totiž není připravena na problémy
Jan Kozler
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, určitě souhlasím s tím, že neustálé vystavování se negativním zprávám, je velká psychická zátěž a nic zdravého na tom není. Naštěstí máme výhodu, že nás nikdo zprávy sledovat nenutí, a máme tak vliv nad tím, co a jak dlouho ve sdělovacích prostředcích sledujeme. Můžeme se také rozhodnout, že zprávy nebude sledovat vůbec a raději si pustíme pohádku či komedii. Platí tedy rčení „každý svého štěstí strůjcem“. Přeji Vám pohodové dny! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
psychické reakce na stres
Dobrý den, měla jsem psychické potíže už před koronavirem, před několika lety jsem žila v podobné izolaci několik měsíců, jen jsem se do ní tehdy uvrhla dobrovolně. Teď se ty pocity vrací - nebojím se, že se o samotě zblázním, naopak se bojím, že mi to opět začne vyhovovat a nebudu schopná se vrátit mezi lidi a normálně fungovat. Víc do podrobností se mi veřejně nechce zacházet. Odbornou pomoc jsem nikdy nevyhledala, protože ani nevím, jak na to, navíc v tom stavu si člověk vlastně nepřipouští, že má problém. Navíc se děsím následků hysterických opatření, která si dle mého názoru vyberou více obětí než samotná nemoc. O mých problémech z minulosti nikdo neví, už několikrát jsem se chtěla svěřit své praktické lékařce, ale z očí do očí to prostě nezvládám. Asi bych si potřebovala promluvit s někým zcela anonymně.
Zuzana
Logo delamcomuzu.cz

Dobrý den, obdivuji, že si všímáte paralel mezi svým dřívějším a nynějším psychickým stavem a snažíte se nalézt cestu z izolace zpět do „běžného života“. Napadá mne, jak by Vám připadalo, stanovit si prozatím na každý den nějaký milý „venkovní“ cíl ke splnění, který by Vás přiměl alespoň na chvíli opustit domov? Jeden den byste třeba mohla podpořit provoz místní kavárny koupí kávy z okénka, další den fotografovat západ slunce, jindy odnést staré knihy do knihobudky,… A co třeba osvojení pejska z útulku (pokud by Vám to všechny okolnosti dovolily)?
Zajímá Vás možnost anonymního odborného rozhovoru. Určitě se můžete obrátit na psychoterapeutickou linku Anténa: +420 212 812 540 (https://psychoterapie.cz/), případně na kteréhokoli z kolegů z iniciativy #delamcomuzu (
https://www.delamcomuzu.cz/). Plnou anonymitu Vám pak může nabídnout každá linka důvěry (jejich seznam naleznete zde: http://www.krizova-pomoc.cz/kontakty/seznam-linek-duvery-pro-celou-populaci/), kde konzultant nemá přístup ani k Vašemu telefonnímu číslu.
A co se týká vyhledání odborné pomoci, rozumím určitým rozpakům, které cítíte, pokud o ni máte požádat. Chci Vás ale ujistit, že péče o vlastní duševní zdraví není nic trapného ani nepatřičného – naopak je obdivuhodné, že lidé postupně začínají být o svých psychických obtížích sdílnější, ačkoli ve společnosti stále přetrvává stigma s nimi spjaté. Odborník z oblasti péče o duševní zdraví (klinický psycholog – diagnostikuje, psychiatr – diagnostikuje a medikuje, psychoterapeut – vede psychoterapii), stejně jako jakýkoli lékař (včetně Vaší praktické lékařky), by pro Váš stav měl mít pochopení a měl by Vám být nápomocen v jeho korekci. Žádnému z uvedených odborníků nepřísluší Vás jakkoli soudit či obviňovat za to, jak se cítíte! (A pokud byste se odborníkem cítila brána na lehkou váhu – bohužel se to i dnes někomu ještě čas od času stane –, pak daný odborník nejedná profesionálně a Vy si zasloužíte, objednat se k někomu jinému, od koho ucítíte respekt.) K mnoha odborníkům se dnes navíc můžete objednat online, přes portál https://www.znamylekar.cz/ - a pokud by Vám bylo jakkoli nepříjemné, začít o svých obtížích při osobním setkání mluvit, můžete je stručně popsat už při objednávání!
Děkuji, že dbáte o svoji psychickou rovnováhu, a držím Vám palce. Bc. Kateřina Mašková

obtíže v rodině
S manzelkou mame po rozchodu (cca 3 mesice), po 15 letem vztahu. V lednu mi ale oznamila, ze me jiz nemiluje a vztah je pro ni trapeni. Cca za mesic si nasla bydleni a dohodli jsme se na stridave peci. Mame 3 male deti (4,6,8). Od unora zijeme oddelene, zena ma cerstvy vztah. Situaci tezce snasim, protoze ji nechapu. Mam silne pocity smutku a unavu se kterou neumim pracovat. Zaroven jsem prisel asi o 70 zakazek. Nicmene mam uspory na takovou situaci. Psychoteraie mi tolik nezabira, v podstate rady jsou takove: musite se s tim srovnat, netlacit, nekomunikovat s zenou o vztahu. Podali jsme take rozvod, ktery zena nazyva vysvobozenim. Ma otazka je ale ohledne deti, ktere situaci berou jako prechodnou. Jakym zpusobem jim mam odpovidat na otazky. Kdy to skonci? Tati ona se vrati, dej tomu cas. Jsou to veci, ktere me velmi zatezuji. Nevim jak na tyto otazky reagovat. Zaroven pro deti je situace velmi prehledna, ziji v podstate spokojene. Rad bych, aby to tak bylo i nadale.
Marek
Logo delamcomuzu.cz

Dobrý den, velmi si vážím Vašeho zájmu o nalezení co nejschůdnějšího způsobu komunikace rozpadu Vašeho manželství směrem k dětem. Je pochopitelné, že nyní prožíváte emočně i energeticky náročné období; tím spíš, že manželčin odchod ze společné domácnosti pro Vás byl nečekaný. Ráda slyším, že jste vyhledal odbornou pomoc, abyste se svými prožitky nebyl sám, nicméně jak tak čtu popis Vašich dosavadních psychoterapeutických výstupů, nejsem si jistá, že právě takovéto závěry Vám nyní přináší úlevu (mimo to za sebe nerozumím tomu, proč byste s bývalou partnerkou o vztahu neměl komunikovat? – z toho, co píšete, mám dojem, že byste stál o její odpovědi, vysvětlení náhlosti situace, aby se Vám lépe zpracovávala). To na terapii určitě můžete reflektovat, případně se zamyslet nad návštěvou jiného odborníka – existuje mnoho terapeutických přístupů a ne každému „sedne“ každý. Určitě se nyní zkuste zaměřit na své koníčky (potažmo tohoto období využít k nalezení nových!), zvyšte frekvenci kontaktu s blízkými osobami (příbuzní, přátelé). Co se týká komunikace s Vašimi dětmi, buďte k nim upřímný. Z jejich otázek, které uvádíte, vnímám (pochopitelnou) nejistotu ohledně aktuální situace mezi jejich rodiči, o délce trvání opatření střídavé péče. Ujistěte děti, že ačkoli se k sobě se ženou nevrátíte, vám oběma na nich moc záleží a rozvodem se na tom nic nemění. Můžete také využít existence Rodičovské linky (pod Linkou bezpečí): 606 021 021, kde se kolegové s příběhy podobnými tomu Vašemu setkávají denně a mohl byste s nimi blíže konzultovat (https://www.rodicovskalinka.cz/poradna/rodina/rozvod/). Přeji Vám mnoho sil. Bc. Kateřina Mašková

obtíže v rodině
Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně mé devítileté dcery. Odmalička je velmi citlivá, často pláče, kdykoli má pocit nějaké újmy. V současné situaci se její stav výrazně zhoršil, často pláče, že chce do školy, že jí chybí kamarádi, každý den řeší, že jí bolí bříško, začala ublinkávat. Dnes jsme řešili až hysterický pláč, že chce být s kamarády, že chce hned do školy, že klidně riskne onemocnění. Máme ještě mladší dceru, ta je naprosto v pohodě, naštěstí spolu hezky vycházejí , dokáží si spolu dlouho hrát. Dětem se věnujeme, vysvětlujeme, vymýšlíme rozptýlení a zábavu, přesto je pláč na denním pořádku a i když my s manželem osobně nemáme žádné další starosti, ať již finanční, či psychické, velmi nás to trápí, je čas navštívit dětského psychologa, či psychiatra? Nebo co byste doporučili. Děkuji velice za Vaši odpověď. Petra
Petra
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, Petro, při čtení Vašeho dotazu mne napadalo, že je potřeba podpořit sebevědomí dcery a její psychickou odolnost – nezdolnost. Pokud to vnímáte stejně, tak doporučuji v tuto chvíli 3 věci: 1) Pracovat s oceněním – nepřehánět to s chválením, ale snažit se „nachytat“ dceru při tom, že se jí něco daří a to ocenit. Oceňujeme konkrétní činnosti a můžete se s dcerou bavit o tom, díky čemu se jí to podařilo – můžete se bavit o jejích schopnostech, dovednostech, znalostech. 2) Povídání příběhů – můžete povídat o sobě, jak jste to měli (mamka i taťka) v dětství, pokud jste to měli podobně, jak jste se svou citlivostí pracovali. Nebo můžete vymýšlet pohádky na téma získání odolnost, sebevědomí. Příp. doporučuji knihu 7 návyk šťastných dětí. 3) Rekce na pláč po kamarádech – nelitovat dceru, nevysvětlovat stále dokola (předpokládám, že jste už několikrát situaci vysvětlili), když k pláči dojde – 1) obejmout, 2) říct, že rozumíte tomu, že je jí to líto, je to tak a bude to ještě nějakou dobu trvat a že víte, že ona to zvládne – klidným pevným hlasem, 3) klidně pohladit. Posílení sebevědomí a sebehodnoty dcery je nyní Vaším rodičovským úkolem. Jestli k tomu budete potřebovat jako průvodce psychologa, obraťte se na něj. Psychiatr je v tuto chvíli velmi předčasné řešení. Ještě upozorňuji na používané slova (pokud to tak říkáte i dceři) – „bříško, ublinkává“ – to jsou slova, která se používají ve vztahu k max. 3 letému dítěte, ne k 9 leté slečně! Zvažte, co v této oblasti ještě můžete změnit a podpořit tak její zdravý psychický rozvoj? Držím palce, ať všechno jako rodinný tým společně zvládnete! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
partnerský vztah
Mám velký problém s přístupem manžela k vyučování dětí. Máme prvňáka a čtvrťáka, online vyučování neexistuje, pouze zadávání úkolů e-mailem, je opravdu potřeba u nich být, vše vysvětlit, zkontrolovat. Na začátku krize jsem byla 14 dní na home office, abych zjistila, že domácnost, nákupy, děti a k tomu vlastní poměrně duševně náročnou práci prostě nezvládnu. Začala jsem tedy chodit tři dny v týdnu do práce si "odpočinout", zbývající dny je doma s dětmi manžel. Ten je ovšem na výuku naprosto nepoužitelný, tvrdí, že všechno zapomněl, zadání nechápe, anglicky neumí. Mám pocit, že se mu prostě nechce. Fakt je, že za normálních okolností máme poměrně bezproblémové děti, kterým stačilo zkontrolovat úkoly. Vše, co se týkalo školy, jsem řešila já, ale teď už to prostě nejde. Začínám být na muže alergická. Vzhledem k tomu, že jsme neměli už předtím zrovna lehké období, obávám se, že se náš vztah nenapravitelně pokazí. - otázka upravena poradcem
Markéta
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, jestli dobře rozumím tomu, co píšete, tak píšete o neoptimálním vztahu s manželem ještě před karanténou, který se teď ještě více projevil v době karantény a konkrétně v neschopnosti spolupráce při vzdělávání dětí. Základním principem jakéhokoli vztahu s druhým člověkem je, že druhého nezměníme. Změnit můžeme pouze sebe sama. Z Vašeho dotazu vyplývá, že manžel pokračuje jen v tom, co bylo předtím – nebylo potřeba učit děti a kontrolu školních úkolů jste prováděla Vy. Proč by to teď mělo být jinak? Jak jste se na spolupráci v době karantény domluvili? Jak se to „jinak“ učíte dělat (oba dva) a jak vyhodnocujete efektivitu toho „jinak“? Co můžete v tuto chvíli změnit Vy? A k Vašemu přemýšlení o partnerství – na to jsou vždy dva – pokud vy máte strach, že se vztah pokazí, druhý by o tom měl vědět. Nač se můžete zaměřit: Jaký máte s manželem společný zájem? Co můžete spolu začít rozvíjet (jiného než péči a vzdělávání dětí)? Přeji, ať vše zvládnete tak nejlépe, jak je ve vašich silách (a ne více)! PhDr. Sylvie Navarová, psycholog, psychoterapeut
psychické reakce na stres
Dobrý den, od začátku vzniklé situace mám strach, nejen o své blízké (rodiče, manžela, děti), ale hlavně o syna, který sice je dospělý, ale nachází se v NY, kde žije již delší dobu a bydlí na Manhattanu. Když vidím každý den ta čísla jak rostou a ten přístup presidenta USA, mám na hrudi svíravý pocit, bojím se čím dál víc a panikařím. Každý den jsem s ním ve styku a stále mě uklidňuje, že je v pořádku, ale stejně se o něj bojím. Snažím se ho přesvědčit, aby se vrátil domů, ale nechce, snaží se rozhovor vždy přesměrovat na jiné téma . Už jsem z toho vyčerpaná, nespím a hlavně si musím "vymýšlet" stále nějakou činnost, abych na to nemusela myslet. - otázka upravena poradcem
Aknelka
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, většina médií má hlavní zájem, aby měla čtenost, nikoli poskytování vyvážených informací. Proto doporučuji pracovat s informacemi, které Vám sděluje Váš syn - ten Vám opakuje, že je v pořádku. K objektivnější a důležitější zprávě se zřejmě nyní nedostanete a je to zpráva více než dobrá. Jsem rád, že si neustále vymýšlíte nějakou činnost - o velkém přínosu jakýchkoli aktivit, zejména v této době, již bylo napsáno mnohé. V případě další potřeby můžete aktuálně hledat odbornou pomoc na www.psychoterapie.cz nebo www.delamcomuzu.cz. Pěkný den, Filip Schneider
problémy s karanténou
Dobrý den, jsem již 5.týden doma na home office zavřený sám v bytě. Snažím se alespoň chodit ven na procházky, do přírody, ale s lidmi se stýkám minimálně a snažím se dodržovat karanténu. Maximálně si s někým občas zavolám. Nemám moc přátel, jelikož jsem spíše introvert. Chybí mi samozřejmě ale pracovní kolektiv, být mezi lidmi, nehledě na to, zajít si třeba s kamarády někam ven, zajít si za rodinou... Už moc nezvládám být zavřený mezi čtyřmi stěnami. Jediný, s kým jsem se vídal, byla má partnerka (oba teď pracujeme z domu), ale rozešli jsme se na její popud. Byl to sice poměrně krátký vztah, ale o to intenzivnější. Takže oproti úzkosti a depresi z izolace, tady na mě dopadlo obrovským způsobem ještě tohle. Už tak mám docela předpoklady k úzkostnému chování a teď ještě tohle... co dělat?
Michal
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den, na prvním místě bych Vám ráda poděkovala za zodpovědnost vůči druhým – za Vaši snahu o dodržování karantény v maximální možné míře. Je pochopitelné, že ve Vás domácí izolace vyvolává tíseň. Nucená změna režimu dne i týdne a eliminace každodenního sociálního kontaktu představují zátěž pro psychiku nás všech – a situace může člověka tížit tím spíše, je–li disponován k úzkostnému prožívání a reakcím. A dokážu si představit, že porozchodový stav Vám v současné době psychicky „nepřidává“. Přemýšlím však, jestli by Vás aktuální situace přece jen mohla něčím obohatit?
- Zajímá Vás dlouhodobě (nebo poslední dobou) nějaké téma? Můžete si k němu načíst na internetu články, na YouTube a jiných portálech vyhledat různé dokumenty.
- Doporučovali Vám známí různé filmy a seriály? Teď je ta správná doba, dopřát si jejich několikahodinový maraton!
- Nesliboval jste si už před časem, že protřídíte své staré složky s dokumenty, smlouvami a výpisy a odlehčíte svému bytu od materiálů z dob Vašich studií?
Čas, který jste dříve věnoval přítelkyni, můžete nyní investovat do sebe, třeba i do objevování nových zájmů a rozvíjení těch starých. Mohlo by Vám to přinést dočasné rozptýlení, zaměstnáte mysl a obohatíte si duši. Na Facebooku existuje mnoho skupin sdružujících zájemce a nadšence všeho druhu: pěstitele, chovatele, tvořivce, čtenáře, sportovce, výletníky, příznivce různých způsobů stravování,… Věřím, že mezi nimi najdete „to svoje“, získáte nějaké inspirace – a třeba i nové známé, se kterými budete mít společné téma! S kamarády i s rodinou byste se mohli setkat například přes Skype, dát si společně odpolední kávu nebo nedělní oběd. A je moc dobře, že vyrážíte ven – třeba své město nyní poznáte z nových úhlů! Napadá mě také, jak by Vám připadalo, vyrazit si například zaběhat, zabruslit, a nebo na kolo s někým z Vašich přátel, případně sourozenců? Sportovní vyžití je vládou povoleno (ideálně s rouškou) – sportem k fyzické i mentální pohodě! A nemá třeba někdo z Vašich sourozenců nebo blízkých přátel menší děti, od jejichž hlídání by si rád chvíli odpočinul? Děti by Vám bezpochyby přinesly mnoho nových podnětů a na pár hodin Vás vydatně sociálně „zaměstnaly“. Navíc je s nimi legrace! :-) Držte se, přeji Vám do dalších dní mnoho sil. Bc. Kateřina Mašková
obtíže v rodině
Dobrý den. Manžel(onkologický pacient v remisi,vysoký tlak fce ledvin 25 %), pracující ), navštěvuje každý den svoji matku(75), bohužel ani jeden nepoužívají a nechtějí používat ochranu dýchacích cest při vzájemném setkání..., že je to zbytečné a když jsem se je snažila upozornit, že to není zrovna ohleduplné,tak reagují posměchem...Babičce, která je bez zdravotních omezení, soběstačná, děláme každý třetí den nákup, každý den v telefonickém kontaktu), ale přesto tchyně vyžaduje každodenní návštěvy manžela.Její druhý syn ji také navštěvuje min. 2x do týdne, občas mu hlídá malé děti.Když tchyně přijede k nám na koupání, nechápe, , že já i děti si roušku bereme a chráníme se., bohužel si to nedá vysvětlit.Tchyně je chytrá, ..a manžel nikdy nebyl mamánek...Jsem z toho nervozní, sama mám chronické zdrav. potíže,přijde mi to někdy od obou až bezohledné..Ještě že mám hodně práce, domácnost, home office, děti, snažím se přijít na jiné myšlenky, ale mám prostě strach


inna
Logo delamcomuzu.cz
Dobrý den.
Máte toho hodně. O svého muže a tchyni se bojíte. A z toho, co píšete, se domnívám, že jste i velmi zodpovědná. Váš manžel a vaše tchyně jsou ale dospělí a svéprávní lidé. Za ně zodpovědná nejste. Oni musí sami za sebe vyhodnotit, co pro ně je a není riziko. A pokud se necítí ohroženi, (anebo možná přijali rizika výměnou za jiné pro ně důležité hodnoty…) zkuste najít způsob, jak to akceptovat. Potřebujeme svým blízkým nechat svobodu rozhodnutí, i když se o ně strachujeme. Samozřejmě je to těžké, ale potřebujete se ale postarat hlavně o sebe. Pokud se necítíte bezpečně vy sama, co můžete udělat? Co si můžete zařídit, aby se to zlepšilo? Méně sledovat čísla a obrázky v médiích? Nemůžou být manžel a tchyně v něčem z toho, jak reagují na situaci, pro vás inspirativní? Napadá mě, co se takhle nechat „nakazit“ jejich optimismem? ??Pokud jejich chování přesto dál vnímáte v některých ohledech jako bezohledné, jak si zařídíte, aby oni naopak respektovali vaše požadavky? Někdy udělá velkou změnu i zdánlivá maličkost, kterou si dokážeme vyjednat…
Přeji krásný víkend. Mgr. Jana Najmanová